Vídeň – město plné historie
Je to nejbližší hlavní město k našim hranicím a máme s ním tolik společného. Vídeň, Wien, Vienna, … hlavní město Rakouska a ještě před stoletím dokonce naše hlavní město. A české znaky zde najdeme na každém rohu – od názvů restaurací, obchodů a firem (restaurace Novacek, pekárna Jelinek, …) přes názvy ulic až po muzea, kde nalezneme spousty exponátů pocházejících z Čech a Moravy.
Věřím, že ve Vídni si každý návštěvník najde to svoje – muzea snad skoro všeho (umění, historie, věda, …) krásné parky na procházky, zámky, kavárny a dobré restaurace, koncertní sály, … stačí jen procházet ulicemi a vybírat. Samozřejmě, že spousta z těchto radovánek něco stojí a ve Vídni je třeba počítat s vyšší útratou. Ale protihodnota je kvalitní, takže peněz netřeba litovat. V každém případě doporučím navštívit místa, kde se spoluutvářela historie velké části Evropy, včetně Čech a Moravy – tedy palác Hofburg a zámek SchoenBrunn. Na jednu stranu ohromující ukázka bohatství vládnoucí rodiny Habsburků a na druhou stranu ukázka jejich cílevědomosti a pracovitosti s kterou budovali a udržovali svojí moc. Pověstná Rakouská pečlivost a úřednictví již sice trochu vyšuměly, nicméně pořád je ve Vídni cítit hrdost jejích obyvatel a vzpomínky na dobu moci Rakousko-Uherska. Ve Vídni také pocítíte spojení moci světské a církevní – rod Habsburkové byli věřící a jejich snaha navázat na svatou říši Římskou se táhla celým období jejich vlády. Také jejich ostatky dnes spočívají v klášteru kapucínů nedaleko chrámu sv. Štěpána a po vstupu do katakomb naleznete rakve jednotlivých příslušníků. I zde si můžete všimnout vývoje a změn v čase.
Když už budete u chrámu sv. Štěpána, nezapomeňte vystoupit na jeho věž a pokochat se rozhledem na centrum Vídně – uvidíte historické centrum plné starých budov, i vzdálené moderní centrum OSN. Samotný chrám je z velké části volně přístupný a určitě stojí za to si vnitřní výzdobu (okna, oltáře) prohlédnout.
Kdykoliv ucítíte únavu a chuť si odpočinout, najdete určitě poblíž kavárničku a můžete zajít na kávu (pozor, neobjednávejte si jen kávu, ale musíte doplnit, jestli s mlékem, se šlehačkou, Latté, …) a pověstný Sachr dort – ten si dejte už jen proto, abyste si to sami, nebo někdo jiný vám nevyčítal. Příjemné posezení je určitě v místě zvaném Bermudský trojúhelník, kde je kaváren a venkovních teras mnoho dle libosti každého.
Dva dny doporučím vyhradit pro historii – jeden pro Hofburg a druhý pro Schoenbrunn.
Hofburg, jako sídlo světské moci, byl postupně rozšiřován a dnes je v něm několik expozic. Určitě zajděte do klenotnice, kde je vystaveno mnoho exponátů s vazbou na naši historii – znaky moci Českého Království, šperky a cennosti z naší země z dob vlády Habsburků. Dívkám doporučím návštěvu Sisi muzea – tato legenda může být považována za zakladatelku kultu ženské krásy a boje za štíhlost. V každém případě stojí za to si uvědomit, jak bohatá, mocná … a pravděpodobně ne příliš šťastná to byla žena. Pro milovníky koňů je připravena jízdárna s ukázkou jezdeckého umění.
Protikladem sice bohatého, ale přesto poměrně strohého Hofburgu je Schoenbrunn – tedy letní sídlo Habsburků. Krásné a zdobené zahrady, fontány a terasy, to vše bylo vytvořeno pro zábavu a ukázku moci a bohatství. Jistým znakem konzervatismu Habsburků je pak uspořádání místností, které je téměř identické s Hofburgem. A děti zde určitě ocení ZOO a bludiště – podobné, ale rozsáhlejší jako je u nás na Loučeni.
Z praktických informací bych snad jedině dodal, že cesta autem je rychlá, pouze parkování může být problém – je třeba využít záchytná parkoviště, která nejsou levná (ve většině Vídeňských čtvrtí je parkování bez povolení zakázáno a pozor – ne vždy je to zřejmé – malá cedule je pouze u vjezdu do oblasti …). Ovšem doprava metrem a tramvajemi je pohodlná a rychlá – nikdy jsme nečekali déle než 10 minut a s plánkem v ruce se nedá zabloudit. Když už budete v metru navštivte určitě i stanici Gazometer – je zde velké nákupní centrum postavené v bývalém plynojemu (vlastně ve čtyřech jeho budovách) a samozřejmě Prater – s jeho kolotoči a atrakcemi. Využijte ho i k odpočinku – kolem zábavního parku je velký zelený park, kde si lze posedět na lavičce a odpočinout od ruchu velkoměsta.
Teplické a Adršpašské skály – po letech
Po několika letech jsem se znovu dostal do Adršpašských skal – místa, kde se točí tolik českých pohádek. Letos ale pro změnu na začátku jara a musím říci, že mě to příjemně překvapilo. Z poslední návštěvy před třemi lety si pamatuji mraky turistů (převážně z Polska), letos v době těsně po zimě jsme se s přítelkyní potulovali po skalních městech skoro osamoceně – v sobotu jsme si kolem jedenácté hodiny kupovali vstupenky do skal (v Adršpachu, v Teplicích ani nikdo nebyl, kdo by lístky prodával – chodí se volně) a to s pořadovými čísly 3,4 – takže před náma šla asi jediná dvojice (nebo dva osamělí cestovatelé). Příčinou asi bylo nic moc počasí a fakt, že cesta byla na mnoha místech docela obtížná – sníh, led na kamenných schodech, … až nepoužitelná. Na tomto místě bych doporučil opravdu kvalitní obuv – průchod Vlčí roklí je skoro dobrodružný zážitek a je nutné se přebrodit asi 15 metrů potokem, takže nepromokavé boty rozhodně nejsou na škodu.
Příroda je v tohle období nádherná – probouzí se po zimě a zbytky sněhu (teda někde spíše vrstvy) dokreslují atmosféru – viz fotky. Je to zcela jiné než v létě/na podzim a má to jinou atmosféru. Krásné jsou i potůčky a potoky – díky většímu množství vody jsou mnohem zajímavější než v létě, navíc zbarvené po jarním tání do oranžovo-hněda tvoří krásnou barevnou mozaiku.
Pro lidi od Prahy asi budou šokem městečka a služby – je to chudý kraj a náměstí/vesnice tomu odpovídají, pozůstatky starých obchodních center (určitě to býval kdysi Pramen), opravena jen malá část budov, ostatní celkem chátrají a najít slušnou kavárnu dá docela práci (výjimkou je určitě Náchod, který má naopak náměstí velmi pěkné). Jenže už na druhý pohled to není tak špatné – penzion Dita, kde jsme bydleli sice není moderní, ale majitel neuvěřitelně vstřícný a příjemný. Z celého penzionu byla cítit pohoda, klid a snaha o dobré ubytování v mezích možností. Málokdy se vidí důvěra – věci leží ve sklepě, vemte si co potřebujete a napište to na papírek, no konci to srovnáme 🙂 Stejně tak musím pochválit restaurace – jak večeře u Kamínku, tak Zátiší v Adršpachu bylo klidné a příjemné a jídlo bylo super (a podotknu, že za lidové ceny).
Pokud tedy hledáte pohodové výlety a nezarazí vás rozmary přírody, potok přes cestu, ledová skluzavka, pak je Adršpach na jaře to pravé – sezona tu začíná až v červnu a do té doby je tu klid a můžete se nechat unášet v romantických myšlenkách, jaké to tu bylo před lety. Daní za to je absence stánků s občersvením, zavřené lodičky na jezeře a těžší terén. Ale možná je to lepší než řada stánků s hadříky, které najdete na každé tržnici.
Takže pokud máte zájem, šťastnou cestu a hezké počasí na cesty.
LinkedIn
