POLITIKA? … jen politika
V jistém čase ve mně uzrálo rozhodnutí vstoupit do strany a podpořit myšlenky, které mi jsou blízké, s kterými souhlasím. Částečně i proto, abych se nestal jen jedním z “vždy nespokojených” plkalů, částečně snad z nějaké chuti něco pro tyto názory udělat. Ne nemám v tuto chvíli ambice někam kandidovat, ale přeci jen mám pocit, že mám názory na obecné věci a obecný přehled i zkušenosti, které mohu nabídnout a formovat nějaké názory, případně pomáhat s jejich realizací. I proto jsem vyplnil přihlášku a po drobných peripetiích se stal členem ODS.
Asi po měsíci jsem byl pozván na sněm místní organizace a … musím říci, že jsem zažil neuvěřitelné zklamání a rozčarování. Vždycky jsem měl ten názor, že místní organizace by měly být jakýmsi zdrojem myšlenek a místem, kde je možné hovořit o ideách, o programu, o způsobu jak tyto obhajovat a prosazovat. Chápu, že ve “vyšších sférách” politiky už jde často hlavně o tu politiku, přijímají se kompromisy, … Ale místní organizace – to je místo, kde by mělo jít hlavně o reálné věci z okolí, případně o nastínění názorového směru ve smyslu “podpora jednoduššího daňového systému s omezením výjimek, prosazování vyrovnaného rozpočtu, …”. Jenže to co jsem slyšel bylo … v podstatě jen hovoření o technice moci. Cílem lidí jakoby přestalo být prosadit nějaké myšlenky, ale jediný jasně zmíněný cíl bylo “obstát ve volbách”. Strany už na nejnižších úrovních snad zapomněly, že volební výsledek a získané mandáty nejsou CÍL, ale PROSTŘEDEK k prosazování nějakých myšlenek. Cítil jsem to ve velké politice, ale síla s jakou jsem toto cítil i v místním združení mě opravdu překvapila. To, že výsledek voleb zajímá poslance … no už jen proto, že je to jeho živobytí, chápu. Ale co je tak skvělého pro běžného člena, že strana získá o mandát více/méně?
Nechtěl jsem na sněmu hovořit … ani jsem na to nebyl vnitřně překvapen, ale musím říci, že strany (pokud je to i jinde stejné) stojí před jediných úkolem – z míst na výrobu moci se znovu změnit na místa pro prosazování myšlenek. Jinak důvěru nikoho asi nezískají. Rád bych viděl poslance, který předstoupí před své voliče s tím, co jsem slyšel … “Dejte nám hlas … náš cíl je vyhrát volby”.
Stát se straníkem
Historická zkušenost naší země dává pojmu „straník“, „být ve straně“ lehce pejorativní nádech. A svým způsobem se není čemu divit – ta strana s velkým S, tedy KSČ, která se později „přejmenovala“ na KSČM prostě předváděla činy na které asi málokdo může být hrdý. Když už jsme u toho, je třeba říct, že její přejmenování je čistě kosmetická záležitost – jsou to stejní lidé, stejný program, … tedy stejná strana a jedno písmenko na tom nic nezmění.
Nicméně je zvláštní, jak se tento pejorativní nádech u stranictví drží, resp. se objevil znovu. Část lze přičíst na vrub historii, ale část také chování dnešních stran, které se staly až příliš často „továrnami na byznys“ případně „společenství mocných“. Kolik lidí dnes vlastně je ochotno vstoupit do strany bez nějaké ambice jít do velké politiky … jenže dle mého názoru právě tato vrstva politickým stranám chybí. Prostě lidé, kteří chtějí vyjádřit svůj názor, pomoc v rámci své obce = světa, který znají a věří, že ho mohou ovlivnit. Co je 99% lidem po zákonech a velké politice? Podívejte jak dlouho se sestavovala poslední politická vláda, jak nevládne ta stávající … a nic moc se neděje. Vrcholová politika se už tak odtrhla od reality, že se lidé na oplátku odtrhli od ní. Jak Frantovi Vonáskovi změní život, že se změní DPH z 18 na 19% – v podstatě nijak. Na ceny zboží má daleko větší vliv, jestli je v blízkosti několik supermarketů, které si konkurují, než nějaká vláda v Praze. Zcela evidentně dnes tento vliv vykrystalizoval u ČNB a hypoték – přes snížení centrální sazby zůstaly půjčky komerčních bank na stejném. A ono je to dobře – těch 200 volených zástupců povětšinou nemá ani zdaleka odbornost a schopnost rozhodovat, co je správné a co ne – to udělá společnost jako celek. Jenže těchto 200 si to stále nechce přiznat a místo zjednodušení pravidel a umožnění společnosti se s těmi pravidly sžít a akceptovat je (= být schopni je kontrolovat a vymáhat jejich dodržování) vymýšlejí stále nová.
Takže strany by měly (alespoň si to myslím) přestat hledat lidi s ambicí jít do vrcholné politiky, ale hledat lidi s ambicí pomáhat a udržovat svoje malé okolí – obec město … z těch je možné později vybírat ty, kteří mohou jít zastupovat do vyšších celků, ale pokud jsou prohnilé místní pobočky stran, … centrála bude taky zapáchat.
A zároveň si myslím, že by lidé, pokud cítí, že mají s nějakou stranou hodně podobné názory do nich měli přicházet a pomáhat v rámci svého malého okolí, případně se ptát těch „nahoře“ proč dělají to, co dělají … ne všichni rozumí pravidlům EU, sestavování rozpočtu, … ale fakt, že se zakázka rozdělí na menší, aby se nemuselo vypisovat výběrové řízení a dostala to „spřízněná firma“ asi pochopí každý .
LinkedIn
