Asi každý, kdo je v pracovním proces déle než 1-2 roky a nepodniká sám zažil stav, kdy se firmě nedaří/prochází krizí. Některé firmy se s tím vyrovnají, některé nikoliv a čeká je BIG-BANG – krach/převzetí/…

Takže když už jsem v pár firmách byl, jaké jsou společné příznaky, že ve firmě něco nefunguje a blíží se krize:

1. Omezení pravomocí – lidé nahoře mají pocit, že ti dole dělají něco nekalého – přebírají jejich pravomocí, ti pod nimi chtějí “zůstat důležití” a proto přebírají pravomocí další úrovně atd. … ve finále pak ředitel podepisuje “nákup toaletního papíru”  a nemá čas firmu řídit 🙂
2. Neochota cokoliv měnit – jakákoliv invence je potlačeno a každý se bojí, že by při tom mohl nastat problém a on by měl díl odpovědnosti – raději se držet toho co funguje i nefunguje než zkoušet něco nového.
3. Nejistota zaměstnanců – většinou proběhne vlna propouštění, která byl a poslední, po ní následuje několik dalších “posledních vln” a propouštění se řídí nejasným klíčem, resp., propouštěni jsou nepohodlní zaměstnanci. A kdo je takový, že nemá nepřítele? Takže se každý bojí, protože neví, jestli přijde další vlna propouštění a jestli se ho nebude týkat.
4. Omezení toku informací – řízení firmy se stává netransparentní, protože každý je potenciálně “agent konkurence” – informace o obchodech/propouštění/strategii se šíří formou fám. Osoby, kterých se věci týkají se je dozví jako poslední a většinou “náhodou” od někoho jiného – propouštěný se to nedozví od nadřízeného, ale od kolegů, kteří to vědí o týden dříve atd.
5. Horší komunikace mezi lidmi a vytváření malých “zájmových skupinek” – lidé se začnou bát o místo a snaží se být “nepostradatelnými” – nejsou ochotni předávat své zkušenosti, zaučovat někoho do pracovních postupů, …
6. Rušení benefitů bez koncepce – management se většinou rozhodne šetřit a místo otázek, co nás to stojí a co z toho získáváme platí jediná “kolik ušetříme” teď hned – že to bude stát později mnohem více už nikoho nezajímá – prost “nechci slevu zadarmo”
7. Rozhodnutí bez koncepce – firma se začne utápět v operačních problémech a ztrácí směrování, takže rozhodnutí se soustředí na krátkodobé cíle – většinou finanční, bez ohledu na dlouhodobější strategii, kterou avíc zná jen top management” a často ani ten ne.
8. Snaha všech urvat “co jde” – všichni začínají cítit příznaky krize a začnou si pro jistotu “hrabat pro sebe” – takže se najednou objeví vadné mobily, notebooky, které je třeba nutně opravit, protože za měsíc už na to možná nebudou peníze/budu si ho chtít odkoupit.
9. Přetlačování se v řešení – obecně se začne nadsazovat – vím, že na projekt potřebuji milion, ale top management vše škrtá o 30% – budu tvrdit,. že potřebuji 1,5 milionu … management zjistí, že lidé nadsazují a začnou škrtat 50% – příště si předkladatel řekne o 2 mil. … management začne srážet 66%, … atd. Vůbec už není jasné co kolik stojí (a málokoho zajímá) co to přinese), takže vše je mnohem náročnější pro rozhodování.
10. Lidé odcházejí z firmy. Postupně začnou někteří lidé firmu opouštět, protože ztratí jistotu a perspektivu. Problémem je, že většinou k tomuto kroku sáhnou lidé, kteří najdou práci jinde a často je to u konkurence.

Zažil jste něco podobného/máte jiné postřehy – neváhejte přidat komentáře a podělit se o svoje zkušenosti.