Podzimní Pečky 2015
Po dvou letech jsem se na podzim dostal do Peček na tradiční desítku … a znovu jsem zažil nádherné Deja-vu. One pocit návratu již 24 rokůl zpět, kdy jsem se postavil na první běžecký závod … a to tady v Pečkách, na tomto okruhu v parku. Pravda, park se změnil, i počet koleček je trochu jiný … a tenkrát to byl jarní běh, který se již stal velkým závodem, ale to vůbec nevadí. Ostatně to největší co se změnilo jsme my – závodníci. Tenkrát mi bylo 18 a patřil jsem k nejmladším – rekreační běžec v době, kdy běhali jenom sportovci a nadšenci pro sport. Dnes jsem již běžec středního věku (a to si ubírám), běhající v době, kdy je běh, pardon run/jogging in. Odpoledne jsem tak kouknul na výsledky cca 10 let dozadu … a uvědomil si, kolik lidí se mnou již x let běhá a kolik jsem postupně přestal na okruzích a závodech vídat. Prostě zdraví, úrazy nebo čas “pročistily naše řady”. Určitě jsem nezaběhnul rekord, ale po dlouhé době se mi běželo fakt dobře – šlachy sice bolely, ale v mezích norem a celkově mi ta měkká trať po parkových cestičkách letos suprově sedla. Dokonce jsem i poslední kolo finišoval, protože jsem nechtěl pustit kolegu před sebe (přeci jen ještě trochu závodního elánu ve mě je), i když jsem pak v cíli zjistil, že chudák odpadl už v předposledním kole, takže jsem se hnal “zbytečně” – ale aspoň ten čas zase potěšil.
A legračně jsem si uvědomil, že kolega s kterým jsem se honil začal běhat v době, kdy já už byl “ostřílený závodní vlk”, že ta paní co kroužila na okruhu a občas jí potkávám začínala běhat jako malá holka před x lety, že poslední závodník ktarý dnes byl na trati (a má můj neskonalý obdiv) byl veterán už v době, kdy já začínal a jestli v jeho věku uběhnu 10km, budu asi štěstím bez sebe, že ten padesátník, který se potil na trati x minut za mnou je stejný chlap, co mi to před 24 lety nandal jako běžec v nejlepších letech začátečníkovi, že … mě ten zatracenej běh pořád ještě baví a hrozně rád zase potkám ty stejné šílence (a třeba i šílenky, nebo jak je ženský rod pro šílence) na dalším běhu.
Takže ahoj na dalším startu … a v dalším cíli se všemi kterým se nohy ještě nezastavily.
KVOK a Welas 2013 – letošní trápení pokračuje
Letošní rok se na závodech trápím … skoro neskutečně. Na tréninku běžím časy o kterých se mi loni ani nezdálo a na závodech hořím jako papír :-). Důkazem je minulý týden KVOK – poklidný začátek, jenže po 9-tém km na mě padla deka a dehydratace … a krize nepřešla až do konce. Průměr přes 4:30 na km je ostudný i na 20km, o to více, že tři dny předtím jsem na trati 16km běžel průměr 4:01 a to při tréninku, určitě ne na 100% a v mírných, ale přeci kopcích … co dodat. Na druhou stranu to byl hezký závod a potěšilo mě, že se konečně vyčasilo (i když to možná byla ta věc, která mě odrovnala – teplo a pyl).
No a tento týden jsem na triatláku zabodoval znovu – plavání zcela pohoda, ale pak to začalo. Nejprve jsem se zasekl za jedním závodníkem a do kopce jel 1km za ním, kde nebylo možné předjíždět … jako začátečník. No a u Sionu, kde jsem znovu měl pocit, že jsem se rozjel a byl na 4-tém místě jsem utrhl přehazovačku – následoval běh 8km do cíle v cyklistických tretrách. Zažil jsem již příjemnější momenty, hlavně na asfaltu to bylo tedy výživné. Jenom jsem koukal, jak se kolem valí jednotlivý závodníci. Ale světlá stránka byla, že po běhu v těch šílených botách a s kolem v ruce mi 5km závěrečného běhu přišlo jako svátek, takže jsem “letěl” a naopak jsem závodníky míjel v obráceném gardu 🙂 Umístění tedy opět katastrofa, ale tentokrát mě to ani tolik nemrzí – na plavání, kole i běhu jsem měl tentokrát pocit, že “to jde”, jen materiál nevydržel.
Uvidíme další závod, jestli budu v letošním závodním trendu pokračovat – dokud to přežiji ve zdraví, tak je to vlastně jedno.
Jinak znovu dík Vavisovi i ostatním organizátorům – mám to daleko, takže už moc pomoci nemohu, ale opět byl welas pohoda-akce.
Duatlon Břehy 2013
Svátek práce (a lásky) … čas na sport. Letošní duatlon Břehy byl v trochu nestandardním termínu – 1.5. Pro mě to pravda bylo spíše mínus, protože z jihu Čech byla cesta delší a na jeden den – no náročné cestování. Samotný závod je pro mě jeden ze zahajovacích pro sezonu duatlonů a triatlonů a určitě povedený – hlavně trať běhu je v Břehách super. A taky musím říct, že zapadl do letošních výkonů. Hodně těžké trápení po 3km běhu až do půlky závodu, kdy se to naopak zlomilo a druhá půlka byla super. Na kole mě tentokrát překvapil vítr – nebyl silný, ale měl jsem pocit, že pořád vadí, ať jedeme, kam jedeme. Samotnou kapitolou bylo depo – s tretrami na kolo jsem se ještě nesžil, takže převlékání asi patřilo k nejpomalejším v celém pelotonu. Ale nakonec jsem s časem i spokojen – zopakován loňský čas a to vzhledem k trápení s koleny a komedii v depu, kdy jsem se nebyl schopen obout, není tak špatné. Navíc opět jsem měl pocit, že kdyby druhý běh byl delší, v pohodě bych pokračoval.
Pochvalu zde zaslouží pořadatelé – jeden z mála závodů, kde je drafting zakázán a poměrně striktně je tento zákaz kontrolován – motorku pořadatelů jsem potkával celkem pravidelně a bylo vidět, že si to závodníci uvědomují – jelo se IMHO velmi korektně. Pohanit musím naopak české silničáře – ta druhá odbočku už za rok nebo za dva bude na horské kolo … a jak jezdím po cestách ČR, je to snad všude stejné. Za téhle situace bych skoro zvážil, jestli nesnížit daně o instituci správy silnic + pár postů na ministerstvu a za ušetřené peníze si daňový poplatníci nakoupí terénní auta. Samozřejmě vtip, ale na druhou stranu by stálo za to, aby nový ministr nastoupil s vizí co a jak chce za své období dokázat (samozřejmě to by měli strany dát již před volbami) a pokud to nesplní měl by vrátit např. 50% svého platu – třeba by kluci ministerští začali konečně hýbat svými zadky, zatím mám pocit, že jediné o co se starají po nástupu do funkce je jeijch pupek (viz foto některých ministrů před a po ukončení působení ve funkci, že pane Nečasi).
Teď snad začnou závody i tady na jihu, tak vyzkouším i něco v novém domovišti – uvidíme, jak se bude dařit.
Duatlák KH – lehce vydřené stříbro
Druhý ročník Duatláku … a druhé místo. Byř musím přiznat, že letos mě stálo mnohem více sil. První běh jsem asi hodně zadržel – čekal jsem, kdy se ozve koleno a ono vydrželo až do konce závodu … V každém případě jsem hodně netakticky nechal druhého “mě uviset”. Faktem je, že zase tolik bych asi neutekl, ale vyjíždělo by se na kolo lépe :-). Na kole ostatně přišla perla – vyjížděl jsem jako třetí (přezouvání mi vůbec nejde a tentokrát jsem to doplnil legračním nasedáním na kolo, kdy jsem se nemohl trefit do nášlapů) – holt letos poprvé na silničce. Tímto poděkuji Jaromírovi Vyskočilovi – kolo bylo připraveno perfektně. Na výjezdu z Kutné Hory jsem se naopak cítil na kole super a zválcovali jsme prvního nasednuvšího (ten zjevně nepřezouval a jel v jedněch botách) a subjektivně jsem se blížil k prvnímu … jenže hned jak jsme vyjeli z Kutné Hory, opřel se do nás vítr a já měl pocit, že mi někdo zatáhnul ruční brzdu. Naopak první zjevně chytil dech a, to nejde nazvat jinak, zmizel v dáli. Až na konec Malešova jsem se tak trápil a spíš čekal, kdo všechno mě docvakne.
Na vrcholu jsem se ohlédnul a taky jsem kousek za sebou viděl dalšího závodníka a vzal to za fakt, že na obrátce budu třetí. Jenže po výjezdu sice vítr snad ještě zesílil, ale složil jsem se do řidítek a najednou mi přišlo, že to jde. Na obrátce jsem tak na prvního ztrácel už (odhadem) 4 minuty, ale naopak na třetího jsem tak minutu k dobru měl – vůbec nechápu jak se to stalo – prostě najednou byl tak půl kilometru za mnou. Cestou zpět už naopak kolo letělo samo a bylo jasné, že tam toho moc nenajede nikdo. Občas jsem se ohlédnul, ale za mnou nikdo, takže jsem jel poměrně v pohodě a i ten závěrečný km po mizerné silnici spíše dával pozor na díry, než závodil. A výsledek se dostavil – zajel jsem do depa, začal se přezouvat a koukám, ten třetí závodník už vybíhá z depa – opět mě sjel a přezul se mnohem rychleji než já. Trochu mě to nakoplo a vystřelil jsem z depa poměrně svižně.
Na běhu mě překvapilo, že i po tom kole se mi běželo docela dobře, akorát záda opět připomenula, proč na čisté běhy chodím s bederním pásem – dopad na pravou nohu “nic moc”. Ale cca po kilometru jsem se dotáhnul na druhého a lehce ho “přejel”. Jenže opět překvapení – u kamzičí stezky mi zase najednou dýchal na záda a další km jsem si ho táhnul za sebou. Hodně mě to znervóznělo, resp. jsem nechápal, co se děje. Poslední výběh k Velkému rybníku jsem proto udržel tempo a … za mnou najednou nikdo. Uklidnil jsem se a pokračoval v klidu dál. Odhadem za kilometr po bývalém “tunýlku” (proč ho rozorali nechápu, byla to nádherná část) opět dusot za zády a kolega tak deset metrů za mnou. To už jsem skoro nevydržel, takže od trojice jsem raději skorofinišoval – naštěstí v pohodě do druhého místa. Gratulace vítězovi – nadělil nám 5 minut a na kole z nás udělal statisty.
A samozřejmě dík Vavisovi – jen houšť podobných akcí, kde vládne pohoda a každý si má možnost zabojovat a zasportovat dle vlastí chuti.
Kouřim 2013 a běh kolem Harrachovky 2013
Tak tento víkend byl ve znamení “dvojboje” – v neděli Kouřim 10km (raději nepočítat pokolikáté) a v pondělí Velikonoční běh kolem Harrachovky v Táboře – 7,5 km. Po katastrofě v Pečkách musím říct, že jsem do Kouřimi jel s hodně velkými obavami, ale nakonec to šlo. Čas v Kouřimi sice průměrný, ale vzhledem k podmínkám potěšil, v Táboře vůbec neodhadnu, ale cítil jsem se dobře. V každém případě jsem po měsíci měl pocit, že konečně běžím jak mám a nebolí mě po dvou km celé tělo … tak snad je viróza už zažehnána. Počasí si s námi naopak letos pohrává – předloni v Kouřimi svítilo Slunce jako o život a běželo se v krátkých rukávech jako v létě, letos se spodní část běžela na směsi sněhu a zmrzlého bahna … a jestli něco nesnáším, tak je to právě tahle kombinace, kdy jeden krok bota drží a druhý uletí bez odrazu – zlatý asfalt 🙂 Nicméně mi to tentokrát tolik nevadilo, byl to jen ten kousek dole podél potoka a na kostkách se mi běželo dobře, dokonce, k mému překvapení, velmi dobře. Hodně jsem se bál seběhů, protože mě v posledních týdnech potrápily klouby právě na sebězích – ale tentokrát nic, resp. až na konci druhého se ozvala kyčel, ale jenom slabě (kdybych o tom tolik nepřemýšlel, možná by to dokonce bylo úplně O.K.).
Naopak druhý den na Harrachove jsem se trápil – po prvním kilometru relativně pevného povrchu přišel sníh, led, zmrzlé bahno a bláto – a začal jsem trpět. Já tenhle typ terénu prostě neumím, takže mi nohy klouzaly zleva doprava a vůbec jsem nešel do odrazu … a trápil jsem se vlastně až do toho posledního km, kdy jsme se vrátili na pevnou cestu. Hlavně v půlce byl opět pevný povrch, jenže při představě, že mě čekají cca 2 km zpět tím “bahnoledem” jsem se skoro nechtěl obracet zpět. Ale jinak je to nádherná trať – podél Lužnice, lesní cestička přírodou, střídají se povrchy – hlína, štěrk, na začátku asfalt … opravdu hezká cesta, určitě hezká i na romantickou procházku.
Tak uvidíme jak to bude dál, ale tento týden by mohl být předzvěstí zlepšení a srovnání (hlavně kloubů a šlach) 🙂
Běh Milénia 2013 – Chýnov u Tábora
Druhý letošní závod byl opět v novém působišti – cca 10km od Tábora v Chýnově. Zjevně již tradiční závod v běhu (silnice) na 5,9km. Ozvláštnil jsem si to cestou, takže jsem na závod vyrazil na kole – aspoň jsem se nemusel nijak moc rozcvičovat a rozběhávat. Hlavní závod navazoval na sérii běhů pro děti – určitě super věc, která se začíná objevovat čím dál více a věřím, že přitáhne ke sportu dost dětí. Co jsem naopak nepochopil – jmenné čtení závodníků před startem – v mraze to znamenalo cca 5 minut mrznutí před startem v lehkém běžeckém oblečení. Myslím, že původní záměr – ověřit, kdo všechno je na trati, aby se dal v cíli odpočítat poslední závodník – byl splněn z poloviny, hlavně v závěru už pořadatelé stejně čísla moc neregistrovali a pokud by někdo náhodou mávl rukou, vzali by ho za příslušného závodníka. Takže jediný výsledek IMHO byl krátké mrznutí před startem a seřazení závodníků na startu především podle čísel. Možná by bylo lepší nechat závodníky seřadit dle libosti – většina si rozumně stoupne podle své výkonnosti a omezí se strkanice na startu. No a pro zabezpečení závodníků stejně jelo sběrné auto, které v pohodě pohlídalo, jestli už na trati nikdo není (pominu fakt, že pokud se někdo tento den prezentoval, tak asi chtěl běžet a na startu stál …). Naopak naprosto super byl čaj/grog v cíli – po běhu v mraze je to “to pravé ořechové” (a lituji, že jsem byl na kole a musel si dát jenom čaj …).
Zároveň pochválím trať – pestrých 5,9 km po zasněžené silnici. Až na pár krátkých klouzajících úseků byl ujetý sníh s jemným posypem, takže se běželo velmi dobře. A za sebe jsem velmi spokojen – celkově bych to viděl tak na 6-7. místo (bohužel jsem pospíchal – na vyhlášení jsem nečekal) a běželo se mi velmi dobře, vlastně celou cestu jsem někoho dobíhal – předbíhal. Hlavně poslední závodník mě hodně překvapil – dotáhl jsem ho tak na čtvrtém kilometru a protože závěr mívám slabší, čekal jsem, kdy se kolem mě zase přežene. Ale dusal ještě přes kilometr těsně za mnou a najednou “odpadl” na pár metrech. Skoro jsem zalitoval, že nebude finiš. Tak uvidíme, jak se bude dařit dál – v posledních letech mám spíše tu zkušenost, že dobrý začátek znamená mizernou sezonu a naopak …
P.S.: Tak nakonec vítězství v kategorii – začínám mít ze sezóny obavě větší a větší …
Duatlon Mělník 2012 – bronzová sranda
Asi poslední letošní duatlon – Chloumek u Mělníka. Již potřetí byť letos s pozměněnou cyklistickou tratí. A ukázka toho, jak může i závodník běhající a jezdící duatlony/triatlony přes dvacet let (bohužel už je to tak), jet naprosto amatérsky a co horšího, pořád se vejde na bednu … Jako bych to za poslední dva roky neznal, opět jsem si stoupl na startu dozadu, takže po 300 m bylo čelo 100 m přede mnou a už jsem ho jenom dotahoval/z zpovzdálí sledoval. A to se mi běželo fakt dobře, jenže při této úrovni jsem prostě tu ztrátu, kdy jsem se protlačoval přes pole, neměl nárok dohnat. Rychlé obutí na kolo (díky bohu za něj) – start a předvedení další amatérské vložky. Čelo závodu jsem měl na dohled a hádám, že po cca 2km tak 200 metrů před sebou vedoucí dva závodníky a za nimi trojice, kterou jsem chtěl dotáhnout a jet v menší skupince, případně se zkusit držet někde v dohledu té první dvojice … jenže ouha, na 4-tém km jsem tu trojici dohnal a během 500metrů roztrhal, takže jsme zbyli jenom dva. A k dovršení všeho jsem kolegu na prvním kopci setřásl, protože jsem se pozdě ohlédnul a to už byl “v nedohlednu”, takže od šestého km sólo závod s vědomím, že dvojice přede mnou je daleko a nemám nárok je dohnat, a zbytek za mnou jsem vlastně jenom čekal, kdy mě dotáhne a zválcuje. Někde kolem sedmého km jsem si tak připadal, jako naprostý babral a amatér. Co horšího, na tom třetím místě jsem vydržel až do cíle, když už jsem za celou cestu nikoho před ani za sebou ani nezahlédnul… místo potěšilo, myslím, že i čas byl slušný, ale pro sebe to beru spíš jako výsměch a ponaučení, že příště “tudy ne, přátelé, rudy cesta nevede”.
Samotný závod byl klasika – hezký běh po lesních cestách a kolo, které se měnilo na poslední chvíli (díky zemědělcům a hluboké orbě) – obě perfektně značeno, byť sám, skoro nikde jsem na kole neváhal – jen několikrát mohla být šipka umístěna dříve před křižovatkou – už jsem brzdil, když jsem si nebyl jist kam a v poslední chvíli ji uviděl – ale to mohu přičíst spíše svému “sokolímu” oku a nezkušenosti na MTB. V každém případě jsem byl překvapen – trať byla IMHO mnohem méně náročná (na techniku jízdy) než ta minulá – takže na silničních úsecích jsem pořád koukal, kde už se zahne na pole/do lesa. Jenže pro mě (silničáře) to byla nakonec velká výhoda a lenost, že jsem zadní sjetou gumu nevyměnil za novou se ukázala jako zlatá – hodně přefouknuté kolo s minimálním vzorkem letělo po těch silničních úsecích jak splašené. A na těch pár terénních místech jsem to prostě “podržel na rukou” a přibrzdil.
A závěrečný běh už byl spíše povinnost – jsem zvědav na výsledky- první kolo jsem docela flákal, ale v druhém jsem měl pocit, že zase tak pomalu neběžím a pár závodníků o kolo zpět jsem ještě dal. Ale pořád to bylo s vědomím, že umístění už je vlastně dáno a jde jenom o čas.
Organizátorům skládám poklonu – vše běželo super od registrace, přes měření čipy, značení až po občerstvení v cíli. Pokud bude čas a síly za rok se zde určitě zase ukážu (a předvedu zase nějaký amatérský kousek).
P.S. Ani kdybych se držel na začátku vedoucí dvojice- zjevně bych na ně neměl, ale aspoň trochu bych je potrápil … takhle si jeli ve dvou “závod sami pro sebe”.
Manažerské hlavy pomazané (a Kolínská 10-tka)
Vzhledem k faktu, že jsem se rozhodl změnit pracovní pole působnosti jsem musel absolvovat několik rozhovorů s nadřízenými … a znovu a znovu mě nepřestávají překvapovat. Lidé, kteří tak rádi pronášejí hesla “když to nepůjde s Petrem, půjde to s Pavlem”, jsou najednou překvapeni, že někdo jiný to chce zkusit jinde. Co na to říci? Možná jenom: “Pánové, pánové, pánové. Já vás tady pozoruji a nestačím se divit. Existuje věc jako respekt k druhým (byť podřízeným) a kdo ji nemá, nezaslouží si respekt vůči sobě.” Snad to ani nebudu více rozebírat – celá situace je opravdu spíše úsměvná ukázka “světovosti” manažerů v ČR.
Takže důležitější událostí z minulého týdne byla kolínská 10-tka. Dostal jsem se sem asi po třech letech, díky termínové kolizi s Melechovem. Je to docela fajn běh – skoro celá cesta po silnici, snad jen krátký úsek u Klavar po lesní a polní cestě. Klasická obrátková trať a tím pro mě klasický problém – nevím proč, ale pravidelně po obrátce “zvadnu” – je celkem jedno, jestli je trať 8, 10, 15 nebo 20 km, ale do obrátky se mi běží dobře a po obrátce “deka”. Celkově jsem byl spokojen – sice jsem trochu doufal, že se dostanu pod 37 minut, k tomu mi pár vteřin chybělo, ale stejně to byla letos asi nejrychlejší desítka. A ještě víc mě potěšila účast – stovka běžců už je znakem, že se o závodu ví a lidi si do Kolína přijdou rádi zaběhat. No a za dva měsíce je další kolínský běh – Drozd – s mnohem delší tradicí a také mnohem prestižnější. Takže vzhůru do něj, běhá se dobře a areál v Borkách je pro běhy jako stvořený, bylo by hřích tam nezajít (a nezaběhat si).
Triatlon Pardubice Hrádek 2012
Tak po několika sranda akcích (bez urážky) zase jedna oficiálnější – Triatlon Pardubice. Zhruba 120 startujících a podle oddílové příslušnosti minimálně třetina organizovaných sportovců – tak tady bylo vidět, že je to oficiální akce – ostatně za rok oslaví čtvrtstoletí (dříve triatlon Mělice). Byl jsem tu sice poprvé, ale přesto jsem byl docela mile překvapen organizací – nebyla tady taková prodleva od konce registraci po start závodu, ani depo nebylo zcela uzavřeno, takže pokud někdo chtěl ještě upravit boty/věci na oblečení – byla možnost. Pořadatelé využili super prostředí na plavání – široká pláž, takže i start této masy lidí byl celkově bez problémů a úsek cca 300m k první bójce byl dostatečný, aby se to už natáhlo a nenastal klasický boj při zatáčce.
O to více mě překvapilo kolo – nevím, ale zdá se mi, že Pardubice a okolí mají “fetiš” v obrátkách – tady, duatlon Břehy, triatlon Konopáč, všude se jede trať s několika obrátkami. Určitě bych byl pro, aby se trať protáhla i na druhou stranu od depa a ušetřili se tak dvě otáčky … trať na běh by se určitě dala udělat i kolem vody, aby se s tou cyklo nekřížila. Naopak depo bylo zorganizováno velmi dobře a vždy se z jedné strany vbíhalo a na druhou vybíhalo. Potěšil mě i fakt, že je to další triatlon “bez draftingu” – i zde jezdil motocykl s rozhodčím, který kontroloval rozestupy. A pokud jsem mohl sledovat, nikdo nedostal žlutou a celkově bych řekl, že to bylo vzato rozumně – těch 10m asi nebylo dodrženo vždy, ale na druhou stranu jen výjimečně jsem viděl někoho jet méně než cca 5m (samozřejmě vyjma obrátek, kde se to na těch pár metrů “scukne”. Trochu nepříjemné na tom je, že občas někdo (především na začátku) trochu přecení síly – vystartuje a předjede, aby po chvilce “zvadnul” a každý přeci jen chvilku váhá, jestli má jet znovu dopředu – mírně ho to zpomalí. Běh byl z velké části po asfaltu a musím říct, že to snad byla jediná část, kde jsem asi mohl nějaký čas získat – jenže mi přišlo, že Slunce peče shora i zdola z asfaltu a běželo se mi příšerně – čas běhu tomu odpovídá, katastrofa to není, ale rozhodně žádná sláva. Celkově mě ale v této konkurenci 15.té místo překvapilo – zvláště když podle startovky široko daleko kolem téměř výhradně profesionální sportovci – s celkovým časem také velká spokojenost, takže zatím pořád trvá letošní vlna solidních výkonů a začínám se děsit, kdy bude u konce.
Na pořadatele bych měl snad jedinou připomínku – výsledky se na netu objevily poměrně pozdě (až druhý den po poledni – a to při vybavení chip systémem je škoda. Jinak to bylo zvládnuto skvěle, dopoledne program pro děti i samotný závod a lze jen poděkovat + popřát hodně štěstí do dalších ročníků.
Dačického 12-tka v roce 2012 – je to TRADICE
Jestliže jsem před třemi lety u prvního ročníku doufal, že se začíná nějaká tradice … letos se zdá již skoro jisté, že tehdy opravdu tradice začala. Čtvrtý ročník přilákal již více naž 120 závodníků a podle reakcí a náladě v depu je jasné, že pro mnohé z nás už je Dáča jistota, které se chceme účastnit. Vavisovi a celému CD-KH se povedlo založit závod, který je pohodový, ale přesto se běhají i velmi slušné časy. Fantastická atmosféra v cíli, kde potleskem diváci odmění snad všechny závodníky je přesně tím důkazem, že tady se cení odvaha do závodu jít a dát do toho vše, bez rozdílu, jestli to znamená čas horší nebo lepší. Přesně to je ten správný běh “pouťák”, kde se potkají skoro-profíci a lidé, kteří běží jen několikrát do roka. A zároveň zde CD-KH ukazuje, že i tento amatérský závod může klapat – od startu po doběh je vše dobře zorganizované, nechybí sranda kategorie typu “běh pro pivo”, “závod 100kg+”, nechybí závod pro děti, je občerstvení v cíli – voda, ovoce a nějaká sušenka … prostě věci, které lze levně pořídit, ale závodu dodají šťávu. Ovšem nejdůležitější je asi ta super trať – Kutná Hora má to štěstí, že údolí Vrchlice je pro běh skoro ideální a pohledy na chrám sv. Barbory a na Kutnou Horu jsou nádherné a všimnout si jich asi musíte i při závodu.
K samotnému závodu řeknu jen tolik, že časy byly opět lepší a mě potěšilo, že i ten můj … další ukrojená minuta je fajn. Letos tomu určitě hodně napomohlo letošní počasí – příjemná teplota, trať sice mírně namočená po nočním dešti, ale rozhodně v pohodě, snad jedině ten vítr na panelce nás trochu potrápil. Odhaduji to tak ne osmé, deváté místo … snad tedy i nějaké body do poháru kutnohorska :-). Ale možná to nejdůležitější … běželo se mi dobře a klidně – snad celou cestu jsem byl v klidu a běh si užíval. Užíval a těšil se na další závody.
LinkedIn
