Stát se straníkem
Historická zkušenost naší země dává pojmu „straník“, „být ve straně“ lehce pejorativní nádech. A svým způsobem se není čemu divit – ta strana s velkým S, tedy KSČ, která se později „přejmenovala“ na KSČM prostě předváděla činy na které asi málokdo může být hrdý. Když už jsme u toho, je třeba říct, že její přejmenování je čistě kosmetická záležitost – jsou to stejní lidé, stejný program, … tedy stejná strana a jedno písmenko na tom nic nezmění.
Nicméně je zvláštní, jak se tento pejorativní nádech u stranictví drží, resp. se objevil znovu. Část lze přičíst na vrub historii, ale část také chování dnešních stran, které se staly až příliš často „továrnami na byznys“ případně „společenství mocných“. Kolik lidí dnes vlastně je ochotno vstoupit do strany bez nějaké ambice jít do velké politiky … jenže dle mého názoru právě tato vrstva politickým stranám chybí. Prostě lidé, kteří chtějí vyjádřit svůj názor, pomoc v rámci své obce = světa, který znají a věří, že ho mohou ovlivnit. Co je 99% lidem po zákonech a velké politice? Podívejte jak dlouho se sestavovala poslední politická vláda, jak nevládne ta stávající … a nic moc se neděje. Vrcholová politika se už tak odtrhla od reality, že se lidé na oplátku odtrhli od ní. Jak Frantovi Vonáskovi změní život, že se změní DPH z 18 na 19% – v podstatě nijak. Na ceny zboží má daleko větší vliv, jestli je v blízkosti několik supermarketů, které si konkurují, než nějaká vláda v Praze. Zcela evidentně dnes tento vliv vykrystalizoval u ČNB a hypoték – přes snížení centrální sazby zůstaly půjčky komerčních bank na stejném. A ono je to dobře – těch 200 volených zástupců povětšinou nemá ani zdaleka odbornost a schopnost rozhodovat, co je správné a co ne – to udělá společnost jako celek. Jenže těchto 200 si to stále nechce přiznat a místo zjednodušení pravidel a umožnění společnosti se s těmi pravidly sžít a akceptovat je (= být schopni je kontrolovat a vymáhat jejich dodržování) vymýšlejí stále nová.
Takže strany by měly (alespoň si to myslím) přestat hledat lidi s ambicí jít do vrcholné politiky, ale hledat lidi s ambicí pomáhat a udržovat svoje malé okolí – obec město … z těch je možné později vybírat ty, kteří mohou jít zastupovat do vyšších celků, ale pokud jsou prohnilé místní pobočky stran, … centrála bude taky zapáchat.
A zároveň si myslím, že by lidé, pokud cítí, že mají s nějakou stranou hodně podobné názory do nich měli přicházet a pomáhat v rámci svého malého okolí, případně se ptát těch „nahoře“ proč dělají to, co dělají … ne všichni rozumí pravidlům EU, sestavování rozpočtu, … ale fakt, že se zakázka rozdělí na menší, aby se nemuselo vypisovat výběrové řízení a dostala to „spřízněná firma“ asi pochopí každý .
Jak se rodí závod a snad i tradice
Kutná Hora
Co říci k běhu a závodu samotnému? Byl to první ročník, což bylo vidět – každý začátek je těžký. Super bylo, že si nikdo na nic nehrál a závod byl prezentován jako amatérský závod – nikdo nečekal profesionální organizaci a snad po ní ani netoužil. Naopak, drobná zaváhání ukazovala, že závod začíná a dávají prostor ke zlepšení. Každopádně by se mělo jednat spíše o akci pro amatérské běžce, kteří si přijdou zasoutěžit pro radost a prověřit svojí kondici. Tomu odpovídá i trať, která prověří fyzičku závodníků, ale příjemné prostředí dá možnost závod běžet v klidu a pro hezký pocit z běhu. Značení sice nebylo ideální, ale opět je to spíše daň prvnímu ročníku a neznalosti většiny běžců – pro příště bych doporučil věšet fáborky na tu stranu, kam bude příští odbočka. Z řad doprovodu by se asi i našlo pár dobrovolníků, kteří by došli na některé křižovatky a ukázali směr – hlavně v závěru, kdy už běžci „přes pot nevidí“. Nicméně i drobná zabloudění spíše pobavila, než bolela a příští rok se jistě sejde pár letošních účastníků, kteří budou trať trochu znát a usměrní „nováčky“.
Takže děkuji i touto cestou pořadatelům, blahopřeji jim, že se na první ročník sešlo skvělých 50 účastníků a těším se, že za rok opět na zatroubení motoráčku vyrazím na 12 km trať v davu podobných „bláznů“. Bylo mi ctí si zaběhat a snad i být u začátku nové každoroční sportovní události v Kutné Hoře.
energie
projekt knihovna -požadavky x Use Case x Use Case diagram
Když už jsme si připravili Use Case diagram (a není ještě úplný), měly bychom si říci, jaký je vlastně rozdíl resp. vztah mezi požadavky, Use Case a Use Case diagramem. Čtenáře poprosím o schovívavost, ale budu používat anglický termín Use Case namísto českého Případy Užití, který je i u nás obecně používaný a nechci být jazykový puritán.
Takže shrňme si to:
Požadavky
Jsou seznam operací, které bude systém provádět, respektive, které budou jednotliví uživatele používat, většinou by mělo být alespoň trochu popsáno o co jde (často jen slovně) a kdo činnost provádí/má k ní oprávnění.
Diagram Use Case
Obsahuje jednotlivé uživatele/role (Actors) a procesy (Use Cases) s naznačením, co kdo má oprávnění provádět. Zde již je vidět jistý náznak objektové hierarchie – mezi uživateli se často používá vztahu generalizace. Což je vlastně zobecnění, tedy “nadtřída” a naopak vztah specializace, což je potomek, tedy podtřída. Mezi procesy pak existují vztahy <<include>> a <<extends>> – píše se na šipku spojující procesy (Use Case-y, jestli to tak mohu skloňovat) a vede směrem k případu, který se v tom prvním používá – tedy například šipka s include vede od rezervovat knihu k procesu najít knihu … když chceme knihu zarezervovat, musíme jí předtím najít – velmi často je proces ke kterému vede vztah <<include>> sám o sobě nepoužitelný. Spojení extends je méně časté a ukazuje rozšíření dané funkce, případu, které nemusí vždy nastat – při přidávání knihy bychom mohli zakládat kategorii (žánr), ale to jenom tehdy, pokud by již daný žánr neexistoval … Určitě sek tomu při zpřeňování ještě dostaneme.
Use Case – Případy užití
A konečně poslední varianta – není to graf, ale seznam jednotlivých Use Case, spolu s popisem jednotlivých kroků a jejich odpovědností – vhodné je pro popis používat jistý pseudokód – ať už anglický, nebo čestký, tedy “když/if, jinak/else, dokud/while …” nejdůležitější je abychom myi zákazník popisu rozumněli.
Nejjednodušší je asi zápis do tabulky
| Rezervování knihy | ||
|---|---|---|
| krok | role | popis |
| 1 | uživatel | vyhledání knihy |
| 3 | uživatel/knihovník | IF knihovník |
| 2.1 | knihovník | – vyhledat uživatele |
| 2.2 | knihovník | END |
| 3 | system | ověřit stav uživatele |
| 4 | system | IF uživatel není zablokován |
| 4.1 | system | – založit rezervaci knihy |
| 4.2 | system | END |
Všimněme si jedné drobnosti – v tuhle fázi často ignorujeme stavy kniha nenalezena, uživatel nenalezen – většinou procházíme typické scénáře. Na výjimky/speciální případy bude snad čas později. Jde spíše o to si popsat s uživatelem standardní běh systému.
Projekt knihovna – Use Case
Protože jsme si posledně definovali požadavky a kreslili si je do grafu podobně jako Use Case, jediné co nyní potřebujeme je uvědomut si – spolu s uživatelem, kdo jaké dělá/používá. Identifikovali jsme čtyři možné role – host, uživatel, knihovník a administrátor. Tak jim tedy přiřaďmě jednotlivé akce – zde je určitě prostor pro diskuzi se zákazníkem, protože na něm je určit, jestli host smí prohlížet seznam knih, uživatel si sám půjčit knihu, …
Výsledný UML diagram vypadá následovně:
Jestli se ptáte, v čem je diagram vytvořen, je to IDE NetBeans, aktuálně v 6.7. Volba prostředí již asi i přeurčuje, kam budu dále směřovat a jaké možnosti budeme mít.
LinkedIn
