Na letošní dovolené jsem měl opět možnost porovnávat a “testovat” restaurace, kavárny – tentokráte v severní Moravě a v Litomyšli. A musím říci, že po loňské hrůze západních Čech, kde člověk “nicht Deutsch” byl brán většinou jako socka nehodná obsloužení, letošní rok … zkušenosti moc neopravil. Když bych to shrnul, tak restaurace a kavárny snad žijí dojmem, že host je něco samozřejmého a mohou si dělat co chtějí. Samozřejmě jsou výjimky – restaurace na náměstí ve Zlatých Horách – skvělé jídlo, příjemná obsluha a porce, které by nesnědl snad nikdo – především oblohu musím pochválit – spousta různé zeleniny a opravdu super. Úplným protikladem pak restaurace u muzea ve Velkých Losinách – 45 minut čekat na zeleninový salát a pak dodat vysvětlení, že to šlo postupně a teprve teď se na nás dostala řada … tak velká ta restaurace IMHO není a tolik hostů tam nebylo.

Zvláštním fenoménem se v ČR stávají VIP restaurace – rozuměj drahé restaurace. Ty si natisknou zlatým písmem jídelní lístek (v jejich případě Menu) a začnou se tvářit jako “nóbl podniky” – jenže k tomu patří prostě všechno – od obsluhy, přes úpravu jídla, čistotu prostředí, … až po toho pana vrchního. Příkladem byl hotel v Litomyšli pod zámkem – není špatný, jídlo bylo dobré, ale výběr jídel mizerný a řekl bych, že celkově prostředí cenám neodpovídá. Je to jeden z potvrzených poznatků – vyhýbat se restauracím u muzeí, zámků, … povětšinou si totiž zvykli, že “vždycky někdo přijde”, takže bývají a) předražené, b) mizerná obsluha.

Ale abych jen nehaněl, je naopak na mnoha místech vidět, že se začínají prosazovat restaurace malé, které se o hosty starají příkladně, případně jen malé bufety – od restaurace ve Zlatých Horách, přes kiosek na Švýcárně … i hotel na Červenohorském Sedle mohu pochválit – sice takové “studené prostředí”, ale všichni příjemní, a super jídlo, klid k posezení.

Nejhorší je, že zatímco doma už člověk ví, kde se dá dobře posedět a najíst se, na dovolené je to vždy “sázka do loterie” – lze jenom doporučit podívat se na restauraci jako celek a všimnout si i drobností a podle toho se rozhodnout jestli je to “ta pravá” – tedy od čistého a přehledného menu, přes personál až po čistotu na stolech …

Restauracím doporučím – nechávejte na stole jeden jídelní lístek – co když by si ještě někdo chtěl něco doobjednat, ať má možnost. A pokud nestíháte vy, nebo kuchyně – klidně to příchozím řekněte. To je prostě normální a stane se – někomu to vadit nebude a posedí, ale otrávit hosta čekáním na jídelní lístek, jídlo, zaplacení … to je špatná vizitka.