Blíží se další ekonomická krize, krize, krize, …
Aaaa tak nám novináři začali zase psát o krizi, údajně se blíží další. No nic, možná bychom se ale měli zamyslet, jestli to co nás “postihlo” před pár lety byla opravdu krize a když už krize, jestli byla ekonomická. Pokud se podíváme na HDP (tedy pokud ho vezmeme opravdu jako ukazatel síly a výkonnosti ekonomiky), tak jeho pokles v oněch letech byl v řádu jednotek (a málo jednotek) procent – no nazývat tohle krizí je opravdu poněkud troufalé. Pod pojmem krize si představuji masivní pokles v řádu desítek procent, ale to ekonomiky “euro-atlantiku” opravdu nepostihlo … tak kdo tu co blábolí o krizi. Možná tak ekonomové, pro které se růst HDP stal mantrou aniž by si uvědomili, že pro běžného člověka je růst/pokles HDP +/- 2 procenta číslo zcela bez významu. Jen tak pro informaci, pokud má někdo z nás 25 tis. CZK čistého měsíčně, 2% růst znamená 500 CZK – no tak tomu říkám krize, pokud je mám navíc/ubudou mi (netvrdím, že je to příjemné). Zkusme si jen představit dialog:
-“Jak se máš?”
-“Ale krize hochu, strašná krize … představ si to, snížili mi o 500 korun plat. Co já si teď počnu. Rodinná ekonomika je zcela v troskách. Co mám dělat – propadl jsem úplné depresi.”
No osobně bych si myslel, že dotyčný je zralý na “psychiatra”. Což si ostatně o spoustě ekonomů myslím. Jejich největší problém IMHO je, že zapomněli o čem ta jejich “věda” je … z velké části o penězích, což je imaginární jednotka, kterou si lidé vymysleli a která již dříve byla jakousi abstrakcí hodnoty, dnes v době digitálních plateb a elektronických peněz už téměř zcela virtuální jednotkou. Možná by i ekonomové měli zjistit, že pokud se dnes dohodneme, že všechny ceny/platy/částky vynásobíme 100, tak máme hyperinflaci “jak kráva”, ale fakticky si jenom přimalujeme dvě nuly (a nemyslím tím nějaké dva ekonomické “experty”). Ostatně z rozhovorů a komentářů mnohých z nich mám pocit, že deflace je pro ně sprosté slovo, aniž by věděli proč … naprosto mnohým z nich uniklo, že se jedná o “pomalou” dluhovou amnestii, která byla známá a používaná již v Sumeru a používala se až do středověku (většinou s nástupem nového panovníka). Prostě se řešilo to, že někdo si půjčil a dluh ho stáhl dolů, protože si musel následně půjčit na splátku dluhu, pak na splátku půjčky na dluh, … no v podstatě stejnou věc, kterou vidíme dnes. Dnes je ovšem situace jiná – dluh má velká část populace (hypotéku, leasingy, …) takže jsem vymysleli způsob jak jí pomalu umořovat … inflaci – prostě kdo si dnes půjčí milion, tak za dvacet let při pětiprocentní inflaci bude mít hodnotu 1 / 1.05^20 milionu tj. cca 378 tisíc (samozřejmě při nulovém úroku).
Takže osobně si nemyslím, že by byla ekonomická krize … ale krize přeci jen je. A je to krize důvěry. Jeden z největších problémů je, že dnes těžko lze hledat záchytný bod o který se opřít. A když už mluvím o ekonomech a bankovním systému jako “krvi ekonomiky”, tak tam by si páni ekonomové a bankéři měli zatraceně zamést před vlastním prahem … původní myšlenka bank a peněz byla zachování hodnot a transfer prostředků od těch, kteří “mají zdroje” k těm, kteří “mají schopnost je využít a zhodnotit” … ale to už IMHO banky a peníze dávno neplní. Všimněte si kolik lidí dává přednost uložení majetku do nemovitostí/zlata/obrazů/ … kolik vzniká alternativních způsobů financování výroby – od vydávání akcií po startupy “půjčující lidem od lidí”. Dokonce již státy nejsou schopny garantovat, že lidi platící si daně a pojištění na důchod budou dostávat odpovídající část (např. % z průměrného platu). Možná právě tohle ukazuje na tu největší krizi – související s rychlostí změn v současném světě a … sorry, ale IMHO i pitomostí našich “ekonomických kapitánů”, kteří jsou inteligentní, mají vzdělání, ale zapomněli pro něj na zdravý rozum a fakt, že 1+1 = 2. Možná je na čase se vrátit k počtům základní školy, protože ty našim ekonomům, bohužel, nic neříkají.
Triatlon Šeberák 2016
Aaaa letos první triatlon – krátký, krátký kraťounký, ale přeci jen všechny tři disciplíny. Pravda deklarovaným 500m plavání moc nevěřím, takže 500-15-6 bych bral s rezervou, ale zase horské kolo a běh “Pražskou přírodou” … tak zase ne úplně jednoduchý. Plavání v Šeberáku bylo příjemným překvapením – hádám tak 300m, ale v pohodě a z vody jsem vylézal jako první. Navíc, přes obavy celkem teplá voda (i když “žabinec”) – takže spokojenost. Naopak na kole jsem asi “perlil” – nejprve jsem v depu “zůstal na převlékání na pohodu” + a komentoval dva další “to je spěchu” … a pak – protože jsem jel trať poprvé, jsem snad na každé zatáčce brzdil … ostatně to by byla možná jediná věc, kterou bych vytkl – na 5km okruhu tolik zatáček 90 stupňů – to je skoro umění najít … ale zase to bylo zajímavé. Na jediném technickém místě – “v rokli” jsem si hned v prvním kole ustlal, takže závodník, kterého jsem měl na dohled mi ujel … V druhém kole jsem jel již s větší jistotou, a se stejnou jistotou jsem si ustal o metr dále než v prvním kole. Ale i tak jsem ve třetím kole zrychlil a do cíle kola viděl prvního cca 2 minuty před sebou a druhého max 100m. Na běhu jsem dokázal prvním kolem smazat ztrátu na druhého a v klidu jsem do druhého běžel s tím, že první je daleko a druhého snad v druhém kole setřesu a poběžím “na pohodu” – jenže kolega na druhém místě se držel celé druhé kolo a na ve druhém ten max. 10m náskok, který jsem měl dotáhnul a začal finišovat v poslední rovince. Sice jsem ho ještě dotáhl, ale závěr už jsem zase těžce odfláknul – druhé nebo třetí místo, žádný rozdíl. Faktem je, že kolega pelášil v závěru jak zajíc a i kdybych se kousnul, asi bych na něj neměl … šanci jsem prohrál v druhém kole, kdy jsem asi měl na to mu “cuknout”. O to věčí překvapení mě čekalo, když mi v cíli řekli, že jsme finišovali o vítězství, protože ten jezdec na kole, který nám tak ujel vytuhnul v druhém kole a byl jeden z těch o kterých jsem myslel, že předbíháme o kolo …
V každém případě – je to malý závod, pro hobíky (bez zkušeností), ale na druhou stranu … příjemný. Skoro přímo v Praze – plavání luxusní, kolo … no řkněme ujde, kdyby bylo trochu méně odboček a zatáček, tak taky celkem příjemné a super běh – ten okruh kolem rybníka se mi moc líbil … takže děkuji organizaci a všem spolubojovníkům přeji za rok, možná, zdar …
Ostatně určitě sem zajdu i do restaurace … Silvestr a dětské programy jsou skvělé a mám to sem kousek.
2016 jak šel Bobin do světa
Po dlouhých 11-ti letech jsem dnes prodával Bobina – moje první auto. Pravda už přes rok mám jiné, ale Bobin bude vždycky ten První :-). Vždyť jsem se na něm naučil jezdit a nejen já … přivezl jsem sním Klárku z nemocnice po porodu, procestovali jsme ČR křížem krážem, několikrát byli v Alpách, nespočetněkrát na Slovensku … A Bobin (mimochodem Ford Focus 1.8 TDi 66kW, abych byl přesný) stále jezdil a nikde nás nenechal na holičkách. Vyjeli jsme s ním všude a prožili spoustu věcí – procházel jsem účtenky ze servisů – za 11 let se přeci jen občas do servisu musí a vzpomínal jsem na vše krásné. Na cesty po Šumavě a kolem Lipna, na x cest na Jizerku na běžky, na prasklou pneu na dálnici s Klárkou v autě, na elektriku, která “za tepla” tavila i tu nejsilnější pojistku než se ukázalo, že je tam pidioděrka na kabelu, která se v teple posunula na kostru … prostě na 11 let s Bobinem.
A zároveň jsem si uvědomil jak pohodové to bylo auto … ve čtyřech s koly na střeše do Alp za 5,8 l/100 km a to po dálnici, sněhové řetězy jsem při všech těch horských cestách nasazoval snad 4 krát za ty roky, párkrát jsem zapínal vyhřívání sedadel … ale hlavně pohodově a spolehlivě jezdil a jezdil. Na dovolené, výlety, závody, … ani snad už nevěřím, že bych s jiným autem najel skoro 155 tis. km (měl 82 tis. když jsem ho hrdě přebíral). Tam všude nás Bobin dovezl.
A vždycky jsem měl pocit, že Bobin jezdí rád – hlavně v kopcích mi přišlo, že “ožil” a hnal se do kopců jak o život … s rozvahou, ale svižně. Doufám, že si ještě pár km užije a přeji mu hodně šťastných km bez nehod.
Díky Bobine, doufám, že jsi v dobrých rukou a nový majitel se o tebe bude starat aspoň tak jako já. Hlídej nové majitele a pokud někdy udělají chybku, pomož jim, jako jsi párkrát pomohl mně – vzpomenu si na pár chvilek, kdy mě zachránil tvrdý podvozek a kvalitní pneu … Chraň i nového “skřítka” který v tobě bude jezdit, jako jsi vždy hlídal malou Klárku.
2016 KVOKnout si jako zamlada
Dva roky bez účasti (etapa Jižní Čechy), takže prémiový Kolínský 1/2 maraton. Naposledy, když jsem běžel, to byla ještě obyčejná dvacítka :-), ale móda maratonu, půlek, čtvrtek, … dohnala už i Kolín. Naštěstí se jen posunula obrátka o cca 500m, jinak vše při starém. Na startu nás bylo cca 150 – celkově 19-té místo mě moc potěšilo a hlavně čas … 1:23:13, to jsem před startem ani nedoufal. A když jsem se protahoval a koukal na vítr, tak jsem si tiše přál, ať to není přes 1:40. Ale už od startu jsem měl naopak pocit, že “letííím”. Snad jen ten výběh ze stadionu, kde jsem ucítil dva ostré kamínky pod botou a jen tiše se modlil, aby rychle vypadli – stalo se – byl horší, nicméně už před obrátkou jsem dohnal dvojici, kterou jsem “háknul” a držel. prvních 5 km jsem ani nakoukal na časy, prostě jsem běžel a přemítal, jak moc jsem tempo přestřelil – jeden z dvojice byl Milan Ř. a u něj mi je jasné, že běhá “jinou ligu”, ale kousek jsem i potáhnul (i když tak 1 km ztěch 7-mi) a běželo se mi tak dobře, že jsem si řekl – běžím a když vytuhnu, tak prostě vytuhnu, kašlu na to.
V Oseku jsme dotáhli menší skupinku, ale přišlo obvyklé zvlnění, kostky a zatáčky – takže skupina se rozpadla a byl jsem v té zadní části … nicméně obrátka zhruba 40:40 byla (a navíc s protivětrem) z kategorie snů, takže jsem byl pořád naprosto spokojen. Navíc jsem po obrátce cítil, že krize nikde v dohledu … a dotáhnul jsem jinou dvojici + jsem se začal blížit ke skupince, která mi na obrátce utekla … a na hodinkách jsem následně viděl, že pořád běžím časy pod 4min/km – super. V protisměru jsem pozdravil kolegu Vavise (zjevně se šetří na kutnohorskou 12tku) a pokračoval do Kolína … cesta ubíhala hodně rychle, vlastně až na 16-tý km jsem pořád běžel mimořádně svižně kolem 15-tého místa. Skupinka přede mnou pravda začala mizet, ale s jedním spoluběžcem jsme drželi slušné tempo a 1:40 začala být “jasná”, spíše jsem počítal, kolik si mohu dovolit ztratit a zůstat pod 1:30. Ve Veltrubech mi pravda kolega cuknul a já neměl chuť vzdorovat, takže jsem osaměl – na druhou stranu jsem lehce doplnil ionťák na občerstvovačce a dle hesla “když už nemůžeš, přidej” jsem na dlouhé rovince opravdu přidal … mírně jsem kolegu dotánul, ale pak už se ozvaly tlapky a začal jsem cítit puchýře – takže poslední 3-4km jsem mírně zvolnil, nicméně proti předchozím rokům pořád v pohodě a v tempu. A v cíli jsem spíše nevěřil času na hodinkách a skutečnosti, že svaly jsou v pohodě – takže odpolední relax s malou v bazénu nebude problém.
Myslím, že po dlouhém čase jsem zaběhl dobrý závod a docela mě to přesvědčilo, že maraton by se dal dát … v jiných botách než v silničních “šlupičkách” (puchýře někde na 30-tém km by asi byly “konečná”, ale v rozumném počasí a rozumném tempu – no uvidíme.
Černokostelecká 10-tka – další kross
Další nový běh v letošním kalendáři … a teprve druhý ročník desítky. V Kostelci nad Černými Lesy – takže kousek od stávajícího bydliště – se běhá pro radost. Termín kolidující s PIMem dal jasně najevo, že profíky tady hledat netřeba. Je to kross a to středně náročný – zhruba jako pošuk, pravda výrazně kratší – jen 10km, ale zase některá stoupání mi připadala delší – hlavně to závěrečné, kdy jsem se hned v úvodu zastavil a hodně zaváhal, jestli běžím dobře. Značení bylo rozhodně nadstandardní, ale bylo na něm vidět, že ho dělal “méně zkušený” značkař – na začátku byla šipka “na každém kroku”, postupně zjevně docházel elán (možná i barvy, mouka a fáborky), takže byly značky stále méně časté. Pro běžce je to nepříjemné, protože tak jak přibývá únava, ubývá pozornost a snáze se něco přehlédne … v druhé půli trati jsem tak několikrát zaváhal, jestli běžím dobře/kam mám zahnout. Ale tady to opravdu nevadilo – pole se roztrhalo už někdy po třetím kilometru a pak jsme si každý užívali hezkou přírodu a běh – v mém případě spolu s utrpení při sebězíh.
Závěr asi potvrdil “značkovací” chybičky – na začátku jasně řečené, že se do cíle nevbíhá vchodem do pivovaru, ale obíhá se jako při startu a vbíhá se do cíle zezadu … načež šipka mířila přesně do toho vchodu do pivovaru 🙂 Co mě naopak potěšilo, že se na běhu objevilo několik “hafíků” s čísly – zasportování se psem je určitě super (možná měli hlady rozzuřené psy vypustit tak 30 sekund po startu, aby hnaly běžce před sebou, ale fakt je, že většina spíše vypadala na drbače, než na trhače).
A trochu mě překvapilo vyhlášení – diplom každému účastníkovi je asi dobrý nápad pro miniběh do 50-tiu lidí, ale při 80-ti už to je spíše “útrpné čekání na konec seznamu”. Ale možná to zase k tomuto “rodinnému běhu” patří – prostředí bylo totiž moc pěkné (i trať) i zázemí pro přihlížející – pískoviště a trampoška pro “skřítky” a malá restaurace s několika druhy piv po doběhnutí – určitě velký potenciál.
Jen houšť podobných podniků a vytrvat.
LinkedIn
