Běh lyžařů Senohraby 2015
Jako nepoučitelný jsem si asi tři týdny po Kunraticích dal běh lyžařů v Senohrabech – když už tam bydlí a podílí se na organizaci kamarád Jirka, cítil jsem povinnost akci podpořit. Kross na 8km jsem sice od začátku považoval za dobrodružství, ale co už … “copak chceme žít věčně?” V každém případě jsem po týdnu s rýmou cítil, že pořádné vypocení tělu rozhodně pomůže 🙂 První překvapení na mě čekalo večer před závodem, když jsem zjistil, že nejsem přihlášen i když jsem do té chvíle byl přesvědčen o opaku … ale volným míst bylo dost, takže jsem vyrazil na “registraci na místě”. Další nemilé překvapení byl déšť, který od rána pršel – na trati se docela podepsal.
Protože jsem jel na registraci na místě, musel jsem dorazit do 11:30 a start byl až (můj 13:48) – takže po získání čipu a čísla jsem se rozhodl projít si trať – nové maratonky mají ještě jakž-takž vzorek, tak jsem šel v nich a trochu jsem věřil, že v nich i poběžím. Ale bakno na trati mě rozhodně přesvědčilo vzít si trail “zetorky” – na několika místech bylo takové krázné jílové bahýnko, které klouzalo jak na ledě. Kdyby nebylo bahna, tak trať je super – sběhy, výběhy, rovné pasáže, lesní cesty, pěšinky – pořád se to střídá, skrz krátká údolíčka i po širokých cestách … prostě super trať, kde se běžec nenudí. Díky bahnu pro mě hlavně sběhy byly hooodně náročné. No v každém případě jsem zpět na startu zvážil, že se jdu přezout – doběhl jsem k autu, počkal až se přiblíží start (mezitím se znovu rozpršelo) a vyrazil. Kolega mi dokonce nedal před startem ani koláč, abych se neunavil před závodem (to si ještě vyříkáme) … takže jsem spolu s dvojicí spolustartujících (start intervalově po 20s trojice) vyrazil. Během prvních dvou kilometrů mě dohnala trojice “vlčáků” a naopak jsem předběhl x lidí – bylo vidět, že rozdíly jsou veliké a při běhu dolů jsem viděl, jak ztrácím … naopak do kopců jsem předbíhal v pohodě ostatní. Trochu jsem zaváhal kolem 4-tého kilometru – bahno za potokem bylo opravdu výživné, ale pak už se běželo celkem dobře, spíše mě překvapil závěr – poslední 2 km utekly strašně rychle a celkem jsem cítil, že “jsem dobře rozdýchán a mohl bych pokračovat” … no nic, příště asi začnu zrychlovat dříve.
Takže uvidíme za rok, jestli bude podobné bahýnko, nebo trochu tvrdší trať, ale v každém případě tento kross doporučím – sice hodně běžců, ale příjemná atmosféra a krásná trať … 8km je tak akorát. A pokud máte malého běžce, závody jsou i pro děti (letos měla Klárka bohužel vystoupení, takže zpívala v Jesenici – tam jsem ostatně hned po závodu prchnul).
Paříž 13.11.2015 – začátek války?
Den po útocích v Paříži čteme mnoho komentářů o válce s teroristy, čteme a vidíme mnoho projevů solidarity (od nasvícených věží do barev francouzské trikolory, po soustrastné telefonáty a dopisy). Nevím proč, ale přijde mi to neskutečně alibistické a sorry “Evropské”. Jeden z největších problému (dle mého názoru) Evropy je v tuto chvíli nedůslednost a alibismus. Pokud již máme mluvit o válečném stavu, musíme být připraveni válku začít – ne slovní, ale opravdu vyslat bojové jednotky proti IS. Za daného rozložení sil by síla (zlomek síly) NATO musel stačit. Musíme zapomenout na příjmy ze zbrojení – pokud se tedy prokáže, že firma prodává zbraně do IS, měla by být potrestána (a ve válečném stavu by se to asi rovnalo velezradě – management takové firmy by nakráčel bručet na x let natvrdo a místo iPhonu by dostal do rukou lopatu). Musíme být připraveni, že válka nás něco bude stát – a to i z osobní svobody ve prospěch “fízlování a sledování” (je mi to nepříjemné, ale nevidím moc jinou cestu). A musíme si zároveň přiznat, že válka prostě bolí … jinak je to jen slovní exhibice, kterou v tuto chvíli politici předvádějí.
Zároveň bychom měli přiznat, že je to útok na Evropu jako místo relativní svobody a tolerance – a to si tak musíme držet. Neměli bychom teď podlehnout laciným řešením “všichni muslimové do táborů”, zbourat všechny mešity … ne, nemyslím si, že to by byla cesta. Ale ve stejný okamžik musíme stejně bránit SVOJE právo – a nacionální útoky proti evropanům trestat stejně přísně jako exemplární tresty některých rasistických útoků (proti menšině). Kdo z nás by si nevzpomněl na tresty pro rasistické urážky cikánů – stejně rasistické jsou mnohé útoky na “gádže”. Ne přísnější, ale stejné ty tresty musí být, abychom potvrdili Evropu jako místo, kde se hodnota člověka měří jeho schopností a ne barvou pleti nebo národností. Takže konec rasistů, ale i “sluníčkářů” – za krádež musí být stejný trest pro “árijce v bílé košili” jako pro “špinavého čmouda ze země xy”. To je ta největší hodnota, kterou máme (nebo se tak tváříme) a která IMHO z Evropy udělala místo kulturní a ekonomicky velmi silné.
Sám jsem zvědav, jestli po emotivních vyjádření politiků těsně po útocích za měsíc něco bude, nebo to bude další příklad alibistických keců – jestli ano, tak prohráváme 🙁 a to bohužel zaslouženě.
2015 listopad Velká Kunratická poprvé
Tak dnes 8.11.2015 jsem si zaběhl svojí první Velkou Kunratickou. Za nádherného počasí – jsem překvapen, že to musím na listopad napsat, ale ono bylo až MOC teplo. Téměř 19C slunečno a vítr v lese nebyl vůbec cítit. Prostě nádhera. Trať téměř suchá (v sobotu ráno déšť) – po suchém létu až podzimu žádné překvapení. Čas 15:45 – no nic moc, ale na silničáře a jednoho z posledních startujících jsem docela spokojen, předbíhal jsem davy lidí, pokud by se mi nerozvázala tkanička a v jednom úseku se nezasekl za běžcem přede mnou (tam fakt předbíhat nešlo), myslím, že by to bylo lepší, ale i takhle “za mě dobrý”.
Co bych řekl ke trati? No na to jak je popisována (netuším jaké je to v bahně) … to je legrace. Možná proto, že jsem zvyklý na desítky, ale přišlo mi to neskutečně rychlé a krátké – rady “do kopců klidně jděte, naženete to na rovinách a neutavíte se” jsou pro sváteční běžce. Naopak, kdo aspoň trochu běhá … jděte do toho naplno. První kopec vyběhnete dřív, než si uvědomíte, že běžíte. Na potoky kašlete – probíhejte je, vodu si ani neuvědomíte a lepší než skočit a riskovat dopad na kámen a kotník. Do hrádku asi 98% lidí leze po čtyřech – lezte taky “co to jde” – pak sbíháte a lehce si odpočinete. Sběh z hrádku je možná první nebezpečné místo – tam to je o kotníky. Ale pak je rovina, kde máte šanci svižně běžet a trochu se vydýchat do dalšího kopce. Na radu “třetí kopec opět volně a klidně přejděte do chůze” … se opět vykašlete, sice s rozvahou, ale dá se vyběhnout a hlavně nahoře – do běhu co nejdříve, každý krok chůze za vrcholem ztrácíte vteřiny. A hlavně … tedy to už můžete solit – jedna rovina, zatáčka, rovina, zatáčka, dlouhá rovina s povrchem asfaltu – tady je třeba jít “co to dá”, pak esíčko dolů (tady jsem převazoval tkaničky) a pak máte smůlu, protože dlouhý traverz dolů, kde (pokud před vámi běžec neuhne) nemáte nárok předběhnout – až 200m před cílem. K mému pobavení běžec přede mnou ten úsek pomalu klusal, aby pak spurtoval jako zajíc. Cíl a zjištění, že se spurtem jsem začal pozdě – asi bych měl ještě na jeden okruh.
Za sebe musím říct, že trail mi jednoduše nesedí … a Kunratickou si možná už odpustím – je to hezký závod, ale je to dnes už spíše o historii než o samotném závodu. 3.1 km parkem v Praze, určitě si dovedu představit zajímavější trati. Výběh na hrádek je spíše legendou než nějakým “smrťákem” – ano lezete tam po čtyřech a chytáte se kořenů, ale je to 60 slovy šedesát metrů … Spíše než o náročnosti trati ty komentáře svědčí o tom, že 80% startujících jsou rekreační běžci.
Takže kdo trochu běhá, ať si to zkusí – Kunratická se dá v pohodě uběhnout, ale kdo nemá rád “stádovité závody”, ať si je klidně odpustí, zase o tolik nepřijde.
LinkedIn
