3+ pro zdraví duatlon Újezd – jsem ovce
Druhý letošní duatlon a první MTB – velmi krátké trati, dle propozic 3-24-2, ale hádám, že to spíše je o něco méně. Jde tedy spíše o sprint – letos jsem dorazil trochu unaven – ale překvapivě jsem se na trati cítil … skvěle. Závod je to opravdu pěkný, byť mám raději menší akce. Tohle je několik kategorií, doprovodný program, takže na řadu se dostáváme až na závěr – kolem 13:15. A je to opravdu velká akce, vždyť na start 35-45, do 35 let mužů se postavilo přes sto závodníků … sympatický je závod handbikerů – často postižených lidí, kteří se také věnují sportu. Ale k závodu:
Běhy jsou krátké, ale trať je super – lesní cesta a krátký úsek po silnici – jedinou vadou je úzká cesta, v podstatě na 1/2 trati se nedá předbíhat. Letos jsem se ale postavil velmi dobře, nemusel jsem se prodírat davem běžců, kteří zvadnou po 1. kilometru, ale na startu stojí v prvních řadách. Takže jsem dobíhal první část kolem desátého místa. Kolo je pro mě vždy tragédie – MTB prostě není moje silná stránka. Tentokrát jsem se ale dokázal udržet v poměrně silné skupině cca 12 cyklistů. To co mě na podobných závodech žere nejvíce je tahle jízda “na hyenu” – z té skupiny prostě 1/2 závodníku jenom “visí” – i když nejsem na MTB hvězda, když jsem měl sílu, šel jsem na dvou úsecích dopředu – jediný efekt je, že má člověk na zádech zbytek “jako batoh”. Určitě bych tedy uvítal zákaz draftingu – duatlon/triatlon je o tom, co je v závodníkovi ne o tom, “co uvisí”. V druhém kole jsem si to od té části terénní odtáhnul sám – mírně jsem ztratil, ale na rovnějších úsecích jsem cítil, že na to prostě mám skupinu docvaknout, takže jsem do cíle vjížděl s touto skupinou kolem 15-tého místa (to vím až teď hádal jsem, že jsem tak 20-tý). No a závěrečný běh jsem začal velmi svižně – předběhl jsem tak 3-4 závodníky, ale pak mi přišlo, že jsem se na konci prvního kola zastavil – v podstatě tomu nerozumím, sklonil jsem hlavu, když jsem dobíhal dalšího a ztrácel na něj tak 5 metrů, pak jsem hlavu zvedl a najednou ta díra přede mnou byla metrů 20 … klasická krize, naštěstí jen cca 100 metrů a vzápětí jsem se znovu rozběhl – druhé kolo bylo tak ještě svižnější a dobíhal jsem v pohodě, naopak přiznám, že jsem finiš vypustil s tím, že 15-tý nebo 16-tý (jak jsem odhadoval pozici v kategorii) už je jedno. A cítil jsem se prostě dobře.
Po doběhu jsem povzbudil bráchu na běhu – musím rozhodně pochválit – běh byl letos velmi dobrý, hlavně v druhém kole bylo vidět, že má dost sil a nevadne – dost lidí “přejel bez zaváhání”. Podobně jako v mém případě bylo zjevně slabší kolo … tak uvidíme co s MTB uděláme přes léto, pokud si neřekneme, že tohle je prostě náš strop. Příjemné odpoledne jsme tak zakončili klidnou cestou domů … a až ve vlaku jsem si přečetl zprávu časomíry – 10. místo celkově, 3. v kategorii. Tímto se tak omlouvám pořadatelům – jsem ovce, která nepočkala na vyhlášení, ale odjela na vlak. Mrzí mě to hlavně kvůli pořadatelům – opravdu mě to pořadí těší, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude do třetího místa, v tichosti jsem čekal, že to bude v kategorii do 10-tého místa. Takže se ještě jednou omlouvám a děkuji za hezký závod – je to super rychlý duatlon, kde si všichni mohou zazávodit a pořadatelsky je dobře zvládnutý – od depa, přes měření čipovou časomírou až po možnost sprchy a omytí kola v závěru + občerstvení v cíli. Jen houšť podobných závodů, kde se účastní dost závodníků a udělají něco pro zdraví.
České zdravotnictví
Nemám se zdravotnictvím ČR příliš mnoho zkušeností (naštěstí), ale poslední průběh vyšetření mě pobavil – je celkem jedno s čím, ale musel jsem zajít za svým „obvoďákem“ – mimochodem, pokud jsme poznal doktora, kterému věřím a vážím si ho, je to on (a samozřejmě ještě jedna doktorka). Nicméně celkem jednoduchá diagnóza a dvě vyšetření na její potvrzení + nějaký penicilin proti zánětu. Obě vyšetření takové nespěšné – prostě penicilín by měl vyřešit akutní situaci a zbytek rozhodneme podle výsledků. Jedno proběhlo v podstatě bez problému, možná díky tomu, že nešlo oficiální cestou, druhé ale začíná bavit. Teda bavit pouze vzhledem k tomu, že na 98% je zdravotní problém pryč, na druhou stranu by mělo právě tohle vyšetření říci, jestli pokračovat/je vyřešeno.
Ale popořádku – problémy jsem měl na konci srpna, objednání (dle názoru obvodního lékaře) může trvat tak týden – „to akorát dobereš ty prášky, tak tam zajdi a uvidíme“. Z toho, že mě oslovuje tykáním je jasné, že k němu chodím už hodně dlouho a vztah je spíše přátelský a takový příjemně osobní – je to ten typ doktora, kterého bych si prostě představil jako rodinný doktor z vyšších vrstev – umí poslouchat, ví jak se zeptat, aby zjistil co potřebuje vědět, vysvětlí proč doporučuje to, či ono … Takže jsem, poslušen doporučení, hned ten den vyrazil do nemocnice objednat se na vyšetření. Drobné překvapení, že termín je až 23. Září mě trochu pobavilo – z týdne se vyklubal skoro měsíc. Nicméně zafungovala neoficiální cesta, termín se zkrátil do 14. Září a to mi přišlo rozumné – sice až po (doufám úspěšném) doléčení, ale stejně to bylo takové kontrolní vyšetření. Považuji sice za zvláštní, že vyšetření, které má rozhodnout o další léčbě/neléčbě nastane až s týdenním odstupem po léčbě, ale to asi není něco, na co by se umíralo. Nicméně kabaret pokračuje dnes- telefonát z nemocnice … provozní důvody, nejbližší termín se přesouvá na 2.10.
Tiše doufám, že to není standardní postup, ale vyšetření bezmála měsíc poté, co by bylo vhodné znát výsledek „zdá se mi býti poněkud nešťastným“. Stává se to i ve vážných případech? Nevím a snad raději nechci vědět – nevím ani, co je problém – chybějící pracoviště, chybějící zdravotní personál … zajímá se o to vůbec někdo? Jenže kdo – lékaři mají léčit, ne přemýšlet kde co chybí, pojišťovny dostanou stejné peníze z daní, ať se vyšetřuje nebo ne, farmaceutické firmy zajímá jen to, kolik se prodá jejich léků, ministerstvo … co vlastně dělá ministerstvo.
LinkedIn
