KVOK 20km silnice
Silniční běh Kolín – Velký Osek – Kolín (KVOK) patří k tradičním běhům v Polabí. Proti klasickým desítkám je dvojnásobný, ale zase je to rovina rovinovatá. Převýšení není snad žádné. Leotšní ročník měl proti předchozím menší účast, přestože bylo počasí téměř ideální – téměř bezvětčí a příjemné teplo (no možná nemuselo tolik pálit Slunce, ale to už by bylo asi příliš dokonalé). Kdo běhá desítky, jako já, pozná, že 20 je prostě více než deset a to mnohem více. Jestliže běžně už se na 8-mém kilometru člověk těší do cíle a nějaká krize ho nerozhodí, tady je pořád 12 km tratě. V případě KVOKu navíc každý ví, že kam doběhl, odtamtud se musí zase vrátit 🙂 Takže vzdát na desátém km, znamená, že musí závodník zpět deset km dojít. Není lepší motivace :-).
Závod se běží z 80% na cyklo/in-line stezce a je to mnohem lepší než normální silnice – navíc se pole rychle roztrhá, takže se běží ve dvojicích nebo osamoceně – to je sice pro psychiku náročnější, ale zase běží každý za sebe a na sebe. Pochválit musím pořadatele a policejní doprovod – kdekoliv byl přeběh silnice/nepřehledné místo, byli pořadatelé a ukázali/zastavili auto – je to drobnost, ale závodníkovi hodně pomůže, když nemusí přemýšlet, kde přesně přeběhnout, kam se koukat na auta, …
Letos po matných výsledcích ze začátku sezony jsem byl časem a hlavně tím, že šlachy vydržely až do 12-tého km zcela bez problému, velmi potěšen. Šlachy jsem navíc dorazil špatným došlapem na obrubník, takže by možná vydržely i déle – projevuje se asi masážní a relaxační kůra. Uvidíme na dalších bězích do vrchu – už se na ně těším.
Letos musím rozhodně poděkovat i doprovodnému vozidlu – táta se snažil a doplnění tekutin bylo vzorové. Sice už ztratil ono povzbuzování a pohánění nebohého závodníka (tedy mě, když už přemýšlím “co to bylo za blbost dát se na takovýhle závod”), kdy mě dokázal “hnát před sebou”, ale je fajn mít aspoň nějakou psychickou podporu a pití na trati – hlavně vzhledem k tomu teplu.
Pogratulovat musím i bráchovi – s minimálním tréninkem je doběhnutí úspěch – 20 km už prostě je trať, kde se každý vytrápí. Všem, kdo si tohle chce vyzkoušet doporučím jediné: klid a brát to tak, že jde o to doběhnout a čas je až na druhém místě. Na 20 km už začnou bolet chodidla, stačí jen o trochu více utáhnout tkaničky. Budou bolet i šlachy a klouby – asfalt je tvrdý a unavené svaly už tolik nepomohou odlehčit nárazům, …
Takže za rok vzhůru na další ročník a i další závody.
O čem je politika
Včerejší oblastní sněm ODS proběhl v již téměř klasické režii. Začínám mít pocit, že politik už není homo sapiens, ale vznikl homo politikus. To si opravdu politici myslí, že většinu občanů zajímá, jestli v parlamentu sedí Josef Modrý, nebo Aneta Oranžová? Příprava na volební kampaň není dnes již diskuzí o tom, co lidem vysvětlovat, co chceme a jak dosáhnout, ale větší část je věnována rozpočtu na lízátka pro občany a přemýšlení, jestli budou větším lákadlem na setkání balónky nebo tužky. Ano, je důležité dostat se do kontaktu s lidmi, je důležité “prolomit bariéru”, ale jenom potud, pokud jim máme co říct, tedy přesněji řečeno něco víc než “volte nás”. Včera jsem (díky svému lajdáctví) byl spíše host, ale přeci jen pár postřehů, když se budu snažit trochu se vžít do role voliče:
- je mi opravdu zcela jedno, jestli je parlament modrý, oranžový nebo fialový, zajímá mě co dělá
- živnostník: hodně by mi pomohlo, kdyby daňové přiznání bylo na jednu A4 – stávajících x příloh s vyplňováním kdečeho má jediný efekt prudění a poskytování možnosti výdělku poradcům (často pracovnicím FÚ)
- živnostník: vyplňuji třikrát totéž – FÚ, Sociální Správa, Zdravotní pojišťovna – to si v roce 2010 nemohou tyto instituce informace předat elektronicky?
- mladá rodina: dostupnost škol, školek pro děti, sportoviště pro ně
- důchodci, ale i ostatní: jasně stanovený standard zdravotní péče a samozřejmě její dostupnost – těžko odhadnu jak ostatní, ale 30-60-90 CZK poplatek mně osobně nevadí, pokud budu mít pocit, že mi v nemocnici chtějí pomoci a nepřemýšlí jen, kolik ušetřit na papíru do tiskáren a naopak jak z pojišťoven vyrazit co nejvíce
- obecně 95% lidí by určitě uvítalo jednodušší systém – téměř v čemkoliv – od žádosti o nevím co přes vyřizování věcí pro státní správu po samotný právní řád – psal jsem už mnohokrát, že věta “neznalost zákona neomlouvá” se stala prázdným klišé – nevěřím, že existuje už i právník, který by mohl tvrdit, že zná všechny platné zákony
- s předchozím bodem asi souvisí i touha, aby lidé dělali svojí práci/úlohu a necpali se/nebyli cpáni někam jinam – od obecní policie, která má imho na starosti především zajišťování pořádku ve městě, ale místo toho se mnohde soustřeďuje na vybírání pokut za rychlost, přes města, která se stále nezbavila svých bytů a fungují jako realitky – většinou navíc blbě řízené, jenom proto, že se tam našel nějaký macho, který si touto pravomocí masturbuje svoje ego. Začít mohou (budu trochu populistický) i poslanci, kteří mají příspěvek na dopravu, který využívají pro cokoliv jiného. Ostatně vůbec nechápu, proč má být nějaká část výhod osvobozena od daně – za práci má náležet mzda a ne další požitky – opět se v zájmu něčích výhod vnesl do systému komplikující prvek
- 95% lidí – politici, neotravujte nás – vaše předvolební kampaně sklouzly do takové žumpy, že vámi pomlouvaní novináři mohou vedle vás být vzorem ctností. Jestli se chcete urážet mezi sebou, věnujte tomu jeden den týdně v parlamentu – budeme tam vodit malé děti, aby viděli “elitu národa”.
Závěrem si neodpustím trochu výzvu – něco málo měsíc před volbami – nechci nikomu říkat, koho má volit, ale pojďte volit. Je to právo a možnost vyjádřit svůj názor, ať už chcete návrat k sociální politice, ať už chcete změnu v politice, ať už chcete podpořit třeba fialovo-béžové. Važme si toho práva, protože na mnoha místech pořád není samozřejmostí a pro stávající politiky je nejlepší ono tupé stádo, které raději drží “hubu a krok” a nadává nad šálkem kávy/sklenicí piva. Těch deset minut stojí za to věnovat jenom tomuto právu.
A pro politiky: zkuste někdy zapomenout na to, kolik bude před volbami stát vylepení všech plakátů, guláš pro příchozí a zaplacení populárního baviče XYZ a zkuste raději prezentovat něco “z vlastní tykve” – je to sice těžší, ale zase to bude levnější. A pokud to bude něco pro stát a nikoliv jenom snaha pomluvit ty druhé, možná získáte i nějaké body.
Běh Lipovou Alejí
Dalším během v kalendáři je “Lipová Alej” v Nymburce – desítka a to zatraceně rychlá. Pokud si někdo chce udělat rekord, doporučuji. Naprosto bez převýšení, velmi zajímavá trať v hezkém prostředí nymburského poloostrova je to příjemný běh uprostřed jara. Jako bývalý nymburák mohu vždy s trochou nostalgie zavzpomínat na střední školu a potkám tu většinou i pár přátel/známých … jen už většinou vodí malé děti/tlačí kočárky. Ostatně běží se i kolem restaurace, kde jsem slavil svojí promoci “Na Ostrově”.
Oproti jiným běhům je to něco mezi okruhy a tratí tam-zpět. Startuje se na dráze, dva a půl oválu a následně tři velké, skoro 3-km dlouhé okruhy po Rémě (asi žádný nymburák by neřekl Remanenci) a mezi domky zpět do lipové aleje, po které je běh pojmenován, třetí okruh pak zahnout znovu na ovál a po jednom a půl oválu cílová rovinka. Hlavně po ostrově a lipovou alejí je to krásný běh jarní přírodou. Tento rok byla sice zima, ale pro běh to bylo téměř ideální počasí – k velkému štěstí nepršelo, přestože to od rána vypadalo všelijak.
Po dlouhé době jsem zaběhl slušný čas – i když je to dáno především tratí – tady se prostě pomalu běžet nedá, ale potěšující (a zároveň divné) je zjištění, že problém je “v hlavě”. Opět jsem začal asi po čtyřech km zpomalovat a měl pocit, že mi to neběží. Dva kilometry jsem se trápil, než jsem si řekl, že se nedá nic dělat a musím to doběhnout – a najednou jsem opět zrychlil o 5-10 s na kilometru a doběhl v pohodě … v závěru sice opět bez finiše, ale s pocitem, že dalších 5km by nemělo být problém. Vůbec netuším proč, ale běhám letos jako mátoha a bez chuti se pořádně na trati “vyšťavit”. Částečně mám proti loňsku méně natrénováno (přeci jen delší zima), ale hlavně mám pocit, že pořád něco bolí – šlachy, koleno, bederní páteř. Tak uvidíme za dva týdny – dvacítka v Kolíně bude jiná výzva 🙂
No a pomalu se blíží sezona triatlonů … takže vzhůru i na kolo. Sportu zdar 🙂
Auto je zbraň
Vzpomenul jsem si tento týden na reklamu/osvětovou kampaň ministerstva vnitra, vedenou před několika lety pod názvem “Auto je zbraň” (nebo tak nějak, v mém věku již mám nárok na horší pamě’t). Nebylo to v souvislosti s nehodami a úmrtími lidí na silnici, protože v tomhle ohledu jsme již všichni asi dostatečně otupělí, takže článek v pondělních novinách o počtu úmrtí přejdeme zcela bez povšimnutí/zamumláme si něco o nezodpovědných pirátech.
Jsou ale jiní ohrožení a ještě více – zvířata. Během dvou dnů jsem měl tu smůlu, že jsem viděl a byl v blízkosti dvou nehod auta se zvířátkem. Ani v jednom případě nedošlo ke zranění člověka a hmotná škoda byla pravděpodobně minimální, přesto se nemohu zbavit dojmu, že to byly hodně ošklivé chvíle a byť nebudou figurovat ve statistikách, možná stojí za to se nad nimi zamyslet. První byl sražený vlčák v Červeném Hrádku – přijeli jsme už po nehodě, takže jsme pejska akorát viděli, jak odešel (vláčel za sebou zadní tlapky) ze silnice. Zarážející bylo, že místní se dívali ze zahrádek, ale nikoho nenapadlo něco dělat, ještě horší bylo, když jsem zavolal na policii s nadějí, že zkusí sehnat pomoc (asi veterináře) – linka 112 mě informovala, že to není jejich věc, ať se obrátím na místní/městskou policii. Městská policie (156) se zaradovala, že to je mimo město – tudíž s tím nemají nic společného a ať se obrátím na státní policii (158). Ti sice slíbili, že někoho pošlou, ale vzhledem k tomu, že jsme jeli “proti nim” 12 km a nikoho jsme nepotkali, mám podezření, že se na to vykašlali. Heslo Pomáhat a Chránit rozhodně plicii ČR v 95% nepřísluší.
Druhý případ bylo sražení zajíčka na cestě v poli – neměl vůbec šanci – ani řidič to zabrzdit, ani zajíček přežít – srážka drobného tvorečka s velkým autem v rychlosti 60-90 km/h má v podstatě jasný výsledek.
Ani v jednom případě nemohu říct, že by byl někdo konkrétní na vině – první případ jsem vlastně neviděl a v druhém prostě auto ubrzdit asi nešlo. Co je zarážející je otupělost lidí, kteří to vzali jako nutné zlo. Jenom proto, že si “chceme vozit šunky v autě” umírá ročně spousta zvířátek a nikoho to netrápí. Dokonce už ani oficiální orgány nemají zájem řešit následky, ale spíše přemýšlí, jak to hodit na někoho jiného. Člověk jako myslící bytost má neuvěřitelnou sílu a moc měnit svět … bohužel to není v obecném měřítku, doprovázeno odpovídající moudrostí a odpovědností vůči tomuto světu.
Jako perličku na závěr podotknu, že to bylo v týdnu Velikonoc, kdy policie ČR vyhlašovala velikou akci a kontroly všude po silnicích. Najel jsem za víkend více než 300km a … žádného jsem neviděl ani když jsem mu přímo volal 🙂 ale třeba kontrolovali zrovna tam, kde nikdo nejezdí.
Když muži žehlí …
I když k tomu titulek svádí, nebudu zde psát o moderním životě a novém dělení/nedělení prací na mužské a ženské. Nečekejte ani rady “jak vyžehlit límečky u košile”, ani doporučení, jak se žehlení vyhnout. Sice si neodpustím doporučení všem klukům, aby se žehlit naučili, protože v samostatnosti a ve schopnosti žít si za své a na své, IMHO je největší síla a zároveň je mohu uklidnit – zvládne to většina holek tzn. nic na tom není. Nejjednodušší postup je požádat maminku (nedoporučuji přítelkyni – hrozí, že se bude předvádět), aby vás to naučila – jí to potěší a vy se naučíte něco co vám někdy v životě může pomoct.
Nicméně zpět k žehlení, které jsem měl na mysli – žehlení lyží. A tady budu naopak tvrdit, že to je činnost, kterou v 98% vykonávají kluci. Ostatně ono fandovství a správný sportovní zápal je možná právě trochu odraz toho klukovství a bláznovství, které holkám v jejich praktičnosti často chybí. Takže vzhůru na lyže – a to obojí, sjezdovky i běžky. Možná si spousta lidí poklepe na čelo “vždyť je po sezoně”. Ano samozřejmě, že je po sezoně – a proto, aby se dobře lyžovalo i v té příští na stejných lyžích je vhodné se o ně trochu postarat. Pokud se někdo podívá na skluznici a zjistí, že je “chlupatá” – fakt nevím jak to lépe nazvat, ale prostě z ní lezou takové vlásky skluznice, je to právě proto, že jste se na to v minulých (po minulých) sezonách vykašlali a skluznice vyschla. Vosk totiž neslouží jen pro zlepšení skluzu, ale také pro ochranu skluznice a její “zalepení” proti vysychání. Vosk totiž zateče do oněch mikroskopických (o jak to zní vznešeně a vědecky) trhlinek a zacelí je. Takže jak na to:
- Smývačem vosků řádně omyjeme (vytřeme hadrem) skluznici a odstraníme zbytky vosku – hlavně na běžeckých lyžích. Pokud je vosku hodně – např. klistr ještě z loňska – stáhneme největší vrstvu škrabkou.
- Naneseme sjezdový vosk (pro znalce glider) – dost se doporučuje nějaký měkký – třeba žlutý swix a to ve vrstvě – klidně ho přiložíme k žehličce a pokapeme skluznici – ne celou, ale pár kapek určitě neuškodí.
- A žehlíme – existují žehličky speciálně na lyže, klidně si je kupte, ale stará žehlička z bazaru (koupil jsem za 50 CZK) poslouží podobně – teplota někde mezi “jednou a dvěma tečkami”. Upozorňuji, že žehlička by měla na vosku “plavat” – pokud drhne, je vosku málo a přidejte. Jemně tedy zažehlíme pomalými tahy, aby se vytvořila vrstvička na celé ploše – žehlíme pomalu a trochu se vracíme – vosk postupně zatéká do spár. Je docela fajn nechat před procesem lyže na slunci – jsou ohřáté a vosk má tendenci zatéct hlouběji.
- Po skončení je můžeme uložit – nejlépe položit skluznicí nahoru na dva špalíky, případně viz odkaz na sport servis Montana na konci – tam je doporučení.
- Pokud chcete konkurovat L. Bauerovi, tak vězte, že jemu už teď připravují lyže na další sezonu – vosk vykartáčují, znovu nanesou a ve speciálních ohřívacích vacích nechávají zatékat dále do skluznice – tento postup přes léto opakují několikrát. Nevěšte hlavu, není to nutné a pokud už si to chcete zkusit, žádné speciální vyhřívací vaky nepotřebujete – stačí vosk stáhnout škrabkou, vyleštit mosazným kartáčem (prodává se na lyže ve sportu) a nanést znovu vosk – vyhřívací box spolehlivě nahradí autobox na lyže dejte ho na slunce a lyže do něj – v létě bude vevnitř přibližně teplota doporučená profíky – stačí dva tři dny nechat ležet na zahradě a jste za profíka. My normální se na to vykašleme – to 1% skluzu nám za to nestojí 🙂
- Na začátku nové sezony je třeba vosk stáhnout škrabkou – na lyže a následně vykartáčovat viz bod 5 – odstraní se přebytečný vosk a kluznice je připravena na nové výzvy.
- Pokud si to chcete zjednodušit, zajděte do ski-servisu, udělají vám to tak za 300 včetně nabroušení hran 🙂 ale my staromilci si s tím rádi pohrajeme.
Takže já jsem dnes žehlil … a s mimořádnou radostí, protože je to příležitost zavzpomínat si na sezonu právě proběhlou a těšit se na sezonu příští.
Skol
Jiný popis jsem již uváděl na stránkách Sport servisu Montana (sekce zajímavosti).
LinkedIn
