Po roce a opět na konci sezony jako jeden z posledních běhů je pro mě 10 km v Pečkách. Trať v parku (12,5 okruhů už sice je náročné na zatáčky) je příjemná – cesta měkká, žádný asfalt, místo kde se kdysi běhala i “velká” pečeská desítka (myslím tím jarní tradiční závod). Je příjemné, že tenhle závod je pro zvané s malou publicitou, takže se pravidlně schází parta skoro stejných tváří a pravidelně se můžeme poměřit, jak na tom kdo jsme na konci sezony. Snad ani nemám pocit, že by všichni běželi na 100% – spíše se běží pro radost a pro ověření kondice. (Abych to upřesnil, samozřejmě se závodí a není to výklus, ale jsou prostě závody a závody.)

Letos byla poměrně slušná účast 47 běžců (alespoň č.47 bylo ve startovním poli nejvyšší), ale chyběly závodníci poloprofesionálové – snad již odpočívají před další sezonou. Asi spíše tomu bych přičetl, že se mi podařilo doběhnout na druhém místě – i když zároveň přiznám, že tentokrát mě i ten čas hodně potěšil – vlastně jsem zaběhl jednu z nejlepších letošních desítek a to na této trati považuji za úspěch. Krom toho musím říct, že se mi běželo fakt dobře a kilometry mi ubíhaly velmi rychle. Co je na tomhle závodu zvláštní je předbíhání o jedno a více kol – přeci jen jsou tu značné rozdíli ve věku a výkonosti závodníků a jedno kolo je něco málo přes tři minuty, takže již od třetího kola začnou ti nejrychlejší postupně předbíhat pomalejší závodníky o kolo. Moc se mi líbí, když vidím, jak se vzájemně povzbuzují, stačí prohodit jen ono známé “dávej”, nebo “dobrý, pojď” a dát tak najevo, že se tu potkali běžvi s rozdílnou výkoností, ale podobným cílem – zaběhat si pro radost a zdraví. Je tady také vidět ta super atmosféra známých lidí – mnozí předbíhaní o kolo slyší toho za sebou a uhýbají lidem, kteří honí vteřinky. Bylo to loni a bylo to i letos – všem za to děkuji a jsem rád, že se na tomhle mohu účastnit.

No letos se už opravdu s během spíše končí – poslední tři běhy mi vyšly, takže sezonu mohu zhodnotit “začátek katastrofa, konec dobrý …” uvidíme za rok – i tady na podzim v Pečkách, pokud čas a zdraví dovolí.

A na závěr doplňuji výsledky:

24. 10. se běžel krátký (aspoň pro 10 km běžce) skoro sprint v Českém Brodě – překvapila mě celkem malá účast. Na konec října bylo celkem příjemné počasí (hádal bych tak 10 stupňů (pro přesnost nad nulou), bez deště a uprostřed města nebyl cítit ani vítr, který jinak docela foukal. Trať byla zajímavá především “kroužením” – na 3250m bylo nutné oběhnout 5 koleček – tedy po 650 metrech. Tento typ mi sice nevyhovuje – zatáčky fakt nemusím – ale zase je to něco jiného. Pochválím tentokrát startovní pole – rozběh byl v pohodě a nikdo se zbytečně nedral dopředu, aby na úzké trati následně vytuhnul a ostatní ho předbíhali. Za perlu spíše je třeba považovat procházející paní v parku, která se první trojice tak lekla, že když uslyšela dupot dalších, uskočila do strany, přímo do cesty jednomu běžci … konec jsem neviděl, ale pak jsem slyšel, že k žádné nehodě nedošlo, vzájemně se omluvili jeden druhému a bylo to … Cesta byla z velké části asfalt, případně štěrk, pouze v zatáčkách (abychom si to řádně užili) bylo listí, které celkem klouzalo, dvakrát jsem měl namále a málem chytal zajíce.

Sám za sebe musím říct, že se mi běželo celkem dobře – už pravda cítím konec sezony, ale zase to bylo hodně krátké. Čekal jsem, že ke konci budu zpomalovat – nějak se toho zlozvyku nemohu zbavit – ale tentokrát jsem odolal sprintu jednoho ze závodníků v posledním kole a doběhl, tak jak jsem kroužil celý závod, pro bramboru. Hodně mě to potěšilo, snažím se trochu změnit styl běhu a po trénincích cítím únavu jinak zatěžovaných svalů, ale pořád to jde – trochu doufám, že příští sezona by mohla vycházet lépe (nebo aspoň stejně jako tahle). A taky už se blíží změna náčiní – kolo a tretry se vymění za běžky a boty sice běžecké, ale přeci jen trochu uzpůsobené na zimní počasí 🙂

Český Brod určitě doporučím, kdo se nechce trápit na tratích 10+ km, je to pohodovka. Organizace klidná a jednoduchá – registrace těsně před startem a vyhlášení opět těsně po doběhu … žádné vymýšlení, přišli jsme si zaběhat a tak jsme si zaběhali.

Sportu zdar

Propozice a výsledky na webu Triatlon Český Brod.

P.S. výsledky z mojí kategorie (zbytek na webu Tri Český Brod) – tímto se omlouvám i pořadateklům, že jsem na vyhlášení nepočkal, ale nějak jsem cítil, že chladnu a na matfyzu se holt počítat člověk nenaučí, takže jsem měl za to, že jsem čtvrtý …

Muži do 39 let (r.n. 1971 a mladší) 3.250 m

Pořadí St. číslo Příjmení a jméno R. nar. TJ, klub (bydliště) Čas

1. 18 Miler Jiří 1975 AC Mladá Boleslav 10:14

2. 54 Hejduk Zdeněk 1989 TJ Sokol Kolín – Atletika 10:40

3. 83 Němec Jan 1973 Kolín 11:18

4. 30 Herda Jan 1983 Dobřichov 11:28

5. 74 Miler Pavel 1979 Sokol Kolín 11:50

6. 89 Slavík Jiří 1976 Atletika Český Brod 11:52

7. 67 Rokos Jakub 1976 Vršovice 12:15

8. 29 Kučera Martin 1983 Kolín 13:30

Jeden z posledních a nejhezčích běhů sezony – “drozdík” doma v Kolíně. Kdo zná trať v Borkách na Zálabí, asi mi dá za pravdu, že – pokud je sucho – je to krásných 4,2 km, které jsou pestré a relativně rychlé. Dva a kus okruhu na atletickém oválu, následně kousek po asfaltu a pak krásný proběh kaštanovou alejí a lesem až po závěr opět asfalt + kolo na oválu. Letos vše zpestřeno pohledem na téměř dokončený nový ovál hned vedle toho staršího po kterém se vybíhá a finišuje.

Když se podívám na svoje časy, je to posledních 10 let +/- skoro totéž, někdy lépe, jindy hůře. Letos mě docela potěšil čas cca 14:49 – asi jeden z nejlepších, které jsem tady běžel. Je sice třeba říct, že podmínky byly letos naprosto super – ideální teplota, téměř bezvětří a sucho v lesním terénu – udělá možná více než forma a trénink. Svým způsobem se také již stávám “inventářem” tohoto běhu – díval jsem se, že se jednalo o můj již 11.-tý start.

Pokud by si někdo tuto trať chtěl vyzkoušet, má možnost ještě o Silvestra – mírně pozměněná a zkrácená na 3km může být hezkým rozloučením s koncem roku a vstupem do nového – bohužel jsem teď asi dva roky byl mimo Kolín, ale pokud zde budu, na tuhle trať se určitě přijdu podívat.

Samotný běh je tradiční – již 84.-tý ročník a domácí atmosféra běhu, který si pořadatelé uchovávají a zároveň si nehraje na nic víc, než na zaběhání v hezké atmosféře pro zdraví – sejdou se tu proto nejen poloprofesionálové, ale i hodně místních běžců, kterým více než o čas jde o pohyb jako takový.

Takže na Silvestra/za rok nashle v Borkách.

A výsledky:

Asi jeden z posledních letošních duatlonů – opět zjevný “hobík”, tedy převážně pro nás amatéry. Na pohled krátké tratě 5-25-2,5km jsou přeci jen okořeněny tím, že se jedná o MTB trať kola.

Samotný běh jsou na začátku dva lesní okruhy po 2,5 km  – krásná lesní cesta, místy trochu kořeny a kameny, ale to k lesní cestě patří. Výhodou, proti silnicím, je fakt, že se pořád něco mění – rovinka, zatáčka, krátký seběh, zatáčka, … takže když si cestu před závodem projdete, případně ve druhém kole už máte zhruba přehled, kde na trati jste, kolik vás ještě čeká. Opravdu pochvala i značení – snad na jediném místě bych šipku posunul o dva tři metry blíž – zatáčel jsem poměrně prudce kolem stromu :-). Hezké to bylo i při závěrečném okruhu po kole – jednak jsem měl pocit, že jsem se na kole moc nevyšťavil, jednak ten měkký lesní povrch je na běh opravdu příjemný. A taky je to vědomí, že se jedná o poslední 2,5 km motivující k rychlému běhu.

Dva cyklistické okruhy pro mě byly určitě náročnější – MTB prostě není pro mě “to pravé ořechové”. Především v prvním kole to bylo opatrnější, protože jsem trať neznal a musím říct, že na několika místech dokázala překvapit. Určitě se to nedá srovnávat s xTerrou, ale i tak tam bylo několik míst, kde se dalo lehnout – úsek písku asi dva km po startu byl nepříjemný už tím, že se do něj vjelo po prudké zatáčce … tam jsem tedy měl problémy. Cesta po hrubém štěrku kousek za ním mě taky docela vyklepala a přední kolo poměrně živě poskakovalo po kamenech – v obou kolech jsem viděl, jak na ostatní ztrácím, když jsem je naopak následně do kopce dojížděl. Asi ten terén budu muset více trénovat. Polní cesta mi kupodivu celkem vyhovovala, přestože to na drnech docela skákalo, mel jsem pocit, že je se tam dá jet svižně a měl jsem kolo pod kontrolou. Naopak zhruba uprostřed byl opět malý kousek písku, kde mi mi přední kolo celkem odcestovalo do stran – pravdou je, že vzorek na předním kole již dávno odešel “do věčných lovišť”. Dlouhá asfaltka byla pak sice hodně rozbitá, ale pořád to byl pevný povrch, který mi vyhovuje. Poslední km byl sice přes les, ale kořenů nebylo mnoho a dalo se to zvládnout. Trochu mě zamrzelo druhé kolo, když jsem se těšil, že zrychlím (už bude méně překvapení), pot slušně zmáčel brýle a jízda naslepo přinesla opět zbrzdění.

Naoak v závěrečném běhu jsem ocenil, že to kolo nebylo na doraz a běželo se mi výborně.

V každém případě to byla slušně zorganizovaná akce a bylo vidět, že se lidé přijeli hlavně pobavit při sportu. Zhruba 55-60 účastníků si trať určitě užilo a z hlasů po závodě jsem měl pocit, že většina za rok chce opět dorazit. Organizátorům tedy je třeba poděkovat a za rok zdar.

Oficiální stránky duatlonu mělník.

Další z amatérských závodů duatlonu, tentokrát tratě 3-30-1,5. Zajímavostí určitě byl běh po travnaté dráze – dostihové závodiště, takže si člověk mohl připadat, že dře jako kůň, případně letí jako chrt 🙂 Trochu nepříjemný byl povrch na běh – travnatý, ale přeci jen s nerovným povrchem a nerovnostmi od kopyt závodníků. Ocenění určitě zaslouží dopolední program pro děti – závod kolesmánek. To považuji za důležitou součást – učit děti závodit a přitáhnout je ke sportu jako takovému. Když vidím startovní pole, připadá mi, že je velký výpadek u závodníků ve věku 20-30 let – jejich zastoupení bývá hodně malé, spíše je možné narazit na 50-ti leté “pardály”, případně ještě starší.

K trati toho moc nelze co dodat – dva 1,5 km okruhy na začátku pole hodně roztrhaly (to jsem vůbec nečekal – spíše jsem tipoval, že balík vběhne do depa společně a nastane boj). Pak dva 15km okruhy na kole za lehkého větru, který se někde trochu opřel – jel jsem cca 10 km ve trojici a střídal – pak bohužel přišla křeč do lýtka … no ic moc a kolem se přehnala skupinka asi 8-mi závodníků. I zde bylo vidět, jak se vytvořily skupinky 3 a více závodníků, které spolupracovaly. Na jednu stranu je to pochopitelné – kdo na kole jezdí ví, jak je v balíku jízda pohodovější, na druhou stranu je vidět některé závodníky, kteří se 90% trati vezou a netáhnou ani metr. To se ostatně potvrdilo i ke konci kola – křeč přešla a dotáhnul jsem skupinku tří závodníků – když jsem si asi 2 minuty odpočinul (ono dotahovat skupinu není nic jednoduchého), koukal jsem, že už táhne asi taky jenom jeden a další dva se vezou – vystřídal jsem ho a koukal, že opět vystřídat už nechce nikdo … prostě dva se už posledních 7 km “jenom vezli” – musím říct, že mě to trochu nabudilo a rozhodl se risknout “vše” – takže jsem vyzkoušel, kolik jich setřesu – no byl to jenom jeden – dva se drželi nalepení na zadním kole, ale už nikdo nevystřídal, i když jsem zpomalil více než bylo nutné poslední km …

A závěr byl opět jeden okruh po dostihové dráze běhu – samotného mě překvapilo, kolik jsem ještě měl sil a jak se pohodově běželo. Ale ono to opravdu bylo krátké a kolo bez sebemenšího kopečku.

Počasí se určitě vydařilo, a pokud to půjde, zajedu  i za rok (kdo by si nechtěl zahrát na koně iiiaaaaa)- sportu zdar. Snad jedinou drobnost – i zde bylo to “trapné čekání na Godota” – prezentace v 13:00 a start 14:15 – to je přesně ta hodina nervozity, kdy všichni čekají na …?

Tuto neději jsem si zajel kratší duatlon v Čáslavi – 6-25-3 (běh-kolo-běh) a pokud jsem kdy zažil perfektně zorganizovaný závod, bylo to zde. Určitě tomu napomohla relativně malá účast – do 50-ti závodníků, ale i ukázka, že zaběhnutý závod může proběhnout jednoduše, hladce, … prostě v pohodě.

Fungovalo všechno – přihlášení před závodem i na místě – přidělení čísla v rozumném předstihu, že jsem si ještě stihnul projít trasu běhu (3km okruh parkem) – krátká rozprava těsně před startem a start bez zbytečného zdržování téměř přesně v deklarovaných 10:00. I vyhlášení hned po závodě, kdy výsledky byly vytištěny pro závodníky ještě na místě bylo dobře udělané – začalo vlastně chvilku po doběhnutí posledního závodníka … a zase, žádné protahování, ale vyhlášení výsledků a tombola. Prostě takhle si představuji organizaci závodu, který je určen pro amatéry a pár závodníků, na nic si nehraje, ale zázemí je pro sport perfektní. Organizátorům tímto děkuji.

Líbila se mi i trať – park v Čáslavi je na běh super – žádný asfalt, ale cestička (místy štěrková), hodně zatáček, drobné ale krátké výběhy, prostě pestré a příjemné. Ty tři kilometry tam uletí jenom tím jak je pořád co sledovat. Pro mě byly trochu náročnější seběhy po kořenech, ale určitě se daly seběhnout i se “skleněnými kotníky”, ale trochou pozornosti. 25 km na kole je možné rozdělit 9km mírně do kopce (samozřejmě ne nonstop) – 8km “nahoru dolů” a 8km mírně z kopce. Ta prostřední část sice není povrch optimální, ale naopak první a poslední jsou po asfaltu téměř bez děr. Provoz byl minimální, takže opravdu klid na závodění. Snad jediná tři nepřehledná místa – výjezd ze stadionu, sjezd na mostek někde kolem 15-tého km a výjezd z vedlejší na cca 17-tém km. I tady bylo vše jednoduché – na dvou místech stála policie (začátek a vjezd na hlavní) a na jednom jeden z pořadatelů (jeden byl ještě kousek po startu u díry v silnici) – ukázali, případně přibrzdili auta … myslím, že nikdo nebyl omezen a naopak závod proběhl bezpečně a bez problémů. Vzhledem k tratím navíc bylo třeba být na místě relativně krátkou dobu (odhaduji tak hodinku) – přesně tohle mi přijde jako služba policie veřejnosti “Pomáhat a chránit”. Závěrečný běh po stejné trati byl sice už náročnější, ale to vědomí, že “už jste skoro v cíli” pomáhá.

Abych jen nechválil – opět podotknu, že povolení jízdy v háku se stalo standardem, ale … no rozhodně nejsem jeho příznivcem. Duatlon a triatlon beru jako individuální sporty, kde se IMHO každý má poprat sám s tratí i sebou.

V každém případě blahopřeji všem závodníkům i pořadatelům k výsledkům a organizaci. Za rok zdar. Díky i doprovodu – za rok snad i závodícímu a blahopřání bráchovi, že se přesvědčil a vyrazil na start.

Letos musím říci rovnou, že těžká – proti loňsku jsem si sice polepšil pozicí – přeci jen bylo již něco zkušeností s tratí a to se hodně pozná, na druhou stranu, pokud jsem si mohl představit špatné podmínky … splnily se snad do puntíku.Ostatně dlouho jsem letos váhal, jestli jet – nakonec jsem vyrazil, protrpěl a teď jsem rád. Je to prostě zkušenost a ochota překousnout trať i nepřízeň.

Ale popořádku:

1. Příprava – zadní plášť na kolo „DRY+“ tedy na suchý a spíše pevný povrch … no prostě kvůli jednomu závodu kupovat nic na těžký terén a mokro asi nebudu. Nicméně tento + skoro sedřený přední, to byla lahůdka. Jinak si myslím, že jsem nic nezanedbal, nepodcenil
   
2. Plavání – to nejlehčí na začátek … voda sice studená, ale rozhodně se to dalo v pohodě vydržet, takže těch 500 m bulo IMHO brnkačka. Ostatně stojí asi za zamyšlenou, že původní triatlon se ořezal nejvíce na plavání, kde závodníci tráví cca 10minut, na kole přes dvě hodiny a na běhu kolem 50-ti minut – pro všechny je to stejné, ale mám pocit, že plavání to degraduje (a přiznávám, že jsem plavec – vadí mi to). V tomto případě by tomu slušela tak tři kolečka, aby se zachovalo zdání olympijského 1,5-40-10 (a to je kolo MTB výrazně horší než silnička). Ale takové jsou tratě, je třeba to přijmout/nezúčastnit se, což by byla škoda – říkám to spíše jako námět na zamyšlení.
   
3. Kolo – tak jestli loni mi přišlo drsné, letos bylo horší – tak 15km z těch 42 bych za sebe nazval extrém – hned první sjezd korytem s kameny a hlavně pak lesní cesty rozježděné lesní technikou … pro lidi ze silnice a zpevněných cest jako já utrpení – tomu odpovídala skutečnost, že jsem se s některými potkal i 4-krát – do kopce předjížděl z kopce jsem byl předjížděn. Fakt nechápu, jak se na tom udrží. I když je fakt, že v lehkém dešti, husté mraky + les = šero, jsem viděl hodně špatně, i to mě dost vytrápilo. Ale realitou je, že sjezdy a terén prostě neumím a ztrácím. Za úspěch považuji jediný pád a to hodně lehký – spíše seskočení z kola …
   
4. Běh – 9 km nahoru dolů – jestliže jsem relativně v pohodě vystoupal na Melechov, pak nastala krize – to padání dolů mě letos dostalo – krom toho jsem zde hodil nádhernou rybu na zem, když na rozbahněné trávě nohy jezdily lépe než na ledě … a bahno jsem měl opravdu snad všude. V každém případě sice horší čas než loni, ale spokojenost, s naraženým bokem jsem poslední 4km už spíše odkulhal – to se na čase trochu podepsalo.
   
5. Depa – v klidu v pohodě. Snad jen ponožka se na běhu shrnula – to už by si člověk jako já měl pohlídat – odřená pata budiž poučením pro příště …
   

V každém případě je to hezký a náročný závod,který v případě deště je hodně náročný. Tedy pro neterénní jezde jako já. Bylo vidět, že MTB-čkaři prostě jedou v pohodě. Sám bych se přimlouval za jinou trať kola – místy mi ta cesta rozježděná lesní technikou přišla hodně drsná, na druhou stranu je hezká. Výjezdy, sjezdy, štěrk, kameny, kolem řeky, lesní cesty, polní cesty … prostě je tam vše a je to pestré, takže raději zkusím zapracovat na sobě J. Co bych možná změnil je rozprava – tu bych udělal u rybníka – následný přesun je pak zdlouhavý a … no prostě bych se mu vyhnul. Ale jinak klobouk dolů před organizací – depa vzorná, tekutin dostatek a trať značená … na jedničku. Snad jen dvakrát, třikrát jsem na kole zaváhal a jednou na běhu – to považuji za skvělé na takto členité trati … jestli se chce někdo učit, tak ať se jede učit sem.

Takže díky a pokud bude zdraví sloužit a budu moci, za rok zdar.

Oficiální stránka xTerra Melechov.

7.8.2010 se běžel další ročník běhu do vrchu v Janských Lázních – téměř 8,6km a téměř 650 metrů převýšení. Letos opět pořádaný jako mistrovství ČR veteránů v běhu do vrchu. Kdo nezažil, nepochopí, jaká je to radost vidět vrcholek Černé Hory po 35 (ti nejlepší) – mnoha minutách (ti ostatní). V tomto roce trochu komplikované drobným deštěm a mlhou, ale to při podobném závodu většina běžců vůbec nevnímá. Od začátku se běží ostře do kopce, takže není žádný čas a prostor na to věnovat se okolnímu počasí, ale hned je třeba kontrolovat tempo a rozvrhovat síly. Pro tentokrát jsem měl velmi dobrý pocit – přestože jsem dva týdny před závodem nemohl běhat kvůli zádům, čas nebyl tak špatný a celkově jsem měl pocit, že to jde v pohodě. Závěr už sice byl pomalejší, ale vyslovená krize se nedostavila. Na vrcholu trochu zamrzelo to počasí – loni bylo nádherně a mohli jsme si vychutnat nádherný pohled do údolí … letos bylo vidět tak na sto metrů. Pochvalu zaslouží organizátoři – od startu až do cíle vše fungovalo v pohodě a v cíli bylo dostatek tekutin i něco malého energetického pro závodníky. Těším se znovu za rok a doufám, že počasí bude lépe přát.

Druhý běh mě bolí ještě více a to hlavně proto, že jsem se na něj nedostal – Dačického 12-tka, druhý ročník. Loni se mi tenhle závod moc líbil a jak jsem koukal, množství běžců narostlo – jen tak dál. Doufám, že příští rok řady opět posílím a nevleze mi do toho jiná akce.

Letošní Vlkančice jsem si mohl vychutnat hned ze dvou důvodů

1. Den před závodem se mi uklidnily záda, takže jsem mohl jet
2. Mohl jsem si užít roli “radila” a podpory jinému závodníkovi v jiné kategorii.

Triatlon Vlkančice je sám o sobě sranda akce, kde nejde ani tolik o pořadí, čas, výkony, ale spíše o to se dobře pobavit – ostatně tratě 400m-12km-4km u mužů resp 200m-6km-2km u žen jsou opravdu velmi krátké. Charakteru odpovídá i organizace, která spíše připomíná “vesnickou společenskou událost”, než sportovní závod. V některých chvílích to je náročné, ale prostě to k tomuhle závodu patří. I když musím přiznat, že dohadování startéra a hlavního rozhodčího přes půl hráze v okamžiku, kdy závodníci stojí ve studené vodě, by mohlo být kratší … ale je to třeba brát tak, jak to je.

V každém případě se letos odhodlala i přítelkyně ke startu. Můj obdiv – nikdo, kdo si tohle nezkusil to nepochopí. Je to prostě ono řečení si – zkusím to, nevím sice do čeho jdu, ale zkusím. Kolik lidí nikdy v životě nejelo žádný závod (nebo “závod”) ? Je to něco jiného než nedělní vyjížďka na kole i než pravidelné běhání/cyklistika/posilovna. Ono srovnání s ostatními, cesta určenou tratí na čas, … prostě závod už sám o sobě nějaký adrenalin nese a to i v případě, že jde o legraci. Hlavně při tom prvním závodě – už jenom při prvním startu na konkrétním závodě – je to spíše o poznání trati, atmosféry. Každý další ročník už je jenom repríza, ale ta premiéra je na závodě jen jedna – to zjištění, kde je to do kopce, kde dolů, jak je náročný běh, …

Asi každý to má trochu jiné, ale mně už to prostě přijde samozřejmé a příjemné, jít si zaběhat a vyzkoušet jak jsem v danou chvíli “na tom”. A nejde o místo, jde spíše o to mít ten dobrý pocit, jak člověk jede/běží. Někdy je to v pohodě, někdy se trápí a nahy neběží. To zná asi každý, kdo trochu závodí, že někdy se může přetrhnout, ale na dobrý čas prostě nemá a někdy lehce trhá osobní rekordy.

I ten pohled na nové závodníky je zajímavý – něco člověk může předat jako zkušenost – jak si položit oblečení, jaký převod zvolit, ale spoustu věcí si každý musí zkusit a poznat sám – svoje tempo, rozložení sil, …

Takže při této příležitosti všem váhajícím – zkuste to!!! Možná vás to nezaujme, ale budete to vědět. Není nic horšího, než později litovat, že jsem to nikdy nezkusil 🙂

Sportu zdar

Desátý ročník je za námi a nezbývá, než ho zhodnotit a těšit se na další. Jak mohu shrnout své dojmy:

1. Desátý ročník je již jubileum – byla by velká škoda tento závod ukončit a nepokračovat. Každý z okolí, kdo má o sport zájem a má tu možnost by měl trochu přispět – je radost vidět místní lidi na křižovatkách, na kontrolách, na občerstvovacích stanicích. Rozumím, že pro pořadatele je to náročné a právě proto je třeba jim pomoci, jak jen to bude možné. Zvláště letos jsem měl z jejich strany pocit “již trochu únavy”, ale zároveň již byly vidět zkušenosti s pořádáním – ta spousta drobností, které nikdo pořádně nevidí, ale které dělají závod lepším a pro závodníky přitažlivějším. Letos se termín trošku zpozdil – sám bych byl pro návrat k tomu dřívějšímu.
2. Počasí nám opravdu přálo – hned večer se zkazilo, ale ráno to byla paráda – teplo, ale jen slabý vítr na kolo, prostě téměř ideální.
3. Trati – zkrácení plavání IMHO nebyl šťastný krok – cykločást se pak prostě jela ve skupinkách a pro mě je pořád triatlon sport jednotlivců, kteří to mají vybojovat každý za své a na své, ale hlavně na této trati tomu lze těžko zabránit – sjezd do Hory přímo láká na “sjetí se”. Jinak je cykločást hezká a hlavně zpáteční stoupání prověří kvalitu závodníků. A na běh bych mohl pět oslavné básně – ta trať je zajímavá se vším všudy – seběhy, výběhy i rovné úseky … pokaždé mám hrůzu, jestli to při seběhu k potoku ubrzdím a kotníky vydrží, ale pokaždé se mi ta trať líbí.
4. Závodníci – trochu mě překvapilo, jak moc se pole proměnilo – podle výsledků tam byla více než 50% obměna a to jsem, přiznám se, nečekal. Trochu mě zamrzelo, že se (alespoň pocitově) zmenšuje procento místních hobíků – přátelé, ukažme, že na Kolínsku a Kutnohorsku je spousta sportovců …
5. Zázemí – zmínil jsem již dříve, prostě na neprofesionální závod je velmi kvalitní – převozy bot, kontroly, občerstvovačky, podpora … je vidět, že spoustu lidí již tuto akci “vzalo za svojí” a ten čas tomu věnuje. Letos musím vyzdvihnout toho jezevčíka na běžecké občerstvovačce – jeho radost z aportování odhozených kelímku a trochu pletení se pod nohy, když kelímek neletěl dost rychle – to je přesně to, co závodům této kategorie dodává to kouzlo.
6. Abych jenom nechválil – nevím, kdo to byl, ani to nechci zjišťovat, ale řidič felicie, který mi to tam v Kutné Hoře “ohnul do protisměru” těsně před kolem si své vyslechl na místě – takže jenom pro podobné zopakuji – ano auto je silnější než kolo, ale když už neznáš předpisy, do auta nesedej. Tentokrát jsem to dobrzdil a nic se nestalo …
7. To nejlepší na závěr – nejsem pivař, ani “masožravec”, ale na Chlístovi si již tradičně to pivo a kousek prasátka dám – je to ta sladká odměna a zase jedna drobnost, která ten závod dělá “svým” – včetně té chip-pivenky a prasenky. Už jenom tyhle drobnosti a těším se na další ročník a zároveň na rok se sportem a přípravami na tento a jiné závody.

Všem závodníkům tedy blahopřeji a věřím, že za rok se na Železném Chlístovi zase potkáme. Takže hodně větru do zad, hodně zdraví a radost při tréninku. A díky pořadatelům, těm je třeba popřát elán a dobré nervy na další a pokud to půjde, tak za rok se mnou na pomoc při přípravách můžete opět počítat.

čníky.