Triatlon Velký Rybník – Welas eXterra triatlák 2012
V sobotu 16.6 jsem se postavil na letošní druhý triatlon – a to na triatlák u Velkého Rybníku (u Kutné Hory). Trať “notoricky známá” – ostatně kolo jsem byl v pátek spolu s Vavisem značit a běh jsem si v pátek taky proběhl. Sice jsem si nesplnil předsevzetí z loňska – před závodem si jí v roce aspoň třikrát projet, ale co, o to to bylo pikantnější a zajímavější. Ostatně MTB horal ze mě prostě nebude, takže tam jde jen o to nenahnat moc velkou ztrátu. Výsledky jsem sice ještě neviděl, ale myslím, že proti loňsku to rozhodně bylo lepší – celkově jsem sice na kole měl pocit, že jedu +/- stejně jako loni, ale podle času to skoro vypadalo, že jsem trochu přidal. Naopak na běhu jsem se cítil (až na úsek na panelce) velmi dobře a asi by mi ještě jeden okruh prospěl. Ostatně už na plavání jsem byl překvapen – přes studenou vodu jsem měl z plavání mnohem lepší pocit než před třemi týdny v Poděbradech, kdy jsem “nemohl chytit vodu”. Ale to všechno je v tomhle případě jen doplněk – hlavní byla legrace při závodě a pobavení se s partou stejných bláznů. A ještě musím vyzdvihnout, že v letošním roce jsem již měl dva rodinné příslušníky na trati – a oba dojeli dobře, hlavně Milošovi – velká gratulace – na kole nám ukázal “jak se to dělá” a že trénink se pozná podle hesla “těžko na cvičišti, lehce na bojišti”.
Od začátku do konce to byla naprosto pohodová akce a potěšilo i to, že se obešla bez zranění. Pokud vím, tak jediný zbloudilec (přesněji zbloudilka), zakufrovala na silnici – takže za rok budeme muset být pečlivější. Jenže je to těžké – trať známe a prostě nás nenapadne, že by zrovna tady někoho napadlo odbočit …
A kdybych hodnotil výkony, myslím, že to nebylo špatné – gratulace Honzovi Radovi – už si tu bednu zasloužil a jel rozhodně dobře takticky, kdy se vyvezl na kole a na běhu to docvaknul, ale pochvalu zaslouží všichni, že se na trať vydali. Letos tam byl ten úsek pod Rozkoší “hodně cross” – lesní technika udělala svoje. Jinak jsem byl až překvapen, že po dešti v týdnu bylo bláta celkem málo.
Takže za rok rozhodně znovu a tímto díky Vavisovi a spol., kteří mají 1/2 závodů letos za sebou – potkáme se určitě ještě na Dáče a Kaňku 🙂 Sportu zdar a triatlonu zvlášť.
CDuatláKH 2012 – nová tradice?
Letošní rok jedna z novinek – duatlon v Kutné Hoře – a pořádaný opět klubem Deportivo. Je neuvěřitelné, kolik sportovních akcí již tahle parta organizuje pro sebe i pro ostatní sportovní nadšence – duatlon – xTerra triatlon – Dáča (běh) – Kaňk (běh do vrchu) + několik dalších akcí z míčových sportů. Můj obdiv především Vavisovi, který se snad na všech akcích podílí a stává se tak hybnou silou běhů a tria/duatlonů v Kutné Hoře. Kdo akce zná, bude asi souhlasit, že to nejsou profi akce pro závodníky profesionály, ale je to prostě pár jednoduše, ale dobře zorganizovaných akcí, kde pořadatelé zajistí trať, něco k pití v cíli a zábavu. Podobný byl i duatlon – nádherná běžecká trať (část Dáči, část triatlonové trati), kterou vřele doporučuji si projít/proběhnout i jinak než při závodu. Pokud totiž nezávodíte a máte čas koukat se kolem sebe, uvidíte krásné pohledy na chrám Sv. Barbory, na pole a louky u Velkého Rybníka, i v údolí Vrchlice.
Kolo se pak jelo po hodně orientačně jednoduché trati – KH – Malešov – Košice. Velikou výhodou bylo, že kromě obrátky se jen na dvou místech dávala přednost – při najetí na hlavní silnici v KH a pak na konci při jejím opuštění … pokud by se mi to podařilo, za rok zkusím sehnat někoho, kdo by si tam stoupl a cyklistům ukázal, případně nějaké auto přibrzdil. Přesně tohle totiž bylo na obrátce v Košicích a pro závodníky je hodně příjemné, když se mohou soustředit na trať a někdo jim ukáže, že je volno. Samotná cyklo trať byla stylem – do kopce s větrem v zádech tam, skopce proti větru zpět – podle tachometru jsem to jel průměrem 33,8 km/h – asi by se dalo přišlápnout, ale na druhou stranu jsem spokojen – celou trať jsem si “odtáhnul” (těch pár set metrů, kdy jsme se předjížděli s kolegou a vždy nás to na chvíli schovalo pominu) sám a jelo se mi prostě dobře. Vlastně jsem celou cestu jel v klidu a spíše si určoval tempo, než že bych se nechal utavit. Co mě potěšilo, že jsem (kromě těch mých nešťastných sjezdů) nikde neztrácel, spíše jsem měl pocit, že pokud by bylo ještě nějaké další stoupání, měl bych dost sil “se utrhnout”. Takže ztrátu jsem nabral až v závěru ve sjezdu do KH – nechápu jak na jednom km na mě někdo dokáže najet 20s, ale je to realita (rozuměj moje neschopnost). Opět doporučím projet si to v klidu – při zpátečním sjedu je tam několik hezkých pohledů na Železné Hory a celá cesta (mimo prvních a posledních 400m) je celkem kvalitní asfalt.
Druhý běh je stejná trať jako první, jen v protisměru – musím říct, že mi tenhle směr vyhovoval více – na začátku se cca 2km běží rovina a do kopce a pak se zase sbíhá, ale nikde to není příliš prudce jako ten seběh od Velkého Rybníka. Navíc se mi opět běželo dobře – vlastně jenom “u závory” jsem na chvilku zvolnil. Co mi tentokrát chybělo byl finish – už od závory jsem čekal, kdo se zezadu přiřítí a s kým si to v cíli rozdám a ono nic …
V každém případě mohu říci, že se mi běželo i jelo velmi dobře – snad nikde nepřišla krize a počasí i trať vyšla suprově. Dokonce jsem se dostal “na bednu”, takže s umístěním mohu být také spokojen a nezbývá než poděkovat a podpořit Deportivo v dalších akcích – vlastně už ani ne za dva měsíce kousek vedle na xTerra triatláku. No a jestli za rok bude duatlon opět v kalendáři … rád se přijdu znovu pobavit a udělat něco pro zdraví.
Duatlák Kutná Hora – 14.4.2012 – trati
Pro všechny nadšence jsem projel trati sobotního duatláku, takže popis je následující (a mapy jsou na webu Železného Chlísta):
Běh: kdo zná Dáču, bude to mít jednodušší, ale ono vlastně není kam zabloudit (v sobotu bych beztak chtěl jít s Vavisem značkovat, takže pak uvidíme, kdo získá pohár “Bludný Holanďan”).
Běží se po naučné Vrchlického Stezce – turistická červená podél Vrchlice – mírně vzhůru, až rovinka. Zpočátku je to asfaltka (pravda hodně rozbitá), později štěrk a lesní cesta – pokud bude mokro, připravte se na slušné bahýnko :-). Dvakrát se překříží Vrchlice po můstcích – poprvé dřevěný, podruhé betonové trámy … možná by slušelo lépe po lávkách (a hodně malinkých). V každém případě nádherná trať až po zříceninu (tedy zbývající jednu stěnu) – kousek za ní se zakličkuje a vyběhne na louku – zde se dáme vlevo a po 150 metrech vběhneme znovu do lesa a keřů – přichází nejnáročnější část – sice krátký, ale výživný výběh (bude to tak 150m, ale na kole jsem házel druhý nejlehčí převod, takže to je do kopce …). Vyběhneme nahoře u Velkého Rybníka u závory – prudce doprava a po trati, kterou znají i závodníci xTerry pokračujeme po polňačce – máme za sebou cca 1km a teď už vlastně jenom rovinu a dolů skopce. Bacha na kotníky, jsou tu drny (a v lese velké šutry, takže to platí pro celou trať) a vzhůru ke trojici – po cca 500m se dáváme vpravo mírně dolů a po dalších cca 150m do “tunýlku” z keřů. Na konci je esíčko vpravo a pak vlevo a následuje rovinka, která končí u Trojice – tam sbíháme po mizerné cestě – pozor hodně velkých kamenů, rozbité tašky, … ideální místo na výron kotníku. Dole se (proti Dáčovi a xTeře) dáváme po asfaltce vpravo a komu zbyly síly, může to rozpálit … pozor, po cca 250 m za prvním domkem ovšem ostře vpravo (pro řidiče pravá 40km/h) do “myší díry” – rátký úvoz nás dovede téměř přímo proti startu – podle GPS cca 4,3km a dá se to běžet určitě pod 20minut. Za sebe musím řict, že je to jedna z nejhezčích běžeckých tratí které znám – minimum asfaltu, pár stoupání a vlastně pořád v přírodě – hlavně ten úvod podél Vrchlice je nádherný.
Kolo: ani tady se nejde splést, jediné varování je na úsek na začátku a konci – 400metrů asfalt … jako od českých silničářů 🙂 prostě samá díra, doporučuji jet prostředkem – tady provoz asi nebude – je tam děr méně a koukat na zem, bylo by škoda proseknout duši hned po startu.
Takže prvních 400m viz dříve. Pak pozor – prudká pravá zatáčka a vjíždíme na hlavní – nepočítejte, že všichni řidiči vědí o světoznámém duatláku, takže jim raději dejte přednost. A teď se můžete rozjet – čeká nás stoupání 🙂 hned úvodní 1,5 km do Poličan je docela vzhůru (celkově nastoupáme cca 200m – viz mapy na Železném Chlístovi). Zhruba po dvou kilometrech upozorním – je to sice po hlavní, ale zatáčíme vpravo směr Malešov – mírně, ale pořád do kopce až do cca 4. kilometru. V Malešově je jedno z mála míst, kde se (tam) jede skopce – užijte si to, protože těsně před 5. kilometrem naopak přijde kopec (výjezd z Malešova) – není dlouhý, ale docela se na něm dá vytrápit. Slabší povahy navíc po vyjetí zjistí, že je čeká cca 200m rovinka a další stoupání (opět krátké, ale už máme něco v nohách). Nicméně to je konec 6. kilometru a z nejhoršího jsme venku – rovina/mírně do kopce pak pokračujeme, stále po hlavní, pře Polánku (znalci xTerry – po silnici, nezahnout na Roztěž!!!) kolem Albrechtic až do Košic. Symbolicky, až uvidíte hřbitov jste skoro na obrátce a můžete se radovat. Do Košic je to pravda mírně do kopce a na konci taky, ale regulovčík by vás zde měl “obrátit a můžete se rozletět zpět. Cesta identická, jen v obráceném směru – upozorním jen na nebezpečná místa 1) obrátka – regulovčík bý vám měl ukázat, ale je to vaše zdraví, tak se podle toho chovejte, 2) sjezd do Malešova – v tom kopci se to super rozjede, ale dole je esíčko a trochu vynáší … takže raději přibrzdit, než se vézt zpět k obrátce na čelním skle protijedoucího nákladního vozu, i dole v Malešově je zatáčka a pak jedeno z mála stoupání na cestě zpět – pokud bude mokro, mohlo by to klouznout, 3) závěrečný sjezd do KH – je to mírná pravá zatáčka – v pohodě, ale pak levá a tam by to mohlo opět při moku/na štěrku ustřelit, 4) sjezd k depu – je to doleva, takže protijedoucí mají přednost …, 5) posledních 400metrů opět “asfalt mezi dírami”. Na horákovi ve větru jsem to jel za 48 minut – uvidíme jak bude v sobotu. Trať je v každém případě spíše na silničku.
No a přezout opět do běžeckého a repete na běžecké trati.
V sobotu zdar a ať se všem daří.
Duatlon Mělník (Chloumek) 2011
V sobotu 24.9. jsem jel asi poslední duatlon letošní sezony – MTB duatlon u Mělníku. Krátké a lehké tratě se proti loňsku změnili jen velmi nepatrně – běh se trochu posunul a možná tak o 50m protáhl, ale hlavně se obrátily vzdálenosti – nejprve se běžela kratší – cca 2,5km, pak následovalo kolo stejné jako loni – dva 12km dlouhé okruhy, takže celkem 24km – odpovídalo i tomu, co jsem naměřil na tachometru a na závěr netradičně delší běh – dva okruhy 2,5km, takže cca 5km běh. Na jednu stranu je to jedno, ale zase se přiznám, že loňský delší běh na začátku mi vyhovoval více – měl jsem pocit, že to před kolem více roztrhalo závodníky a nebyl pak na kole takový nával.
Trati mohu jen pochválit – bylo sucho, takže až na dvě místa se jelo po zcela suchém povrchu, běh byl úplně v pohodě. Pravdou je, že ta jediná kaluž byla dostatečně hluboká, abychom asi všichni v cíli vypadali, jak když se jelo bahnem po půl trati 🙂 ale to patří k MTB závodům. Kolo je opravdu lehčí, což mi vyhovuje, a proti loňsku mi přišlo, že má ještě méně nepříjemných míst – tradičně ztrácím v zatáčkách, ale tentokrát tam nebyla ani vrstva písku v jednom místě, kde to loni docela ustřelovalo a bořilo. Většina cesty tak je po asfaltu a travnaté cestě, která sice hodně vyklepe po drnech, ale až na několik míst, kde byla trochu měkčí a vyjeté koleje zcela bez problému. Nebezpečné místo je tak vlastně jediné při prvním sjezdu ze silnice a tam stál někdo z policie a reguloval dopravu. A terén pak je trochu právě za tímto nebezpečným místem a pak až úplně na závěr průjezd lesem, kde pár kořenů a větví připomenulo terénní závod. I běh je z těch pohodovějších – lesní, krásně měkké cestičky. I když letos mi přišlo hodně kořenů a viděl jsem někoho na jednom docela blbě došlápnout a myslím, že kotník ho musel dost bolet. Jedinou nepříjemností je šířka trati – míst na předběhnutí moc není a pokud se dva běžci rozhodnout běžet v závěsu vedle sebe, není téměř šance. Pokud je tedy někdo dobrý běžec, doporučuji se na začátku tlačit dopředu – pár lidí vždy ten start přepálí a po kilometru je docela problém za nimi nezůstat a dostat se dopředu … Na celém běhu je snad jediné nepříjemné místo – na konci dlouhé rovinky prudká zatáčka vlevo a kraťounký sběh po kořenech, kde to na špatný došlap hodně láká.
V každém případě je to klasický závod pro hobíky – dobrá organizace a spíše lehčí trati. Pokud bych mohl něco navrhnout, tak posunout registraci až do okamžiku rozpravy – klidně i registraci tímto utnout, aby závodníci na start nemuseli hodinu čekat. Jinak přeji hodně štěstí do pořádání čtvrtého ročníku (a samozřejmě dík za organizaci těchto předchozích). Myslím, že tyhle bývají nejtěžší – prvotní nadšení pořadatelů většinou vyprchá a tradice to ještě není. Bylo by ale škoda o závod přijít – pár lidí už to v kalendáři má a těší se na něj a další se budou postupně “nabalovat”. Je v tomhle období celkem dobrá šance na slušné počasí (babí léto) a závod pro amatéry může pár mladších ročníků přilákat k těmto sportům – letos jsem tam viděl hodně mladé závodníky a to mě hodně potěšilo. A když už bych měl zhodnotit svojí účast … 9. místo (loni 8.), ale o tři minuty lepší čas … to mě potěšilo, hlavně nakole jsem navíc měl pocit, že se mi nedařilo dobře držet stopu a několikrát jsem musel hodně brzdit – docela dost jsem ztrácel. Naopak na rovných úsecích mi přišlo, že nemám problém držet tempo. Takže jako u ostatních závodů, asi budu muset potrénovat terén. No a v každém případě za rok, pokud zdraví dovolí, zdar v Chloumku u Mělníka na duatlonu.
Duatlon Čáslav 2011
Po roce opět v Čáslavi a opět nádherný závod – proti loňsku sice časově zhoršení, ale pozice o jedno lepší … a jak jsem tak koukal letošní vítr asi to kolo trochu zpomalil. Zároveň je třeba říct, že počasí vyšlo – přes předpověd deště se jelo za sucha a ten vítr byl spíše mírný i když asi trochu potrápil. I letos organizace bez problému a závod dobře pohlídán. Je super, když policie podobnou akci podpoří a na těch třech nebezpečných místech stojí – je to na 1/2 hodiny na každém místě a myslím, že riziko kolize to výrazně zvýší. Aspoň já jsem měl pocit, že na křižovatkách nemusím hlídat tak pečlivě auta a mohu si zatáčku “vyjet obloukem mírně do protisměru”.
Závod byl identický tomu loňskému – 6km běh – 25km kolo – 3km běh a musím zopakovat pochvalu trati. Ten běh parkem je nádherný od oblouku kolem rybníka až po “kličkování dolů” ke stadionu – je to pestré, nikde není silniční provoz a běží se po lesní cestě, snad jedině ty kořeny při seběhu mi trochu vadily, ale to prostě k lesní cestě patří a není jich zase tolik. Na kole mi trochu vadila (opět jako loni) jízda v háku – mám pořád pocit, že pár lidí to prostě “uvisí” a x kilometrů se jenom veze – pokud střídají, je to asi v pohodě i když i tam bych spíše volil single jízdu, ale pár lidí prostě jede jak by řekl cyklista “na hyenu”. Ale to se stalo v duatlonech a triatlonech pravidelným jevem, který je asi už dnes nutné brát jako realitu. Závěrečné 3km běhu jsou spíše zkouškou, jak se člověk na kole vydal a dokáže se ještě přeorientovat na kolo. V každém případě je to už krátké a uteče to hodně rychle.
A co říct závěrem – asi se jenom opakovat – poděkovat organizátorům a popřát ostatním závodníkům, ať jim to běhá a ať se za rok na téhle akci zase sejdeme (nebo jinde ještě dřív). A taky poděkovat přírodě, že to vydrželo a déšť přišel až večer. A za každého z nás i tomu, že jsme to i letos “dali” – kdo nezávodí, těžko pochopí, ale je to super pocit, když si člověk může říci – ještě na to mám.
xTerra Melechov 2011
Letošní Melechov měl velké štěstí na počasí – týden před bylo nádherné letní počasí = voda byla krásně prohřátá a plavání tak bylo spíše koupačka. Proti loňsku, kdy jsme se skoro „prosekávali leden“ (samozřejmě přeháním) to bylo nádherné. Následovalo kolo, kde opět teplé suché počasí trať náležitě zjednodušilo. Myslím, že počet kaluží by se dal spočítat na prstech rukou, proti loňské bahenní lázni opět brnkačka. Na začátku se sice nevydařilo značení – resp. organizátor omylem poslal pár závodníků o jednu odbočku dříve – cca 20 závodníků bloudilo. Někdo více, někdo méně, já měl to štěstí, že jsem jel ve skupince, která se poměrně rychle zorientovala, a byli jsme tam tři, kteří jsme nejeli poprvé – měli jsme trochu potuchu, kudy asi zpět na trať – ztratili jsme maximálně 10 minut. Sice jsem po závodech slyšel kritiku na značení, ale musím se organizátorů zastat:
1) Zjevně to nebyl úmysl,
2) zbytek trati, včetně běhu byl značen velmi dobře,
3) chybička se vloudí, takže jedno zabloudění …,
4) je to přeci jen závod amatérů a ne MS – jsme tu proto, abychom si zazávodili a udělali něco pro zdraví a tohle zaváhání je lepší vzít jako legraci, než se stresovat.
V každém případě se mi letos jelo „na střídačku“ – do kopce super, z kopce mě hodně bolelo namožené zápěstí a nebyl jsem vůbec sžit s novým pláštěm – jel jsem možná opatrněji než loni – výsledek bylo legrační předjíždění tam a nazpět s několika závodníky – do kopce vpřed z kopce vzad … Zároveň musím přiznat, že terén mi prostě nesvědčí – na kořenech jsem toho měl plné zuby a závěrečný sjezd po sjezdovce už jsem si opravdu vytrpěl.
K mému překvapení měl podobný charakter běh – cítil jsem se velmi dobře a přes to kolo, kde jsem neustále do kopce dotahoval, i odpočatě … jen k vrcholku Melechova jsem 5 závodníků předběhl … dotáhl jsem pravda i další ve zbytku (tak ¾ trati), ale už mnohem pomaleji. Naopak jsem na tom seběhu z Melechova hodně trpěl – vazy nad kolenem odmítaly pokračovat, takže mě opět i tři závodníci dotáhli. Naštěstí je závěr opět mírně do kopce – takže finiš byl opět sólo a v klidu. Zlepšení proti loňsku v čase bych přičetl počasí – IMHO letos udělalo minimálně 10 minut. Ale i pozice zůstala stejná a to pár závodníků přibylo. Takže jsem se svým výkonem spokojen i když vím, že hlavně na kole je co zlepšovat a asi i běh jsem se mohl po tom seběhu více kousnout, ale zase přiznám, že dole pod Melechovem jsem už kolena necítil, takže zase taková rezerva tam nebyla.
Každý rok si na kole říkám, že tohle šílenství už nikdy … a každý rok se zase po týdnu začnu těšit na další ročník. Letos … je to stejné. XTerru Melechov mám v kalendáři a myslím, že je to super závod. Každý ročník (z těch tří) byl úplně jiný a každý něčím zajímavý. Těch 42km na kole považuji za hodně náročných, ale zároveň je to krásná trať – od prvního kopce do posledního sjezdu po sjezdovce – snad každý terén si tam vyzkoušíme a je to nahoru – dolů. Podobný je i běh, ostatně profily obou tratí mluví za vše … prostě xTerra jak má být.
No doufám, že se za rok potkáme na Melechově znovu a vyhneme se bloudění (i když bylo to ozvláštnění trati), takže kolegům závodníků hodně větru do zad a pořadatelům dík a hodně štěstí do dalších závodu. A hlavně … „také it easy“.
Krkonoše jako trénink na Melechov 2011
Víkend v Krkonoších byl sice pohodový, ale stejně lehký trénink na Melechov příští týden … přeci jen kopce na MTB v Polabí tolik nemáme. Na druhou stranu v Krkonoších se jezdí jen po značených a upravených tratích, takže terén spíše na trek, než odpovídající trase Melechova. V každém případě musím Krkonoše pochválit, řekl bych, že si majitelé chat uvědomili prostý fakt – drahé služby = málo zákazníků = malé tržby. Jak jsem dlouho měl pocit, že se rozhodli žít jen z úzké smetánky (ČR, Německo, Polsko), která zaplatí “cokoliv”, tak tentokrát jsem měl pocit, umravnění a zrealističtění cen. Není tu sice levně, ale už to není taková “palba”. Důkaz je i fakt, že při hledání ubytování jsem narazil na několik situací, kdy měla chata starou a novou prezentaci (tak před pěti lety) … a ceny v té starší byly vyšší.
I park se pochlapil – 1. naučná MTB cyklotrasa je IMHO povedená a sice celkem kopcovitá – pokud se turista “mastňák” nenechá vyvézt lanovkou na Černou Horu – ale zajímavá a vede opravdu hezkou oblastí. V podstatě obkrouží Černou horu a je to cca 22km nahoru dolů. Možnost zastavit se i na rašeliništi (kousek pěšky) a celkově cedule s informacemi o historii a přírodě kolem jsou příjemné a umožní zastavit a odpočinout + dovědět se něco o Krkonoších. První den mě pravda trochu zmátlo značení – cesta vede na Lyžařskou chatu pod Liščí Horou a zde je zákaz vjezdu (směr chata Na Rozcestí) natočen tak, že vypadá do odbočky vpravo … v dobré víře, že tady neplatí jsme tak projeli cestou, kde je cyklo zakázáno. To jsme ale zjistili až na druhé straně, kde je zábrana a symbol zákazu vjezdu pro kola … tímto se tiše omlouvám a poprosím o jasnější vyznačení – fakt jsem myslel, že to platí jinam. Zpátky jsme to proto vzali kolem plynovodu – moc hezký úsek po vrstevnicí s výhledem do kotle a Podkrkonoší. Na Rozcestí se doporučuji zastavit jen pokud tam je hodně málo lidí, protože už 5 lidí představuje frontu na deset minut. Příjemné posezení je na Kolínské boudě – i s atrakcí pro děti, pro které jsou kozy a ovce “malá zoo”. V každém případě skoro pořád budete mít dva orientační body – Sněžku a vysílač na Černé Hoře.
Kdo má tedy chuť prožít pohodový víkend na kolech … Janské Lázně mohou být tím správným cílem. Bonusem jsou některé kopce, kde nahoru se “zvedá přední kolo” na nejlehčí řetěz a dolů to je velký problém ubrzdit a neletět přes řidítka. Zároveň je tam spousta light tras i pro rodiny s dětmi a mnoho míst k posezení a občerstvení. Už jenom vyvézt se lanovkou na Černou Horu a zajít na Kolínskou/Pražskou boudu může být hezká procházka. Ostatně vedle Pražské boudy vaří i “Brutální česnečku” pro otrlé povahy.
Vítr – konečně normál …
Letos potřetí jsem vyrazil na kole z práce domů … tedy z Hradce do Kolína a konečně proti větru. První dvě cesty “z východu na západ” s větrem v zádech mě skoro znervózněly. V našich končinách jsou přeci jen častější větry západní a navíc každý cyklista ví, že vítr v zádech je anomálie, která se vyskytuje jen velmi zřídka. V každém případě jsem tuto anomálii dvakrát zažil a díky ní se i na horákovi dalo jet po silnici s průměrem nad 30 km/h – včetně cesty přes Hradec a po Kolíně. Dnes to bylo trochu jiné, ale pořád se dalo jet poměrně slušně – vlastně až kousek za Týnec vítr skoro vůbec nevadil – pořád se jede mezi stromy a nikde jsem neměl pocit, že by celkem čerství vítr vadil. Naopak posledních 10 km bylo klasické Polabí – málo stromů podél cest, takže vítr přímo proti a hodně nepříjemný. Proč jen jsme se zbavili těchto přirozených vlnolamů … No v každém případě jsem již klidnější, protože tolik štěstí, abych jezdil jenom s větrem v zádech by signalizovalo nějakou blížící se katastrofu.
Co musím naopak okomentovat jsou cyklo-cesty nebo spíše “cyklo-cesty”. Hradec Králové je kapitola sama o sobě – neustálé čekání na semaforech a kličkování po části cesty, kde je cyklostezka a cyklista nesmí na silnici x úseky, kde není cyklostezka a cyklista na silnici musí mi přijde skoro legrační. Ale ani dál to není lepší – je několik úseků s cyklostezkou podél silnice – jenže cyklostezkou přerušovanou odbočkami, kde cyklisté dávají přednost. takže už nájezd přes protisměr je poměrně nebezpečný a následně poměrně často musí cyklista brzdit a dávat přednost, přestože silnice, podél níž jede, je hlavní … kde jenom soudruzi z NDR udělali chybu. Cesta je tak z Hradce až do Břehů u Přelouče poměrně adrenalinový zážitek, protože spousta řidičů bere cyklisty za hmyz, kolem kterého je nejlépe projíždět co nejtěsněji a předjíždění je ideální právě při průjezdu kolem cyklisty. Musím říct, že na kole jezdím hodně a už poměrně dlouho, takže mě to zase tolik nevadí, ale na druhou stranu si říkám, že součástí zkoušek na řidičský průkaz by měl být asi i základní test výše IQ … problém mnoha aut na silnici by se rázem vyřešil. Na obhajobu řidičů musím pravda přiznat, že vídávám cyklisty jezdit … no jako píp. V každém případě druhá půlka (přesněji z Břehů až do Týnce nad Labem) je krásná cesta po okresních silničkách, kde auto nepotkáte, povrch je až na výjimky velmi dobrý a je tam nádherně – ať už malé vesničky, Kladruby, nebo úseky lesem. Super je i 3 km dlouhá rovinka v Kladrubech – znám málo míst, kde je silnice opravdu “jako když střelí”, že už od začátku vidíte na druhé straně bránu do statku na konci cesty, ale ten před vámi “utíká a utíká”. Jenže po obou stranách louky a lesy, hezká cesta přírodou, kterou si tak můžete užít.
Poslední úsek z Týnce je opět po státovce a poměrně frekventované … nic moc, ale na druhou stranu “to už jsem vlastně doma”.
Uvidíme jak příště … jestli bude vítr nakloněn, nebo to bude “normál”. Cyklistům zdar.
Triatlon Konopáč 2011
Letos jsem míst Vlkančic zvolil amatérský triatlon Konopáč – přeci jen trochu delší trasy mě zlákaly – 750m plavání, 21km kolo a 4,5km běh je skoro půlka olympijského, to už není sprint. Závod mi v každém případě přišel zvláštní – dobře uspořádané depo, kde se relativně malý počet závodníků v pohodě srovnal a hezké koupaliště na plavání. Na druhou stranu mě překvapilo několik zvláštností – plavání s výběhem a skokem do vody ve dvou ze 3,5 okruhů … ozvláštnění, jehož smysl mi unikl, když to šlo v pohodě obeplavat. 
Co bylo skoro horší a velký vliv na to mělo počasí, byla trať kola – 2,5km tam, 2,5km a to čtyřikrát … možná je jinde rozbitá silnice, tady byla celkem slušná, ale přišlo mi, že se pořád točíme, jen co se kolo rozjede (a zrovna já ty otočky v lásce nemám). V každém případě hned na začátek bylo sice krátké, ale poměrně ostré stoupání do třech zatáček, které bylo ještě horší cestou zpět, protože tam byla většina závodníků docela rozjetá a prudce se brzdilo. Absolvovat tohle 4x je IMHO “říkat si o problém” – což se bohužel stalo a dva závodníci to s riskem přepískli … doufám, že dopadli dobře. I na otáčkách jich pár spadlo – mokrý asfalt klouzal a při 3-tí obrátce už mnoho bylo asi unaveno a ztratilo koncentraci.
Co pochválím je běh – sice taky tři okruhy, ale super trať – výběhy, sběhy, asfalt, štěrk, lesní cesty, prostě zajímavá a pestrá trať. A hodně zajímavý mi přišel i nápad startu žen před muži – a hodnocení dohromady. Můžeme se dohadovat, jestli časový posun je malý/velký … ale prostě je to zajímavá myšlenka a mně se líbila. Udělalo to zajímavý závod.
Přeji všem za rok počasí bez deště a pokud možno bez pádů … změna trati (méně obrátek a průjezdů zatáčkami) by tomu možná napomohla. Ale na druhou stranu všichni jsme startovali na svoje riziko … každý musí přemýšlet, jestli (a jak moc) chce riskovat svoje zdraví. Závodníky bych asi taky poprosil – na kole jedeme za provozu – jezdí se po pravé straně – když jedou dva po prostředku tak, že se při míjení v protisměru musí uhýbat na svojí stranu … není to v pořádku. Ostatně fakt, že jsem raději dva podjel zprava než zleva při předjíždění mi taky nepřijde normální – možná si o ty pády a trable říkáme i my sami svojí nedisciplinovaností.
Železný Chlíst 2011 – jaký byl?
Kdybych to měl shrnout dva dny po závodu ze svého pohledu, tak … perfektní. I letos jsem pomohl v rámci svých možností s organizací a rozhodně nelituji. Protože jsem vytvářel i novou webovou prezentaci (www.zeleznychlist.cz) byl jsem nakonec dotlačen k oficiálnímu přiznání podílu na akci a zveřejnění své fotky – to mělo legrační následek, že mě na místě spousta lidí zdravila velmi přátelsky (zjevně mě poznali z fotky) … jenže já je neznal 🙂 Snažil jsem se zachovat dekorum a odpovídal stejně srdečně – ostatně nadšenci jsme všichni a každému, kdo pomohl touto cestou děkuji. Každá křižovatka, každá občerstvovačka, každý časoměřič, každý … přispěl k poklidnému průběhu. Letos (víc než kdy dřív) jsem si také uvědomil, že úspěch jsem od začátku měřil, více než vlastním časem/umístěním, otázkou “aby se nikomu nic nestalo”. To dopadlo bez problému a vše ostatní už je jenom bonus.
Kdybych měl nejprve shrnout pohled spoluorganizátora: Dík patří hlavně Honzovi Kavalírovi – stal se tou duší závodu, která organizuje a dává to dohromady – my ostatní se mu snažíme pomoci v jednotlivých věcech, ale celkový přehled a starost zůstali na něm, Je naprosto super, že je spousta místních lidí, kteří si to vzali “za svůj závod” a rok co rok přijdou i jen drobně pomoct. Zajistit všechny kontroly a křižovatky bez jejich pomoci by pro nás “odjinud” bylo asi nemožné. A jak jsem mohl posoudit, fungovalo to po těch 10 ročnících už velmi dobře – na začátku pravda malé zpoždění (ale už asi tradiční) – nicméně pak už mi přišlo, že vše šlo v klidu. Poděkuji i Vavisovi za zajištění policie na kruháku v Kutné Hoře – bylo to fajn, protože provoz byl letos docela velký a nechtěl bych se tam motat mezi odbočujícími auty. Za organizátory se omlouvám, že nezbylo prase na všechny … no chybička se prostě stane, snad se toho za rok vyvarujeme. Ale jinak mi i v cíli přišlo, že to všichni vzali “na pohodu” a pro radost.
No a z pohledu závodníka: Jelo se mi dobře, vlastně skoro skvěle. Nebýt křeče při přezouvání do běžecké boty, kde jsem tak 2 minuty předváděl něco mezi záchvatem padoucnice a tancem šamana při oslavě slunovratu a ztratil tak dvě minuty, jsem byl spokojen – kolo jsem si z 80-90% odtáhnul sám a jsem tomu rád, pořád tu jízdu v háku na triatlonu nemohu překousnout – no stará škola 🙂 Při plavání mi sice přišlo, že nám byl “rybník malý”, ale rychle se to roztrhalo, takže už u druhé bojky byla pohoda – a pokud bude zase za rok více vody, nemá Vidlák na tuhle akci chybu. Mile mě překvapil běh – po křeči jsem se pomaleji rozbíhal, ale někde u prvního “Smrťáku” jsem najednou získal pocit, že to jde a přidal jsem, takže nakonec to byl docela dobrý čas a hlavně jsem neměl nikde pocit, že “mi to neběží”. Trochu jsem váhnul na závěr, kdy jsem dotahoval jiného závodníka a “přetaktizoval to”, resp. těžce podcenil soupeře – tak jak vypadal zvadlý, předvedl finiš, že jsem “jenom čuměl”. Honzu K. pak pochválím za melouny – bylo jich dost a přišly k chuti. Spolu s vodou to beru jak vše co má v cíli být – nějaké ioňtáky a pečivo není špatné, ale (pokud mohu říct za sebe) – většinou mám spíše potřebu vody a něčeho lehkého … Třeba si za rok vzpomeneme dřív i na ty banány a budou už v cíli pro závodníky 🙂 a ne až po praseti.
Poděkuji i manželce – raději dobrovolně – za psychickou podporu a hlavně za zdravotní dozor při závodu – podle pravidla “je-li zdravotník, nic se nestane” – nemusela naštěstí zasahovat.
A popřeji i bráchovi – jak jsem koukal na čas, popasoval se s tratí velmi dobře. Ostatně triatlon je hodně o zkušenostech a rozložení sil.
Na závěr přeji hodně štěstí všem závodníkům nejen na trati a doufám, že se zase potkáme ve sportovním – a věřím, že i za rok na triatlonu Železný Chlíst č. 12. Tak jako na webu i zde budu agitovat – pokud máte nějaké připomínky, návrhy – na webu je fórum nebo použijte skupina Železný Chlíst na facebooku.
LinkedIn
