Českobrodská vánoční desítka – běh mrazivou krajinou
Každý rok poslední běh před vánočními svátky absolvuji (už čtvrtým rokem) v Českém Brodě. Jejich Vánoční desítka je snad každý rok jiná a každý rok zajímavá. Srovnávat roční časy je skoro zbytečné, protože každý rok je trať jiná. Trať je jinak stejná jako na jaře – 5 km mírně do kopce (velmi mírně) po asfaltové cestě, na začátku obcí a podél rybníka, poslední dva km lesem. A zpět naopak 5 km mírně zkopce. Tento zimní běh jsem zažil už snad ve všech kombinacích – od skoro jarního počasí Slunce a +10 stupňů, přes 20 cm břečku a teplotu těsně nad nulou (asi nejhorší) po letošní mrazivou (kolem -8 C) s prvními dvěma km posolené břečky a dalšími třemi uježděného sněhu. Musím se přiznat, že mi ten sníh vyhovoval skoro více než rozsolená sněhová břečka do první vesnice. Ale vvšichni měli stejné podmínky, takže se stejně jako každý rok jednalo o povedený (velmi povedený) závod, možnost potkat se s podobně “šílenými” lidmi, kteří neváhají jít běhat v mrazu, v dešti, ve větru, … a těsně před svátky trochu odpomoci očekávanému energetickému příjmu. Děkuji tímto pořadatelům, že se zhostí nevděčné organizace a připravují pro nás “závodníky” možnost sepotkat a společně potrápit tělo.
Zároveň zdravím všechny další běžce a přeji jim touto cestou hezké svátky a do nového roku ať nám to všem běhá a hlavně ať se nám vyhýbají zdravotní problémy a zranění – běhu zdar.
Tak po shlédnutí výsledků mohu říct, že jsem spokojen i s časem – na teplotu -12C to dopadlo IMHO velmi dobře a Sudějovu jsem ostudu neudělal :-). Fotografii po doběhu přikládám …
Evoluce – cesta bez cíle?
Včerejší přednáška v kavárně Potrvá se opět dotkla evoluce … ostatně když už je rok s výročím 200 let od narození Charlese Darwina (12. února 1809 – 19. dubna 1882), je to stylové.
Určitě je třeba si říct, že evoluce jako taková je založena na jednoduchém principu – 1. generace – 2. reprodukují se ti “úspěšní” – 3. nová generace s dědičnou informací obsahující více genů těch úspěšných. Ze statistického hlediska se tedy dá předpokládat, že bude více přežívat gen/schopnost, která zvětšila šanci se rozmnožit. Je to jednoduché, až primitivní, ale zdá se, že velmi efektivní.
Sám o sobě tento jednoduchý princip dává větší šanci vylepšením, na druhou stranu se zjevně evoluce nevyvýjí lineárně jenom směrem vpřed – existují úkroky, kroky zpět. Mnoho se objevuje několikrát, znovu zaniká, případně se objevuje podobně na různých místech – příkladem může být často zmiňované oko, které se u primátů i hlavonožců vyvinulo zcela odlišnou cestou a přeci jen má docela dost společného. Za zmínku určitě stojí fakt, že lidské oko má rozhodně k dokonalosti daleko, spíše se dá říci, že se moc nepovedlo.
Za zmínku stojí i fakt, že motorem evoluce často bývají “katastrofy” – standardně se totiž vývoj pohybuje vpřed spíše pomalu – přeci jen se ty výhody pro další zachování svého genomu projevují ve velké populaci pomalu … naopka v okamžiku, kdy drasticky zůžíme populaci, v malém množství mají mutace daleko větší šanci a rychlost prosazování (naopak je i větší riziko, že se prosadí nějaká porucha – ty ale mají často za následek konec druhu a proto o nich ani nevíme. Ostatně zdá se, že i člověka “nakopla” jedna z katastrof – konkrétně výbuch sopky (supervulkánu, abychom byly přesnější), který zmenšil populaci tehdejších hominidů a urychlil jejich vývoj. Vedlejším efektem je, že jsme náchylní k některým chorobám.
Dalším poznatkem je “nekonečnost” evoluce – protože je to hra mezi druhy, nemůže nastat, že by byl jeden “ideální” a vývoj ukončil – ty ostatní se totiž přizpůsobuje a jemu se mění okolí – mění se tedy i ta samotná definice pojmu “ideální” – přesněji by asi bylo adaptovaný na prostředí. Jinými slovy adaptovat se lze, ale protože okolí se mění, nelze zůstat staticky adaptován.
Nuž tedy vzhůru, jaký bude náš následovník vzešlý z našeho druhu?
Bathory – slovenský velkofilm
film o Čachtické paní (jinak uherské hraběnce Alžbětě Bátkory) ze sloveské produkce jsem viděl více než rok po premiéře a sledoval jsem ho se značnou nervozitou, protože po shlédnutí filmu Jánošík, který k ní byl přirovnán jsem měl ze slovenské kinematografie smíšené pocity. Tentokrát musím naopak převážně chválit. Film představuje hraběnku jako “normální” ženu – na svojí dobu vzdělanou a moudrou, která byla oblopena věcmi, kterým mnozí neporozuměli (především pro svojí nevzdělanost, případně hloupost) a proto se staly základem pověsti o kruté Čachtické paní. Samozřejmě jde jen o film a nikoliv rekonstrukci faktů, ale byl IMHO velmi dobře zvolen tento přístup na místo amerického horroru o kruté upírce. Film má určitě spád a snaží se postavy vykreslovat s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, s jejich omyly i pozitivními činy.
Abych jenom nechválil … role mnicha vědce měla asi sloužit k zdůraznění myšlenky “nejprve se dívej a snaž pochopit a pak teprve suď”, ale její předloha ve filmu Van Helsing (aspoň jsem o tom přesvědčen) do filmu naprosto nezapadla – byl to “americký komiks uprostřed Babičky od Boženy Němcové” – měl asi i odlehčit atmosféru, ale jediné čeho, dle mého názoru, dosáhl je zesměšnění celého filmu a odebrání zdání reality. Druhou výtku bych měl k českému dabingu … byl pravda dobrý, ale … zbytečný – řekl bych, že film ve Slovenštině by působil věrohodněji a problém s porozuměním by nenastal.
Takže kdo neviděl, doporučuji. Na rozdíl od “Jánošíka”, který se snažil o podobný přístup (představit hrdinu/hrdinku jako člověka bez mýtů) je to IMHO film podařený a sledoval jsem ho s napětím.
Statistiky
Filed under: Ekonomika, finance, Politika, Život jako takový
Pro mnoho je slovo statistika možná hrůza z vysoké školy, pro mnohé jakási odnož matematiky, pro mnohé tabulky výsledků fotbalových teamů, počty branek, … Setkáváme se s ní skoro pořád při hledání nějakých obecných pravidel, trendů ve věcech, které se na první pohled zdají náhodné, nepředvidatelné, podivné. Hovoříme o ní samozřejmě, bereme jí jako argument – “podle výsledků výzkumu veřejného mínění …”, “roční pookles HDP …”, “míra nezaměstnanosti dosáhla …”, “inflace se pohybuje okolo …”, “průměrná mzda vzrostla …”. Jenže víme vlastně co nám ta čísla říkají a jestli závěry, které z nich děláme nejsou naprosto nesmyslné? Kolik lidí by alespoň přibližně dokázalo říct, z čeho se skládá Hrubý Domácí Produkt a jak se liší od Hrubého Vnitrostátního produktu? Kdo má představu, co se vlastně skrývá za spotřebitelským košem, pomocí něhož se měří míra inflace?
O tom, jak si lze se statistikou hrát by šlo určitě napsat mnohé – od nejjednodušších formulací “máme již celou polovinu loňského zisku” x “v tuto chvíli máme pouhou polovinu z loňského zisku”, přes neuvedení zdroje dat – vzorku, otázky. O tom, že lidé odpovídají podle pořadí otázek různě, vědí všichni statistici. Stačí se nejprve zeptat na toleranci a antirasismus a následně na vztah k romům a skoro všichni budou kladní/neutrální. Naopak pokud budou nejprve otázky ohledně zvýšené kriminality menšin a následně vztah k romům … dočkáme se určitě jiných odpovědí. Stejně tak u voleb záleží jaké volby zvolíme – většina lidí raději zaškrtává něco ve středu, takže volby do půl hodiny, hodinu, dvě hodiny, více než dvě hodiny povedou k jiným výsledkům (hlavně průměru) než hodinu, dvě hodiny, 5 hodinm více než pět hodin.
Opatrně tedy při čtení čísel a statistik – např. fakt, že HDP pokleslo o 2 procenta je asi nepopiratelný (pokud pomineme puntičkáře hádající se o promile), ale pro konkrétního obyvatele ČR to nemusí znamenat vůbec nic. Volební průzkumy berme taky s rezervou – dělal se na nějakou objednávku (někoho) a dělali ho lidé s nějakou preferencí.
LinkedIn
