Černokostelecká 10-tka – další kross
Další nový běh v letošním kalendáři … a teprve druhý ročník desítky. V Kostelci nad Černými Lesy – takže kousek od stávajícího bydliště – se běhá pro radost. Termín kolidující s PIMem dal jasně najevo, že profíky tady hledat netřeba. Je to kross a to středně náročný – zhruba jako pošuk, pravda výrazně kratší – jen 10km, ale zase některá stoupání mi připadala delší – hlavně to závěrečné, kdy jsem se hned v úvodu zastavil a hodně zaváhal, jestli běžím dobře. Značení bylo rozhodně nadstandardní, ale bylo na něm vidět, že ho dělal “méně zkušený” značkař – na začátku byla šipka “na každém kroku”, postupně zjevně docházel elán (možná i barvy, mouka a fáborky), takže byly značky stále méně časté. Pro běžce je to nepříjemné, protože tak jak přibývá únava, ubývá pozornost a snáze se něco přehlédne … v druhé půli trati jsem tak několikrát zaváhal, jestli běžím dobře/kam mám zahnout. Ale tady to opravdu nevadilo – pole se roztrhalo už někdy po třetím kilometru a pak jsme si každý užívali hezkou přírodu a běh – v mém případě spolu s utrpení při sebězíh.
Závěr asi potvrdil “značkovací” chybičky – na začátku jasně řečené, že se do cíle nevbíhá vchodem do pivovaru, ale obíhá se jako při startu a vbíhá se do cíle zezadu … načež šipka mířila přesně do toho vchodu do pivovaru 🙂 Co mě naopak potěšilo, že se na běhu objevilo několik “hafíků” s čísly – zasportování se psem je určitě super (možná měli hlady rozzuřené psy vypustit tak 30 sekund po startu, aby hnaly běžce před sebou, ale fakt je, že většina spíše vypadala na drbače, než na trhače).
A trochu mě překvapilo vyhlášení – diplom každému účastníkovi je asi dobrý nápad pro miniběh do 50-tiu lidí, ale při 80-ti už to je spíše “útrpné čekání na konec seznamu”. Ale možná to zase k tomuto “rodinnému běhu” patří – prostředí bylo totiž moc pěkné (i trať) i zázemí pro přihlížející – pískoviště a trampoška pro “skřítky” a malá restaurace s několika druhy piv po doběhnutí – určitě velký potenciál.
Jen houšť podobných podniků a vytrvat.
Pošuk 2016 – 16 km přírodou
23.4. sobota a nechal jsem se přesvědčit bráchou na další kros … Pošumberský Ultra Kross – tedy POŠUK. Je to nádherný závod – krásné údolí potoka Šembery – lesem a přírodou. Pravda na začátku jsem trochu zaváhal, jestli jsem zvolil obuv dobře – 2km lehký terén a pak najednou minimálně 3km silnice (od sběhu k depu až po ten první sběh a pak zase až na hráz) – ale dále jsem zjistil, že to byla dobrá volba – “zetory” se hodily. Naštěstí se nesplnila deštivá předpověď, věřím, že by to bylo jinak o 50% náročnější. Takhle bylo skoro sucho, jen několik málo míst bylo lehce měkčích, případně kaluž, ale bylo to spíš příjemné než tvrdá udusaná trať. Já se sice v terénu tradičně trápím – kotníky se ozývají – ale jinak jsem si to užil. Teda kromě sběhů – ten první k depu byl v pohodě, rovná cesta, takže jsem to skoro pustil. Ale už ten druhý – dolů na silnici k hrázi mi dal těžce zabrat a měl jsem pocit, že dole se už nerozeběhnu, klouby odmítaly poslušnost. Naštěstí pak byla rovina a mírně do kopce, takže se mi to podařilo rozeběhnout a celkem to šlo až k dalšímu sběhu v lese někde po 8-mém km. Tam už jsme naopak měli za sebou výběh do nejprudšího kopce … náročný, ale do kopce se mi běhá lépe než dolů. I lesem to bylo mimořádně příjemné – krásná lesní cestička – měkký dopad na nohy – prostě super. A cesta celkem ubíhala – najednou jsme byli na 1-tém km, nějaké 4km do cíle. Osobně to vůbec nemám rád, když běžím trať poprvé a nevím, co mě čeká za zatáčkou a i tady se ukázalo, že v závěru ztrácím – vůbec se mi nechce se vyšťavit a pořád si nechávám rezervu. Výběh do posledního kopce byl ještě v pohodě – nahoře jsem pravda přešel kus cesty do chůze … a bylo to asi jediné místo, kde jsem, na jinak velmi dobře značené trati, zaváhal – chvilku jsem puntík hledal … ale pak přišel sběh a traverz k lávce přes potok a tam jsem to “vnitřně vzdal” – vůbec se mi po tom šikmém svahu nechtělo běžet a více jsem kontroloval cestu před “kotníkem” než běžel … a to samé v úplně posledním sběhu na silnici – raději jsem dva rychlejší běžce pustil než trápit nohy … a připravil se tak o lepší místo. Nicméně 4-té místo v kategorii M40+ tedy “skoromrtvoly” beru jako dobrý výsledek po tom trápení s kotníky. Naopak jsem snad ani jedinou nepocítil šlachy nad patou – zdá se, že tato bolest už opravdu po roce odezněla 🙂 No druhý den mě pravda bolely, ale to už je spíše znak, že tam je živá tkáň a ne jen nějaký provaz.
A zazávodila si i malá – 80m s úsměvem na tváři a dokonce vyhrála čokoládu a tyčinku – milé zpestření pro “malé prdíky”. V tomhle asi největší pochvala organizátorům -na louce je prostor pro malý piknik a bavení dětí. Bylo nějaké malování a hraní si (díky i rodičům, že malou pohlídali přes závod) – takže Klárka usnula v autě cestou zpět jako “malý medvěd” – a snad se potěšila, že pohyb je příjemný a nemusí se vyhrát – tentokrát se usmívala i “z druhé vlny”. Jen přemýšlím, jestli i za rok jí ještě budu před startem vyhazovat do vzduchu “jako letadlo” – rok od roku je to náročnější.
Za rok … zdar všem POŠUKům, kteří krásné sobotní odpoledne vymění za pot na trati a organizátorům, že do toho jdou s nadšením. A dík organizátorům – myslím, že se jim daří dělat akci pro celou rodinu, bez velkých “WoW” blbin, ale s tím, co závodníci a doprovod potřebují – občerstvení, vodu v cíli, dobře organizovaný harmonogram až po milé vyhlášení hned po závodě.
5 km do kopce na Čihadlo
Skoro po roce jsem se dostal na nějaký běh do vrchu – tentokrát výběh z Komořan na Čihadlo … cca 5km do mírného kopce. Resp. v druhé polovině byla rovinka před závěrečným během po MTB trati a posledním stoupáním na Čihadlo. Je to vlastně v Praze, takže moc příjemný běh – start v 18:00 tak akorát, že jsem dorazil z práce. Nebudu zakrývat, že jsem si to tentokrát šel jen zkusit – běžel jsem s baťúžkem na zádech, protože z cíle to mám cca 8km domů, tak jsem pak pokračoval a na start se nevracel. A trať je super – celou cestu v přírodě, snad jen to letiště připomene civilizaci. Hezká pěšinka, kde se sice dost blbě předbíhá – hlavně v úvodu, ale dobrý povrch, pestrý -asfalt, lesní cesta, polní pěšinka, MTB trať, …
Takže čas nic moc, ale byl to příjemný zážitek a hezký trénink. Trochu mě mrzí, že jsem se v druhé půlce ´víc “nekousl”, ale pokud člověk neví, jak daleko je do cíle … A naopak jsem si užil cestu dolů – chvíli jsem klusal, ale z Dolních Břežan jsem chytil slinu a 4km ostrého tempa až do Jesenice zcela bez problému – příjemná tečka. A jestli budu za rok v Praze, přijdu opět – malý závod, kde se lidé znají a běží hlavně pro radost a pro zdraví, bez stresu – co více si přát.
Lipanská Stezka 2016 – 50. ročník
Tak loni neúčast, ale letos jsem se do Kouřimi vysloveně těšil. Jednak tento závod mám hodně rád, jednak je tam běh i pro malé “zebřičky” a navíc se letos chystala nová trať. A kořením byl jubilejní 50.tý ročník. Tan se ale nakonec ukázal kořením hodně “ostrým” – pořadatelům se příliš nepovedl. Je to akce, kterou žije asi velká část Kouřimi a díky paní starostce (můj obdiv pro její nadšení) má velkou podporu. Letos mi ale přišlo, že to se vzpomínáním a snahou udělat z toho velkou oslavu trošičku přeťali. Organizace od začátku spíše vázla – podle rozpisu měl být start dětí podle věku od 9:00 – no Klárka startovala hned v první kategorii a to bylo v cca 9:45, protože 9:00-9:30 bylo “vítání všech na Lipanské stezce”. K tomu budu mít všem organizátorům jednu poznámku – není problém, když se zpozdí start dospělých (není to pro závodníky příjemné, vytuhnou po rozklusu, adrenalin před startem a nervozita, ale prostě to jako dospělí zvládneme), ale u “malých skřítků” to prostě je problém – udržet je na startu – těm se to těžko vysvětluje 🙂 Tam je prostě třeba, aby organizace běžela. Když jsem navíc u dětí, kde o nic nejde viděl jak 14 dětí rozdělují na dva rozběhy a podruhé je přepočítávají, … no IMHO se fakt nepovedlo. Ale malá se zúčastnila a byla spokojená i když nebyla “na bedně” a chtěla si to ještě zopakovat … startovní pistole jí vyděsila, takže běžela mezi posledními, ale s úsměvem a radostí velké závodnice. Jen tak dál, uvidíme, kde bude zase běh pro nejmenší.
Start dospělých naopak začal přesně skoro na minutu – a zajištění trati super – snad všude byli místní hasiči, takže bloudit asi nešlo ani na nové trati. A trať se určitě povedla – sice jsem prokaučoval boty – po konzultaci s kolegou běžcem jsem zvolil místo krossek silniční “šlupičky”, takže jsem cítil každý kámen – tak polovina byla po polních cestách, kde byly docela velké kameny a ten asfalt … no taky mu do rovnosti leccos scházelo, ale naštěstí bylo sucho, takže to šlo. Prostředí bylo luxusní – předchozí trať městem a parkem nasadila vysokou laťku, ale tohle se tomu (aspoň podle mě) vyrovnalo … stoupání k mohyle silničky, cestičky a krásné okolí … radost běžet. Určitě se za rok (pokud bude možnost) opět vrátím – trať se mi opravdu líbila. Docela bych jí rád viděl i po dešti … myslím, že by to bylo o dva řády náročnější.
Pobavení bylo po doběhu – vyhlášení se zpožďovalo a zpožďovalo – opět se pořadatelsky nedařilo, ale to už asi nikomu nevadilo … teprve druhý den jsem si přečetl výsledovku, kde jsem byl ve špatné trati (5 km – startovali těsně po nás a dobíhalo se společně) – ale bez problému se to vyjasnilo. A ještě horší bylo zjištění, že ve své kategorii – “těsně před smrtí” jsem byl sedmý, ale v kategorii do 40-ti bych byl “na bedně” – hanba mladým 🙂
Českobrodská pečeť 2016
Po dvou letech tradiční Českobrodská pečeť – super desítka po silnici, 5km mírně nahoru a pak zase 5km mírně dolů … Po minulém týdnu jsem začal rychleji, přeci jen nebylo nutné se “brodit” takovým davem. Ale pro změnu mi tentokrát odešel pátý a pak sedmý kilometr – vlastně ani netuším proč, ale ty dva kilometry byly mezičasy skoro 4 minuty – takže celkově těsně pod 38 minut, +/- stejně jako minulý týden v Pečkách. Tady ale musím říct, že se mi běželo asi ještě lépe … opět tedy s rezervou, pořád se mi nedaří dotlačit se k běhu “na krev”. Ono to bylo vidět i na těch slabých kilometrech – stačilo skouknout mezičas a najednou jsem zrychlil bez většího úsilí. No nic, snad příště.
Organizátoři tady odvádějí dobrou práci – žádné “opičárny” kolem – prostě registrace (deset minut před startem – super) a po třech větách rozpravy rovnou start – trať je zabezpečena policií, ale vzhledem k minimálnímu provozu to je skoro zbytečné – tady projede pár aut denně. Takže závodníci mohou pozornost upnout běhu a nestresovat se z jiných věcí, snad s jednou výjimkou – silnice. Je to silniční běh, ale snad každým rokem je silnice horší a horší. Za sebe jsem potkal opět pár známých tváří – vždycky mě to potěší.
Tak uvidíme, kde budu před Vánocemi resp. příští rok – jednání jsou otevřena – ale tenhle běh … bych si rád zopakoval.
Pečecká 10-tka 2016 jaro
Aaaa Pečky jsou zase tu = nová sezóna běžeckých závodů (pravda, jednu desítku již jsem si letos dal, ale Pečky jsou prostě Pečky). Po loňském a předloňském trápení letos téměř ideální podmínky – ani teplo ani zima – běh v šortkách a triku (pravda s dlouhým rukávem). A kupodivu i skoro bezvětří, takže se běželo opravdu rychle. Čas 37:48, které jsem si naměřil mě potěšil, trochu jsem před startem doufal, že bych se mohl přiblížil k 37 minutám, ale start z davu lidí a první kilometr “kličkování mezi běžci” za 4:00 tenhle cíl spolehlivě pohřbil. Na druhou stranu, od třetího kilometru (ten druhý byl naopak hodně rychlý) se mezičasy ustálily na 3:48 +/-4 vteřiny a to mě hodně potěšilo. Proti loňsku jsem tak v druhé pětce spíše ještě získal pár míst. Teda až na poslední kilometr, kde opět přišla krize vůle … s vědomím, že pod 38 to je úplně v pohodě a naopak 37 je úplně mimo najednou bylo 500 metrů neskutečně pomalých, až jsem se sám vyděsil a na trati si sám nadával. V cíli ovšem spokojenost – při tom mizerném prvním kilometru a naopak váhání na konci je čas k 37 asi pořád reálný, naopak pohoda s kterou jsem pořád běžel pod 4 minuty kilometr mě potěšila a docela se těším na nějakou delší trať – v cíli jsem rozhodně neměl pocit absolutního vyčerpání (a to je špatně, kde jinde by měl ze sebe dát závodník maximum než na závodě), takže se delší tréninky v mírnějším tempu vyplácí. Ostatně při běhu jsem se tentokrát cíli prostě skvěle – už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě nepotrápily achilovky a mohl jsem běžet v naprosté pohodě.
Pořadatele pochválím – tady vše funguje jak má, zajištění je již profesionální a vůbec to nepřipomíná dobu před 25 lety, kdy jsem Pečky běžel poprvé a kroužili jsme v parku. A možná právě na to jsem na trati nejvíce vzpomínal – na dobu, kdy běhali nadšenci, neexistovalo RUNGO a podobné aktivity a všichni běžci jsme se skoro znali. Dnes se pořád potkávám s mnoha běžci, ale jako každý rok se jich pár neobjevilo … doufám, že je potkám jinde a přeji všem, které jsem za ty roky potkal a potkával, aby u běhu vydrželi co nejdéle. Tak do roku 2016 vítr do zad a pevné zdraví … nám všem.
Rybakros 2016 – do nového roku 10 km +/-
A první letošní závod je za mnou … 10 km kros, nebo spíše “kros” v krčáku – rozuměj v Krčském lese. Skoro bych tak mohl říci, že v domácím prostředí, protože do Krčského lesa se jednou týdně dostanu zaběhat když malá cvičí, ale bylo to zrovna v té části, kam už se moc nedostanu, naopak v části, kterou procházím, když jdu pro malou do školky, nebo ze školky do práce 🙂 – takže cca 100m jsem znal velmi dobře. Určitě musím říct, že Krčský les opět překvapil, kolik je tu steziček a cestiček suprových na běhání – kross to nebyl, běželo se výhradně po cestách – štěrk, místy asfalt, nebo udusaná hlína – snad pokud je sníh, musí to být výrazně náročnější. Jinak na trati dva kopce (a dva okruhy, takže čtyřikrát stoupání) a stejně tak klesání – a na to, že je to u Prahy = v rovině docela dlouhé (no řekněme 300m), takže trať celkem náročná. Vzhledem k tomu, že jsem v lednu docela běhal po odpočinku na podzim, kvůli šlachám (nic platné – bolí zase), tak jsem rozhodně žádný dobrý čas nečekal a spolu s tím, že trať jsem neznal, bylo to “hore-dole”, dal jsem si spíše skromný cíl, dát to pod 40 minut (na silnici tragický čas). První kolo za 19:15 – tak akorát, protože jsem měl pocit, že to bude v pohodě i dál. Nicméně v druhém kole byl první kopec opět v pohodě, ale pak přišla krize – nejprve špatný došlap a po cca 100 metrech se ozvala levá šlacha stejně jako v týdnu na trénincích – a radostně jsem zpomalil. Ne výrazně, ale nechtěl jsem nic riskovat, čas byl v pohodě, tak jsem zklidnil tempo, zkrátil krok a říkal si, že poslední 2,5km už doklušu … načež se mi rozvázala tkanička. U takového mazáka (25 let běhám) na 10 km naprosto amatérská chyba – v duši jsem si vynadal, zavázal a pokračoval v klidu dál … v dalším kopci jsem znovu začal dobíhat dvojici, ale téměř přesně na vrcholu se rozvázala tkanička druhá a to už se přiznám jsem rezignoval, zavázal druhou tkaničku a na posledním sběhu jenom pohlídal těch 40 minut – celkem v pohodě … a naštvaný na vlastní neschopnost jsem se raději oblékl a volným tempem vyrazil na kole zpět do Jesenice.
Poučení je jednoduché – celkem se mi dobře běželo, až na tu levou nohu – do kopce dokonce super, sběhy jsou výrazně slabší … ale to už tak prostě je. A hlavně – přes všechny zkušenosti jsem si ani ty tkaničky nezavázal pořádně a 20 vteřin jsem ztratil tak amatérsky jak jen amatérsky lze čas ztratit 🙂 No nic, vzhůru do dalšího tréninku a těším se na Pečky 10km – inventární číslo už mám zajištěno 🙂
Běh Zbraslav 6.12.2015
Aaa další cross – skoro si připadám, že opouštím silnici a dávám se na terénní běhy. Tentokrát 5km ve Zbraslavi kolem “Fridolína” – jezevce v místní miniZOO. Ale hádám, že to bylo kratší – v tomhle terénu a kopci bych asi 5km za 21:něco nedal. V každém případě se mi to tentokrát opět líbilo – úvodní krpál, hádám tak jeden kilometr “skoro do nebe”, následně hore-dole pasáž s docela náročným povrchem a poslední sběh dolů, kde jsem asi hodně ztrácel – některé věci se nenaučím.
V každém případě jsem měl o projití trati před závodem ze sběhů celkem hrůzu – velké kameny v listí jsou na kotníky “ideální” povrch. Ale samotný závod mě spíše příjemně překvapil – od začátku se mi běželo dobře a asi jsem běžel a asi jsem se opět zbytečně šetřil. Ten kopec nabyl zase tak dlouhý a při ostrém běhu ani kameny moc nevadily. A pak se dal i ten šutrovitý povrch – svítilo dobře sluníčko, takže bylo krásně vidět. Přesto bylo vidět, že první část byla výrazně rychlejší než ten sběh dolů – tam jsem se hodně trápil. Ale s časem jsem spokojen, umístění ani netuším, ale běh je to určitě zajímavý a věřím, že v případě mokra nebo sněhu to může být hodně náročných cca 4,5 km.
Běh lyžařů Senohraby 2015
Jako nepoučitelný jsem si asi tři týdny po Kunraticích dal běh lyžařů v Senohrabech – když už tam bydlí a podílí se na organizaci kamarád Jirka, cítil jsem povinnost akci podpořit. Kross na 8km jsem sice od začátku považoval za dobrodružství, ale co už … “copak chceme žít věčně?” V každém případě jsem po týdnu s rýmou cítil, že pořádné vypocení tělu rozhodně pomůže 🙂 První překvapení na mě čekalo večer před závodem, když jsem zjistil, že nejsem přihlášen i když jsem do té chvíle byl přesvědčen o opaku … ale volným míst bylo dost, takže jsem vyrazil na “registraci na místě”. Další nemilé překvapení byl déšť, který od rána pršel – na trati se docela podepsal.
Protože jsem jel na registraci na místě, musel jsem dorazit do 11:30 a start byl až (můj 13:48) – takže po získání čipu a čísla jsem se rozhodl projít si trať – nové maratonky mají ještě jakž-takž vzorek, tak jsem šel v nich a trochu jsem věřil, že v nich i poběžím. Ale bakno na trati mě rozhodně přesvědčilo vzít si trail “zetorky” – na několika místech bylo takové krázné jílové bahýnko, které klouzalo jak na ledě. Kdyby nebylo bahna, tak trať je super – sběhy, výběhy, rovné pasáže, lesní cesty, pěšinky – pořád se to střídá, skrz krátká údolíčka i po širokých cestách … prostě super trať, kde se běžec nenudí. Díky bahnu pro mě hlavně sběhy byly hooodně náročné. No v každém případě jsem zpět na startu zvážil, že se jdu přezout – doběhl jsem k autu, počkal až se přiblíží start (mezitím se znovu rozpršelo) a vyrazil. Kolega mi dokonce nedal před startem ani koláč, abych se neunavil před závodem (to si ještě vyříkáme) … takže jsem spolu s dvojicí spolustartujících (start intervalově po 20s trojice) vyrazil. Během prvních dvou kilometrů mě dohnala trojice “vlčáků” a naopak jsem předběhl x lidí – bylo vidět, že rozdíly jsou veliké a při běhu dolů jsem viděl, jak ztrácím … naopak do kopců jsem předbíhal v pohodě ostatní. Trochu jsem zaváhal kolem 4-tého kilometru – bahno za potokem bylo opravdu výživné, ale pak už se běželo celkem dobře, spíše mě překvapil závěr – poslední 2 km utekly strašně rychle a celkem jsem cítil, že “jsem dobře rozdýchán a mohl bych pokračovat” … no nic, příště asi začnu zrychlovat dříve.
Takže uvidíme za rok, jestli bude podobné bahýnko, nebo trochu tvrdší trať, ale v každém případě tento kross doporučím – sice hodně běžců, ale příjemná atmosféra a krásná trať … 8km je tak akorát. A pokud máte malého běžce, závody jsou i pro děti (letos měla Klárka bohužel vystoupení, takže zpívala v Jesenici – tam jsem ostatně hned po závodu prchnul).
2015 listopad Velká Kunratická poprvé
Tak dnes 8.11.2015 jsem si zaběhl svojí první Velkou Kunratickou. Za nádherného počasí – jsem překvapen, že to musím na listopad napsat, ale ono bylo až MOC teplo. Téměř 19C slunečno a vítr v lese nebyl vůbec cítit. Prostě nádhera. Trať téměř suchá (v sobotu ráno déšť) – po suchém létu až podzimu žádné překvapení. Čas 15:45 – no nic moc, ale na silničáře a jednoho z posledních startujících jsem docela spokojen, předbíhal jsem davy lidí, pokud by se mi nerozvázala tkanička a v jednom úseku se nezasekl za běžcem přede mnou (tam fakt předbíhat nešlo), myslím, že by to bylo lepší, ale i takhle “za mě dobrý”.
Co bych řekl ke trati? No na to jak je popisována (netuším jaké je to v bahně) … to je legrace. Možná proto, že jsem zvyklý na desítky, ale přišlo mi to neskutečně rychlé a krátké – rady “do kopců klidně jděte, naženete to na rovinách a neutavíte se” jsou pro sváteční běžce. Naopak, kdo aspoň trochu běhá … jděte do toho naplno. První kopec vyběhnete dřív, než si uvědomíte, že běžíte. Na potoky kašlete – probíhejte je, vodu si ani neuvědomíte a lepší než skočit a riskovat dopad na kámen a kotník. Do hrádku asi 98% lidí leze po čtyřech – lezte taky “co to jde” – pak sbíháte a lehce si odpočinete. Sběh z hrádku je možná první nebezpečné místo – tam to je o kotníky. Ale pak je rovina, kde máte šanci svižně běžet a trochu se vydýchat do dalšího kopce. Na radu “třetí kopec opět volně a klidně přejděte do chůze” … se opět vykašlete, sice s rozvahou, ale dá se vyběhnout a hlavně nahoře – do běhu co nejdříve, každý krok chůze za vrcholem ztrácíte vteřiny. A hlavně … tedy to už můžete solit – jedna rovina, zatáčka, rovina, zatáčka, dlouhá rovina s povrchem asfaltu – tady je třeba jít “co to dá”, pak esíčko dolů (tady jsem převazoval tkaničky) a pak máte smůlu, protože dlouhý traverz dolů, kde (pokud před vámi běžec neuhne) nemáte nárok předběhnout – až 200m před cílem. K mému pobavení běžec přede mnou ten úsek pomalu klusal, aby pak spurtoval jako zajíc. Cíl a zjištění, že se spurtem jsem začal pozdě – asi bych měl ještě na jeden okruh.
Za sebe musím říct, že trail mi jednoduše nesedí … a Kunratickou si možná už odpustím – je to hezký závod, ale je to dnes už spíše o historii než o samotném závodu. 3.1 km parkem v Praze, určitě si dovedu představit zajímavější trati. Výběh na hrádek je spíše legendou než nějakým “smrťákem” – ano lezete tam po čtyřech a chytáte se kořenů, ale je to 60 slovy šedesát metrů … Spíše než o náročnosti trati ty komentáře svědčí o tom, že 80% startujících jsou rekreační běžci.
Takže kdo trochu běhá, ať si to zkusí – Kunratická se dá v pohodě uběhnout, ale kdo nemá rád “stádovité závody”, ať si je klidně odpustí, zase o tolik nepřijde.
LinkedIn
