Vzhledem k faktu, že jsem se rozhodl změnit pracovní pole působnosti jsem musel absolvovat několik rozhovorů s nadřízenými … a znovu a znovu mě nepřestávají překvapovat. Lidé, kteří tak rádi pronášejí hesla “když to nepůjde s Petrem, půjde to s Pavlem”, jsou najednou překvapeni, že někdo jiný to chce zkusit jinde. Co na to říci? Možná jenom: “Pánové, pánové, pánové. Já vás tady pozoruji a nestačím se divit. Existuje věc jako respekt k druhým (byť podřízeným) a kdo ji nemá, nezaslouží si respekt vůči sobě.” Snad to ani nebudu více rozebírat – celá situace je opravdu spíše úsměvná ukázka “světovosti” manažerů v ČR.

Takže důležitější událostí z minulého týdne byla kolínská 10-tka. Dostal jsem se sem asi po třech letech, díky termínové kolizi s Melechovem. Je to docela fajn běh – skoro celá cesta po silnici, snad jen krátký úsek u Klavar po lesní a polní cestě. Klasická obrátková trať a tím pro mě klasický problém – nevím proč, ale pravidelně po obrátce “zvadnu” – je celkem jedno, jestli je trať 8, 10, 15 nebo 20 km, ale do obrátky se mi běží dobře a po obrátce “deka”. Celkově jsem byl spokojen – sice jsem trochu doufal, že se dostanu pod 37 minut, k tomu mi pár vteřin chybělo, ale stejně to byla letos asi nejrychlejší desítka. A ještě víc mě potěšila účast – stovka běžců už je znakem, že se o závodu ví a lidi si do Kolína přijdou rádi zaběhat. No a za dva měsíce je další kolínský běh – Drozd – s mnohem delší tradicí a také mnohem prestižnější. Takže vzhůru do něj, běhá se dobře a areál v Borkách je pro běhy jako stvořený, bylo by hřích tam nezajít (a nezaběhat si).

V sobotu 25.8. jsem se znovu vydal na smrt … teda vlastně na trať vTerra Melechov. Pro mnoho lidí to není tak náročné, ale já jsem přeci jen “silničkář” a 42km v terénu kolem Melechova je tak akorát na prověření sil. Letos ovšem musím říci, že jsem nadmíru spokojen – to, že dolů sjezdy neumím je realita – všichni mě předjížděli, ale do kopce jsem měl super pocit a až do cíle se mi jelo suprově. Trochu mě mrzí, že jsem cca 2km zakufroval, ale těch 5-6 minut se v celkovém času ztratí. Navíc to byla zjevně moje chyba – šipka byla zřetelná, když jsem se k ní vracel, ale zamlžené brýle a chvilka nepozornosti … stane se. Naštěstí tu trať celkem znám, takže jsem se obrátil opravdu brzo s pocitem “tady byla někde odbočka a vůbec to tu navíc nepoznávám …”. Jinak se mi docela líbila ta změna dole u Sázavy – trať se možná o cca 1km zkrátila, ale ta “stojka” byla po sjezdu fajn. Ke kolu mohu říct jenom to, že se určitě dá zajet rychleji (a za rok to samozřejmě zkusím), ale pokud nemá někdo (jako já) techniku v terénu, sáhne si hodně do zásob sil – paradoxně mě více bolely ramena a ruce než nohy, kde jsem měl pocit, že přidat do pedálů v kopcích by nebyl problém, dolů ve sjezdech by to problém byl :-). A tím byl určen i běh – dojel jsem 42-tý, ale dobíhal 25-tý a celkově 9-tý čas 🙂 skoro to vypadá, jako bych na kole rekreoval a teprve pak se rozeběhl. Ale letos se mi běžecky daří a vlastně celý kopec Melechov jsem vyběhl až na cca 50m pod vrcholem (a i tam to bylo spíše z rozumu, protože rychlá chůze byla asi svižnější než pomalý běh). Tradičně jsem se pak mnohem více vytrápil na sběhu dolů, ale ani to letos nebylo tak strašné. Spíše mě samotného překvapilo, že na běhu krize nepřišla, takže jsem pořád někoho předbíhal a až do cíle jsem měl dost sil. Letos mohu i potvrdit – kilometrovníky na trati na šipkách jsou 🙂 (loni jsem kritizoval, protože jsem si jich nevšiml) – jenže chlapi ve stavu ve kterém je většina z nás po 42km na kole a výběhu na Melechov jsou “skoro neviditelné” – já zaregistroval 3km, 4km a pak až 8km a to jsem se docela koukal po šipkách. Jinak ale musím značení kola i běhu pochválit – pár lidí sice zakufrovalo (včetně mě, díky vlastní blbosti a nepozornosti), ale tomu se asi nedá vyhnout a pokud jsem registroval, nikdo nekufroval nějak výrazně. Pravda na běhu bych některé fáborky umístil dříve za rozcestí aby řekli okamžitě “běžíš dobře”, ale jinak jich byl dostatek a zaváhal jsem snad na jediném místě – dole pod Melechovem u zříceniny. Tam jsem pravda vyběhl nad “nádvoří” přede mnou díra, takže mi jenom vyklouzlo “zatraceně a kam dál” – ale ten fáborek byl hned vpravo, stačilo se jen rozhlédnout :-).

V každém případě bych řekl, že úroveň Melechova jde nahoru – skoro o 10minut lepší čas a o 4 místa horší pořadí 🙂 – a to je dobře. Je super, že každý rok dorazí dost nadšenců amatérů a zkusí si to. A kdo zažil, ví, že je to 3 a více hodin “drsný závod” – jen málo úseků na kole je na uklidnění, jinak je to skoro pořád nahoru, dolů, terén. A běh … no kdo se z depa někdy podíval na ten výběh na sjezdovku … není to procházka. A zároveň je to vždy fajn výzva do dalšího roku – zkusit si zase “vyjet a vyběhnout Melechov”. Tak doufám, že se za rok zase s většinou na Melechovu potkám a taky mi zbude více času na potrénování techniky na kole – jestli počasí dá, zkusím zase pár minut ubrat dolů, abych se v pořadí nesunul dolů tak rychle 🙂

Tak po několika sranda akcích (bez urážky) zase jedna oficiálnější – Triatlon Pardubice. Zhruba 120 startujících a podle oddílové příslušnosti minimálně třetina organizovaných sportovců – tak tady bylo vidět, že je to oficiální akce – ostatně za rok oslaví čtvrtstoletí (dříve triatlon Mělice). Byl jsem tu sice poprvé, ale přesto jsem byl docela mile překvapen organizací – nebyla tady taková prodleva od konce registraci po start závodu, ani depo nebylo zcela uzavřeno, takže pokud někdo chtěl ještě upravit boty/věci na oblečení – byla možnost. Pořadatelé využili super prostředí na plavání – široká pláž, takže i start této masy lidí byl celkově bez problémů a úsek cca 300m k první bójce byl dostatečný, aby se to už natáhlo a nenastal klasický boj při zatáčce.

O to více mě překvapilo kolo – nevím, ale zdá se mi, že Pardubice a okolí mají “fetiš” v obrátkách – tady, duatlon Břehy, triatlon Konopáč, všude se jede trať s několika obrátkami. Určitě bych byl pro, aby se trať protáhla i na druhou stranu od depa a ušetřili se tak dvě otáčky … trať na běh by se určitě dala udělat i kolem vody, aby se s tou cyklo nekřížila. Naopak depo bylo zorganizováno velmi dobře a vždy se z jedné strany vbíhalo a na druhou vybíhalo. Potěšil mě i fakt, že je to další triatlon “bez draftingu” – i zde jezdil motocykl s rozhodčím, který kontroloval rozestupy. A pokud jsem mohl sledovat, nikdo nedostal žlutou a celkově bych řekl, že to bylo vzato rozumně – těch 10m asi nebylo dodrženo vždy, ale na druhou stranu jen výjimečně jsem viděl někoho jet méně než cca 5m (samozřejmě vyjma obrátek, kde se to na těch pár metrů “scukne”. Trochu nepříjemné na tom je, že občas někdo (především na začátku) trochu přecení síly – vystartuje a předjede, aby po chvilce “zvadnul” a každý přeci jen chvilku váhá, jestli má jet znovu dopředu – mírně ho to zpomalí. Běh byl z velké části po asfaltu a musím říct, že to snad byla jediná část, kde jsem asi mohl nějaký čas získat – jenže mi přišlo, že Slunce peče shora i zdola z asfaltu a běželo se mi příšerně – čas běhu tomu odpovídá, katastrofa to není, ale rozhodně žádná sláva. Celkově mě ale v této konkurenci 15.té místo překvapilo – zvláště když podle startovky široko daleko kolem téměř výhradně profesionální sportovci – s celkovým časem také velká spokojenost, takže zatím pořád trvá letošní vlna solidních výkonů a začínám se děsit, kdy bude u konce.

Na pořadatele bych měl snad jedinou připomínku – výsledky se na netu objevily poměrně pozdě (až druhý den po poledni – a to při vybavení chip systémem je škoda. Jinak to bylo zvládnuto skvěle, dopoledne program pro děti i samotný závod a lze jen poděkovat + popřát hodně štěstí do dalších ročníků.

Jestliže jsem před třemi lety u prvního ročníku doufal, že se začíná nějaká tradice … letos se zdá již skoro jisté, že tehdy opravdu tradice začala. Čtvrtý ročník přilákal již více naž 120 závodníků a podle reakcí a náladě v depu je jasné, že pro mnohé z nás už je Dáča jistota, které se chceme účastnit. Vavisovi a celému CD-KH se povedlo založit závod, který je pohodový, ale přesto se běhají i velmi slušné časy. Fantastická atmosféra v cíli, kde potleskem diváci odmění snad všechny závodníky je přesně tím důkazem, že tady se cení odvaha do závodu jít a dát do toho vše, bez rozdílu, jestli to znamená čas horší nebo lepší. Přesně to je ten správný běh “pouťák”, kde se potkají skoro-profíci a lidé, kteří běží jen několikrát do roka. A zároveň zde CD-KH ukazuje, že i tento amatérský závod může klapat – od startu po doběh je vše dobře zorganizované, nechybí sranda kategorie typu “běh pro pivo”, “závod 100kg+”, nechybí závod pro děti, je občerstvení v cíli – voda, ovoce a nějaká sušenka … prostě věci, které lze levně pořídit, ale závodu dodají šťávu. Ovšem nejdůležitější je asi ta super trať – Kutná Hora má to štěstí, že údolí Vrchlice je pro běh skoro ideální a pohledy na chrám sv. Barbory a na Kutnou Horu jsou nádherné a všimnout si jich asi musíte i při závodu.

K samotnému závodu řeknu jen tolik, že časy byly opět lepší a mě potěšilo, že  i ten můj … další ukrojená minuta je fajn. Letos tomu určitě hodně napomohlo letošní počasí – příjemná teplota, trať sice mírně namočená po nočním dešti, ale rozhodně v pohodě, snad jedině ten vítr na panelce nás trochu potrápil. Odhaduji to tak ne osmé, deváté místo … snad tedy i nějaké body do poháru kutnohorska :-). Ale možná to nejdůležitější … běželo se mi dobře a klidně – snad celou cestu jsem byl v klidu a běh si užíval. Užíval a těšil se na další závody.

A další z letošních závodů – triathlon Konopáč – velmi krátký, velmi rychlý. 750m plavání, podle tachometru 21km kolo a cca 4,5km běh. Trať je troch zvláštní – a to asi každá ze tří částí. Trochu mě pravda mrzelo, že to nebylo jako loni – start žen a po nějakém čase start mužů a hodnocení dohromady (tedy muži s handicapem) – bylo to takové zajímavé a celkově se mi ta myšlenka docela líbila. V každém případě bylo letos asi méně účastníků, odhaduji tak na 35 – to mě překvapilo, bylo krásné počasí. Plavání se skoky do vody (2. a 3. kolo vylézt na břeh, 20m běh a skok do vody) je opravdu “podivné”, ale zase je to něco jiného. Co mě překvapilo, že jsem doplaval v čele – to je při letošní formě zvláštní, zase tak dobře neplavu. V depu jsem se ale zdržel, takže jsem vyrážel jako druhý a v prvním kopci jsem se zase dotáhl. Pro mě je kolo 4x5km – tj. 7 otáček “nic moc”, k tomu ten sjezd ke kempu, kde mi “cykloposeroutkové” více brzdíme  než jedeme, utrpení, takže jsem čekal, kdy mě pár lidí dojede. K mému překvapení se to povedlo jenom jednomu, ale ten mě zase “zválcoval ve třetím kole celkem s přehledem. Naopak zbytek jsme nechali spíše za sebou. Do běhu jsem tak šel druhý s velkou ztrátou a bez přehledu jak to vypadá za mnou … a celkem to šlo. Dokonce jsem měl pocit, že první kolo (běží se tři cca 1,5km – nejprve stoupání, pak zase docela sběh dolů. Nikoho jsem ale pořád před sebou neviděl, takže druhé kolo jsem začal hodně vlažně. Naopak do třetího kola mě probudil pokřik, že dotahuji – a pořád jsem nikoho neviděl před, ani za sebou. Navíc už tam bylo spoustu lidí o 1, 2 kola zpět, takže jsem úplně ztratil přehled … výsledek byl, že v cíli jsem měl 2s ztrátu na prvního, který vytuhl a závěr vypustil. Musím říct, že mě to po tom trápení s klouby hodně potěšilo. Stříbro beru rozhodně za úspěch, navíc jsem celou cestu spíše čekal, kdy mě “smečka závodníků” zválcuje.

Ale ve srovnání s páteční událostí, kdy jsem si z porodnice přivezl dvě holčiny má 2. místo hodnotu “nula nula  nic”. Klárka je zatím v pohodě a to je to hlavní. Den se tak rozdělil na období – jíme – krkáme – usínáme – spíme (naštěstí klidně) – budíme se … a zase dokola. Má to aspoň režim a řád :-). Snad jedině s vyrušením na přebalení. A když se nám to podaří, je to za zlatou medaili. A to i když spolu občas bojujeme a zlobíme se, že něco není dost rychle, nebo nás bolí bříško.

Po loňské neúčasti jsem si opět v sobotu 28.7. zaběhl běh Kozojedským údolím – sice jen 8,1 km, ale každý, kdo běžel ví, jak náročných. O to víc pro mě, protože  první 4 km jsou dolů a místy prudce, což kloubům a zádům rozhodně nesvědčí. V každém případě jsem dole byl čtvrtý a tohle místo jsem udržel až do cíle, v kategorii dokonce bronz. Naopak zpět je to do kopce, což mám rád, bohužel cesta spíše  terénní než na rychlý běh. Smůlou bylo, že první dvojice se mi ztratila (a vzhledem k rozdílu kvalit ani nebyla šance to držet) a naopak za sebou jsem někoho uviděl až skoro nahoře, kdy jsem hodně zvolnil, protože jsem několikrát hodně váhal kudy a nic mě nehnalo vpřed, takže to byl celkem výklus. Ovšem lepší značení bych rozhodně ocenil – první lávku jsem skoro minul a asi jsem nebyl sám, na několika dalších místech to bylo takové “no asi tudy, ale kdo ví …” a to pro běžce není příjemné. Ale celkově určitě spokojenost – na nic lepšího jsem neměl a naopak nebyl problém zrychlit, kdyby se někdo blížil … Akce je to pohodová, cca 35 běžců a cesta je hezká – tak 2km asfalt, zbytek je po lese. Rozhodně díky těm, kdo závod organizují.

A co naopak oficiální “velký sport” – no jasně, začala olympiáda 2012 v Londýně. Spousty sportů, spousty výsledků, spousty zklamání i radostí. Co mě zaujalo, byl silniční závod na 250km mužů a jeho překvapivý výsledek. Nechci teď pořadatelské zemi sahat do svědomí, ale byl to IMHO závod, kde se (spolu s repre Německa) zachovaly jako trubky a doplatili na to právem. Nikde jsem neviděl, že by to byl závod teamů, takže jejich strategii vůbec nechápu. Nemá smysl rozebírat ten únik v posledním stoupání, který asi rozhodl, ale pokud chtějí jezdit “vláček”, ať si jezdí Tour, Vueltu a další, kde jezdí podle přání zaměstnavatele. Tohle je ale olympiáda a závod cyklistů – jednotlivců, tady má každý bojovat za sebe a snažit se o co nejlepší výsledek. Pokud závodník zvolní x km před cílem, protože “splnil svůj úkol”, neměl tam asi co pohledávat. A tímto jim přeji protažené obličeje v cíli, protože jin prokázali odvahu bojovat a ukázali GB a Německu, kam s tou taktikou patří.

Takže 12.tý ročník už je minulostí a můžeme se pomalu těšit a chystat na ročník 13.tý. Letošní bych rozhodně považoval za vydařený: zvládla se změna druhého depa, nikdo se nezranil a počasí vyšlo nad očekávání dobře. Po předpovědích deště bylo nakonec počasí snad ideální – jen mírný vítr při cestě dolů do KH, pod mrakem teplota kole 22 stupňů – na kolo i běh si snad nelze přát nic víc. Ostatně bylo to vidět i na výkonech, řekl bych, že většina si polepšila. No a když už jsme si zasportovali, po doběhu si asi všichni závodníci o to více vychutnali prasátko a něco k pití – poděkuji tímto lidem, kteří prase připravovali – bylo skvělé a zachovala se tak tahle tradice pohodového triatlonu pro všechny. Počet účastníků byl menší než loni, ale je vidět, že už je to akce, která má stálé příznivce a zároveň se každý rok objeví nové tváře.

Kdybych měl hodnotit závod za sebe a svůj výkon, … jsem snad absolutně spokojen. Čtvrté místo jsem rozhodně nečekal a i čas proti loňsku o 5 minut lepší – hlavně na běhu se mi dařilo, celou trať jsem měl dobrý pocit a oba výběhy smrťáku jsem dal bez problému. Určitě by se dalo lépe zaplavat, ale studená voda mi opravdu nesvědčí, takže i tam jsem jinak spokojen. A kolo … k tomu snad něco dále. Pořád nemohu pochopit, kdo přijede na takovýto hobby triatlon a jede systémem háku – na tritour a většině závodů je to již zakázáno a začíná se znovu vracet názor, že hákování do triatlonu nepatří. Na Chlístovi to zakázat nechceme, protože pořád věříme, že je to hlavně o tom moci si říct – dal jsem triatlon (byť krátký) – tohle IMHO nikdo z “hákařů” říct nemůže, protože polovina to “uvisela” a druhá to “uvisela” z poloviny. Na trati tak bylo vidět jet spíše spolupracující skupinky, případně dva balíky … štěstí je, že druhá část je do kopce, kde se to roztrhá, jinak by do cíle dojížděl peloton.

Ať tak či tak, už se těším na příští ročník – a soukromě i proto, že bude početnější výprava. Takže všem závodníkům hodně dalších závodů a úspěchů a ať se daří … nejen na trati.

A ještě jednu věc bych nechtěl zapomenout – poděkovat všem, kdo pomohli s organizací. Všem, kterých si všimneme jen minimálně, ale stojí na křižovatkách, ukazují směr, podávají vodu v občerstvovačkách, měří časy, nebo odebírají kola, samozřejmě lidem, kteří připravili prase a starali se o nápoje, … prostě všem, kdo obětoval den volna ve prospěch bláznů jako jsme my. Možná i oni by si nějakou tu medaili zasloužili, protože bez nich by se podobné akce asi uskutečnit nedaly.

P.S. Pro nás organizátory na příští rok – uvědomil jsem si pár drobností, tak je zkusíme příště zlepšit (a hlavně na ně nezapomenout)

1. Asi si projdeme propozice … my už to známe a víme, takže si občas nevšimneme nějaké změny – viz 2 okruhy plavání 🙂 sorry
2. Ty cedulky do tašek si možná předtiskneme čísla – bude to jednodušší a rychlejší. A to číslo je lepší napsat na dolní část tašky – jinak se zakrylo, když si člověk tašku “zavázal”, aby mu nevypadly věci.
3. Naopak poprosím závodníky – zkuste dorazit včas – protahuje to prezentaci a zbytek čeká jen na vás
4. V plaveckém depu poprosím závodníky – parkujte kousek dál, letos tam stály dvě auta a docela překážely při výběhu od těch stromů – nikoho asi neubude, když dojde o 100m dál k autu. No a na nás organizátory zbyde to trochu lépe pohlídat.
5. A jako třešničku na dortu za rok zkusíme namalovat cílovou pásku, ať závodníci vědí, kde zdvihat ruce a padat k zemi vysílením pro fotografy 🙂
6. A jestli má někdo další návrhy, šup s nimi do komentářů.

Po roční pauze jsem se opět dostal do Ondřejova/Chocerad na běh do vrchu. Krásná trať lesem, po poli a závěr na asfaltu je téměř ideální – i v Posázaví lze běžet slušně do kopce po zajímavé trati. Převýšení 255 metrů neodpovídá Alpám, ani Krkonoším, ale přesto je to příjemná změna po rovinách v Polabí a dá nohám celkem zabrat. Čas jsem zaběhl asi standardní – lepší než před dvěma lety, ale to odpovídá spíše podmínkám, v každém případě jsem docela spokojen – po náročném tréninku jsem začal cítit regeneraci a snad už se to trochu zlomilo, protože jinak jsem se dva týdny docela trápil.

Víkend tímhle závodem pohodově začal a pohodově i pokračoval – sobotní posezení s přáteli z Prahy a večer jsem se byl ještě vyklusat, v neděli pak lehký trénink na kole ve stylu “úprk před deštěm” a večer opět výklus resp. jsem si zkusil opět trochu zrychlit a snad po týdnu se dalo. Legrační bylo to kolo – kdo zná okolí, tak na Vysoké intenzivní déšť, dole v Suchdole (tak 2km vzdušnou čarou) ani kapka … jenom hřmění. No a odpoledne v neděli příprava na události příštích dnů – montáž postele pro Kvída. Pat a Mat v akci – uvidíme jak dlouho postel vydrží. Kvído se zatím tvářil spokojeně, ale večer stejně přilezl zpět do postele 🙂  a to tam ještě neměl dalšího “podnájemníka”.

Vlastně již třetí triatlon v letošním roce a tentokrát musím říci … jsem hodně spokojen s výsledkem. 13. místo ze zhruba 100 závodníků považuji za velmi slušné, hlavně v situaci, kdy bylo zjevné, že je mezi námi docela dost závodníků “poloprofi” a “profi”. Možná běh mohl být lepší, tam bych si jinak věřil více, ale byla na něm vlastně jediná malá krize v celém závodě a to se projevilo … Ale abych to vzal od začátku – už minulý týden se mi dobře plavalo a tento týden se to potvrdilo – kdybych nekličkoval jako zajíc (protože bójky prostě nevidím a plavu za někým), mohlo to být určitě lepší. V každém případě jsem měl pocit, že plavu slušně a čas to taky potvrdil – věřím, že by se to dalo zlepšit, ale to ostatně všechno. Následně jsem sedl na kolo a … třináctý čas mezi cyklisty mě velmi mile překvapil – vlastně jediný člověk mě na trati předjel, zatímco za sebou jsem jich nechal celkem dost – prostě mi to jelo velmi dobře a ani vítr mi tentokrát nijak nevadil. No a běh sice začal hůře – velmi rychle mě někdo předběhl – ale to byl první a také poslední, od té chvíle jsem se sunul zase vpřed a kdyby nepřišla někde v polovině běhu krize, věřím, že 30 vteřin bych ještě naběhl. Navíc i tady mi přišlo, že mi to běží – příjemná cesta podél Labe utíkala skoro sama – sice dost úzká na předbíhání, ale jinak velmi příjemný povrch. Takže s umístěním a výkonem skoro maximální spokojenost.

Líbil se mi závod i jinak – mě by sice vyhovovalo malinko delší kolo, tohle bylo po rovince opravdu hoooodně rychlé, ale jinak hezké tratě. Sice jsem nikde nebloudil, ale přesto bych ocenil trošku lepší značení – naštěstí se jelo pořád s někým před sebou … zabloudit skoro nešlo. A tady vyzdvihnu intervalový start – po 10 vteřinách. Myslím, že problém hákování (v Poděbradech) tím byl zcela vyřešen, alespoň já jsem nikde neviděl jet skupinku a asi ani dva závodníky, kde by se to za hákování dalo označit – peloton se prostě roztrhal a jak to bylo celkem náhodně, tak podobně výkonní závodníci prostě byli skoro vždy daleko od sebe. I na běhu bylo příjemné, že se neběží Václavák tam a Václavák zpět – snad jedině bych trochu apeloval na závodníky – když už máme ten pás na přendání čísla, tak to taky nosme – kolo vzadu, běh vepředu – dobře se tak odhadlo, kolik lidí má +/- podobný čas. Měření čipy a okamžité vyhodnocení je dnes už na větších akcí skoro standard a je to fajn, že 5 minut po doběhu posledního závodníka lze mít výsledky.

Takže za rok všem doporučuji – je to krátký závod, kde se dá “osolit” rychlost a příjemné trati. Za sebe jsem se cítil hodně dobře a nechal jsem za sebou i závodníky, kteří mi to loni jinde “nandali”. Takže se už těším na další závody a  snad se ta vyšší aktivita na tréninku opět projeví. povzbuzení budiž i bráchovi – šlo to jet lépe, ale ono jde hlavně o to najít u motivaci a na trať se postavit – vše ostatní je už jen bonus navíc.

V sobotu 16.6 jsem se postavil na letošní druhý triatlon – a to na triatlák u Velkého Rybníku (u Kutné Hory). Trať “notoricky známá” – ostatně kolo jsem byl v pátek spolu s Vavisem značit a běh jsem si v pátek taky proběhl. Sice jsem si nesplnil předsevzetí z loňska – před závodem si jí v roce aspoň třikrát projet, ale co, o to to bylo pikantnější a zajímavější. Ostatně MTB horal ze mě prostě nebude, takže tam jde jen o to nenahnat moc velkou ztrátu. Výsledky jsem sice ještě neviděl, ale myslím, že proti loňsku to rozhodně bylo lepší – celkově jsem sice na kole měl pocit, že jedu +/- stejně jako loni, ale podle času to skoro vypadalo, že jsem trochu přidal. Naopak na běhu jsem se cítil (až na úsek na panelce) velmi dobře a asi by mi ještě jeden okruh prospěl. Ostatně už na plavání jsem byl překvapen – přes studenou vodu jsem měl z plavání mnohem lepší pocit než před třemi týdny v Poděbradech, kdy jsem “nemohl chytit vodu”. Ale to všechno je v tomhle případě jen doplněk – hlavní byla legrace při závodě a pobavení se s partou stejných bláznů. A ještě musím vyzdvihnout, že v letošním roce jsem již měl dva rodinné příslušníky na trati – a oba dojeli dobře, hlavně Milošovi – velká gratulace – na kole nám ukázal “jak se to dělá” a že trénink se pozná podle hesla “těžko na cvičišti, lehce na bojišti”.

Od začátku do konce to byla naprosto pohodová akce a potěšilo i to, že se obešla bez zranění. Pokud vím, tak jediný zbloudilec (přesněji zbloudilka), zakufrovala na silnici – takže za rok budeme muset být pečlivější. Jenže je to těžké – trať známe a prostě nás nenapadne, že by zrovna tady někoho napadlo odbočit …

A kdybych hodnotil výkony, myslím, že to nebylo špatné – gratulace Honzovi Radovi – už si tu bednu zasloužil a jel rozhodně dobře takticky, kdy se vyvezl na kole a na běhu to docvaknul, ale pochvalu zaslouží všichni, že se na trať vydali. Letos tam byl ten úsek pod Rozkoší “hodně cross” – lesní technika udělala svoje. Jinak jsem byl až překvapen, že po dešti v týdnu bylo bláta celkem málo.

Takže za rok rozhodně znovu a tímto díky Vavisovi a spol., kteří mají 1/2 závodů letos za sebou – potkáme se určitě ještě na Dáče a Kaňku 🙂 Sportu zdar a triatlonu zvlášť.