Welas eXterra 2011 – jen tak si trochu zasportovat
18.6.2011 se konal druhý ročník triatlonu Welas eXterra – tedy triatlonu v terénu. Jestli byl první ročník super, tak druhý … taky. Nadšení lidí, kteří si přišli poměřit síly především s tratí bylo skoro cítit. Malý závod, který se zrodil loni je tak spíše zábavným setkáním se sportem než velkou než sportovní událostí. A berte to prosím ne jako pomluvu organizátorů, ale spíše jako poklonu. Vždycky půjde něco zlepšovat, ale tohle prostě JE amatérský triatlon, kde sekundu nemusí mnoho znamenat a cílem je hlavně protáhnout svaly.
Přiznám, že letošní ročník jsem měl trochu “napnutý” – ráno před závodem jsem běžel pro auto do servisu, pak jsem na místo vyrazil na kole a u Velkého rybníka ještě oběhnul běžeckou trať a zkontroloval značení, takže na start už jsem měl něco v nohách … jenže mi to asi naopak prospělo. V každém případě letos byla voda znatelně teplejší, takže ani 10 minut čekání ve vodě na zpozdilé závodníky před startem tolik nevadilo. Kolo je sice v mém případě na MTB tragédie, protože sjezdy a terén mi nejdou (silnička je silnička …), nicméně trať je nádherná a velmi rychle uteče. 18 km se totiž střídají sjezdy, silnice, výjezdy, les, pole, … moc si člověk neodpočina a neustále musí dávat pozor. Já si vždy užiju cestu kolem Sionu – ten park okolo mám rád, už pro Chlísta, který se tam běhává. Závěrečný běh je pak trasa Dačické 12-tky, příjemná cesta polem, loukami a samozřejmě klasická panelka. Snad nejhorší na běhu je ten závěr, kdy sbíhání dolů dává kloubům pořádně zabrat.
Co mě potěšilo hodně, bylo občerstvení v cíli … jinde jsou “luxusní doplňky”, na které snad nikdo nemá po závodě chu’t, tady bylo přesně to, co po závodě potřebujete – něco k pití a ovoce na doplnění tekutin. Jo a taky odznáček s logem – drobnost, která potěší.
Takže jen tak dál a v létě vzhůru na “Dáču”. A za rok, kdo si chce zkusit triatlon a vzít to s nadhledem, eXterra Velký rybník tu snad bude i pro Vás.
Oficiální stránky dacickeho 12
po plavání
Duatlon Břehy 2011 6,6-24-3,3km
Druhý letošní duatlon, tentokrát se silničkou – a počasí se opět vydařilo, stejně jako organizace. Tu musím pochválit – žádné zdržování, depo, prezentace, trať – vše připraveno. Trati kola pomohla kompletní uzavírka, byť za cenu několika otáček, které zrovna já moc nemusím. V každém případě na všech trochu nebezpečných místech (díky uzavírce nikde nic strašného) dost organizátorů – zabloudit snad nemohl ani slepý. Co bych vyzdvihl – odvahu zakázat drafting a také to poměrně zodpovědně kontrolovat – motorku s organizátory dávající na to pozor jsem na trati potkal snad šestkrát – je to prvek, který bych já osobně do duatlonů a triatlonů vrátil – závod by měl ukázat jak je na tom kdo fyzicky, ne schopnost “uviset” někoho v háku. A snad s výjimkou jednoho momentu jsem také měl pocit, že to závodníci dodržovali – budiž jim za to dík. I trať byla poměrně slušná – hlavní cesta s velmi kvalitním povrchem a ani na té odbočce k Vlčí Chabřině to nebylo nijak zlé – 95% se dalo určitě jet zabalen v “kozlovi”.
No a trať běhu, ta je tady prostě suprová – ten okruh kolem rybníka nemá chybu – na začátku je sice trochu hrubší štěrk, ale celkově je to lesní cesta, kousek asfaltu, ale hlavně – běh nádhernou přírodou. Trochu mě zamrzela změna orientace posledního běhu – loni byl “obráceně” a byla to taková zvláštnost, která celkem oživila finiš, ale letos se zase proběhlo kempem – bylo to dobře zorganizované. Organizátorům se opravdu povedlo promyslet trať, aby se cyklisti s běžci nepotkali a nehrozila kolize.
Mě potěšilo asi i umístění – 17-té místo jsem moc nečekal, umístění do 20-tky jsem před závodem bral jako spíše nereálný cíl. Ale jelo se mi dobře kolo – až překvapivě vzhledem k tomu, že dosud jsem jezdil skoro výhradně na MTB, naopak trochu jsem zkazil závěrečný běh – kotníky si zase trochu zatrucovaly po špatném šlápnutí, ale celkově se mi jelo dobře, nebo vlastně úplně skvěle – hlavně na kole jsem měl pocit, že trať mizí.
Takže pokud to za rok vyjde časově, určitě bude opět tento závod v mém kalendáři – dík pořadatelům a gratulace všem, kdo závod dokončili.
První kolo 2011
Včera jsem letos poprvé vyrazil na kolo. Téměř jarní počasí (skoro 11 stupňů) je na 5. února slušné (i když bych skoro raději v tuto dobu řádil na běžkách). Snad jenom vítr mohl být menší, ale “nikdo není dokonalý”. Sice mě to několikrát skoro sfouklo ze silnice, ale jinak to byla nádhera – po třech měsících znovu pocit volnosti a známá cesta “na Vysokou”. Jsou prostě chvíle, kdy každý zavzpomíná na dobu, kdy tohle jezdil s pocitem závodníka a kdy jel “co to jde”. Včera to sice taky bylo hodně náročné, ale spíše kvůli tomu větru. Zde nemohu podotknout, že jsem si několikrát říkal, jak jsme my lidé pošetilí a kvůli automobilům jsme vykáceli aleje kolem cesta cestiček – přirozené větrolamy. Takže se teď divíme nad intenzitou větru a škodami, které příroda napáchá – bleskové povodně, vichřice, … jenže jsme si o to sami řekli 🙂
No nic, ke kolu a cestě mohu říct jediné – nádhera. Sice mám obavy, že silnička zůstane letos převážně v klidu – vzhledem ke stavu silnic po zimě (její první části), ale jinak je to přesně ten pocit jezdce v sedle – dříve koně, nyní kola, u některých asi motorky. Pocit svobody a možnosti projíždět se krajinou. Už jsem se začal i těšit na letošní kolotoč závodů běhu, duatlonů a triatlonů – ostatně přišla mi i včera první pozvánka – na vyzvednutí inventárního čísla v “pečkách”. Takže asi bude čas opět znovu přitlačit na rychlost běhu – uvidíme, co změna techniky běhu ukáže letos na jaře.
Všem sportovcům tak do letoška přeju mnoho hezkých chvil a málo úrazů. A hlavně ať nás to zase baví.
Duatlon Mělník
Asi jeden z posledních letošních duatlonů – opět zjevný “hobík”, tedy převážně pro nás amatéry. Na pohled krátké tratě 5-25-2,5km jsou přeci jen okořeněny tím, že se jedná o MTB trať kola.
Samotný běh jsou na začátku dva lesní okruhy po 2,5 km – krásná lesní cesta, místy trochu kořeny a kameny, ale to k lesní cestě patří. Výhodou, proti silnicím, je fakt, že se pořád něco mění – rovinka, zatáčka, krátký seběh, zatáčka, … takže když si cestu před závodem projdete, případně ve druhém kole už máte zhruba přehled, kde na trati jste, kolik vás ještě čeká. Opravdu pochvala i značení – snad na jediném místě bych šipku posunul o dva tři metry blíž – zatáčel jsem poměrně prudce kolem stromu :-). Hezké to bylo i při závěrečném okruhu po kole – jednak jsem měl pocit, že jsem se na kole moc nevyšťavil, jednak ten měkký lesní povrch je na běh opravdu příjemný. A taky je to vědomí, že se jedná o poslední 2,5 km motivující k rychlému běhu.
Dva cyklistické okruhy pro mě byly určitě náročnější – MTB prostě není pro mě “to pravé ořechové”. Především v prvním kole to bylo opatrnější, protože jsem trať neznal a musím říct, že na několika místech dokázala překvapit. Určitě se to nedá srovnávat s xTerrou, ale i tak tam bylo několik míst, kde se dalo lehnout – úsek písku asi dva km po startu byl nepříjemný už tím, že se do něj vjelo po prudké zatáčce … tam jsem tedy měl problémy. Cesta po hrubém štěrku kousek za ním mě taky docela vyklepala a přední kolo poměrně živě poskakovalo po kamenech – v obou kolech jsem viděl, jak na ostatní ztrácím, když jsem je naopak následně do kopce dojížděl. Asi ten terén budu muset více trénovat. Polní cesta mi kupodivu celkem vyhovovala, přestože to na drnech docela skákalo, mel jsem pocit, že je se tam dá jet svižně a měl jsem kolo pod kontrolou. Naopak zhruba uprostřed byl opět malý kousek písku, kde mi mi přední kolo celkem odcestovalo do stran – pravdou je, že vzorek na předním kole již dávno odešel “do věčných lovišť”. Dlouhá asfaltka byla pak sice hodně rozbitá, ale pořád to byl pevný povrch, který mi vyhovuje. Poslední km byl sice přes les, ale kořenů nebylo mnoho a dalo se to zvládnout. Trochu mě zamrzelo druhé kolo, když jsem se těšil, že zrychlím (už bude méně překvapení), pot slušně zmáčel brýle a jízda naslepo přinesla opět zbrzdění.
Naoak v závěrečném běhu jsem ocenil, že to kolo nebylo na doraz a běželo se mi výborně.
V každém případě to byla slušně zorganizovaná akce a bylo vidět, že se lidé přijeli hlavně pobavit při sportu. Zhruba 55-60 účastníků si trať určitě užilo a z hlasů po závodě jsem měl pocit, že většina za rok chce opět dorazit. Organizátorům tedy je třeba poděkovat a za rok zdar.
Oficiální stránky duatlonu mělník.
Kolesman – Duatlon
Další z amatérských závodů duatlonu, tentokrát tratě 3-30-1,5. Zajímavostí určitě byl běh po travnaté dráze – dostihové závodiště, takže si člověk mohl připadat, že dře jako kůň, případně letí jako chrt 🙂 Trochu nepříjemný byl povrch na běh – travnatý, ale přeci jen s nerovným povrchem a nerovnostmi od kopyt závodníků. Ocenění určitě zaslouží dopolední program pro děti – závod kolesmánek. To považuji za důležitou součást – učit děti závodit a přitáhnout je ke sportu jako takovému. Když vidím startovní pole, připadá mi, že je velký výpadek u závodníků ve věku 20-30 let – jejich zastoupení bývá hodně malé, spíše je možné narazit na 50-ti leté “pardály”, případně ještě starší.
K trati toho moc nelze co dodat – dva 1,5 km okruhy na začátku pole hodně roztrhaly (to jsem vůbec nečekal – spíše jsem tipoval, že balík vběhne do depa společně a nastane boj). Pak dva 15km okruhy na kole za lehkého větru, který se někde trochu opřel – jel jsem cca 10 km ve trojici a střídal – pak bohužel přišla křeč do lýtka … no ic moc a kolem se přehnala skupinka asi 8-mi závodníků. I zde bylo vidět, jak se vytvořily skupinky 3 a více závodníků, které spolupracovaly. Na jednu stranu je to pochopitelné – kdo na kole jezdí ví, jak je v balíku jízda pohodovější, na druhou stranu je vidět některé závodníky, kteří se 90% trati vezou a netáhnou ani metr. To se ostatně potvrdilo i ke konci kola – křeč přešla a dotáhnul jsem skupinku tří závodníků – když jsem si asi 2 minuty odpočinul (ono dotahovat skupinu není nic jednoduchého), koukal jsem, že už táhne asi taky jenom jeden a další dva se vezou – vystřídal jsem ho a koukal, že opět vystřídat už nechce nikdo … prostě dva se už posledních 7 km “jenom vezli” – musím říct, že mě to trochu nabudilo a rozhodl se risknout “vše” – takže jsem vyzkoušel, kolik jich setřesu – no byl to jenom jeden – dva se drželi nalepení na zadním kole, ale už nikdo nevystřídal, i když jsem zpomalil více než bylo nutné poslední km …
A závěr byl opět jeden okruh po dostihové dráze běhu – samotného mě překvapilo, kolik jsem ještě měl sil a jak se pohodově běželo. Ale ono to opravdu bylo krátké a kolo bez sebemenšího kopečku.
Počasí se určitě vydařilo, a pokud to půjde, zajedu i za rok (kdo by si nechtěl zahrát na koně iiiaaaaa)- sportu zdar. Snad jedinou drobnost – i zde bylo to “trapné čekání na Godota” – prezentace v 13:00 a start 14:15 – to je přesně ta hodina nervozity, kdy všichni čekají na …?
Duatlon Čáslav – pohoda a jednoduchost
Tuto neději jsem si zajel kratší duatlon v Čáslavi – 6-25-3 (běh-kolo-běh) a pokud jsem kdy zažil perfektně zorganizovaný závod, bylo to zde. Určitě tomu napomohla relativně malá účast – do 50-ti závodníků, ale i ukázka, že zaběhnutý závod může proběhnout jednoduše, hladce, … prostě v pohodě.
Fungovalo všechno – přihlášení před závodem i na místě – přidělení čísla v rozumném předstihu, že jsem si ještě stihnul projít trasu běhu (3km okruh parkem) – krátká rozprava těsně před startem a start bez zbytečného zdržování téměř přesně v deklarovaných 10:00. I vyhlášení hned po závodě, kdy výsledky byly vytištěny pro závodníky ještě na místě bylo dobře udělané – začalo vlastně chvilku po doběhnutí posledního závodníka … a zase, žádné protahování, ale vyhlášení výsledků a tombola. Prostě takhle si představuji organizaci závodu, který je určen pro amatéry a pár závodníků, na nic si nehraje, ale zázemí je pro sport perfektní. Organizátorům tímto děkuji.
Líbila se mi i trať – park v Čáslavi je na běh super – žádný asfalt, ale cestička (místy štěrková), hodně zatáček, drobné ale krátké výběhy, prostě pestré a příjemné. Ty tři kilometry tam uletí jenom tím jak je pořád co sledovat. Pro mě byly trochu náročnější seběhy po kořenech, ale určitě se daly seběhnout i se “skleněnými kotníky”, ale trochou pozornosti. 25 km na kole je možné rozdělit 9km mírně do kopce (samozřejmě ne nonstop) – 8km “nahoru dolů” a 8km mírně z kopce. Ta prostřední část sice není povrch optimální, ale naopak první a poslední jsou po asfaltu téměř bez děr. Provoz byl minimální, takže opravdu klid na závodění. Snad jediná tři nepřehledná místa – výjezd ze stadionu, sjezd na mostek někde kolem 15-tého km a výjezd z vedlejší na cca 17-tém km. I tady bylo vše jednoduché – na dvou místech stála policie (začátek a vjezd na hlavní) a na jednom jeden z pořadatelů (jeden byl ještě kousek po startu u díry v silnici) – ukázali, případně přibrzdili auta … myslím, že nikdo nebyl omezen a naopak závod proběhl bezpečně a bez problémů. Vzhledem k tratím navíc bylo třeba být na místě relativně krátkou dobu (odhaduji tak hodinku) – přesně tohle mi přijde jako služba policie veřejnosti “Pomáhat a chránit”. Závěrečný běh po stejné trati byl sice už náročnější, ale to vědomí, že “už jste skoro v cíli” pomáhá.
Abych jen nechválil – opět podotknu, že povolení jízdy v háku se stalo standardem, ale … no rozhodně nejsem jeho příznivcem. Duatlon a triatlon beru jako individuální sporty, kde se IMHO každý má poprat sám s tratí i sebou.
V každém případě blahopřeji všem závodníkům i pořadatelům k výsledkům a organizaci. Za rok zdar. Díky i doprovodu – za rok snad i závodícímu a blahopřání bráchovi, že se přesvědčil a vyrazil na start.
xTerra Melechov 2010 jaká byla
Letos musím říci rovnou, že těžká – proti loňsku jsem si sice polepšil pozicí – přeci jen bylo již něco zkušeností s tratí a to se hodně pozná, na druhou stranu, pokud jsem si mohl představit špatné podmínky … splnily se snad do puntíku.Ostatně dlouho jsem letos váhal, jestli jet – nakonec jsem vyrazil, protrpěl a teď jsem rád. Je to prostě zkušenost a ochota překousnout trať i nepřízeň.
Ale popořádku:
- Příprava – zadní plášť na kolo „DRY+“ tedy na suchý a spíše pevný povrch … no prostě kvůli jednomu závodu kupovat nic na těžký terén a mokro asi nebudu. Nicméně tento + skoro sedřený přední, to byla lahůdka. Jinak si myslím, že jsem nic nezanedbal, nepodcenil
- Plavání – to nejlehčí na začátek … voda sice studená, ale rozhodně se to dalo v pohodě vydržet, takže těch 500 m bulo IMHO brnkačka. Ostatně stojí asi za zamyšlenou, že původní triatlon se ořezal nejvíce na plavání, kde závodníci tráví cca 10minut, na kole přes dvě hodiny a na běhu kolem 50-ti minut – pro všechny je to stejné, ale mám pocit, že plavání to degraduje (a přiznávám, že jsem plavec – vadí mi to). V tomto případě by tomu slušela tak tři kolečka, aby se zachovalo zdání olympijského 1,5-40-10 (a to je kolo MTB výrazně horší než silnička). Ale takové jsou tratě, je třeba to přijmout/nezúčastnit se, což by byla škoda – říkám to spíše jako námět na zamyšlení.
- Kolo – tak jestli loni mi přišlo drsné, letos bylo horší – tak 15km z těch 42 bych za sebe nazval extrém – hned první sjezd korytem s kameny a hlavně pak lesní cesty rozježděné lesní technikou … pro lidi ze silnice a zpevněných cest jako já utrpení – tomu odpovídala skutečnost, že jsem se s některými potkal i 4-krát – do kopce předjížděl z kopce jsem byl předjížděn. Fakt nechápu, jak se na tom udrží. I když je fakt, že v lehkém dešti, husté mraky + les = šero, jsem viděl hodně špatně, i to mě dost vytrápilo. Ale realitou je, že sjezdy a terén prostě neumím a ztrácím. Za úspěch považuji jediný pád a to hodně lehký – spíše seskočení z kola …
- Běh – 9 km nahoru dolů – jestliže jsem relativně v pohodě vystoupal na Melechov, pak nastala krize – to padání dolů mě letos dostalo – krom toho jsem zde hodil nádhernou rybu na zem, když na rozbahněné trávě nohy jezdily lépe než na ledě … a bahno jsem měl opravdu snad všude. V každém případě sice horší čas než loni, ale spokojenost, s naraženým bokem jsem poslední 4km už spíše odkulhal – to se na čase trochu podepsalo.
- Depa – v klidu v pohodě. Snad jen ponožka se na běhu shrnula – to už by si člověk jako já měl pohlídat – odřená pata budiž poučením pro příště …
V každém případě je to hezký a náročný závod,který v případě deště je hodně náročný. Tedy pro neterénní jezde jako já. Bylo vidět, že MTB-čkaři prostě jedou v pohodě. Sám bych se přimlouval za jinou trať kola – místy mi ta cesta rozježděná lesní technikou přišla hodně drsná, na druhou stranu je hezká. Výjezdy, sjezdy, štěrk, kameny, kolem řeky, lesní cesty, polní cesty … prostě je tam vše a je to pestré, takže raději zkusím zapracovat na sobě J. Co bych možná změnil je rozprava – tu bych udělal u rybníka – následný přesun je pak zdlouhavý a … no prostě bych se mu vyhnul. Ale jinak klobouk dolů před organizací – depa vzorná, tekutin dostatek a trať značená … na jedničku. Snad jen dvakrát, třikrát jsem na kole zaváhal a jednou na běhu – to považuji za skvělé na takto členité trati … jestli se chce někdo učit, tak ať se jede učit sem.
Takže díky a pokud bude zdraví sloužit a budu moci, za rok zdar.
Oficiální stránka xTerra Melechov.
Železný Chlíst 2010 – den poté
Desátý ročník je za námi a nezbývá, než ho zhodnotit a těšit se na další. Jak mohu shrnout své dojmy:
- Desátý ročník je již jubileum – byla by velká škoda tento závod ukončit a nepokračovat. Každý z okolí, kdo má o sport zájem a má tu možnost by měl trochu přispět – je radost vidět místní lidi na křižovatkách, na kontrolách, na občerstvovacích stanicích. Rozumím, že pro pořadatele je to náročné a právě proto je třeba jim pomoci, jak jen to bude možné. Zvláště letos jsem měl z jejich strany pocit “již trochu únavy”, ale zároveň již byly vidět zkušenosti s pořádáním – ta spousta drobností, které nikdo pořádně nevidí, ale které dělají závod lepším a pro závodníky přitažlivějším. Letos se termín trošku zpozdil – sám bych byl pro návrat k tomu dřívějšímu.
- Počasí nám opravdu přálo – hned večer se zkazilo, ale ráno to byla paráda – teplo, ale jen slabý vítr na kolo, prostě téměř ideální.
- Trati – zkrácení plavání IMHO nebyl šťastný krok – cykločást se pak prostě jela ve skupinkách a pro mě je pořád triatlon sport jednotlivců, kteří to mají vybojovat každý za své a na své, ale hlavně na této trati tomu lze těžko zabránit – sjezd do Hory přímo láká na “sjetí se”. Jinak je cykločást hezká a hlavně zpáteční stoupání prověří kvalitu závodníků. A na běh bych mohl pět oslavné básně – ta trať je zajímavá se vším všudy – seběhy, výběhy i rovné úseky … pokaždé mám hrůzu, jestli to při seběhu k potoku ubrzdím a kotníky vydrží, ale pokaždé se mi ta trať líbí.
- Závodníci – trochu mě překvapilo, jak moc se pole proměnilo – podle výsledků tam byla více než 50% obměna a to jsem, přiznám se, nečekal. Trochu mě zamrzelo, že se (alespoň pocitově) zmenšuje procento místních hobíků – přátelé, ukažme, že na Kolínsku a Kutnohorsku je spousta sportovců …
- Zázemí – zmínil jsem již dříve, prostě na neprofesionální závod je velmi kvalitní – převozy bot, kontroly, občerstvovačky, podpora … je vidět, že spoustu lidí již tuto akci “vzalo za svojí” a ten čas tomu věnuje. Letos musím vyzdvihnout toho jezevčíka na běžecké občerstvovačce – jeho radost z aportování odhozených kelímku a trochu pletení se pod nohy, když kelímek neletěl dost rychle – to je přesně to, co závodům této kategorie dodává to kouzlo.
- Abych jenom nechválil – nevím, kdo to byl, ani to nechci zjišťovat, ale řidič felicie, který mi to tam v Kutné Hoře “ohnul do protisměru” těsně před kolem si své vyslechl na místě – takže jenom pro podobné zopakuji – ano auto je silnější než kolo, ale když už neznáš předpisy, do auta nesedej. Tentokrát jsem to dobrzdil a nic se nestalo …
- To nejlepší na závěr – nejsem pivař, ani “masožravec”, ale na Chlístovi si již tradičně to pivo a kousek prasátka dám – je to ta sladká odměna a zase jedna drobnost, která ten závod dělá “svým” – včetně té chip-pivenky a prasenky. Už jenom tyhle drobnosti a těším se na další ročník a zároveň na rok se sportem a přípravami na tento a jiné závody.
Všem závodníkům tedy blahopřeji a věřím, že za rok se na Železném Chlístovi zase potkáme. Takže hodně větru do zad, hodně zdraví a radost při tréninku. A díky pořadatelům, těm je třeba popřát elán a dobré nervy na další a pokud to půjde, tak za rok se mnou na pomoc při přípravách můžete opět počítat.
čníky.
Triatlon – před startem a po něm
Když už je na tento blog odkaz i z oficiálních stránek Železného Chlísta, asi bych mohl, kromě trati, popsat i pár věcí pro hobíky, tedy závodníky, který si to jen “jdou zkusit”.
Sám se za jednoho považuji – rozhodně nejsem profesionál, na druhou stranu už jsem pár závodů jel, takže už zase nejsem “prvnička”.
Takže co před startem?
Poslední týden velmi lehký trénink – teď už to nedoženete a je spíše třeba nechat tělo získat energetickou zásobu. V klidu si všechno připravit – je zbytečné se pak při závodě stresovat, že jste si zapomenuli tričko/ponožky/ … Samozřejmě zkontrolovat kolo – pojede se ostře a hrozí pády, takže minimalizujeme riziko nehody způsobené poruchou – namazání řetězu, kontrola plášťů a seřízení brzd by mělo být IMHO samozřejmostí. Spíše se vyvarujte novinek – láká to vzít si nové běžecké boty, které jste si včera pořídili, … nedoporučuji to – vezměte si věci, které máte vyzkoušené, cítíte se v nich dobře, víte jak v nich běžet/šlapat/… To platí i pro takové “drobnosti” jako jsou ponožky – shrnutá ponožka při rychlém nasazování při závodu může z 8km běhu udělat hodně bolestivý zážitek.
Další rada před startem je prostá – pít, pít, pít … energii roznáší po těle kyslík – tedy krev – tedy “voda”. Takže hlavně v těchto vedrech dodržovat pitný režim – platí pak dvakrát při závodě.
Poslední rada – těsně před startem se uklidněte, a připravte si vše v depu. Nejde o těch pár sekund hledání brýlí/ponožek/trika/ … jde o zbytečný stres a nervozitu během závodu, kdy byste měli být spíše v pohodě.
Připravit, start …
Takže je odstartováno – pokud nejste excelentní plavci, raději se držte až v druhé vlně – ve předu bude pár “rafanů”, kteří by vás následně přejeli a je zbytečné riskovat kopanec ve vodě … zažil jsem od jednoho pomalejšího patou do čela a není o co stát. Rozhodně nenasazujte strhující tempo – pokud je voda studená (letos to snad nehrozí) energie mizí velmi rychle. Před startem se alespoň svlažte – pokud vyhecovaní skočíte do studené vody může přijít docela šok a stažení hrudních svalů … nemůžete se pak pár metrů nadechnout. Na konci plavání zvolněte – budete se převlékat, klepající se ruce na to nejsou zrovna ideální a 10s na trati může znamenat 30s v depu.
V depu klid – o pár vteřin víc/míň není rozdíl – podívejte se na loňské výsledky kolik lidí doběhlo v rozmezí 30s – a hlavně, jste tu pro zdraví a pro pohodu. Takže alespoň trochu se osušit – i v teplech lze takhle slušně prochladnout na zádech, obout se pořádně a pořádně si nasadit helmu na hlavu – bez toho zapnutí pod bradou nemá skoro význam! Kolo rozjíždějte spíše zvolna – aby se nohy “dostaly do tempa” – z vody jsou spíše vychladlé. A hlavně koukat kolem sebe – Chlíst se jede na silnici za provozu, takže kolem budou auta, děti, další závodníci, …
Na konci kola opět doporučím poslední km zvolnit – bude přechod na běh a mohly by vás ztuhnout nohy – a napít se ještě tekutin – na kole to znamená menší ztrátu a při běhu bude výdej pokračovat, případně do sebe natlačit nějakou energetickou tyčinku (při všem ale mějte na mysli, že jste na silnici v provozu). V případě Chlísta je to tak od té poslední nebezpečné křižovatky v lese – jak vjíždíte z vedlejšky na hlavní. Sesedá se již před depem!!! a můžete si již před sesednutím rozepnout přilbu, případně suché zipy na tretrách, ale opět – pokud jedete poprvé, 10 získaných vteřin není třeba hrotit. V depu, pokud se přezouváte, pořádně si obout běžeckou obuv a zavázat tkaničky – 8km přeci jen není 100 metrů a je třeba mít nohy v pohodě. Nezapomenout sundat přílbu – už jsem viděl závodníka tak vystresovaného, že běžel až k první kontrole s cyklo-přílbou, než ho na to někdo upozornil 🙂
Pro běh platí to co pro kolo – zahájit spíše pomaleji a “rozběhnout nohy”. Připravte se na dvě stoupání do “smrťáku” – tam, pokud se na to necítíte, klidně jděte – zbytečně byste se vysílili a zisk je minimální proti pomalému běhu. Velký pozor na seběhu k potoku, těsně za Sionem – kořeny, prudká zatáčka vlevo + pokud nedobrzdíte, zopakujete si vodní část – tentokrát v potoce 🙂 Kousek dál je kontrola/občerstvovačka a vzhůru do druhého kola – neváhejte ale opět s pitím. Během celého běhu poprosím o slušné chování – tedy pokud vidím/slyším “rafana” běžet zezadu – hlavně v prvním kole – raději se držím u strany a nechám ho, ať se honí – možná i od některých uslyšíte “jdu zleva/zprava” – pak prostě uhnu směrem na opačnou stranu. Nedoporučuji podlehnout pokušení “chytím se ho a půjdu s ním” – držte raději svoje tempo a neutavte se.
Běh má jednu výhodu – tady už se na závěr nemusíte šetřit a užijte si finiš. I když jste x-tí, pořád jste zvládli triatlon a zasloužíte si obdiv a potlesk diváků. Těch posledních pár metrů je to radostné “zvládl jsem to”. po doběhu to sice láká “padnout na zem”, ale raději trochu choďte – abyste udrželi krevní oběh a svaly se zotavily. Opět se napít, dát si nejprve něco malého k jídlu a radovat se, že to máme za sebou. V případě Chlísta pak čeká prasátko a kdo chce, večerní koncert.
Ty nejdůležitější rady tedy jsou
- Dostatek tekutin a nějakou energii před startem a během závodu
- Nejančit a počítat s tím, že to není sprint (nemluvím o profi závodnících, kteří 8 km sprintují …)
- V depu klid a pořádně se obout/převléknout.
- Dávat pozor na sebe i na okolí – je to zábava a nestojí za případnou nehodu/zranění.
- Užijte si ten závod – děláte to pro sebe!!!
Sportu zdar.
Cyklo Chlíst pro nováčky (upraveno pro r. 2011)
Od loňska se cyklistická část Chlísta jede po nové trati – pro ty, kdo jí neznají zde upozorním na některé místa, kde je třeba dát si pozor – fotky jsou z 11.7.2010, tedy týden před 10. ročníkem Chlísta a doufám, že vám pomohou vypořádat se s nástrahami trati. Oficiální info naleznete na http://www.zeleznychlist.cz/.
Popíšu pouze cykločást – ve vodě toho moc popsat nejde a běh se běží po tak notoricky známé trati, že … stejně zase někdo zabloudí 🙂 Ale to k podobným závodům patří. Na kole sice nejde (myslím si) zabloudit, ale je zde pár míst, kde se IMHO vyplatí býti na pozoru. Takže start. Ještě upřesním – popocházel jsem, takže údaje z tachometru se mohou mírně lišit od vašeho + vyjel jsem až za hrází …
Takže tady se vystartuje – je to hospoda, kde loni a asi i letos proběhne prezentace. Před ní se dáváte vlevo a pokračujete po kvalitní asfalce osadou Vidlák – bacha na děti a psy – o závodu budou určitě vědět, ale kdo vidí do hlavy dítěte. Po cca 1/2 km přijde první nebezpečné místo
Nechráněný železniční přejezd a dokonce se stopkou … no tu asi nedodrží nikdo, ostatně loni tu byl člověk, který ukázal – z této strany je poměrně dobře vidět, takže když se rozhlédnete, mělo by být vše O.K. Není ani moc děravý – lehké nadlehčení “ze sedla” a můžete letět dál … pár metrů a další místečko
Přijíždíte z vedlejší na hlavní (ale pořád okrsku) – těsně za přejezdem. I tady loni někdo ukázal, pokud tomu tak není, bacha zprava – tam toho zase tak moc vidět není, naopak vlevo je poměrně dobře vidět. Pokračujeme další 1/2 km a přijde další křižovatka
Zde se dostaneme na státní silnici “Kutná Hora-Zbraslavice”. I když je to v obci, počítejte, že to tady dost lidí fičí více než 50km/h a výhled doprava opět není ideální. Pokud projedete máte za sebou cca 1km a “z nejhoršího jste venku” – teď už se jede dlouho v pohodě – mírně z kopce až do Kutné Hory – asfalt je poměrně kvalitní, nikde jsem si nějakých nebezpečných děr nevšiml. Cca na 8km bude vlevo odbočka, kterou se, na zpáteční cestě!!!!, vydáte směr Chlístovice – nyní kolem ní proletíte do Bykáně a dál. Za Bykání je křižovatka – “dokonalá křižovatka”, kde jste sice na hlavní, ale už jsem viděl dvakrát zde někoho “hrát ruskou ruletu” – projet z vedlejšky bez rozhlédnutí a z protisměru proti vám tam teda moc vidět není, takže opatrnost je na místě.
Další rovinka vás povede kolem ČKD a autobusu k další křižovatce – opět jste sice na hlavní, ale auto má proti kolu přeci jen větší hmotu, takže bacha – je to pod kopcem, kde se to na 60km/h v pohodě rozjede. Krom toho tady upozorním – je vhodné se dívat na silnici, těsně před křižovatkou je jeden kanál, docela zapuštěný … letos (2011) je navíc na silnici oprava – takže je tam zúžení. Určitě si na to dejte pozor, je to asi 50-100m sice označeno, ale je to z obou stran – dva náklaďáky a kolo už bude na hraně. Stejné to bude i na cestě zpět, jen tam nejede asi nikdo do kopce tak rychle.
Za touto křižovatkou čeká rovinka resp. táhlá zatáčka vlevo a nájezd na nadjezd – dosud jedno z mála míst, kde je třeba ostřeji šlápnout do pedálů … nicméně za ním na cca 16.5 km je otočka – kruhová křižovatka. Už loni se mi nelíbila a letos to musím zopakovat – setkávám se často na podobných místech s ignorací řidičů ve stylu “kolo přeci není auto”.
Navigace by vám řekla, zvolte čtvrtý výjezd vpravo … já upřesním – objeďte křižovatku vraťte se odkud jste přijeli – tedy rovnou na nadjezd a dál. Co vás může těšit, že máte přes polovinu za sebou, co už méně, že většinu co jste sjeli dolů si teď vyšlapete 🙂 A to od začátku – pod křižovatkou o které jsem se zmínil to začne a končí to vlastně až za Bykání – cca 7 km mírně, ale vytrvale do kopce, doporučuji zvolit rozumné tempo hlavně u lidí, kteří si triathlon zkoušejí. Olověné nohy na běh nejsou nic moc …
Takže za Bykání je odbočka – asi tam bude někdo stát – vpravo z hlavní – nenajíždějte si jí “zeširoka” – jednak není ostrá, ale hlavně na vnějším okraji je štěrk!!! a to je potvora zrádná.
A ještě pohled hned za odbočkou
Na co je třeba upozornit – výrazně se zde zhorší asfalt – jsme opět na “okrsce” a celkem úzké – takže bacha, 300m dál je podjezd železnice a pokud proti vám vyjukne auto, už se tam dvě kola vedle sebe nevejdou … dnes se mi to stalo, vím o čem mluvím. Krom toho je to tam mírně dolů, takže tam zase klidně 40-45 km/h jedete. Kousek dál vjedete do vesničky, kde se držíte vlevo po hlavní – opět bacha na štěrk, ale jinak je tam místa dost a velké díry jsem nezaznamenal.
Hned za touto křižovatkou je sjezd dolů a výjezd nahoru a ven z vesnice – supar nový asflat, letos je doopraven i mostek – prostě paráda, moc se mi to líbilo, krom toho už se blížíte do cíle. Asi tak 1,5 km a předposlední nebezpečné místo – přijíždíte na hlavní už těsně před obcí Chlístovice. Tady bych podotknul, že silnice v lesíku na konci rovinky je docela mizerná – viz. fotka vpravo dole … je tam nějaký štěrk, ještě to zkusím umést před závodem, ale je to prostě okrska.
Po projetí mírné levé zatáčky je pak ona křižovatka – není do ní zprava vůbec vidět, takže pokud vám někdo neukáže, přibrzděte – těch pár sekund za to nestojí a auto tam zkrátka jet může …
Hned za křižovatkou je několik vln na silnici – koukal jsem dnes, že je před nimi čára (z loňského Chlísta) a vykřičník – hlavně pro lidi s “kozlem” by to mohlo celkem hodit. Nicméně už vjíždíte do Chlístovic a na 28,5 km dle mého tachometru je konec – vlevo se najíždí do depa – klidně přibrzděte, do depa už musíte sesednout z kola (na silnici je hvězdička – za ní už “po svých”. V každém případě – je to poslední místo a dávejte bacha na protijedoucí auta, vás předjíždějící auta i ostatní závodníky …
A teď už na běh. A doufám, že za týden v hojném počtu až do cíle.
LinkedIn
