Když už je na tento blog odkaz i z oficiálních stránek Železného Chlísta, asi bych mohl, kromě trati, popsat i pár věcí pro hobíky, tedy závodníky, který si to jen “jdou zkusit”.

Sám se za jednoho považuji – rozhodně nejsem profesionál, na druhou stranu už jsem pár závodů jel, takže už zase nejsem “prvnička”.

Takže co před startem?

Poslední týden velmi lehký trénink – teď už to nedoženete a je spíše třeba nechat tělo získat energetickou zásobu. V klidu si všechno připravit – je zbytečné se pak při závodě stresovat, že jste si zapomenuli tričko/ponožky/ … Samozřejmě zkontrolovat kolo – pojede se ostře a hrozí pády, takže minimalizujeme riziko nehody způsobené poruchou – namazání řetězu, kontrola plášťů a seřízení brzd by mělo být IMHO samozřejmostí. Spíše se vyvarujte novinek – láká to vzít si nové běžecké boty, které jste si včera pořídili, … nedoporučuji to – vezměte si věci, které máte vyzkoušené, cítíte se v nich dobře, víte jak v nich běžet/šlapat/… To platí i pro takové “drobnosti” jako jsou ponožky – shrnutá ponožka při rychlém nasazování při závodu může z 8km běhu udělat hodně bolestivý zážitek.

Další rada před startem je prostá – pít, pít, pít … energii roznáší po těle kyslík – tedy krev – tedy “voda”. Takže hlavně v těchto vedrech dodržovat pitný režim – platí pak dvakrát při závodě.

Poslední rada – těsně před startem se uklidněte, a připravte si vše v depu. Nejde o těch pár sekund hledání brýlí/ponožek/trika/ … jde o zbytečný stres a nervozitu během závodu, kdy byste měli být spíše v pohodě.

Připravit, start …

Takže je odstartováno – pokud nejste excelentní plavci, raději se držte až v druhé vlně – ve předu bude pár “rafanů”, kteří by vás následně přejeli a je zbytečné riskovat kopanec ve vodě … zažil jsem od jednoho pomalejšího patou do čela a není o co stát. Rozhodně nenasazujte strhující tempo – pokud je voda studená (letos to snad nehrozí) energie mizí velmi rychle. Před startem se alespoň svlažte – pokud vyhecovaní skočíte do studené vody může přijít docela šok a stažení hrudních svalů … nemůžete se pak pár metrů nadechnout. Na konci plavání zvolněte – budete se převlékat, klepající se ruce na to nejsou zrovna ideální a 10s na trati může znamenat 30s v depu.

V depu klid – o pár vteřin víc/míň není rozdíl – podívejte se na loňské výsledky kolik lidí doběhlo v rozmezí 30s – a hlavně, jste tu pro zdraví a pro pohodu. Takže alespoň trochu se osušit – i v teplech lze takhle slušně prochladnout na zádech, obout se pořádně a pořádně si nasadit helmu na hlavu – bez toho zapnutí pod bradou nemá skoro význam! Kolo rozjíždějte spíše zvolna – aby se nohy “dostaly do tempa” – z vody jsou spíše vychladlé. A hlavně koukat kolem sebe – Chlíst se jede na silnici za provozu, takže kolem budou auta, děti, další závodníci, …

Na konci kola opět doporučím poslední km zvolnit – bude přechod na běh a mohly by vás ztuhnout nohy – a napít se ještě tekutin – na kole to znamená menší ztrátu a při běhu bude výdej pokračovat, případně do sebe natlačit nějakou energetickou tyčinku (při všem ale mějte na mysli, že jste na silnici v provozu). V případě Chlísta je to tak od té poslední nebezpečné křižovatky v lese – jak vjíždíte z vedlejšky na hlavní. Sesedá se již před depem!!! a můžete si již před sesednutím rozepnout přilbu, případně suché zipy na tretrách, ale opět – pokud jedete poprvé, 10 získaných vteřin není třeba hrotit. V depu, pokud se přezouváte, pořádně si obout běžeckou obuv a zavázat tkaničky – 8km přeci jen není 100 metrů a je třeba mít nohy v pohodě. Nezapomenout sundat přílbu – už jsem viděl závodníka tak vystresovaného, že běžel až k první kontrole s cyklo-přílbou, než ho na to někdo upozornil 🙂

Pro běh platí to co pro kolo – zahájit spíše pomaleji a “rozběhnout nohy”. Připravte se na dvě stoupání do “smrťáku” – tam, pokud se na to necítíte, klidně jděte – zbytečně byste se vysílili a zisk je minimální proti pomalému běhu. Velký pozor na seběhu k potoku, těsně za Sionem – kořeny, prudká zatáčka vlevo + pokud nedobrzdíte, zopakujete si vodní část – tentokrát v potoce 🙂 Kousek dál je kontrola/občerstvovačka a vzhůru do druhého kola – neváhejte ale opět s pitím. Během celého běhu poprosím o slušné chování – tedy pokud vidím/slyším “rafana” běžet zezadu – hlavně v prvním kole – raději se držím u strany a nechám ho, ať se honí – možná i od některých uslyšíte “jdu zleva/zprava” – pak prostě uhnu směrem na opačnou stranu. Nedoporučuji podlehnout pokušení “chytím se ho a půjdu s ním” – držte raději svoje tempo a neutavte se.

Běh má jednu výhodu – tady už se na závěr nemusíte šetřit a užijte si finiš. I když jste x-tí, pořád jste zvládli triatlon a zasloužíte si obdiv a potlesk diváků. Těch posledních pár metrů je to radostné “zvládl jsem to”. po doběhu to sice láká “padnout na zem”, ale raději trochu choďte – abyste udrželi krevní oběh a svaly se zotavily. Opět se napít, dát si nejprve něco malého k jídlu a radovat se, že to máme za sebou. V případě Chlísta pak čeká prasátko a kdo chce, večerní koncert.

Ty nejdůležitější rady tedy jsou

• Dostatek tekutin a nějakou energii před startem a během závodu
• Nejančit a počítat s tím, že to není sprint (nemluvím o profi závodnících, kteří 8 km sprintují …)
• V depu klid a pořádně se obout/převléknout.
• Dávat pozor na sebe i na okolí – je to zábava a nestojí za případnou nehodu/zranění.
• Užijte si ten závod – děláte to pro sebe!!!

Sportu zdar.

Od loňska se cyklistická část Chlísta jede po nové trati – pro ty, kdo jí neznají zde upozorním na některé místa, kde je třeba dát si pozor – fotky jsou z 11.7.2010, tedy týden před 10. ročníkem Chlísta a doufám, že vám pomohou vypořádat se s nástrahami trati. Oficiální info naleznete na http://www.zeleznychlist.cz/.

Popíšu pouze cykločást – ve vodě toho moc popsat nejde a běh se běží po tak notoricky známé trati, že … stejně zase někdo zabloudí 🙂 Ale to k podobným závodům patří. Na kole sice nejde (myslím si) zabloudit, ale je zde pár míst, kde se IMHO vyplatí býti na pozoru. Takže start. Ještě upřesním – popocházel jsem, takže údaje z tachometru se mohou mírně lišit od vašeho + vyjel jsem až za hrází …

Takže tady se vystartuje – je to hospoda, kde loni a asi i letos proběhne prezentace. Před ní se dáváte vlevo a pokračujete po kvalitní asfalce osadou Vidlák – bacha na děti a psy – o závodu budou určitě vědět, ale kdo vidí do hlavy dítěte. Po cca 1/2 km přijde první nebezpečné místo

Nechráněný železniční přejezd a dokonce se stopkou … no tu asi nedodrží nikdo, ostatně loni tu byl člověk, který ukázal – z této strany je poměrně dobře vidět, takže když se rozhlédnete, mělo by být vše O.K. Není ani moc děravý – lehké nadlehčení “ze sedla” a můžete letět dál … pár metrů a další místečko

Přijíždíte z vedlejší na hlavní (ale pořád okrsku) – těsně za přejezdem. I tady loni někdo ukázal, pokud tomu tak není, bacha zprava – tam toho zase tak moc vidět není, naopak vlevo je poměrně dobře vidět. Pokračujeme další 1/2 km a přijde další křižovatka

Zde se dostaneme na státní silnici “Kutná Hora-Zbraslavice”. I když je to v obci, počítejte, že to tady dost lidí fičí více než 50km/h a výhled doprava opět není ideální. Pokud projedete máte za sebou cca 1km a “z nejhoršího jste venku” – teď už se jede dlouho v pohodě – mírně z kopce až do Kutné Hory – asfalt je poměrně kvalitní, nikde jsem si nějakých nebezpečných děr nevšiml. Cca na 8km bude vlevo odbočka, kterou se, na zpáteční cestě!!!!, vydáte směr Chlístovice – nyní kolem ní proletíte do Bykáně a dál. Za Bykání je křižovatka – “dokonalá křižovatka”, kde jste sice na hlavní, ale už jsem viděl dvakrát zde někoho “hrát ruskou ruletu” – projet z vedlejšky bez rozhlédnutí a z protisměru proti vám tam teda moc vidět není, takže opatrnost je na místě.

Další rovinka vás povede kolem ČKD a autobusu k další křižovatce – opět jste sice na hlavní, ale auto má proti kolu přeci jen větší hmotu, takže bacha – je to pod kopcem, kde se to na 60km/h v pohodě rozjede. Krom toho tady upozorním – je vhodné se dívat na silnici, těsně před křižovatkou je jeden kanál, docela zapuštěný … letos (2011) je navíc na silnici oprava – takže je tam zúžení. Určitě si na to dejte pozor, je to asi 50-100m sice označeno, ale je to z obou stran – dva náklaďáky a kolo už bude na hraně. Stejné to bude i na cestě zpět, jen tam nejede asi nikdo do kopce tak rychle.

Za touto křižovatkou čeká rovinka resp. táhlá zatáčka vlevo a nájezd na nadjezd – dosud jedno z mála míst, kde je třeba ostřeji šlápnout do pedálů … nicméně za ním na cca 16.5 km je otočka – kruhová křižovatka. Už loni se mi nelíbila a letos to musím zopakovat – setkávám se často na podobných místech s ignorací řidičů ve stylu “kolo přeci není auto”.

Navigace by vám řekla, zvolte čtvrtý výjezd vpravo … já upřesním – objeďte křižovatku vraťte se odkud jste přijeli – tedy rovnou na nadjezd a dál. Co vás může těšit, že máte přes polovinu za sebou, co už méně, že většinu co jste sjeli dolů si teď vyšlapete 🙂 A to od začátku – pod křižovatkou o které jsem se zmínil to začne a končí to vlastně až za Bykání – cca 7 km mírně, ale vytrvale do kopce, doporučuji zvolit rozumné tempo hlavně u lidí, kteří si triathlon zkoušejí. Olověné nohy na běh nejsou nic moc …

Takže za Bykání je odbočka – asi tam bude někdo stát – vpravo z hlavní – nenajíždějte si jí “zeširoka” – jednak není ostrá, ale hlavně na vnějším okraji je štěrk!!! a to je potvora zrádná.

A ještě pohled hned za odbočkou

Na co je třeba upozornit – výrazně se zde zhorší asfalt – jsme opět na “okrsce” a celkem úzké – takže bacha, 300m dál je podjezd železnice a pokud proti vám vyjukne auto, už se tam dvě kola vedle sebe nevejdou … dnes se mi to stalo, vím o čem mluvím. Krom toho je to tam mírně dolů, takže tam zase klidně 40-45 km/h jedete. Kousek dál vjedete do vesničky, kde se držíte vlevo po hlavní – opět bacha na štěrk, ale jinak je tam místa dost a velké díry jsem nezaznamenal.

Hned za touto křižovatkou je sjezd dolů a výjezd nahoru a ven z vesnice – supar nový asflat, letos je doopraven i mostek – prostě paráda, moc se mi to líbilo, krom toho už se blížíte do cíle. Asi tak 1,5 km a předposlední nebezpečné místo – přijíždíte na hlavní už těsně před obcí Chlístovice. Tady bych podotknul, že silnice v lesíku na konci rovinky je docela mizerná – viz. fotka vpravo dole … je tam nějaký štěrk, ještě to zkusím umést před závodem, ale je to prostě okrska.

Po projetí mírné levé zatáčky je pak ona křižovatka – není do ní zprava vůbec vidět, takže pokud vám někdo neukáže, přibrzděte – těch pár sekund za to nestojí a auto tam zkrátka jet může …

Hned za křižovatkou je několik vln na silnici – koukal jsem dnes, že je před nimi čára (z loňského Chlísta) a vykřičník – hlavně pro lidi s “kozlem” by to mohlo celkem hodit. Nicméně už vjíždíte do Chlístovic a na 28,5 km dle mého tachometru je konec – vlevo se najíždí do depa – klidně přibrzděte, do depa už musíte sesednout z kola (na silnici je hvězdička – za ní už “po svých”. V každém případě – je to poslední místo a dávejte bacha na protijedoucí auta, vás předjíždějící auta i ostatní závodníky …

A teď už na běh. A doufám, že za týden v hojném počtu až do cíle.

Týden před tradičním Chlístem (který se pravda letos jede zž za měsíc) se v blízkosti pořádal jiný triatlon – MTB Welas u Velkého Rybníku. Možná spousta lidí o tomto krásném koutku přírody cca 15km od Kolína a 8 km od Kutné Hory neví – hezké koupaliště mezi skalami a chatová osada je určitě příjemným výletním místem na kole, nebo z Hory pěšky.

19.6.2010 se zde ovšem potkali nadšenci i polozávodníci na prvním ročníku triatlonu pořádaném v podobném duchu jako srpnová Dačického 12-tka (běh). Avizované trati 450m-18km-4,5km (plavání-kolo-běh) patří ke kratším, přesto bych asi s označením sprint-triatlon váhal. Hlavně kolo vedlo terénem, který bych označil středně náročný a pokud by pršelo, spíše náročný (to berte s rezervou, na kole jsem spíše silničkář). Malý trik pořadatelů, kteří před startem hovořili o 18-19C teploty vody byl stejně rafinovaný jako užitečný – aspoň mně přišla voda celkem teplá. PO doplavání místní naměřili 16C a to by byla “pěkná kosa”.

Kolo vedlo po polních, lesních cestičkách a cca 5 km po silnici – vedlejší, kde jsem asi nepotkal jediné auto. Musím pochválit nadšence, kteří stáli snad na všech křižovatkách a odbočkách, kde by snad mohlo jet auto a ukázali závodníkům, že je volno. Asi jsem působil na sjezdech jako brzda, ale v tom terénu bych si prostě rychleji dolů jet netroufnul. V každém případě mohu tu trať doporučit všem vyzkoušet – mimo závod je to hezkou krajinou a pohodová vyjížďka z Kolína i Kutné Hory, kterou můžete zakončit (v létě) koupačkou ve Velkém Rybníku. Trasu bych pravda odhadl kratší – hádal bych tak 16,5 km podle tachometru … ovšem dala mi zabrat, to přiznám.

Běh se zahájil asi 150m ostrého stoupání od depa k parkovišti a následně byla mírně zvlněná trať – co jsem mohl pozorovat spoluběžce, spousta toho už měla plné zuby, ale stejně tak bylo vidět nadšení. To bylo vidět i v několika případech doběhu ve dvojicích, kdy i po tomto objemu tratí dokázali finišovat.

Trochu mě mrzí, že jsem měl následně jiné povinnosti a musel odjet před vyhlášením – z celé akce jsem měl pocit pohody a chuti udělat něco pro sebe i druhé. Celá akce měla proběhnout v duchu závodu pro amatéry a také se tak IMHO stalo – asi by byl problém s větším počtem účastníků, prostor pro depo byl letos tak akorát (cca 40 závodníků). Gratuluji všem spoluzávodníkům a spoluzávodnicím, kteří se s tratí poprali a doufám, že se všichni dobře pobavili a za rok se s většinou opět potkám.

Takže za rok snad zdar znovu u Velkého Rybníka.

Další desítka v okolí Kolína a další letošní premiéra. Nějak mi to nevychází, takže zatímco spoustu tradičních závodů musím vynechat – kříží se termíny, dovolená, … – naopak jsem letos vyzkoušel pár závodů nových. Poděbrady a běh krále Jiřího je jeden z nich. Je to městský běh v hezkém prostředí – lázeňská kolonáda na cca 3/4 trati a jinak v uličkách Poděbrad. Trochu netradičně jeden malý okruh po kolonádě následovaný pěti většími částečně opět po kolonádě a částečně po okolních uličkách – docela zajímavé, protože přeci jen pět kol už začíná být “kroužení”. V každém případě letos počasí přálo – vzhledem k jinak propršenému květnu a červnu bylo letně a Slunce opalovalo (spalovalo) a bylo velmi dusno. Pochválit je třeba i pořadatele – celá akce zvládnutá, trasa uzavřena bez aut, v cíli něco pro doplnění tekutin, … prostě to co má být zajištěno. Drobnou výtku bych měl k šatně – na množství závodníku docela dost málo prostoru a nefunkční toaleta není sice kritická (aspoň pokud někdo nemá “nemoc výbušných startů”), ale nepotěší.
Svůj běh raději shrnu do jednoho slova – katastrofa – protože po týdnu s nachlazením jsem vytuhnul už na šestém kilometru a pak už se jen trápil. Ale zase začátek se mi moc líbil – kolonáda je opravdu hezká a běh jsem si do té půlky užíval.
Den jsem doplnil cestou na kole z Kolína do Poděbrad a zpět – mohu všem Kolíňákům (resp. obráceně Poděbraďákům) doporučit. Z Kolína po cyklo/in-line stezce skoro až do Libice nad Cidlinou a tam se u památníku Slavníkovců napojit na další a kolem soutoku do Poděbrad podél Labe – cesta v klidu, pohodě s třemi úseky po silnici – Veltruby, Velký Osek a kousek před Libicí. U soutoku se lze občerstvit – příjemné posezení a milá obsluha. Snad jedinou výtku bych měl – a to k obci Veltruby. I sem dorazila (IMHO hloupá) móda semaforů, které svítí červeně stůj do té doby než vozidlo nezbrzdí pod … nějakou hranici. Obecně si myslím, že semafory mají sloužit k jinému účelu – řízení křižovatek a tohle je zhovadilost. Nicméně když už si nějaká obec usmyslí ho použít, tak by, pokud možno, u toho měla použít i mozek:

1. Nestavit semafor na hranici obce – normální člověk tam dojíždí a pokud tam jede 55, tak 20m za značkou obce už jede předpisově 50, což si myslím splňuje smysl omezení rychlosti
2. Nastavit to na 50 resp. povolenou rychlost – v některých obcích se rozhodli být papežštější než papež a mají to nastaveno o 10km méně – když už, tak požádejte o rychlostní omezení
3. Zkuste jestli to chytá i cyklisty a motorkáře – pokud bych dle pravidel měl zastavit, protože to na mě nezareagovalo a čekat než přijede nějaké auto, musím si o dotyčné vesnici, že je to shluk lidí s nižším IQ – to je případ Veltrub. A policii bych doporučil si na dotyčné místo stoupnout a radostně vybírat u místních obyvatel, kteří to v klidu porušují, pokuty, aby si uvědomili, že chci-li na někom pravidlo vynucovat, musím ho i dodržovat.

Na okrese Kolín se objevil nový běh – Cerhenice FitCup, někde naleznete i Cerhenice Tour. Je to klasická desítka pro muže, pětka pro ženy a kilometrová trať pro mládež. Běh je zajímavý společným startem mužů a žen na rozdílné trati – resp. muži běží dva kilometrové okruhy, ženy pouze jeden. Trať je mírně zvlněná, ale rozhodně bych jí neoznačil za kopcovitou – trochu nepříjemnější je spíše povrch – dost velký úsek se běží po dlažebních kostkách a pro starší ročníky (včetně mě) už to je docela záběr na kotníky. Ovšem originální je podběh železniční trati – pěší/cyklistický podchod. Asi všichni zvolili schody, protože to byla kratší varianta a bylo to rozhodně zpestření v závěru okruhu, při kterém mohl každý lehce vydechnout a dávat jen pozor na došlapy na schody.

Na první ročník se sešlo poměrně dost závodníků, a pokud městys Cerhenice vytrvá, určitě se bude scházet více a více závodníků i v tomto období, kdy je termínovka běžců hodně zaplněna. Organizace fungovala dobře, snad jen nebylo ideální sekat plochu hřiště, kde byl start i cíl, těsně před startem … alergici si asi užili svoje. Závod zároveň ukázal, že organizace je s podporou města/jiné oficiální instituce daleko snazší. Pochválit musím kontroly na křižovatkách – snad všude stáli organizátoři, takže jsme se při běhu mohli soustředit opravdu jen na běh a nepřemýšlet, kam zahnout/odkud vyjede auto. Tímto tedy děkuji za dobře odvedenou práci, doufám i za ostatní účastníky běhu. Jediné co bych uvítal – šipka na náměstí s informací o místě startu … chvíli jsem to hledal a pro lidi mimo Cerhenic nebylo zcela jasné, kde je prezentace 🙂

Cerhenicím tedy přeji vytrvalost při dalších ročnících a nám běžcům, ať máme o jednu možnost protáhnout nohy více – v Kolíně a okolí začíná být běžeckých závodů hodně a snad se podaří nalákat i mladší ročníky, aby si běh vyzkoušely.

Sportu zdar

Tento týden jsem se rozhodl vyzkoušet trochu jinou disciplínu – duathlon. Protože s běhy a triathlonem už zkušenosti jsou (a docela dost), bral jsem to spíše jako zpestření a přípravu na sezonu triathlonů – i když hlavně na plavání bych asi zase měl trochu zapracovat … Břehy jsem vybral spíše náhodou – mám to blízko a tento týden se uvolnil čas. A musím říci, byla to šťastná náhoda. Trať je prostě super a i organizace proběhla bez problému – Na začátku dva okruhy kolem rybníka po zpevněné cestě, místy asfaltka – to byl pro běžce skoro ráj. Při běhu jsem se často spíše “kochal” okolím – opravdu hezké prostředí. Na kolo jsem sedal jako jediný na horáka – když jsem viděl ty speciály kolem sebe, docela jsem se bavil. Naštěstí jsem to opravdu bral jako trénink, takže mi nevadilo, když mě většina lidí předjížděla – ten rozdíl časovkářské kolo x MTB je na silnici prostě znát. Ale opět byla trať super, takže jsem si jí spíše vychutnával a jel tak na 80%. Závěrečný běh do protisměru už byla třešnička na dortu – tím, že jsem to jel přeci jen s rezervou jsem měl dost sila  to rozložení běh – kolo – běh mi prostě v neděli sedlo. Ani mě snad nezajímalo umístění (když jen na tom kole bych odhadl, že 4-5 minut jsem ztratil díky horákovi), ale měl jsem prostě pocit, že mi to “běželo a jelo”.

Za rok, pokud bude čas, zajedu určitě znovu – snad se mi dokonce podaří dříve dát do hromady silničku – letos jsem na ní nechtěl sedat poprvé v sezoně hned na závod, tak uvidíme co to udělá s časem.

Pořadatele je třeba pochválit – hlavně na kole byli na všech křižovatkách a organizaci zvládli super – alespoň já měl pocit, že mohu jet a spíše jen kontrolovat auta kolem sebe, ale ukázali a pomohli téměř vzorově. Abych jen nechválil, podotknu, že když už pořadatel vyhlásí zákaz “jízdy v háku” a vidí, že tak 1/4 pole jede, měl by závodníky buďto usměrnit, nebo se na zákazy vykašlat – takhle to působilo spíše legračně – tím, že mě dost lidí předjíždělo, viděl jsem, že na trati prostě skupinky jedou, spolupracují a to i kolem pořadatelů, kteří nemrkli okem.

Silniční běh Kolín – Velký Osek – Kolín (KVOK) patří k tradičním běhům v Polabí. Proti klasickým desítkám je dvojnásobný, ale zase je to rovina rovinovatá. Převýšení není snad žádné. Leotšní ročník měl proti předchozím menší účast, přestože bylo počasí téměř ideální – téměř bezvětčí a příjemné teplo (no možná nemuselo tolik pálit Slunce, ale to už by bylo asi příliš dokonalé). Kdo běhá desítky, jako já, pozná, že 20 je prostě více než deset a to mnohem více. Jestliže běžně už se na 8-mém kilometru člověk těší do cíle a nějaká krize ho nerozhodí, tady je pořád 12 km tratě. V případě KVOKu navíc každý ví, že kam doběhl, odtamtud se musí zase vrátit 🙂 Takže vzdát na desátém km, znamená, že musí závodník zpět deset km dojít. Není lepší motivace :-).

Závod se běží z 80% na cyklo/in-line stezce a je to mnohem lepší než normální silnice – navíc se pole rychle roztrhá, takže se běží ve dvojicích nebo osamoceně – to je sice pro psychiku náročnější, ale zase běží každý za sebe a na sebe. Pochválit musím pořadatele a policejní doprovod – kdekoliv byl přeběh silnice/nepřehledné místo, byli pořadatelé a ukázali/zastavili auto – je to drobnost, ale závodníkovi hodně pomůže, když nemusí přemýšlet, kde přesně přeběhnout, kam se koukat na auta, …

Letos po matných výsledcích ze začátku sezony jsem byl časem a hlavně tím, že šlachy vydržely až do 12-tého km zcela bez problému, velmi potěšen. Šlachy jsem navíc dorazil špatným došlapem na obrubník, takže by možná vydržely i déle – projevuje se asi masážní a relaxační kůra. Uvidíme na dalších bězích do vrchu – už se na ně těším.

Letos musím rozhodně poděkovat i doprovodnému vozidlu – táta se snažil a doplnění tekutin bylo vzorové. Sice už ztratil ono povzbuzování a pohánění nebohého závodníka (tedy mě, když už přemýšlím “co to bylo za blbost dát se na takovýhle závod”), kdy mě dokázal “hnát před sebou”, ale je fajn mít aspoň nějakou psychickou podporu a pití na trati – hlavně vzhledem k tomu teplu.

Pogratulovat musím i bráchovi – s minimálním tréninkem je doběhnutí úspěch – 20 km už prostě je trať, kde se každý vytrápí. Všem, kdo si tohle chce vyzkoušet doporučím jediné: klid a brát to tak, že jde o to doběhnout a čas je až na druhém místě. Na 20 km už začnou bolet chodidla, stačí jen o trochu více utáhnout tkaničky. Budou bolet i šlachy a klouby – asfalt je tvrdý a unavené svaly už tolik nepomohou odlehčit nárazům, …

Takže za rok vzhůru na další ročník a i další závody.

Dalším během v kalendáři je “Lipová Alej” v Nymburce – desítka a to zatraceně rychlá. Pokud si někdo chce udělat rekord, doporučuji. Naprosto bez převýšení, velmi zajímavá trať v hezkém prostředí nymburského poloostrova je to příjemný běh uprostřed jara. Jako bývalý nymburák mohu vždy s trochou nostalgie zavzpomínat na střední školu a potkám tu většinou i pár přátel/známých … jen už většinou vodí malé děti/tlačí kočárky. Ostatně běží se i kolem restaurace, kde jsem slavil svojí promoci “Na Ostrově”.

Oproti jiným běhům je to něco mezi okruhy a tratí tam-zpět. Startuje se na dráze, dva a půl oválu a následně tři velké, skoro 3-km dlouhé okruhy po Rémě (asi žádný nymburák by neřekl Remanenci) a mezi domky zpět do lipové aleje, po které je běh pojmenován, třetí okruh pak zahnout znovu na ovál a po jednom a půl oválu cílová rovinka. Hlavně po ostrově a lipovou alejí je to krásný běh jarní přírodou. Tento rok byla sice zima, ale pro běh to bylo téměř ideální počasí – k velkému štěstí nepršelo, přestože to od rána vypadalo všelijak.

Po dlouhé době jsem zaběhl slušný čas – i když je to dáno především tratí – tady se prostě pomalu běžet nedá, ale potěšující (a zároveň divné) je zjištění, že problém je “v hlavě”. Opět jsem začal asi po čtyřech km zpomalovat a měl pocit, že mi to neběží. Dva kilometry jsem se trápil, než jsem si řekl, že se nedá nic dělat a musím to doběhnout – a najednou jsem opět zrychlil o 5-10 s na kilometru a doběhl v pohodě … v závěru sice opět bez finiše, ale s pocitem, že dalších 5km by nemělo být problém. Vůbec netuším proč, ale běhám letos jako mátoha a bez chuti se pořádně na trati “vyšťavit”. Částečně mám proti loňsku méně natrénováno (přeci jen delší zima), ale hlavně mám pocit, že pořád něco bolí – šlachy, koleno, bederní páteř. Tak uvidíme za dva týdny – dvacítka v Kolíně bude jiná výzva 🙂

No a pomalu se blíží sezona triatlonů … takže vzhůru i na kolo. Sportu zdar 🙂

Snad ani psát se mi nechce, jak jsem si těchto 10 km protrpěl. Jinak mám Českobrodskou Pečeť velmi rád – je to pozvolných 5km mírně (velmi mírně) do kopce a zpět naopak velmi mírně z kopce – téměř pravidelně “týden po Pečkách”. Je to mnohem menší běh, ale běží se kolem Podviničního rybníka po silničce x-té třídy. Dost často zde jsou nějaké nástrahy ve formě sněhu při zimním běhu loni v prosinci, bláto loni na jaře, piliny na cestě od čistění lesa asi před dvěma lety a letos pro změnu díry v silnici “jak na mamuta”. Přesto se na každý ročník těším a chodím sem velmi rád – je tu pohoda, klid a běží se sice po asfaltce, ale od druhého kilometru v lese – v moc hezkém prostředí.

Letos byla téměř ideální teplota – kolem 14-ti stupňů (podotýkám Celsia), ale hned po startu začalo pršet (po doběhu samozřejmě přestalo). Musím říct, že jsem to skoro vůbec nevnímal, protože od druhého kilometru mě začaly trápit šlachy a to do té míry, že jsem se tím protrápil až do cíle a ani jsem si běh pořádně nevychutnal. Nejhorší bylo to zjištění v cíli, že skoro nejsem unaven a plíce by v pohodě běžely, ale skoro se nemohu odrazit. Prostě pech a krize, kterou mám snad podruhé v životě a kdykoliv mám pocit, že jsem v pohodě, po třech km běhu/deseti km na kole  nemohu skoro napnout “achilovky”.

V každém případě to bylo hezké dopoledne a tiše doufám, že příští běh bude lépe … životem je třeba jít s optimismem, v nejhorším si každý zvykne 🙂 Na doběhu je asi vidět, že bahno jsme měli skoro všude … ale to je spíše zpestření než překážka.

Všem běžcům zdar.

Tento víkend (13.3.2010) se běžel již tradiční běh “pečeská desítka”. Za posledních 19 let jsem vynechal asi dvakrát, takže již mohu tvrdit, že jsem, v podstatě, inventář závodu. A protože jsem jich už pár běžel, mohu i srovnávat, jak se tento závod vyvíjel. Už asi málokdo si pamatuje start cca 50-ti běžců, kroužících po parku (děje se na podzim při “rodinném běhu”) – bylo to fajn, ale stávající počty už to prostě neumožňují. Byla to doba přihlašování se u stolku ve škole a převlékáním venku. Poslední dva ročníky se počet běžců dostal přes 350 a organizace již vypadá zcela jinak. Je to stejný a přece jiný závod než před těmi 19-ti lety. Organizaci a to za všechny ročníky musím pochválit – nepamatuji, že by nastal větší problém a to je u tolika ročníků skoro neuvěřitelné – na lidech je vidět, že se na závod těší a že ho připravují jako tradici a jako “svojí” událost, na kterou jsou hrdí. A to od registrace přes lidi kolem trati až po paní, které na konci rozdávají (skoro bych se vsadil) doma pečené buchty a hroký čaj. Kdo to nezkusil, nepochopí, kolik lidí je třeba pro organizaci takového závodu a kolik času je to stojí.

Nicméně jaký byl tento ročník? Asi se s většinou shodnu, že náročný – prvních 5km vítr v zádech a pak “skoro zastavení se”. Těch pět kilometrů zpět, pokud se nestřídalo ve skupině, bylo náročných. Teplota byla naštěstí snesitelná a nepršelo, jinak by to asi byl jeden z nejnáročnějších ročníků, které pamatuji. Sám za sebe jsem opět zjistil, že každý rok je znát a malinko více to bolí. Letošní zima moc běhu nepřála, takže mám více najeto na rotopedu než naběháno. Nicméně s časem jsem spokojen – co je horší je upadající chuť bojovat – už několikátý závod mám pocit, že chybí ona chuť dostat ze sebe všechno a  po doběhnutí nejsem odrovnán, jak by se na závod slušelo. Uvidíme za týden v Brodě. Třeba v sobě najdu znovu chuť běžet celou trať “co to dá”.

A těším se i na další běhy – povětšinou menší a mladší – běhy, které si z Peček (a hlavně organizátorů) mohou vzít příklad – tady je běhat radost. Pečkám přeji za rok lepší počasí a zase velkou účast. Druhý víkend v březnu je pro mnohé z nás již určen pro tuto událost a pokud se něco nestane, doufám, že s většinou běžců se za rok zase sejdeme na startu.