How to say no?
There are moments in your life when you get really (and I mean really good) proposals/offer. In any other moment you would agree and accept it without any hesitation and yet you are in a moment you … just can’t. Maybe you dreamed about such an offer maybe you thought about such one and considered it as a perfect opportunity. But the timing is in that moment absolutely against you. All signs of that proposal can lead to positive feeling, all people around (or at lest most of them) would consider you are crazy that you hesitate. And you feel, you have to postpone your decision and accept the risk of loosing this offer.
I got such offer last week and I see lot of pros – many of them I just thought “it would be nice to have/to be/to can” – now I can have them and still I go in risk to loose it. Life is funny as exactly right now I see no other way than to risk it – after I passed one chance (and I do not feel sorry for this one) I got another and … I can loose it too. The proposal, other would catch immediately, other would be happy for that, exactly such proposal is on the table in stake.
What is worse – this proposal can be one of my last chance to get “higher” but it came to soon. And in a moment I recommend others to follow their “first feeling” and go for it, I have to … cheat and try to get some time 🙂 So be it.
DVD, piráti x právo
V poslední době se stále hovoří o ztrátách uměleckého světa porušováním práv ze strany pirátů, hackerů, nelegálních kopií … Z právního hlediska se určitě jedná o krádež – byť okradenému “nic neubude” – jen potenciální zisk. O tom žádná, prostě to krádež je. Na druhou stranu nyní (s malou dcerou) občas zapínám DVD a přístup tvůrců filmů, pohádek, … je (a teď pánové sorry) imbecilita na druhou. Kdo je zvědavý na pohádkách od Disney na 4x reklamu Disney než se dopracuje k pohádce? Když už se tak oháníte zákony, buďte zae féroví a na DVD uveďte pohádky x minut, reklama y minut – možná bychom zjistili, že chcete platit za vlastní propagaci … Sám se živím duševní prací, takže duševní vlastnictví ctím, ale pokud si koupím film a stejně je plný reklamy – byť na začátku, tak sorry, ale nelíbí se mi to – a rovnou tak i přiznám, že občas něco stáhnu, možná starší filmy, ale důvod je v poslední době ne těch 50,100,200, xxx CZK za DVD, ale prostě nechci být otravován “prsením” se jakéhosi producenta. Až si pan producent sedne do auta a před každým rozjetím se mu na tachometrech promítne reklamní film na značku vozu xyz a řekne, jo, přesně tak si auto představuji, až si před zavoláním z mobilu shlédne video propagující jeho výrobce mobilního telefonu a nadšeně tomu zatleská, neřeknu ani popel – ale přesně stejnou kokotinu nám filmový producenti a distributoři DVD předvádějí.
Nebudu zde nabádat k pirátství, ani krádežím, jen zde chci upozornit co si producenti a naše OSA vydobyli za pitomá práva a standard – jestli chtějí zvýšit své prodeje, možná by se měli zamyslet, že jejich výrobek je zboží jako cokoliv jiného (u 90% to s uměním beztak nemá co společného) – a tam je použitelnost jedna z nejdůležitějších vlastností. A pokud použitelnost svého zboží takto idiotsky likvidují, tak dobře jim tak, že si je kupuje málo lidí, za svojí prostoduchost si to zaslouží.
LinkedIn
