Běh sady Vodranty 2012
Tak konečně letos také jeden závod, který jsem běžel poprvé. I když je Čáslav kousek, letos jsem si běh ve Vodrantech (10 km) vyzkoušel jako premiéru – no vlastně jen tak napůl, protože na stejné trati se na podzim běží duatlon a ten už letos pojedu (doufám) potřetí. V každém případě je to jedna z nejhezčích tratí na desítku – tři cca 3km okruhy v parku – lesní cestičky, krátké seběhy, výběhy, spousta zatáček (zvláště to esíčko při seběhu ke stadionu je super a hlavně … krásně měkký povrch, úplně něco jiného než asfalt. Oproti jiným závodům tak musí každý dávat neustále pozor na cestu – kameny, šišky, kořeny + zatáčky, takže trať uteče opravdu rychle.
Letos to bylo okořeněno ještě jedním bonusem – musím určitě pogratulovat bráchovi – první místo v kategorii 40-49 určitě povzbudí k dalším závodům. Sice trochu se štěstím, ale i tady je třeba říct, že platí “štěstí přeje připraveným” a taky k životu patří, že se občas zadaří, občas ne. Jak jsem koukal letos bylo v hlavním závodě podstatně více účastníků než loni … potvrzuje to letošní trend, že se “běžci rozmnožili”. Aspoň takový je můj pocit z běhů, kterých jsem se letos zúčastnil. A musím říct, že mě to těší – hlavně se přeci jen začíná objevovat další generace lidí kolem 20-tky, kteří objevili krásu běhu a nepotkáváme se na závodech jenom parta “stárnoucích bláznů”.
Pokud by někdo váhal, mohu běh určitě doporučit – nejprve běh dětských kategorií, kde potěší nadšení a zápal a pak společný start běhu na 10km a 4 km – do konce kola nikdo netuší kolik lidí před ním a kolem něj se oddělí a zahne na stadion a kolik pokračuje do dalších dvou kol a na závěr ještě perlička a možnost potkat běžeckou legendu ČR (vlastně ČSSR) – Jarmilu Kratochvílovou. Je vidět, že přítomnost známých lidí přitáhne ke sportu hodně dětí – vždyť žákovské kategorie byly obsazeny dětmi z Čáslavi s velkou převahou a možná tam běžel i budoucí reprezentant. Na druhou stranu, pokud ne a zůstane jenom u radosti ze sportu … účel, přivést děti ka sportu, to splnilo. Pro společnost a sport je IMHO určitě lepší deset rekreačních sportovců než jedna hvězda a devět “televizních povalečů”.
Českobrodská pečeť – jarních 10 km
Víkend 17.-18.3.2012 byl prostě nádherný – jarní slunce už hezky ohřálo vzduch, takže se vyrojilo mnoho lidí “ze zimního spánku”. Ať už na kolech, nebo jenom na procházkách, po oba dny bylo vidět, že si lidé vyrazili užívat začátek jara. A protože minulý týden byla Pečecká desítka, běžci z okolí vědí – tento víkend je běh v Českém Brodě. A jaro přilákalo asi rekordní účast – více než 200 běžců. Musím říct, že jsem tu poněkolikáté a je vidět, že se závod dostává do podvědomí lidí z okolí a i běžců z větších vzdáleností. Asfaltová trať 5km tam a zpět je tak každý rok svědkem běhu lidí “polozávodníků” i těch, kteří si 10 km zkouší poprvé v životě. Letos bylo počasí nádherné a právě proto i možná velmi zrádné – rychlá změna teplot nahrává euforii na začátku a přehřátí svalů na trati, pokud někdo neodhadne tempo. Musím říct, že se mi to asi také stalo – na 4. kilometru přišel zlom a měl jsem pocit, že jsem se zastavil. Od pátého kilometru jsem se sice znovu “rozběhl”, ale ten jeden kilometr trápení byl na čase znát. Přitom nemohu říct, že bych v cíli byl nějak vysílen – odpoledne jsem se byl projet na kole a naprosto v pohodě. Spíše jsem měl pocit, že se “tavím” – odvod tepla byl přeci jen úplně jiný než v zimních měsících a tělo si prostě nestihlo zvyknout.
Co na tomhle závodě obdivuji je fakt, že je pořádán opravdu pár nadšenci s “legračním” (v dobrém slova smyslu) startovným a přeci jen velmi dobře – vyznačeny kilometrovníky, rozumný start na rovném úseku, kde se dá pohodově rozeběhnout, hlášení časů na obrátce i v cíli, čaj a buchta v cíli, prezentace skoro až do startu (bez hodinové pauzy), … Nic navíc, ale nic co by chybělo k hezkému závodu. Takže zbývá jenom pro mě, abych trochu zabral při tréninku a za rok zkusil opět čas pod 38 minut 🙂 No uvidíme už za týden v Čáslavi – minulý týden jsem v tréninku “trochu přitlačil” – skoro jsem i čekal, že přijde únava, jen jsem věřil, že v neděli už jí překonám … a spletl jsem se 🙂 Jenže na druhou stranu … dobře jsem si zaběhal a po sobotním výletu na Karlštejn protáhl nohy při sportu – tak nějak má víkend vypadat.
Pečky 10 km – jaro 2012
Jak již jsem napsal dříve – v Pečkách již jsem inventář, takže v sobotu 10.3.2012 jsem nemohl chybět na startu jarních 10km. Nemám už snad ani co o závodě napsat – nostalgicky jsem tam zavzpomínal na svůj první ročník, kdy se ještě kroužilo v parku a účast byla cca 50 běžců. Letos jenom v hlavním závodě startovalo přes 700 běžců a stal se z něho již velký závod pro všechny – je to trochu náročné, prodírat se první 3 km přes ty masy běžců, ale zase, je to už událost.
Svůj čas nebudu hodnotit – prostě je to zhruba to, na co dnes mám, mohlo by to být o minutu lepší i o minutu horší a vlastně by se nic nezměnilo. Hodně mě potěšilo, že jsem doběhl ve velké pohodě s pocitem, že dalších 5 km by nebyl problém. Fajn bylo i docela dost mladých běžců, kteří si trať přišli vyzkoušet. Pořadatelé již celou akci zvládají zcela v pohodě, limitujícím už prostě je ulice startu – myslím, že 800 běžců (stanovený limit přihlášených) je na horní hranici, kterou to místo unese. Tak uvidíme, jaká bude letošní sezona, protože pro mě (a asi nejen pro mě) jsou Pečky Start do dalšího roku – a to start s velkým S.
Běh na Čerčanský Chlum 2012
Tradiční začátek sezony v Čerčanech – krátký běh do kopce okořeněný, skoro každý rok, ledem, sněhem a bahnem. Letos asi extrémní štěstí na počasí den předem zamračeno s přeháňkami, den poté taky, ale 25.2. bylo na běh velmi příjemně, slunečno a skoro bez větru. Krásné počasí letos vylákalo přes devadesát běžců a myslím, že nikdo nelitoval. Co mě hodně potěšilo, že tu bylo i docela dost mladších ročníků, stejně jako dost ročníků starších – můj obdiv všem, kteří i po sedmdesátce naleznou sílu a odhodlání vyběhnout do kopce, přes všechny zdravotní problémy. S mnohými se už od vidění známe, takže je to i každoroční setkání “spřízněných duší” a start do běžecké sezony – v kalendáři se víkendy už hodně zaplnily a myslím, že až do července jich moc volných není 🙂 A jak jsem tak poslouchal, ostatní jsou na tom podobně, každý už si nalezl ty svoje tradiční, případně nějaký nový, abychom vyzkoušeli nějakou změnu/novinku.
Samotný závod asi byla klasika – jak jsem koukal o něco horší čas než loni, ale umístění stejné a subjektivně spíše pocit stejného výkonu – bahno letos docela klouzalo, naopak boty musím pochválit na ledu a sněhu, tam držely velmi dobře. Co mě překvapilo, že nahoře “chyběla únava” – zjevně jsou rezervi ze sebe ještě něco dostat, ale aspoň je možné se těšit na delší tratě, už za dva týdny do Peček.
Cestou zpátky jsem měl navíc s přítelkyní možnost podívat se na domky v okolí Mnichovic a Onřejova – uvidíme, jestli některý “bude ten pravý ořechový”. Krásné slunečné počasí určitě zpříjemnilo procházku a potkávali jsme hodně lidí, kteří po zimě vyrazili na procházku.
Výběh na Kaňk – Štědrý Večer 2011
Sice teprve podruhé, ale už “tradičně” – dopoledne 24.12. výběh na Kaňk – krátký běh do vrchu (cca 1400 metrů, ale je to pořád do kopce) byl letos podstatně lehčí než loni – nebylo namrzlo, ale bahno také slušně podkluzovalo. Sešlo se asi třicet běžců a je třeba říct, že běh byl super – první čas určitě zaslouží pochvalu – proti loňsku jsem si sice pohoršil, až páté místo, ale na druhou stranu to bylo opět spíše o “nechuti” běžet – hlavně v závěru jsem rozhodně neměl pocit, že by to nešlo, ale že se mi nechce … bylo to spíše zaváhání v první polovině, kdy jsem několikrát proklouznul na cestě “upravené traktorem”, takže jsem pak spíše dotahoval mírný odstup.
Jenže o to umístění … tady vlastně nejde – je to běh pro radost a pohnutí se ve svátky, kdy každý řeší spousty jiných starostí než pohyb. Za nápad běhu v tomhle termínu tedy dík klubu Deportivo, protože je to příležitost si říct, dost se starostmi a uklízením … vzhůru udělat něco pro sebe a zdraví. Tak za rok ještě ve větším počtu – zdar.
Zimní Českobrodská desítka 2011
Už ani neuhodnu pokolikáté jsem vyrazil na zimní desítku v Českém Brodě – je to asi poslední závod “na ostro” v roce a snad všichni běžci si ho celkem užíváme. Takové odbočení z předvánočního shonu a poklidný běh po známé trati, která ale, díky období, je snad každý rok jiná. Letošní počasí bylo celkem přívětivé – v noci sice lehce pršelo, ale nebyl sníh ani břečka, pouze v lese to na pár úsecích podkluzovalo … což musím přiznat skoro nesnáším. V každém případě foukal vítr, který ale na této trati nevadí – pouze první a poslední kilometr, nepršelo a ani nebyl mráz – na tohle období prostě super podmínky.
Za sebe musím přiznat, že se mi běželo tak nějak normálně – nic hvězdného, ale kromě jednoho úseku, kde mi to podklouzlo několikrát za sebou, zase žádný problém. Čas – pravda – nic moc, ale ani katastrofa, prostě jeden z mnoha běhů, kde jsem si užil sportu a společnosti běžců kolem sebe. Trochu mě zamrzel start – nevím, jestli jsem to přeslechl jen já, ale spíše ne – startovní výstřel se ozval zcela bez varování a upozornění připravit se, takže to bylo spíše nervózní maso, kdy jsme se na sebe dívali jestli “už”. Naopak závod se již běžel v klidu – sice jsem postrádal pár známých tváří, ale většina to už určitě neběžela poprvé – trať tak neměla koho překvapit. Ostatně myslím, že je to opravdu příjemná trať – 5km tam a zpět s lehkým převýšením a po lesní silničce …
Všem (nejen z Českého Brodu) tak přeji hezké svátky a do nového roku pohod ve sportu i v životě.
Good luck a sportu zdar.
Podzimní Pečky 2011 – 10km v parku
Jestliže Pečecká desítka na jaře sezonu startuje, pak podzimní Pečky jsou naopak jedním z posledních závodů. Letos se počet účastníků opět zvětšil … a mám pocit, že podobně jako před lety jarní desítka, se i tato podzimní dostala na hranici, kdy je okruh parkem ještě použitelný. Mně osobně se jinak kroužení parkem líbí – 12,5 koleček sice může připadat únavně, ale zase je to příjemný rytmus, kdy už po druhém kole (a několika účastech na tomhle závodě) každý ví, co ho čeká za nejbližší zatáčkou, kde je rovinka a kde jsou kaluže, kterým je třeba se vyhnout. Původně jsem letos chtěl zaběhnout pod 38 minut, ale protože jsem týden bojoval s chřipkou, nakonec to bylo přesně 38:00 … škoda, ale na druhou stranu jsem před závodem měl pocit, že se spíše budu plazit, takže mě to ani tolik nemrzelo. Navíc jsem se chystal hned po závodě na Slovensko, takže letos to byl takový příjemný sportovní začátek prodlouženého víkendu.
Podzimní Pečky v každém případě zůstávají malým závodem, kde se potkají lidi spíše z okolí – neběhají se tu super časy, ale spíše je možnost pozdravit se s lidmi, které jsem potkával celý rok na různých závodech. Ostatně většina z nich se zde ukáže i na jaře, takže za 5 měsíců zdar všem v nové sezoně.
A pohled do kalendáře říká, že poslední dva měsíce už těch závodů je opravdu poméně, takže letos asi ještě v Českém Brodu a na Kaňku – uvidíme, jestli “bez rýmičky” budou časy lepší.
Běh Republiky Československé – Český Brod 2011
Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.
V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.
Drozdův lesní běh 2011
Kdo v Kolíně běhá, tuto neděli asi zavítal do Borků – třetí nejstarší běh v ČR tu měl již x-tý ročník. Je to krásná trať na cca 4,2 km – letos s jedinou změnou – startem a cílem na novém oválu atletického stadionu. Možná u toho bych se zastavil – nový ovál je opravdu pěkný a uprostřed parku IMHO vznikl hezký prostor pro atletiku. Nevím, jak to bylo s financováním a potřebností proti jiným investicím města Kolína, ale mě se prostě ten ovál líbí a věřím, že pomůže sportu v Kolíně. Připadá mi to jako přesně to správné sportoviště pro okresní město – nic honosného, ale kvalitní sportoviště, kde mohou vyrůstat talenty od žákovských kategorií, stejně jako spoustu neprofesionálů si může zaběhat a zasportovat pro radost.
Samotný “Drozd” asi letos ničím nepřekvapil – sám jsem si proti loňsku trochu pohoršil, ale v té míře, že to mohlo být změnou trati, počasím, … prostě plus/mínus stejný výkon a skoro stejné i pořadí. Naopak pochválím bráchu – minutové zlepšení je za rok slušné a rozhodně je vidět, že běhá. Co je zde perfektní, je značení. Je to pravda skoro “zbytečné”, protože mám pocit, že tu rok co rok vidím skoro stejné lidi, většina bychom to asi dali i bez značek. Prostě tady se potkají příznivci běhů z okolí Kolína, pro které je tohle jeden z posledních závodů sezony a příležitost si pokecat a zasportovat. Kdo za rok na začátku října bude chtít udělat něco pro zdraví, je určitě vítán – pozná krátký kus dráhy, pak rovinku na asfaltu a pak cca 3 km krásných lesních cestiček, které jsou rájem pro běžce – měkký povrch a příroda kolem. Celkem 4,2 km pohodového běhu, kde je důležité se zapotit a udělat něco pro zdraví.
Duatlon Mělník (Chloumek) 2011
V sobotu 24.9. jsem jel asi poslední duatlon letošní sezony – MTB duatlon u Mělníku. Krátké a lehké tratě se proti loňsku změnili jen velmi nepatrně – běh se trochu posunul a možná tak o 50m protáhl, ale hlavně se obrátily vzdálenosti – nejprve se běžela kratší – cca 2,5km, pak následovalo kolo stejné jako loni – dva 12km dlouhé okruhy, takže celkem 24km – odpovídalo i tomu, co jsem naměřil na tachometru a na závěr netradičně delší běh – dva okruhy 2,5km, takže cca 5km běh. Na jednu stranu je to jedno, ale zase se přiznám, že loňský delší běh na začátku mi vyhovoval více – měl jsem pocit, že to před kolem více roztrhalo závodníky a nebyl pak na kole takový nával.
Trati mohu jen pochválit – bylo sucho, takže až na dvě místa se jelo po zcela suchém povrchu, běh byl úplně v pohodě. Pravdou je, že ta jediná kaluž byla dostatečně hluboká, abychom asi všichni v cíli vypadali, jak když se jelo bahnem po půl trati 🙂 ale to patří k MTB závodům. Kolo je opravdu lehčí, což mi vyhovuje, a proti loňsku mi přišlo, že má ještě méně nepříjemných míst – tradičně ztrácím v zatáčkách, ale tentokrát tam nebyla ani vrstva písku v jednom místě, kde to loni docela ustřelovalo a bořilo. Většina cesty tak je po asfaltu a travnaté cestě, která sice hodně vyklepe po drnech, ale až na několik míst, kde byla trochu měkčí a vyjeté koleje zcela bez problému. Nebezpečné místo je tak vlastně jediné při prvním sjezdu ze silnice a tam stál někdo z policie a reguloval dopravu. A terén pak je trochu právě za tímto nebezpečným místem a pak až úplně na závěr průjezd lesem, kde pár kořenů a větví připomenulo terénní závod. I běh je z těch pohodovějších – lesní, krásně měkké cestičky. I když letos mi přišlo hodně kořenů a viděl jsem někoho na jednom docela blbě došlápnout a myslím, že kotník ho musel dost bolet. Jedinou nepříjemností je šířka trati – míst na předběhnutí moc není a pokud se dva běžci rozhodnout běžet v závěsu vedle sebe, není téměř šance. Pokud je tedy někdo dobrý běžec, doporučuji se na začátku tlačit dopředu – pár lidí vždy ten start přepálí a po kilometru je docela problém za nimi nezůstat a dostat se dopředu … Na celém běhu je snad jediné nepříjemné místo – na konci dlouhé rovinky prudká zatáčka vlevo a kraťounký sběh po kořenech, kde to na špatný došlap hodně láká.
V každém případě je to klasický závod pro hobíky – dobrá organizace a spíše lehčí trati. Pokud bych mohl něco navrhnout, tak posunout registraci až do okamžiku rozpravy – klidně i registraci tímto utnout, aby závodníci na start nemuseli hodinu čekat. Jinak přeji hodně štěstí do pořádání čtvrtého ročníku (a samozřejmě dík za organizaci těchto předchozích). Myslím, že tyhle bývají nejtěžší – prvotní nadšení pořadatelů většinou vyprchá a tradice to ještě není. Bylo by ale škoda o závod přijít – pár lidí už to v kalendáři má a těší se na něj a další se budou postupně “nabalovat”. Je v tomhle období celkem dobrá šance na slušné počasí (babí léto) a závod pro amatéry může pár mladších ročníků přilákat k těmto sportům – letos jsem tam viděl hodně mladé závodníky a to mě hodně potěšilo. A když už bych měl zhodnotit svojí účast … 9. místo (loni 8.), ale o tři minuty lepší čas … to mě potěšilo, hlavně nakole jsem navíc měl pocit, že se mi nedařilo dobře držet stopu a několikrát jsem musel hodně brzdit – docela dost jsem ztrácel. Naopak na rovných úsecích mi přišlo, že nemám problém držet tempo. Takže jako u ostatních závodů, asi budu muset potrénovat terén. No a v každém případě za rok, pokud zdraví dovolí, zdar v Chloumku u Mělníka na duatlonu.
LinkedIn
