2016 Triatlon Lysá nad Labem
A protože minulý týden se triatlon v Bakově vydařil – tuhle neděli 19.6.2016 jsme s bráchou vyrazili na další štaci – tentokrát do Lysé nad Labem. Start pravda na Ostré, takže netradičně start jinde než druhé depo a cíl, ale zase to bylo pestřejší. O něco delší trati než v Bakově – 1km – 35km – 7km mi spíše vyhovovali a tentokrát i těm číslům “skoro” věřím. Plus mínus by to odpovídalo, možná plavání nepatrně (střelil bych na 900m) a ten běh … 6,5.
V každém případě jsem zopakoval bronz z minulého týdne, ale tentokrát mě spíše mrzel, protože v mém případě je vytuhnutí na běhu docela ostuda. Ale taky tentokrát řeknu, že značení … kulantně řečeno nic moc. Na kole jsme se jednou rozhlíželi ve čtyřech “kudy pak asi vede další cesta” a na běhu jsem hledal fáborek hned dvakrát po cca 2km – rozumím, že můj zrak má do ostřížího daleko, ale přesně s tím, že v téhle fázi už všichni “vidí rudě/zakaleně” je třeba počítat. No nic, pokud se za rok vrátím, bude to lepší – celkem i šlo běžet “ve šlupičkách” i když to bylo po písku a kousek lesem.
Tratě ale budu chválit – kolo celkově rovné s dvěma kopečky a běh fakt super – začátek ve městě, kolem hřbitova pro dopadlíky, a pak polňačka a les … pestré, příjemné a rychle to utíkalo (když někdo nebloudil). Na kole docela klasika – postupně jsem sjel skupinku – jela zase mašinka … legrační bylo, jak v kopcích “vagonky” odpadaly, ale na rovině zase dojížděli ve trojici, ale střídat se jim moc nechtělo … no začíná to být kolorit menších triatlonů. Super byla organizace – na většině nebezpečných křižovatek někdo stál a přibrzdil dopravu/ukázal jestli je volno – v tomhle na jedničku organizaci.
A lahůdka byl finiš do podloubí na náměstí v Lysé – kolem kavárny, kde diváci povzbudili “unavené ovečky”, takže jsme snad všichni ještě našli něco sil a zafinišovali. Docela jsem koukal na bráchu – v závěru běžel jak srna a na posledním km s přehledem zdolal závodníka před sebou a myslím, že během dalšího km by dal ještě jednoho … já naopak v posledním výběhu dotáhl soupeře, který mě předběhl někde za obrátkou, ale jak se cesta svážila zase dolů, kolega protáhl krok a … zmizel přede mnou. Musím říct, že to hledání cesty a cyklo část mě docela vyšťavila – kolem poloviny běhu jsem měl hodně těžké nohy.
Ale jako trénink na Chlísta – vrchol sezony srovnatelný s OH to bylo super. Vidláku, těším se na tebe.
Pořadatel – Sokol Lysá nad Labem
2016 Triatlon Bakov nad Jizerou
V neděli 12.6. jsem vyrazil s bráchou na (teprve) druhý ročník pojizerského triatlonu – tedy spíše sprint-triatlonu. Poloviční trati proti olympijskému … 750 m – 20 km – 5 km a skoro bych váhal, jestli ne ještě kratší – podle času bych spíše hádal 600 m plavání a tachometr na kole mi ukázal 19km, běh netuším. V každém případě i tato velmi mladá akce již ukázala, jaký dnes triatlon je i na té amatérské úrovni – ze zhruba 60-70 závodníků cca 1/2 jezdí na opravdu kvalitním vybavení – přes teplou vodu bych hádal, že polovina lezla do vody v neoprenu, v depu to vypadalo, že opět polovina jezdí na kolech 40 tisíc a více … prostě je vidět, že lidé do tohoto koníčka investují a mít dobré vybavení již je v podstatě nutnost. Je to velký rozdíl proti začátkům před 25 lety, kdy se (a na podstatně delší vzdálenosti) většinou sešla parta amatérů a v “adamkách” se vrhli do vody + následně osedlali favority na tratě 80-100 km, aby v maratonkách (jak jen vzpomínám na tyhle “super” běžecké boty, které jsem lepil, aby podrážka vydržela co nejdéle …) na závěr urazili běžeckou část.
Jak už se u menších triatlonů stalo zvykem – hák povolen = hák se jezdí. Takže po celkem slušném plavání (včetně laxního převlékání v depu …) jsem na sebe na kole začal nabalovat vláček “závěsů”. Cestou zpět mě to přestalo bavit a protože nás dojela dvojička, která jela velmi svižně, “zaparkoval” jsem se 20-50 metrů za tenhle vláček a čekal na běh. Kolo mě mimo jiné zklamalo – určitě nejsem letos na kole v dobré formě, trénink stál za nic, ale tady jsem předjel hodně lidí … Naopak na běhu jsem si věřil. Ale tady přišlo obrácené překvapení – asi tři lidi jsem předběhl, ale na trojici další jsem neměl nárok … zvláště jeden ze závodníků (a později jsem zjistil, že z kategorie 50+) vybíhal těsně přede mnou a poté co jsem ho předběhl mi to po cca 500 metrech vrátil a “zmizel v dáli”.
Samotný závod určitě pochválím – plavání docela příjemné – velké koupaliště, dva okruhy a veliké bojky, to se to plave. A výlez po betonu taky příjemný – do depa se doběhlo po trávě, opravdu dobrý. Kolo na začátku sice pár kostek a zatáček v Bakově, ale pak (s výjimkou přejezdu trati) rovná cesta bez křižovatek – jen mírné vlnění, žádné ostré kopce – taky paráda. Snad jen pořadatelé na obrátce by příště mohli “obrátku označit” … ale to je daň za první ročníky. A běh byl taky super – od začátku, kde byla zpevněná polní cesta, přes ten travnatý úsek až po kolečko kolem koupaliště – kde to mohl každý pořádně “rozbalit” a vyzkoušet si finiš. No a protože po ranním dešti bylo na závod bez deště a pršelo až při vyhlášení a cestě domů, byl jsem spokojen … (1:00:34) sice zamrzí – to už na tom přezouvání jsem asi ztratil více než 30 vteřin, ale ani jsem tak rychlý závod nečekal …
A určitě udělám i reklamu areálu volnočasových aktivit v Bakově – hezké prostředí, kde si dovedu představit jet na týden na dovolenou – koupání, trať na inline (sice krátká, ale celkem solidní asfalt) – dětská hřiště a kousek do Českého Ráje i do Doks …
Triatlon Šeberák 2016
Aaaa letos první triatlon – krátký, krátký kraťounký, ale přeci jen všechny tři disciplíny. Pravda deklarovaným 500m plavání moc nevěřím, takže 500-15-6 bych bral s rezervou, ale zase horské kolo a běh “Pražskou přírodou” … tak zase ne úplně jednoduchý. Plavání v Šeberáku bylo příjemným překvapením – hádám tak 300m, ale v pohodě a z vody jsem vylézal jako první. Navíc, přes obavy celkem teplá voda (i když “žabinec”) – takže spokojenost. Naopak na kole jsem asi “perlil” – nejprve jsem v depu “zůstal na převlékání na pohodu” + a komentoval dva další “to je spěchu” … a pak – protože jsem jel trať poprvé, jsem snad na každé zatáčce brzdil … ostatně to by byla možná jediná věc, kterou bych vytkl – na 5km okruhu tolik zatáček 90 stupňů – to je skoro umění najít … ale zase to bylo zajímavé. Na jediném technickém místě – “v rokli” jsem si hned v prvním kole ustlal, takže závodník, kterého jsem měl na dohled mi ujel … V druhém kole jsem jel již s větší jistotou, a se stejnou jistotou jsem si ustal o metr dále než v prvním kole. Ale i tak jsem ve třetím kole zrychlil a do cíle kola viděl prvního cca 2 minuty před sebou a druhého max 100m. Na běhu jsem dokázal prvním kolem smazat ztrátu na druhého a v klidu jsem do druhého běžel s tím, že první je daleko a druhého snad v druhém kole setřesu a poběžím “na pohodu” – jenže kolega na druhém místě se držel celé druhé kolo a na ve druhém ten max. 10m náskok, který jsem měl dotáhnul a začal finišovat v poslední rovince. Sice jsem ho ještě dotáhl, ale závěr už jsem zase těžce odfláknul – druhé nebo třetí místo, žádný rozdíl. Faktem je, že kolega pelášil v závěru jak zajíc a i kdybych se kousnul, asi bych na něj neměl … šanci jsem prohrál v druhém kole, kdy jsem asi měl na to mu “cuknout”. O to věčí překvapení mě čekalo, když mi v cíli řekli, že jsme finišovali o vítězství, protože ten jezdec na kole, který nám tak ujel vytuhnul v druhém kole a byl jeden z těch o kterých jsem myslel, že předbíháme o kolo …
V každém případě – je to malý závod, pro hobíky (bez zkušeností), ale na druhou stranu … příjemný. Skoro přímo v Praze – plavání luxusní, kolo … no řkněme ujde, kdyby bylo trochu méně odboček a zatáček, tak taky celkem příjemné a super běh – ten okruh kolem rybníka se mi moc líbil … takže děkuji organizaci a všem spolubojovníkům přeji za rok, možná, zdar …
Ostatně určitě sem zajdu i do restaurace … Silvestr a dětské programy jsou skvělé a mám to sem kousek.
KVOK a Welas 2013 – letošní trápení pokračuje
Letošní rok se na závodech trápím … skoro neskutečně. Na tréninku běžím časy o kterých se mi loni ani nezdálo a na závodech hořím jako papír :-). Důkazem je minulý týden KVOK – poklidný začátek, jenže po 9-tém km na mě padla deka a dehydratace … a krize nepřešla až do konce. Průměr přes 4:30 na km je ostudný i na 20km, o to více, že tři dny předtím jsem na trati 16km běžel průměr 4:01 a to při tréninku, určitě ne na 100% a v mírných, ale přeci kopcích … co dodat. Na druhou stranu to byl hezký závod a potěšilo mě, že se konečně vyčasilo (i když to možná byla ta věc, která mě odrovnala – teplo a pyl).
No a tento týden jsem na triatláku zabodoval znovu – plavání zcela pohoda, ale pak to začalo. Nejprve jsem se zasekl za jedním závodníkem a do kopce jel 1km za ním, kde nebylo možné předjíždět … jako začátečník. No a u Sionu, kde jsem znovu měl pocit, že jsem se rozjel a byl na 4-tém místě jsem utrhl přehazovačku – následoval běh 8km do cíle v cyklistických tretrách. Zažil jsem již příjemnější momenty, hlavně na asfaltu to bylo tedy výživné. Jenom jsem koukal, jak se kolem valí jednotlivý závodníci. Ale světlá stránka byla, že po běhu v těch šílených botách a s kolem v ruce mi 5km závěrečného běhu přišlo jako svátek, takže jsem “letěl” a naopak jsem závodníky míjel v obráceném gardu 🙂 Umístění tedy opět katastrofa, ale tentokrát mě to ani tolik nemrzí – na plavání, kole i běhu jsem měl tentokrát pocit, že “to jde”, jen materiál nevydržel.
Uvidíme další závod, jestli budu v letošním závodním trendu pokračovat – dokud to přežiji ve zdraví, tak je to vlastně jedno.
Jinak znovu dík Vavisovi i ostatním organizátorům – mám to daleko, takže už moc pomoci nemohu, ale opět byl welas pohoda-akce.
xTerra Melechov 2012
V sobotu 25.8. jsem se znovu vydal na smrt … teda vlastně na trať vTerra Melechov. Pro mnoho lidí to není tak náročné, ale já jsem přeci jen “silničkář” a 42km v terénu kolem Melechova je tak akorát na prověření sil. Letos ovšem musím říci, že jsem nadmíru spokojen – to, že dolů sjezdy neumím je realita – všichni mě předjížděli, ale do kopce jsem měl super pocit a až do cíle se mi jelo suprově. Trochu mě mrzí, že jsem cca 2km zakufroval, ale těch 5-6 minut se v celkovém času ztratí. Navíc to byla zjevně moje chyba – šipka byla zřetelná, když jsem se k ní vracel, ale zamlžené brýle a chvilka nepozornosti … stane se. Naštěstí tu trať celkem znám, takže jsem se obrátil opravdu brzo s pocitem “tady byla někde odbočka a vůbec to tu navíc nepoznávám …”. Jinak se mi docela líbila ta změna dole u Sázavy – trať se možná o cca 1km zkrátila, ale ta “stojka” byla po sjezdu fajn. Ke kolu mohu říct jenom to, že se určitě dá zajet rychleji (a za rok to samozřejmě zkusím), ale pokud nemá někdo (jako já) techniku v terénu, sáhne si hodně do zásob sil – paradoxně mě více bolely ramena a ruce než nohy, kde jsem měl pocit, že přidat do pedálů v kopcích by nebyl problém, dolů ve sjezdech by to problém byl :-). A tím byl určen i běh – dojel jsem 42-tý, ale dobíhal 25-tý a celkově 9-tý čas 🙂 skoro to vypadá, jako bych na kole rekreoval a teprve pak se rozeběhl. Ale letos se mi běžecky daří a vlastně celý kopec Melechov jsem vyběhl až na cca 50m pod vrcholem (a i tam to bylo spíše z rozumu, protože rychlá chůze byla asi svižnější než pomalý běh). Tradičně jsem se pak mnohem více vytrápil na sběhu dolů, ale ani to letos nebylo tak strašné. Spíše mě samotného překvapilo, že na běhu krize nepřišla, takže jsem pořád někoho předbíhal a až do cíle jsem měl dost sil. Letos mohu i potvrdit – kilometrovníky na trati na šipkách jsou 🙂 (loni jsem kritizoval, protože jsem si jich nevšiml) – jenže chlapi ve stavu ve kterém je většina z nás po 42km na kole a výběhu na Melechov jsou “skoro neviditelné” – já zaregistroval 3km, 4km a pak až 8km a to jsem se docela koukal po šipkách. Jinak ale musím značení kola i běhu pochválit – pár lidí sice zakufrovalo (včetně mě, díky vlastní blbosti a nepozornosti), ale tomu se asi nedá vyhnout a pokud jsem registroval, nikdo nekufroval nějak výrazně. Pravda na běhu bych některé fáborky umístil dříve za rozcestí aby řekli okamžitě “běžíš dobře”, ale jinak jich byl dostatek a zaváhal jsem snad na jediném místě – dole pod Melechovem u zříceniny. Tam jsem pravda vyběhl nad “nádvoří” přede mnou díra, takže mi jenom vyklouzlo “zatraceně a kam dál” – ale ten fáborek byl hned vpravo, stačilo se jen rozhlédnout :-).
V každém případě bych řekl, že úroveň Melechova jde nahoru – skoro o 10minut lepší čas a o 4 místa horší pořadí 🙂 – a to je dobře. Je super, že každý rok dorazí dost nadšenců amatérů a zkusí si to. A kdo zažil, ví, že je to 3 a více hodin “drsný závod” – jen málo úseků na kole je na uklidnění, jinak je to skoro pořád nahoru, dolů, terén. A běh … no kdo se z depa někdy podíval na ten výběh na sjezdovku … není to procházka. A zároveň je to vždy fajn výzva do dalšího roku – zkusit si zase “vyjet a vyběhnout Melechov”. Tak doufám, že se za rok zase s většinou na Melechovu potkám a taky mi zbude více času na potrénování techniky na kole – jestli počasí dá, zkusím zase pár minut ubrat dolů, abych se v pořadí nesunul dolů tak rychle 🙂
Triatlon Pardubice Hrádek 2012
Tak po několika sranda akcích (bez urážky) zase jedna oficiálnější – Triatlon Pardubice. Zhruba 120 startujících a podle oddílové příslušnosti minimálně třetina organizovaných sportovců – tak tady bylo vidět, že je to oficiální akce – ostatně za rok oslaví čtvrtstoletí (dříve triatlon Mělice). Byl jsem tu sice poprvé, ale přesto jsem byl docela mile překvapen organizací – nebyla tady taková prodleva od konce registraci po start závodu, ani depo nebylo zcela uzavřeno, takže pokud někdo chtěl ještě upravit boty/věci na oblečení – byla možnost. Pořadatelé využili super prostředí na plavání – široká pláž, takže i start této masy lidí byl celkově bez problémů a úsek cca 300m k první bójce byl dostatečný, aby se to už natáhlo a nenastal klasický boj při zatáčce.
O to více mě překvapilo kolo – nevím, ale zdá se mi, že Pardubice a okolí mají “fetiš” v obrátkách – tady, duatlon Břehy, triatlon Konopáč, všude se jede trať s několika obrátkami. Určitě bych byl pro, aby se trať protáhla i na druhou stranu od depa a ušetřili se tak dvě otáčky … trať na běh by se určitě dala udělat i kolem vody, aby se s tou cyklo nekřížila. Naopak depo bylo zorganizováno velmi dobře a vždy se z jedné strany vbíhalo a na druhou vybíhalo. Potěšil mě i fakt, že je to další triatlon “bez draftingu” – i zde jezdil motocykl s rozhodčím, který kontroloval rozestupy. A pokud jsem mohl sledovat, nikdo nedostal žlutou a celkově bych řekl, že to bylo vzato rozumně – těch 10m asi nebylo dodrženo vždy, ale na druhou stranu jen výjimečně jsem viděl někoho jet méně než cca 5m (samozřejmě vyjma obrátek, kde se to na těch pár metrů “scukne”. Trochu nepříjemné na tom je, že občas někdo (především na začátku) trochu přecení síly – vystartuje a předjede, aby po chvilce “zvadnul” a každý přeci jen chvilku váhá, jestli má jet znovu dopředu – mírně ho to zpomalí. Běh byl z velké části po asfaltu a musím říct, že to snad byla jediná část, kde jsem asi mohl nějaký čas získat – jenže mi přišlo, že Slunce peče shora i zdola z asfaltu a běželo se mi příšerně – čas běhu tomu odpovídá, katastrofa to není, ale rozhodně žádná sláva. Celkově mě ale v této konkurenci 15.té místo překvapilo – zvláště když podle startovky široko daleko kolem téměř výhradně profesionální sportovci – s celkovým časem také velká spokojenost, takže zatím pořád trvá letošní vlna solidních výkonů a začínám se děsit, kdy bude u konce.
Na pořadatele bych měl snad jedinou připomínku – výsledky se na netu objevily poměrně pozdě (až druhý den po poledni – a to při vybavení chip systémem je škoda. Jinak to bylo zvládnuto skvěle, dopoledne program pro děti i samotný závod a lze jen poděkovat + popřát hodně štěstí do dalších ročníků.
Konopáč 2012 a Klárka (taky ročník 2012)
A další z letošních závodů – triathlon Konopáč – velmi krátký, velmi rychlý. 750m plavání, podle tachometru 21km kolo a cca 4,5km běh. Trať je troch zvláštní – a to asi každá ze tří částí. Trochu mě pravda mrzelo, že to nebylo jako loni – start žen a po nějakém čase start mužů a hodnocení dohromady (tedy muži s handicapem) – bylo to takové zajímavé a celkově se mi ta myšlenka docela líbila. V každém případě bylo letos asi méně účastníků, odhaduji tak na 35 – to mě překvapilo, bylo krásné počasí. Plavání se skoky do vody (2. a 3. kolo vylézt na břeh, 20m běh a skok do vody) je opravdu “podivné”, ale zase je to něco jiného. Co mě překvapilo, že jsem doplaval v čele – to je při letošní formě zvláštní, zase tak dobře neplavu. V depu jsem se ale zdržel, takže jsem vyrážel jako druhý a v prvním kopci jsem se zase dotáhl. Pro mě je kolo 4x5km – tj. 7 otáček “nic moc”, k tomu ten sjezd ke kempu, kde mi “cykloposeroutkové” více brzdíme než jedeme, utrpení, takže jsem čekal, kdy mě pár lidí dojede. K mému překvapení se to povedlo jenom jednomu, ale ten mě zase “zválcoval ve třetím kole celkem s přehledem. Naopak zbytek jsme nechali spíše za sebou. Do běhu jsem tak šel druhý s velkou ztrátou a bez přehledu jak to vypadá za mnou … a celkem to šlo. Dokonce jsem měl pocit, že první kolo (běží se tři cca 1,5km – nejprve stoupání, pak zase docela sběh dolů. Nikoho jsem ale pořád před sebou neviděl, takže druhé kolo jsem začal hodně vlažně. Naopak do třetího kola mě probudil pokřik, že dotahuji – a pořád jsem nikoho neviděl před, ani za sebou. Navíc už tam bylo spoustu lidí o 1, 2 kola zpět, takže jsem úplně ztratil přehled … výsledek byl, že v cíli jsem měl 2s ztrátu na prvního, který vytuhl a závěr vypustil. Musím říct, že mě to po tom trápení s klouby hodně potěšilo. Stříbro beru rozhodně za úspěch, navíc jsem celou cestu spíše čekal, kdy mě “smečka závodníků” zválcuje.
Ale ve srovnání s páteční událostí, kdy jsem si z porodnice přivezl dvě holčiny má 2. místo hodnotu “nula nula nic”. Klárka je zatím v pohodě a to je to hlavní. Den se tak rozdělil na období – jíme – krkáme – usínáme – spíme (naštěstí klidně) – budíme se … a zase dokola. Má to aspoň režim a řád :-). Snad jedině s vyrušením na přebalení. A když se nám to podaří, je to za zlatou medaili. A to i když spolu občas bojujeme a zlobíme se, že něco není dost rychle, nebo nás bolí bříško.
Železný Chlíst 2012 … změna je život
Takže 12.tý ročník už je minulostí a můžeme se pomalu těšit a chystat na ročník 13.tý. Letošní bych rozhodně považoval za vydařený: zvládla se změna druhého depa, nikdo se nezranil a počasí vyšlo nad očekávání dobře. Po předpovědích deště bylo nakonec počasí snad ideální – jen mírný vítr při cestě dolů do KH, pod mrakem teplota kole 22 stupňů – na kolo i běh si snad nelze přát nic víc. Ostatně bylo to vidět i na výkonech, řekl bych, že většina si polepšila. No a když už jsme si zasportovali, po doběhu si asi všichni závodníci o to více vychutnali prasátko a něco k pití – poděkuji tímto lidem, kteří prase připravovali – bylo skvělé a zachovala se tak tahle tradice pohodového triatlonu pro všechny. Počet účastníků byl menší než loni, ale je vidět, že už je to akce, která má stálé příznivce a zároveň se každý rok objeví nové tváře.
Kdybych měl hodnotit závod za sebe a svůj výkon, … jsem snad absolutně spokojen. Čtvrté místo jsem rozhodně nečekal a i čas proti loňsku o 5 minut lepší – hlavně na běhu se mi dařilo, celou trať jsem měl dobrý pocit a oba výběhy smrťáku jsem dal bez problému. Určitě by se dalo lépe zaplavat, ale studená voda mi opravdu nesvědčí, takže i tam jsem jinak spokojen. A kolo … k tomu snad něco dále. Pořád nemohu pochopit, kdo přijede na takovýto hobby triatlon a jede systémem háku – na tritour a většině závodů je to již zakázáno a začíná se znovu vracet názor, že hákování do triatlonu nepatří. Na Chlístovi to zakázat nechceme, protože pořád věříme, že je to hlavně o tom moci si říct – dal jsem triatlon (byť krátký) – tohle IMHO nikdo z “hákařů” říct nemůže, protože polovina to “uvisela” a druhá to “uvisela” z poloviny. Na trati tak bylo vidět jet spíše spolupracující skupinky, případně dva balíky … štěstí je, že druhá část je do kopce, kde se to roztrhá, jinak by do cíle dojížděl peloton.
Ať tak či tak, už se těším na příští ročník – a soukromě i proto, že bude početnější výprava. Takže všem závodníkům hodně dalších závodů a úspěchů a ať se daří … nejen na trati.
A ještě jednu věc bych nechtěl zapomenout – poděkovat všem, kdo pomohli s organizací. Všem, kterých si všimneme jen minimálně, ale stojí na křižovatkách, ukazují směr, podávají vodu v občerstvovačkách, měří časy, nebo odebírají kola, samozřejmě lidem, kteří připravili prase a starali se o nápoje, … prostě všem, kdo obětoval den volna ve prospěch bláznů jako jsme my. Možná i oni by si nějakou tu medaili zasloužili, protože bez nich by se podobné akce asi uskutečnit nedaly.
P.S. Pro nás organizátory na příští rok – uvědomil jsem si pár drobností, tak je zkusíme příště zlepšit (a hlavně na ně nezapomenout)
- Asi si projdeme propozice … my už to známe a víme, takže si občas nevšimneme nějaké změny – viz 2 okruhy plavání 🙂 sorry
- Ty cedulky do tašek si možná předtiskneme čísla – bude to jednodušší a rychlejší. A to číslo je lepší napsat na dolní část tašky – jinak se zakrylo, když si člověk tašku “zavázal”, aby mu nevypadly věci.
- Naopak poprosím závodníky – zkuste dorazit včas – protahuje to prezentaci a zbytek čeká jen na vás
- V plaveckém depu poprosím závodníky – parkujte kousek dál, letos tam stály dvě auta a docela překážely při výběhu od těch stromů – nikoho asi neubude, když dojde o 100m dál k autu. No a na nás organizátory zbyde to trochu lépe pohlídat.
- A jako třešničku na dortu za rok zkusíme namalovat cílovou pásku, ať závodníci vědí, kde zdvihat ruce a padat k zemi vysílením pro fotografy 🙂
- A jestli má někdo další návrhy, šup s nimi do komentářů.
Triatlon Ostrá 2012
Vlastně již třetí triatlon v letošním roce a tentokrát musím říci … jsem hodně spokojen s výsledkem. 13. místo ze zhruba 100 závodníků považuji za velmi slušné, hlavně v situaci, kdy bylo zjevné, že je mezi námi docela dost závodníků “poloprofi” a “profi”. Možná běh mohl být lepší, tam bych si jinak věřil více, ale byla na něm vlastně jediná malá krize v celém závodě a to se projevilo … Ale abych to vzal od začátku – už minulý týden se mi dobře plavalo a tento týden se to potvrdilo – kdybych nekličkoval jako zajíc (protože bójky prostě nevidím a plavu za někým), mohlo to být určitě lepší. V každém případě jsem měl pocit, že plavu slušně a čas to taky potvrdil – věřím, že by se to dalo zlepšit, ale to ostatně všechno. Následně jsem sedl na kolo a … třináctý čas mezi cyklisty mě velmi mile překvapil – vlastně jediný člověk mě na trati předjel, zatímco za sebou jsem jich nechal celkem dost – prostě mi to jelo velmi dobře a ani vítr mi tentokrát nijak nevadil. No a běh sice začal hůře – velmi rychle mě někdo předběhl – ale to byl první a také poslední, od té chvíle jsem se sunul zase vpřed a kdyby nepřišla někde v polovině běhu krize, věřím, že 30 vteřin bych ještě naběhl. Navíc i tady mi přišlo, že mi to běží – příjemná cesta podél Labe utíkala skoro sama – sice dost úzká na předbíhání, ale jinak velmi příjemný povrch. Takže s umístěním a výkonem skoro maximální spokojenost.
Líbil se mi závod i jinak – mě by sice vyhovovalo malinko delší kolo, tohle bylo po rovince opravdu hoooodně rychlé, ale jinak hezké tratě. Sice jsem nikde nebloudil, ale přesto bych ocenil trošku lepší značení – naštěstí se jelo pořád s někým před sebou … zabloudit skoro nešlo. A tady vyzdvihnu intervalový start – po 10 vteřinách. Myslím, že problém hákování (v Poděbradech) tím byl zcela vyřešen, alespoň já jsem nikde neviděl jet skupinku a asi ani dva závodníky, kde by se to za hákování dalo označit – peloton se prostě roztrhal a jak to bylo celkem náhodně, tak podobně výkonní závodníci prostě byli skoro vždy daleko od sebe. I na běhu bylo příjemné, že se neběží Václavák tam a Václavák zpět – snad jedině bych trochu apeloval na závodníky – když už máme ten pás na přendání čísla, tak to taky nosme – kolo vzadu, běh vepředu – dobře se tak odhadlo, kolik lidí má +/- podobný čas. Měření čipy a okamžité vyhodnocení je dnes už na větších akcí skoro standard a je to fajn, že 5 minut po doběhu posledního závodníka lze mít výsledky.
Takže za rok všem doporučuji – je to krátký závod, kde se dá “osolit” rychlost a příjemné trati. Za sebe jsem se cítil hodně dobře a nechal jsem za sebou i závodníky, kteří mi to loni jinde “nandali”. Takže se už těším na další závody a snad se ta vyšší aktivita na tréninku opět projeví. povzbuzení budiž i bráchovi – šlo to jet lépe, ale ono jde hlavně o to najít u motivaci a na trať se postavit – vše ostatní je už jen bonus navíc.
Triatlon Velký Rybník – Welas eXterra triatlák 2012
V sobotu 16.6 jsem se postavil na letošní druhý triatlon – a to na triatlák u Velkého Rybníku (u Kutné Hory). Trať “notoricky známá” – ostatně kolo jsem byl v pátek spolu s Vavisem značit a běh jsem si v pátek taky proběhl. Sice jsem si nesplnil předsevzetí z loňska – před závodem si jí v roce aspoň třikrát projet, ale co, o to to bylo pikantnější a zajímavější. Ostatně MTB horal ze mě prostě nebude, takže tam jde jen o to nenahnat moc velkou ztrátu. Výsledky jsem sice ještě neviděl, ale myslím, že proti loňsku to rozhodně bylo lepší – celkově jsem sice na kole měl pocit, že jedu +/- stejně jako loni, ale podle času to skoro vypadalo, že jsem trochu přidal. Naopak na běhu jsem se cítil (až na úsek na panelce) velmi dobře a asi by mi ještě jeden okruh prospěl. Ostatně už na plavání jsem byl překvapen – přes studenou vodu jsem měl z plavání mnohem lepší pocit než před třemi týdny v Poděbradech, kdy jsem “nemohl chytit vodu”. Ale to všechno je v tomhle případě jen doplněk – hlavní byla legrace při závodě a pobavení se s partou stejných bláznů. A ještě musím vyzdvihnout, že v letošním roce jsem již měl dva rodinné příslušníky na trati – a oba dojeli dobře, hlavně Milošovi – velká gratulace – na kole nám ukázal “jak se to dělá” a že trénink se pozná podle hesla “těžko na cvičišti, lehce na bojišti”.
Od začátku do konce to byla naprosto pohodová akce a potěšilo i to, že se obešla bez zranění. Pokud vím, tak jediný zbloudilec (přesněji zbloudilka), zakufrovala na silnici – takže za rok budeme muset být pečlivější. Jenže je to těžké – trať známe a prostě nás nenapadne, že by zrovna tady někoho napadlo odbočit …
A kdybych hodnotil výkony, myslím, že to nebylo špatné – gratulace Honzovi Radovi – už si tu bednu zasloužil a jel rozhodně dobře takticky, kdy se vyvezl na kole a na běhu to docvaknul, ale pochvalu zaslouží všichni, že se na trať vydali. Letos tam byl ten úsek pod Rozkoší “hodně cross” – lesní technika udělala svoje. Jinak jsem byl až překvapen, že po dešti v týdnu bylo bláta celkem málo.
Takže za rok rozhodně znovu a tímto díky Vavisovi a spol., kteří mají 1/2 závodů letos za sebou – potkáme se určitě ještě na Dáče a Kaňku 🙂 Sportu zdar a triatlonu zvlášť.
LinkedIn
