Dačického 12-tka tradice běží a my sní
Po loňském výpadku jsem se opět letos postavil na start Dačického 12-tky. Třetí ročník se uskutečnil 13.8.2011 a byl … no prostě super. Počasí vyšlo na jedničku a musím říct, že organizace taky. Club Deportivo předvádí to co na závodech má rád – klid, pohodu a sportovní zážitek pro všechny. Na jejich akcích se scházejí běžci polo-profesionálové, hobíci i lidé, kteří si jdou zaběhat jen párkrát do roka. Letos sice nepadla stovka o kterou kluci asi stáli, ale bral bych to spíše jako výzvu na příští rok, protože byla zatraceně blízko.
Samotná trať mi letos přišla kratší než 12km – nějak mi to uběhlo a vlastně se mi i velmi dobře běželo. Je to příjemné střídání krátkých výběhů, rovinek a sběhů, lesní cesty, polňačky, chvilku i asfalt, samozřejmě i panelka … cca 1km po panelech na poli a začátek i závěr po suprové Královské cestě. Strašně fajn je i zajištění přeběhů silnice (dvou, slovy dvou) – policie tam zajistí, že auta zpomalí a dávají pozor – lze se v klidu věnovat běhu a nepřemýšlet. A ten nápad se startem na zahoukání motoráčku – mnohým to přijde jen jako zpestření, ale zajistí, že přeběh přes trať je čistý 🙂
Tentokrát jsem sám zahájil asi hodně opatrně, ale skoro sto běžců v úzké uličce po kamenech na Královskou cestu … no nechtěl jsem riskovat. Naopak jsem pak zjistil, že se mi následně běží hodně dobře a vlastně do třetího km jsem neustále někoho předbíhal. Pak jsem vytvořil dvojici s jedním z místních a běželi jsme dost dlouho spolu – kolega za mnou příšerně dupal, nevím proč, ale nemohu to říct jinak – prostě jsem měl povit, že za mnou běží aspoň tři lidi. Pobavení pak následovalo při výběhu k Velkému Rybníku – kolega se přede mě přehnal, že jsem se musel rozhlédnut, jestli jsem nezastavil … jenže po cca 50 metrech mu naopak došly síly a strojové tempo ho dostalo – jenže se opět zavěsil a měl jsem ho za zády až ke kostelu sv. Trojice. Děsil jsem se, že si zopakujeme předbíhání, ale naštěstí kolega odpadnul, takže na panelku jsem vbíhal sám … a před sebou uviděl dva běžce, které jsem dotahoval – běželo se mi na tom úseku fakt dobře. Na konci jsem měl pocit, že už dobíhám někoho před sebou, doběhl jsem k zatáčce, za ní rovina a … nikde nikdo. Jakoby přede mnou závodník zmizel – otočil jsem se a to samé. I když tu cestu znám, znejistěl jsem, jestli běžím dobře – jenže šipky pořád byly, takže pokračování – asi 3 km, kde jsem neviděl nikoho ani před sebou, ani za sebou – sice v zatáčkách, ale minimálně 50m prostě nikdo. Už jsem začal myslet, že doběhnu osamocen a v klidu, jenže s vyběhnutím na silnici jsem najednou zase uviděl před sebou bílé triko a … za sebou zaslechnu známé dupání. Takže poslední kilometr po Královské cestě se tempo zrychlovalo až k přeběhu tratě, kde najednou běžec přede mnou zmizel a … za mnou taky. Ještě před sto metry byl tak 5-10m za mnou a najednou nikde. Tohle jsem zažil snad poprvé v životě, ale skoro jsem se tomu musel smát – navíc mě potěšilo, že jsem rozhodně neměl pocit “konce sil” – hádám, že další 3km by ještě šly. Takže s časem spokojenost a na další akci Deportiva … zase zdar.
Díky kluci, jen příště – chci vidět aspoň jednoho ve sportovním a na trati – ať se můžeme poměřit. Jinak dětský běh byl super a různé doplňkové kategorie taky – pro sport a zdraví to možná dělá více než polovina úředníků na ministerstvu školství a sportu. Viva club Deportivo.
Triatlon Konopáč 2011
Letos jsem míst Vlkančic zvolil amatérský triatlon Konopáč – přeci jen trochu delší trasy mě zlákaly – 750m plavání, 21km kolo a 4,5km běh je skoro půlka olympijského, to už není sprint. Závod mi v každém případě přišel zvláštní – dobře uspořádané depo, kde se relativně malý počet závodníků v pohodě srovnal a hezké koupaliště na plavání. Na druhou stranu mě překvapilo několik zvláštností – plavání s výběhem a skokem do vody ve dvou ze 3,5 okruhů … ozvláštnění, jehož smysl mi unikl, když to šlo v pohodě obeplavat. 
Co bylo skoro horší a velký vliv na to mělo počasí, byla trať kola – 2,5km tam, 2,5km a to čtyřikrát … možná je jinde rozbitá silnice, tady byla celkem slušná, ale přišlo mi, že se pořád točíme, jen co se kolo rozjede (a zrovna já ty otočky v lásce nemám). V každém případě hned na začátek bylo sice krátké, ale poměrně ostré stoupání do třech zatáček, které bylo ještě horší cestou zpět, protože tam byla většina závodníků docela rozjetá a prudce se brzdilo. Absolvovat tohle 4x je IMHO “říkat si o problém” – což se bohužel stalo a dva závodníci to s riskem přepískli … doufám, že dopadli dobře. I na otáčkách jich pár spadlo – mokrý asfalt klouzal a při 3-tí obrátce už mnoho bylo asi unaveno a ztratilo koncentraci.
Co pochválím je běh – sice taky tři okruhy, ale super trať – výběhy, sběhy, asfalt, štěrk, lesní cesty, prostě zajímavá a pestrá trať. A hodně zajímavý mi přišel i nápad startu žen před muži – a hodnocení dohromady. Můžeme se dohadovat, jestli časový posun je malý/velký … ale prostě je to zajímavá myšlenka a mně se líbila. Udělalo to zajímavý závod.
Přeji všem za rok počasí bez deště a pokud možno bez pádů … změna trati (méně obrátek a průjezdů zatáčkami) by tomu možná napomohla. Ale na druhou stranu všichni jsme startovali na svoje riziko … každý musí přemýšlet, jestli (a jak moc) chce riskovat svoje zdraví. Závodníky bych asi taky poprosil – na kole jedeme za provozu – jezdí se po pravé straně – když jedou dva po prostředku tak, že se při míjení v protisměru musí uhýbat na svojí stranu … není to v pořádku. Ostatně fakt, že jsem raději dva podjel zprava než zleva při předjíždění mi taky nepřijde normální – možná si o ty pády a trable říkáme i my sami svojí nedisciplinovaností.
Welas eXterra 2011 – jen tak si trochu zasportovat
18.6.2011 se konal druhý ročník triatlonu Welas eXterra – tedy triatlonu v terénu. Jestli byl první ročník super, tak druhý … taky. Nadšení lidí, kteří si přišli poměřit síly především s tratí bylo skoro cítit. Malý závod, který se zrodil loni je tak spíše zábavným setkáním se sportem než velkou než sportovní událostí. A berte to prosím ne jako pomluvu organizátorů, ale spíše jako poklonu. Vždycky půjde něco zlepšovat, ale tohle prostě JE amatérský triatlon, kde sekundu nemusí mnoho znamenat a cílem je hlavně protáhnout svaly.
Přiznám, že letošní ročník jsem měl trochu “napnutý” – ráno před závodem jsem běžel pro auto do servisu, pak jsem na místo vyrazil na kole a u Velkého rybníka ještě oběhnul běžeckou trať a zkontroloval značení, takže na start už jsem měl něco v nohách … jenže mi to asi naopak prospělo. V každém případě letos byla voda znatelně teplejší, takže ani 10 minut čekání ve vodě na zpozdilé závodníky před startem tolik nevadilo. Kolo je sice v mém případě na MTB tragédie, protože sjezdy a terén mi nejdou (silnička je silnička …), nicméně trať je nádherná a velmi rychle uteče. 18 km se totiž střídají sjezdy, silnice, výjezdy, les, pole, … moc si člověk neodpočina a neustále musí dávat pozor. Já si vždy užiju cestu kolem Sionu – ten park okolo mám rád, už pro Chlísta, který se tam běhává. Závěrečný běh je pak trasa Dačické 12-tky, příjemná cesta polem, loukami a samozřejmě klasická panelka. Snad nejhorší na běhu je ten závěr, kdy sbíhání dolů dává kloubům pořádně zabrat.
Co mě potěšilo hodně, bylo občerstvení v cíli … jinde jsou “luxusní doplňky”, na které snad nikdo nemá po závodě chu’t, tady bylo přesně to, co po závodě potřebujete – něco k pití a ovoce na doplnění tekutin. Jo a taky odznáček s logem – drobnost, která potěší.
Takže jen tak dál a v létě vzhůru na “Dáču”. A za rok, kdo si chce zkusit triatlon a vzít to s nadhledem, eXterra Velký rybník tu snad bude i pro Vás.
Oficiální stránky dacickeho 12
po plavání
KVOK 2011 – 20km dusna a parna
Letošní KVOK (Kolín-Velký Osek-Kolín) běžce potěšil téměř bezvětřím, což se na této trati moc nestává, ale naopak ukázal sílu Slunce a horkého počasí. Zcela jasno, teplo a slunečno dalo asi všem docela zabrat – já musím přiznat, že jsem někdy od 13-tého kilometru cítil docela slušný úbytek tekutin a vzhledem k výstupu na Sněžku, který jsem absolvoval den před závodem i úbytek energie. V každém případě je to klasika a snad žádný běžec v Kolíně si tenhle svátek běhu nenechá ujít, pokud zdraví jen trochu dovolí. Pořadatelé už mají za sebou mnoho ročníků, takže zvládají vše s přehledem. Na trati jsou tři občerstvovací stanice – cca 6-tý, 10-tý a cca 14-tý kilometr + mnoho běžců má sebou doprovod – musím pochválit tátu, letos se vzorně staral, takže přísun tekutin byl během celé trati. Závod nemá ani minimální převýšení,je to prostě 10 km asfalt tam a 10 km asfalt zpět po stejné trati – navíc ji skoro všichni známe, takže není čím překvapit, kromě zjištění, jak na tom kdo z nás je. I když čas cca 1:25 nic moc, nemohu říct, že bych byl nespokojen – to vedro mi dalo docela “sodu” a únavu jsem cítil z předešlého dne.
Takže mohu říct, že jsem si super zaběhal a odnesl to jen lehkým úžehem a dehydratací … co by člověk neudělal pro zničení vlastního těla. Tohle je ostatně závod, který si snad každý trochu protrpí – ty dlouhé rovinky mají tendenci “utíkat před běžcem”, takže máte pocit, že stojíte na místě a cíl se neblíží … o to větší radost je při zabočení do poslední ulice kolem zimního stadionu, kdy už všichni vědí, že zbývá poslední km. Možná i tohle je důvod, proč se těším na příští ročník … tohle stojí i za těch 19km asfaltu předtím 🙂
Duatlon Břehy 2011 6,6-24-3,3km
Druhý letošní duatlon, tentokrát se silničkou – a počasí se opět vydařilo, stejně jako organizace. Tu musím pochválit – žádné zdržování, depo, prezentace, trať – vše připraveno. Trati kola pomohla kompletní uzavírka, byť za cenu několika otáček, které zrovna já moc nemusím. V každém případě na všech trochu nebezpečných místech (díky uzavírce nikde nic strašného) dost organizátorů – zabloudit snad nemohl ani slepý. Co bych vyzdvihl – odvahu zakázat drafting a také to poměrně zodpovědně kontrolovat – motorku s organizátory dávající na to pozor jsem na trati potkal snad šestkrát – je to prvek, který bych já osobně do duatlonů a triatlonů vrátil – závod by měl ukázat jak je na tom kdo fyzicky, ne schopnost “uviset” někoho v háku. A snad s výjimkou jednoho momentu jsem také měl pocit, že to závodníci dodržovali – budiž jim za to dík. I trať byla poměrně slušná – hlavní cesta s velmi kvalitním povrchem a ani na té odbočce k Vlčí Chabřině to nebylo nijak zlé – 95% se dalo určitě jet zabalen v “kozlovi”.
No a trať běhu, ta je tady prostě suprová – ten okruh kolem rybníka nemá chybu – na začátku je sice trochu hrubší štěrk, ale celkově je to lesní cesta, kousek asfaltu, ale hlavně – běh nádhernou přírodou. Trochu mě zamrzela změna orientace posledního běhu – loni byl “obráceně” a byla to taková zvláštnost, která celkem oživila finiš, ale letos se zase proběhlo kempem – bylo to dobře zorganizované. Organizátorům se opravdu povedlo promyslet trať, aby se cyklisti s běžci nepotkali a nehrozila kolize.
Mě potěšilo asi i umístění – 17-té místo jsem moc nečekal, umístění do 20-tky jsem před závodem bral jako spíše nereálný cíl. Ale jelo se mi dobře kolo – až překvapivě vzhledem k tomu, že dosud jsem jezdil skoro výhradně na MTB, naopak trochu jsem zkazil závěrečný běh – kotníky si zase trochu zatrucovaly po špatném šlápnutí, ale celkově se mi jelo dobře, nebo vlastně úplně skvěle – hlavně na kole jsem měl pocit, že trať mizí.
Takže pokud to za rok vyjde časově, určitě bude opět tento závod v mém kalendáři – dík pořadatelům a gratulace všem, kdo závod dokončili.
Duatlon újezd 2011 – sprint na tři části
V neděli 17.4. se v Újezdě nad Lesy u Prahy konal duatlon MTB, i když v tomto případě je to MTB spíše v uvozovkách. Trať velmi rychlá 3km běh – 25km kolo a 2km běh téměř zcela po rovině. I u toho běhu váhám, jestli kolečko deklarované jako 1 km – běželo se 3x resp. 2x – nebylo kratší. Nevýhodou bylo, že cestička byla poměrně úzká – špatně se předbíhalo a opět se našlo dost lidí, kteří se postavili do prvních řad a během prvního běhu “zvadli” a zdržovali. Ale to je daň větší akci, protože přes 150 lidí na startu už prostě je hodně. Naopak super bylo to prostředí v lese – měkký povrch, většina lesní rovné cesty, jen kousek po asfaltu … běžecký ráj.
Cyklistická část si označení MTB zaslouží snad jedině v polovině okruhu, kde bylo cca 800m lesem – kořeny, kameny a průjezd jedním potůčkem. Jinak asfalt – sice lesní vedlejší cesty, ale rovné a skoro horší než terén byly některé prudké zatáčky. Značení super, navíc na třech místech organizátor – zabloudit nešlo a jediný nebezpečný úsek po silnici byl dobře kontrolován. Závodníci se tedy mohli soustředit na let vpřed, protože bezvětří a rovina opravu pomáhali rychlé jízdě i na “horákovi”.
Závěrečný běh byl už opravu kraťounký – spíše sprint, kdy byl trochu zmatek, kdo je v prvním, kdo ve druhém kole, jestli má smysl sprintovat, nebo ne … ale čipy na noze vše pohlídaly. V každém případě to je hezká akce a kdo si chce zasportovat, doporučuji. Dá se to jet celkem v pohodě a užít si pohybu, ale dá se i “do toho šlápnout” a pořádně se vyšťavit. K mému překvapení jsem dopadl i celkem dobře, na svojí nechuť k terénu jsem i kolo dal svižně, takže časem i pozicí ve výsledcích jsem spokojen. A už se těším i na další duatlo – Břehy, silnička mi bude asi sedět lépe 🙂
Lipová Alej 2011 – 3 okruhy kolem Rémy
Další ze závodů v Polabí resp. okolí Kolína – a v Nymburce navíc mohu pořád cítit “domácí půdu”. Pár let života jsem tu strávil a možná i těch nejhezčích – druhý stupeň základky, “gympl” a vlastně i část VŠ – to už sice napůl s kolejí v Praze, ale doma bylo asi pořád v Nymburce. No a na závěr jsem si tu ještě absolvoval civilku … rok a půl službě nikomu pro nic 🙂 Prostě mohu říct, že v Nymburce jsem vlastně vstoupil do života a jistá dávka nostalgie tu bude vždy. Sice už bych tu asi moc lidí nepoznal – gympláci se rozlezli po celé ČR (já nejsem výjimka), ale místa jsou pořád stejná – ať už hospoda, kde jsem si dal první pivo, plavečák, kde jsem závodně plaval, … prostě věci, které si člověk udrží ve vzpomínkách a ať byly jaké byly – rád na ně občas vzpomene.
Běh Lipovou Alejí je klasická (dokonce měřená, tedy oficiální) desítka – dva okruhy (dva a půl) na tartanu hezky roztrhají pole, pak následují tři skoro tříkilometrové okruhy kolem “Rémy” – krásným parkem Ostrova (mimochodem tam jsem měl posezení po promoci, abych dokreslil svojí svázanost s Nymburkem) a pak zase po dlouhé rovině (podél voleybalového hřiště, kde jsem sehrál hodně derby SKP-ZOM, když už jsem u těch vzpomínek) kolem dráhy do dalšího kola, resp. do posledního jednoho a půl kola na dráze.
Zajímavostí tohohle běhu je, že se běhá rychle – jednak je to rovina, jednak to prostě dobře utíká, rovný asfaltový povrch – snad v každém roce si tu zaběhnu jeden z nejlepších časů – letos kolem 36:20. Pravda, už jsem to běžel i o minutu lépe před dvěma lety, ale po loňském trápení se šlachou to beru jako slušný čas. Kdyby nefoukal ostrý vítr, který byl přeci jen v úseku kolem Labe docela líto, asi bych se kousnl a zkusil to pod 36:00 dát. No nic, uvidíme za rok – letos mám z běhu dobrý pocit, i časy jsou lepší než loni, uvidíme jak budou vypadat cyklo-části duatlonů a triatlonů.
K závodu patří i celkem dost diváků – takže asi nikdo nevypustí ani finiš, ale “dokope se” k běhu do posledního metru.
No co říci – asi šlo běžet lépe, ale přesto spokojenost a doufám, že za rok se tady “doma” s ostatními běžci zase potkám – a dík pořadatelům.
Oficiální web Lipové Aleje.
Kouřimská Lipanská Stezka 2011 – běh historií
Po loňské absenci jsem letos znovu zajel na Lipanskou Stezku – nádherný běh starým městem a jeho okolím, který je zajímavý svým profilem – dva pětikilometrové okruhy “dolů – nahoru”. Trať je možná náročná i tím, že se velká část běží po kostkách, které lze opravdu nazvat kočičí hlavy – takže je třeba dávat pozor na každé šlápnutí. Ale krásné zákoutí kolem potoka a skal a proběhnutí přes historické náměstí jsou odměnou, kterou jinde moc nenaleznete. Navíc se pořád jedná o relativně málo známý běh – účast je cca 60 běžců v obou kategoriích – 5 i 10 km. To může leckoho zmást, jako mě před třemi lety, když jsem na pátém kilometru “lehce finišoval” s dvojící mladíků – přece nejsem nějaké staré železo – a vzápětí zjistil, že oni na pátém kilometru končí, zatímco mě ještě druhý okruh čeká 🙂
Letos bylo nádherné počasí – na běh až skoro moc teplo, ale sluníčko, bezvětří. Běželo se od začátku celkem svižně – resp. byl trochu problém se probojovat přes pár lidí, kteří se postavili do prvních řad a po pár stech metrech tuhli. Nicméně první kolo se mi běželo suprově. I vběhnutí do druhého kola mi přišlo, že je v pohodě – bohužel v zatáčce na náměstí jsem blbě šlápnul, takže jsem pak cítil docela kotník – no má na to nárok, už něco zažil. Ale v posledním kopci už se opět vzpamatoval, takže s celkovým časem a zhruba desátým místem jsem spokojen – i když tady jde opravdu o pocit a radost z běhu všemi terény – asfalt – kostky – lesní pěšinka – tráva – polní cesta – do kopce – z kopce.
Děkuji i organizátorům – město Kouřim nezklamalo. Starostka se o závod stará a je vidět, že to je pravidelná akce, na kterou se dopředu myslí. No a všem běžcům přeji za rok opět takové počasí a lehké nohy do kopců.
Českobrodská pečeť 2011 – finiš po … letech
Tradiční desítka v Českém Brodě tentokrát opravdu vyšla – po počasí v týdnu musíme říct, že počasí bylo super – téměř bezvětří, teplota taky docela v pohodě (pro běh skoro ideální) a krásná cesta. Tohle je snad sen všech silničních běžců, navíc s (pro mě) příjemným profilem – tam 5km mírně do kopce, zpátky naopak 5km mírně s kopce. Sklon je ovšem naprosto minimální, takže je to spíše rovinka, ale na čase se to pozná. A na závěr tradiční domácí buchta – skoro už klasika v Brodě spolu s horkým čajem (grogem pro ty, kdo mají zájem) je super tečka a možnost pokecat se známými po potýrání těla.
Sám za sebe jsem spokojen a to tentokrát i s během i s časem – po dlouhé době běh, kdy nebyla snad žádná krize a na závěr ještě s finišem – tímto děkuji Milanovi za “dotlačení do cíle” – po tom, co jsem běžel těsně před dvěma závodníky pět km jsem si ale 500m před cílem řekl, že tentokrát už jsou jen dvě varianty 1) už před sebe nikoho nepustit 2) na trati zdechnout … téměř se vydařily obě dvě – nakonec jsem to dotáhl a nenechal se přespurtovat, po doběhnutí mě zbytek energy-drinku nedobrovolně opustil a potupně jsem vrhl. V každém případě jsem měl celou trať pocit, že se běží dobře a že mám z běhu radost. Možná největším zážitkem pak byl finiš – už ani nepamatuji, kdy jsem se tolik “vyšťavil” a přesvědčil sám sebe k takovému běhu v závěru. Je fajn si uvědomit, že když už člověk na konci nemůže, tak … nemůže hlava, svaly mají síly dost 🙂
Další letošní běh je tedy za námi a kolotoč se už rozeběhnul – při pohledu do termínovky si asi každý něco najde – já se těším na Lipovou Alej a pokud mi čas dovolí na Lipanskou Stezku. No a za měsíc už pomalu přijde čas kombinace – duatlonů a za další i nějaký triatlon – čas začít trénovat znovu i plavání a více kolo.
Oficiální stránky pořádajícího oddílu triatlonu TJ Slavoj Český Brod.
Pečeská desítka 2011 – jaro
Jeden z nejstarších silničních běhů v ČR letos ozdobila rekordní účast – více než 550 běžců. Kdo nezažil ten pocit “být uprostřed masy, která se dává při startu do pohybu”, přichází o krásný zážitek – potkávají se tu profesionální běžci s běžci amatéry i zcela příležitostnými, pro mnohé je to spíše bojem se sebou samotným než se soupeři. Ale je to přesně ten typ závodu, který vyrostl z drobné akce – a protože jsem první Pečky absolvoval před devatenácti lety, mohu i porovnat – do akce téměř profesionální. Jaký je rozdíl proti době, kdy cca 40 běžců kroužilo po místním parku a dnešní obrátkovou tratí, během s čipy pro odečet času v cíli a účastí více než 500 závodníků. To co se nezměnilo, je přátelská atmosféra a možnost setkání se s podobnými blázny – s mnohými se potkáte na spoustě akcí, ale tady jsou z okolí skoro všichni – Pečky se prostě staly pojmem, který zná každý silniční běžec.
Letos – jako snad už tradičně – vyšlo počasí super, teplota téměř ideální a lehký protivítr prvních 5 km, který naopak vyvážil vítr v zádech při cestě po obrátce. Snad už tradičně přišla moje krize mezi 7 a 8 kilometrem – Ratenice jsou snad můj osud. V každém případě mám pocit, že mi to letos běželo a s časem jsem určitě spokojen. Vždycky je sice co zlepšovat, ale tahle prověrka natrénovanosti po zimě se mi letos opravdu líbila a měl jsem dobrý pocit. Uvidíme, jak budou vypadat další závody – již v neděli si to budu moci (snad) ověřit v Českém Brodě.
S asi už 18-tým startem pak musím říct, že si tady prostě připadám “jako doma”/”jako inventář”. Pořadatelům dík – zvládají akci s grácií od běhů pro děti po “hlavní závod” a snad se jim daří přilákat i mladší běžce, kteří tu za pár let možná budou “kroutit x-tý start”.
Všem běžcům tedy do letošního roku přeji lehké nohy a úsměv na tváři … a ať nám to běhá.
LinkedIn
