Evoluce – cesta bez cíle?

December 10, 2009 by · Leave a Comment
Filed under: Život jako takový 

Včerejší přednáška v kavárně Potrvá se opět dotkla evoluce … ostatně když už je rok s výročím 200 let od narození Charlese Darwina (12. února 1809 – 19. dubna 1882), je to stylové.

Určitě je třeba si říct, že evoluce jako taková je založena na jednoduchém principu – 1. generace – 2. reprodukují se ti “úspěšní” – 3. nová generace s dědičnou informací obsahující více genů těch úspěšných. Ze statistického hlediska se tedy dá předpokládat, že bude více přežívat gen/schopnost, která zvětšila šanci se rozmnožit. Je to jednoduché, až primitivní, ale zdá se, že velmi efektivní.

Sám o sobě tento jednoduchý princip dává větší šanci vylepšením, na druhou stranu se zjevně evoluce nevyvýjí lineárně jenom směrem vpřed – existují úkroky, kroky zpět. Mnoho se objevuje několikrát, znovu zaniká, případně se objevuje podobně na různých místech – příkladem může být často zmiňované oko, které se u primátů i hlavonožců vyvinulo zcela odlišnou cestou a přeci jen má docela dost společného. Za zmínku určitě stojí fakt, že lidské oko má rozhodně k dokonalosti daleko, spíše se dá říci, že se moc nepovedlo.

Za zmínku stojí i fakt, že motorem evoluce často bývají “katastrofy” – standardně se totiž vývoj pohybuje vpřed spíše pomalu – přeci jen se ty výhody pro další zachování svého genomu projevují ve velké populaci pomalu … naopka v okamžiku, kdy drasticky zůžíme populaci, v malém množství mají mutace daleko větší šanci a rychlost prosazování (naopak je i větší riziko, že se prosadí nějaká porucha – ty ale mají často za následek konec druhu a proto o nich ani nevíme. Ostatně zdá se, že i člověka “nakopla” jedna z katastrof – konkrétně výbuch sopky (supervulkánu, abychom byly přesnější), který zmenšil populaci tehdejších hominidů a urychlil jejich vývoj. Vedlejším efektem je, že jsme náchylní k některým chorobám.

Dalším poznatkem je “nekonečnost” evoluce – protože je to hra mezi druhy, nemůže nastat, že by byl jeden “ideální” a vývoj ukončil – ty ostatní se totiž přizpůsobuje a jemu se mění okolí – mění se tedy i ta samotná definice pojmu “ideální” – přesněji by asi bylo adaptovaný na prostředí. Jinými slovy adaptovat se lze, ale protože okolí se mění, nelze zůstat staticky adaptován.

Nuž tedy vzhůru, jaký bude náš následovník vzešlý z našeho druhu?

Share

TOPlist