Science Cafe Praha 9/2010 – schizofrenie
Přednáška o schizofrenii byla tentokrát úplně nadupaná, takže spousta diváků si ani nesedla. (Poučení pro příště – chodit včas/s předstihem 🙂 nebo být dostatečně drzý). V mém případě jde o hodně vzdálený obor, na druhou stranu, pokud žijete s neuroložkou, je třeba se trochu vzdělávat. Ostatně přednáška určitě patřila k těm zajímavějším a hodně mě mrzí, že jsem musel utéct před koncem dotazů, ale vlaky jsou neúprosné a cesta domů po půlnoci mě nelákala.
Už samotná definice a projevy jsou zajímavé, ale nechci je tu rozebírat – jsem opravdu laik a problematice tolik nerozumím. V každém případě mě zaujalo několik myšlenek, které s hlavním tématem souvisí i trochu vzdáleně:
- Schizofrenie jako obrana před “ztrátou filtru”. Tedy příčina, kdy lidem nefunguje přirozený filtr informací (člověk nevidí stěnu, ale spoustu cihel spojených maltou, některé popraskané a … pro stromy nevidí les) – lidé tedy mají mozek zahlušen zbytečnými informacemi a ztrácí se – schizofrenie je pak jakýmsi obraným mechanismem, kdy se uzavírají do sebe a snaží se tak omezit tyto podněty – i možnosti léčby a stimulace mechanizmů filtrů je určitě zajímavá a věřím, že na tomto poli farmacie má svojí budoucnost (a hodně peněz)
- Hypotézy o vlivu virových onemocnění (třeba i matek při vývoji plodu …) jsou určitě zajímavé a slouží spíše jako podnět k uvažování obecně o nemocech v širším měřítku – z pravděpodobnosti onemocnění u dvojčat – sourozenců, … je zjevný vliv genů, ale ne 100%, spíše se jedná o dispozice k problémům, které mohou být vnějšími vlivy stimulovány nebo potlačeny. I zde má určitě medicína veliký prostor k včasnému zjištění těchto predispozic a případně preventivním akcím.
- Souvislost mezi schizofrenií a poškozením “sociálního mozku” – tedy oblastí v mozku, které dáváme do souvislosti s naší schopností “vcítění se a pochopení jednání ostatních lidí” – opět to ukazuje na problém lidí žijících ve svém světě a nechápajících počínání těch ostatních.
- A na závěr jsem si nechal asi to, co mě zaujalo nejvíce i když to se schizofrenii tolik nesouvisí – tedy “vývoj grupovosti”, jak jsem si to pro sebe nazval – tedy od primátů přes pračlověka vývoj skupin ve kterých se vzájemně jedinci ubezpečují o svém loajalitě k tomu druhému – u opic prováděné “vybírání blech” mezi jednotlivými členy tlupy. Tento postup pravděpodobně přestal být s rostoucí velikostí skupiny použitelný – abych se s každým ujistil, že jsme stále přátelé, zabíralo čím dál více času. Musel tedy (pravděpodobně) vzniknout jiný mechanismus, jak se vzájemně “okamaráďovat” – jednou z možností je, že tímto mechanismem byla řeč. Docela mě pobavilo, že ono přátelské pokecání s kamarádem může být atavismem mající odraz ve vybírání blech – možná proto si občas potřebujeme “pokecat”.
Tak za měsíc snad zase v “Potrvá” nashle.
LinkedIn
