Duathlon Břehy – pohoda na trati
Tento týden jsem se rozhodl vyzkoušet trochu jinou disciplínu – duathlon. Protože s běhy a triathlonem už zkušenosti jsou (a docela dost), bral jsem to spíše jako zpestření a přípravu na sezonu triathlonů – i když hlavně na plavání bych asi zase měl trochu zapracovat … Břehy jsem vybral spíše náhodou – mám to blízko a tento týden se uvolnil čas. A musím říci, byla to šťastná náhoda. Trať je prostě super a i organizace proběhla bez problému – Na začátku dva okruhy kolem rybníka po zpevněné cestě, místy asfaltka – to byl pro běžce skoro ráj. Při běhu jsem se často spíše “kochal” okolím – opravdu hezké prostředí. Na kolo jsem sedal jako jediný na horáka – když jsem viděl ty speciály kolem sebe, docela jsem se bavil. Naštěstí jsem to opravdu bral jako trénink, takže mi nevadilo, když mě většina lidí předjížděla – ten rozdíl časovkářské kolo x MTB je na silnici prostě znát. Ale opět byla trať super, takže jsem si jí spíše vychutnával a jel tak na 80%. Závěrečný běh do protisměru už byla třešnička na dortu – tím, že jsem to jel přeci jen s rezervou jsem měl dost sila to rozložení běh – kolo – běh mi prostě v neděli sedlo. Ani mě snad nezajímalo umístění (když jen na tom kole bych odhadl, že 4-5 minut jsem ztratil díky horákovi), ale měl jsem prostě pocit, že mi to “běželo a jelo”.
Za rok, pokud bude čas, zajedu určitě znovu – snad se mi dokonce podaří dříve dát do hromady silničku – letos jsem na ní nechtěl sedat poprvé v sezoně hned na závod, tak uvidíme co to udělá s časem.
Pořadatele je třeba pochválit – hlavně na kole byli na všech křižovatkách a organizaci zvládli super – alespoň já měl pocit, že mohu jet a spíše jen kontrolovat auta kolem sebe, ale ukázali a pomohli téměř vzorově. Abych jen nechválil, podotknu, že když už pořadatel vyhlásí zákaz “jízdy v háku” a vidí, že tak 1/4 pole jede, měl by závodníky buďto usměrnit, nebo se na zákazy vykašlat – takhle to působilo spíše legračně – tím, že mě dost lidí předjíždělo, viděl jsem, že na trati prostě skupinky jedou, spolupracují a to i kolem pořadatelů, kteří nemrkli okem.
Triatlon pro začátečníky
Možná bohužel, ale už ne od začátečníka – první jsem jel ve svých 17-ti letech, tedy skoro před dvaceti lety. A chtěl bych zájemce varovat qa zároveň povzbudit a doporučit pár věcí, které prostě člověk pozná až si to zkusí a mohou mu ten první pokus znepříjemnit. K napsání těch pár rad mě inspiroval xTerra Melechov – můj první triatlon nikoliv silniční, ale MTB, kdy jsem přeci jen zažil něco nového. Fyzicky na tom rozhodně nejsem špatně – cca 10 běžeckých závodů (nejčastěji silniční desítky) ročně, dříve jsem jezdil časovky a jako junior jsem 6 let plaval závodně … prostě objemy nejsou celkem problém, zkušenosti se závoděním také jsou. I tak bylo MTB prostě něco nového – pro zarytého silničkáře dvojnásob. Všem proto doporučuji :
• dobře se seznámit s tratí – přemýšlení na křižovatce/rozcestí v situaci, kdy adrenalin tepe v žilách je prostě pomalejší a jenom zvyšuje nervozitu
• pít, pít a pít – netřeba vymýšlet iontové nápoje, ale prostě dostat tekutinu do těla. Ono se prostě pořád zdá, že je to v pohodě, ale 2 a více hodin námahy prostě odvede hodně vody z těla a tu je třeba nahradit
• jíst jen velmi málo a něco sladkého. Opět není nutné používat carbosnacky a podobné vymoženosti, čokoláda/tatranka bohatě stačí (krom toho chuť je výrazně lepší )
• zkuste se držet někoho, kdo trať zná, nejančí a jede zkušeně – už jenom to rozhodování na křižovatkách odpadne a i průjezd technickými částmi vám usnadní – „hledá cestu“
• nejančete a užívejte si závod – většinou se jede v hezké krajině, tak je třeba zvednout hlavu a „kochat se“ – hlavně první závody jsou stejně hlavně na získání zkušeností a poznání atmosféry, takže pár minut nic neznamená a naopak lze načerpat inspiraci, kam na výlet
• po dojetí do sebe zkuste opět dostat vodu, něco k jídlu a aspoň se trochu projděte, aby tělo vyplavilo ze svalů „únavu“ – padnout a půl hodiny ležet je nejlepší cesta k několikadenní bolesti svalů poté
• v depech nezmatkujte a v klidu se převlékněte, pořádně si zavažte tkaničky, upravte oblečení – plandající dres může na kole být celkem nepříjemný a zastavovat jenom kvůli němu je zbytečné, opět platí: dvě minuty nikoho nezabijí a je to mnohem lepší, než někde hodit rybu kvůli rozvázané tkaničce/nastydnout, protože dres nekryl záda …
• na závod doražte včas (raději dříve) – převlékat se v okamžiku, když už ostatní stojí ve vodě před startem je nejlepší cesta ke zmatkování a problémům
• po závodě se usmějte – máte to za sebou a dokázali jste si, že to dokážete – příště to určitě bude lepší a snažší
• vyberte si na začátek něco lehčího – žádný horolezec nezačínal na Mt Everestu
Takže, hodně štěstí a do toho.
LinkedIn
