Tradiční začátek sezony v Čerčanech – krátký běh do kopce okořeněný, skoro každý rok, ledem, sněhem a bahnem. Letos asi extrémní štěstí na počasí den předem zamračeno s přeháňkami, den poté taky, ale 25.2. bylo na běh velmi příjemně, slunečno a skoro bez větru. Krásné počasí letos vylákalo přes devadesát běžců a myslím, že nikdo nelitoval. Co mě hodně potěšilo, že tu bylo i docela dost mladších ročníků, stejně jako dost ročníků starších – můj obdiv všem, kteří i po sedmdesátce naleznou sílu a odhodlání vyběhnout do kopce, přes všechny zdravotní problémy. S mnohými se už od vidění známe, takže je to i každoroční setkání “spřízněných duší” a start do běžecké sezony – v kalendáři se víkendy už hodně zaplnily a myslím, že až do července jich moc volných není 🙂 A jak jsem tak poslouchal, ostatní jsou na tom podobně, každý už si nalezl ty svoje tradiční, případně nějaký nový, abychom vyzkoušeli nějakou změnu/novinku.

Samotný závod asi byla klasika – jak jsem koukal o něco horší čas než loni, ale umístění stejné a subjektivně spíše pocit stejného výkonu – bahno letos docela klouzalo, naopak boty musím pochválit na ledu a sněhu, tam držely velmi dobře. Co mě překvapilo, že nahoře “chyběla únava” – zjevně jsou rezervi ze sebe ještě něco dostat, ale aspoň je možné se těšit na delší tratě, už za dva týdny do Peček.

Cestou zpátky jsem měl navíc s přítelkyní možnost podívat se na domky v okolí Mnichovic a Onřejova – uvidíme, jestli některý “bude ten pravý ořechový”. Krásné slunečné počasí určitě zpříjemnilo procházku a potkávali jsme hodně lidí, kteří po zimě vyrazili na procházku.

Tak hned ráno pobavení na webu Pečecké desítky – oficiálně poběžím 16.tý ročník a zařadím se tak mezi oceněné “veterány” závodu. Jinými slovy – bude přiřazeno evidenční číslo a stanu se inventářem 🙂 Legrační, když si člověk vzpomene na svoje první ročníky … opticky ne tak vzdálené a uvědomí si, že to už je více než 20 let, kdy jsem je běžel, ještě v parku na okruhu podobně jako se dnes běhá podzim. Časy se trochu zlepšily, ale … to se asi s časem zase změní směrem k horšímu, účastníků výrazně přibylo, závod již má punc profi akce, … ale přeci jen je to pořád stará dobrá Pečecká desítka, která otevírá sezonu a kde se sejde parta běžců z Kolína a okolí + mnoho dalších.

V tu chvíli je třeba poděkovat všem, kdo tuhle tradici drží a závod organizují … a umožní tak nám vykopávkám ulehnout do inventáře, jednou za rok se probrat z letargie a vyrazit na trať, která je sice každý rok trochu jiná (vítr, déšť, Slunce, …) jenž zase úplně stejná a “prošlapaná”.  Už mě vlastně ani nenapadá nic, co by mě mohlo na podobných závodech překvapit – a přeci se tam zase těším. Pečky patří k těm závodům, které pro mě mají něco výjimečného – vlastně jeden z prvních běhů, které jsem začal běhat, byl to první běh, který jsem absolvoval po problémech s páteří a dodnes si vzpomínám, jakou jsem měl radost, že jsem těch 10km uběhl – byť v hrozném čase, ale “po svých”. Tady poprvé jsem zažil “maso” více než 500 závodníků na startu, … prostě Pečky jsou ten závod, který je v prosinci při psaní kalendáře akcí na další rok, zapsán jako první a tento víkend jsou prostě Pečky, omluvenkou je pouze “smrt a mobilizace” (a ani to není jisté :-))

No nic, abych tedy ještě ty tři týdny dopiloval formu a v březnu byl na trať připraven … takže zdar všem, kdo se bude připravovat na tento závod, ale hlavně pro radost.

Po třech letech jsem byl na Silvestra v Kolíně, takže jsem si mohl znovu zaběhnout tradiční 3 km v Borkách. Je to podobná trať jako podzimní “Drozd” kromě začátku a konce na dráze atletického stadionu (resp. na začátku se běží jen jedno kolo a zkrácení v druhé polovině závodu. Určitě je to spíše pohodová trať určená všem, kdo se chce rozloučit s rokem ve sportovním duchu a po svátcích udělat něco pro své zdraví. Počasí letos vyšlo nádherné – den před i po bylo ošklivo a vlezlo, na Silvestra svítilo dopoledne sluníčko a asi by se (při troše odvahy) dalo běžet i v šortkách – je to přeci jen krátký rychlý běh. Organizace byla velmi jednoduchá – žádné přihlášení – po doběhu dostal každý číslo pořadí jak doběhl a to si nahlásil v šatně … desáté místo mě potěšilo i když čas nebyl nijak super. Lesní běhy prostě mám rád, ale neumím je – daleko více mi svědčí roviny než zatáčky a kličkování po pěšinkách. Ovšem tady šlo opravdu více o zábavu než závod a bylo to vidět na počtu startujících – cca 170 bylo od “skorozávodníků” po lidi, kteří se přišli proběhnout. A přesně tohle je to super na podobných akcích – přijdou i rodiče s dětmi a třeba jen jeden z těch 170 začne více sportovat v příštím roce. I kdyby to byl jenom ten jeden … díky organizátorům za něj. I kdyby jen jedno malé dítě poznalo atmosféru závodu od startovního výstřelu po finiš do cíle … díky za něj. Prostě jen více podobných akcí, které pro všeobecný sport udělají víc než celý prvoligový “cirkus” většiny sportů ovládaný pupkatými bafuňáři. Tohle byl sport a ne milionové přestupy a dohadování výsledků, které předvádějí různé ligy. Možná i naše ministerstva a hlavy pomazané by mohli zaregistrovat, že tohle pro společnost a zdraví lidí udělá více než podporované vrcholné akce, které by se obešly jen s penězi sponzorů … jenže to by i na ministerstvu musel sedět někdo kdo si, s prominutím, uvidí přes pupek na to co má mezi nohama, což bohužel o většině našich ministrů neplatí. Jenže pro ně je zjevně příjemnější ukázat se na tribuně ligového zápasu/mistrovství, než zapotit vlastní triko … a nemyslím funěním při cpaní si břicha 🙂

Sice teprve podruhé, ale už “tradičně” – dopoledne 24.12. výběh na Kaňk – krátký běh do vrchu (cca 1400 metrů, ale je to pořád do kopce) byl letos podstatně lehčí než loni – nebylo namrzlo, ale bahno také slušně podkluzovalo. Sešlo se asi třicet běžců a je třeba říct, že běh byl super – první čas určitě zaslouží pochvalu – proti loňsku jsem si sice pohoršil, až páté místo, ale na druhou stranu to bylo opět spíše o “nechuti” běžet – hlavně v závěru jsem rozhodně neměl pocit, že by to nešlo, ale že se mi nechce … bylo to spíše zaváhání v první polovině, kdy jsem několikrát proklouznul na cestě “upravené traktorem”, takže jsem pak spíše dotahoval mírný odstup.

Jenže o to umístění … tady vlastně nejde – je to běh pro radost a pohnutí se ve svátky, kdy každý řeší spousty jiných starostí než pohyb. Za nápad běhu v tomhle termínu tedy dík klubu Deportivo, protože je to příležitost si říct, dost se starostmi a uklízením … vzhůru udělat něco pro sebe a zdraví. Tak za rok ještě ve větším počtu – zdar.

Už ani neuhodnu pokolikáté jsem vyrazil na zimní desítku v Českém Brodě – je to asi poslední závod “na ostro” v roce a snad všichni běžci si ho celkem užíváme. Takové odbočení z předvánočního shonu a poklidný běh po známé trati, která ale, díky období, je snad každý rok jiná. Letošní počasí bylo celkem přívětivé – v noci sice lehce pršelo, ale nebyl sníh ani břečka, pouze v lese to na pár úsecích podkluzovalo … což musím přiznat skoro nesnáším. V každém případě foukal vítr, který ale na této trati nevadí – pouze první a poslední kilometr, nepršelo a ani nebyl mráz – na tohle období prostě super podmínky.

Za sebe musím přiznat, že se mi běželo tak nějak normálně – nic hvězdného, ale kromě jednoho úseku, kde mi to podklouzlo několikrát za sebou, zase žádný problém. Čas – pravda – nic moc, ale ani katastrofa, prostě jeden z mnoha běhů, kde jsem si užil sportu a společnosti běžců kolem sebe. Trochu mě zamrzel start – nevím, jestli jsem to přeslechl jen já, ale spíše ne – startovní výstřel se ozval zcela bez varování a upozornění připravit se, takže to bylo spíše nervózní maso, kdy jsme se na sebe dívali jestli “už”. Naopak závod se již běžel v klidu – sice jsem postrádal pár známých tváří, ale většina to už určitě neběžela poprvé – trať tak neměla koho překvapit. Ostatně myslím, že je to opravdu příjemná trať – 5km tam a zpět s lehkým převýšením a po lesní silničce …

Všem (nejen z Českého Brodu) tak přeji hezké svátky a do nového roku pohod ve sportu i v životě.

Good luck a sportu zdar.

Jestliže Pečecká desítka na jaře sezonu startuje, pak podzimní Pečky jsou naopak jedním z posledních závodů. Letos se počet účastníků opět zvětšil … a mám pocit, že podobně jako před lety jarní desítka, se i tato podzimní dostala na hranici, kdy je okruh parkem ještě použitelný. Mně osobně se jinak kroužení parkem líbí – 12,5 koleček sice může připadat únavně, ale zase je to příjemný rytmus, kdy už po druhém kole (a několika účastech na tomhle závodě) každý ví, co ho čeká za nejbližší zatáčkou, kde je rovinka a kde jsou kaluže, kterým je třeba se vyhnout. Původně jsem letos chtěl zaběhnout pod 38 minut, ale protože jsem týden bojoval s chřipkou, nakonec to bylo přesně 38:00 … škoda, ale na druhou stranu jsem před závodem měl pocit, že se spíše budu plazit, takže mě to ani tolik nemrzelo. Navíc jsem se chystal hned po závodě na Slovensko, takže letos to byl takový příjemný sportovní začátek prodlouženého víkendu.

Podzimní Pečky v každém případě zůstávají malým závodem, kde se potkají lidi spíše z okolí – neběhají se tu super časy, ale spíše je možnost pozdravit se s lidmi, které jsem potkával celý rok na různých závodech. Ostatně většina z nich se zde ukáže i na jaře, takže za 5 měsíců zdar všem v nové sezoně.

A pohled do kalendáře říká, že poslední dva měsíce už těch závodů je opravdu poméně, takže letos asi ještě v Českém Brodu a na Kaňku – uvidíme, jestli “bez rýmičky” budou časy lepší.

Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.

V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.

Kdo v Kolíně běhá, tuto neděli asi zavítal do Borků – třetí nejstarší běh v ČR tu měl již x-tý ročník. Je to krásná trať na cca 4,2 km – letos s jedinou změnou – startem a cílem na novém oválu atletického stadionu. Možná u toho bych se zastavil – nový ovál je opravdu pěkný a uprostřed parku IMHO vznikl hezký prostor pro atletiku. Nevím, jak to bylo s financováním a potřebností proti jiným investicím města Kolína, ale mě se prostě ten ovál líbí a věřím, že pomůže sportu v Kolíně. Připadá mi to jako přesně to správné sportoviště pro okresní město – nic honosného, ale kvalitní sportoviště, kde mohou vyrůstat talenty od žákovských kategorií, stejně jako spoustu neprofesionálů si může zaběhat a zasportovat pro radost.

Samotný “Drozd” asi letos ničím nepřekvapil – sám jsem si proti loňsku trochu pohoršil, ale v té míře, že to mohlo být změnou trati, počasím, … prostě plus/mínus stejný výkon a skoro stejné i pořadí. Naopak pochválím bráchu – minutové zlepšení je za rok slušné a rozhodně je vidět, že běhá. Co je zde perfektní, je značení. Je to pravda skoro “zbytečné”, protože mám pocit, že tu rok co rok vidím skoro stejné lidi, většina bychom to asi dali i bez značek. Prostě tady se potkají příznivci běhů z okolí Kolína, pro které je tohle jeden z posledních závodů sezony a příležitost si pokecat a zasportovat. Kdo za rok na začátku října bude chtít udělat něco pro zdraví, je určitě vítán – pozná krátký kus dráhy, pak rovinku na asfaltu a pak cca 3 km krásných lesních cestiček, které jsou rájem pro běžce – měkký povrch a příroda kolem. Celkem 4,2 km pohodového běhu, kde je důležité se zapotit a udělat něco pro zdraví.

V sobotu 24.9. jsem jel asi poslední duatlon letošní sezony – MTB duatlon u Mělníku. Krátké a lehké tratě se proti loňsku změnili jen velmi nepatrně – běh se trochu posunul a možná tak o 50m protáhl, ale hlavně se obrátily vzdálenosti – nejprve se běžela kratší – cca 2,5km, pak následovalo kolo stejné jako loni – dva 12km dlouhé okruhy, takže celkem 24km – odpovídalo i tomu, co jsem naměřil na tachometru a na závěr netradičně delší běh – dva okruhy 2,5km, takže cca 5km běh. Na jednu stranu je to jedno, ale zase se přiznám, že loňský delší běh na začátku mi vyhovoval více – měl jsem pocit, že to před kolem více roztrhalo závodníky a nebyl pak na kole takový nával.

Trati mohu jen pochválit – bylo sucho, takže až na dvě místa se jelo po zcela suchém povrchu, běh byl úplně v pohodě. Pravdou je, že ta jediná kaluž byla dostatečně hluboká, abychom asi všichni v cíli vypadali, jak když se jelo bahnem po půl trati 🙂 ale to patří k MTB závodům. Kolo je opravdu lehčí, což mi vyhovuje, a proti loňsku mi přišlo, že má ještě méně nepříjemných míst – tradičně ztrácím v zatáčkách, ale tentokrát tam nebyla ani vrstva písku v jednom místě, kde to loni docela ustřelovalo a bořilo. Většina cesty tak je po asfaltu a travnaté cestě, která sice hodně vyklepe po drnech, ale až na několik míst, kde byla trochu měkčí a vyjeté koleje zcela bez problému. Nebezpečné místo je tak vlastně jediné při prvním sjezdu ze silnice a tam stál někdo z policie a reguloval dopravu. A terén pak je trochu právě za tímto nebezpečným místem a pak až úplně na závěr průjezd lesem, kde pár kořenů a větví připomenulo terénní závod. I běh je z těch pohodovějších – lesní, krásně měkké cestičky. I když letos mi přišlo hodně kořenů a viděl jsem někoho na jednom docela blbě došlápnout a myslím, že kotník ho musel dost bolet. Jedinou nepříjemností je šířka trati – míst na předběhnutí moc není a pokud se dva běžci rozhodnout běžet v závěsu vedle sebe, není téměř šance. Pokud je tedy někdo dobrý běžec, doporučuji se na začátku tlačit dopředu – pár lidí vždy ten start přepálí a po kilometru je docela problém za nimi nezůstat a dostat se dopředu … Na celém běhu je snad jediné nepříjemné místo – na konci dlouhé rovinky prudká zatáčka vlevo a kraťounký sběh po kořenech, kde to na špatný došlap hodně láká.

V každém případě je to klasický závod pro hobíky – dobrá organizace a spíše lehčí trati. Pokud bych mohl něco navrhnout, tak posunout registraci až do okamžiku rozpravy – klidně i registraci tímto utnout, aby závodníci na start nemuseli hodinu čekat. Jinak přeji hodně štěstí do pořádání čtvrtého ročníku (a samozřejmě dík za organizaci těchto předchozích). Myslím, že tyhle bývají nejtěžší – prvotní nadšení pořadatelů většinou vyprchá a tradice to ještě není. Bylo by ale škoda o závod přijít – pár lidí už to v kalendáři má a těší se na něj a další se budou postupně “nabalovat”. Je v tomhle období celkem dobrá šance na slušné počasí (babí léto) a závod pro amatéry může pár mladších ročníků přilákat k těmto sportům – letos jsem tam viděl hodně mladé závodníky a to mě hodně potěšilo. A když už bych měl zhodnotit svojí účast … 9. místo (loni 8.), ale o tři minuty lepší čas … to mě potěšilo, hlavně nakole jsem navíc měl pocit, že se mi nedařilo dobře držet stopu a několikrát jsem musel hodně brzdit – docela dost jsem ztrácel. Naopak na rovných úsecích mi přišlo, že nemám problém držet tempo. Takže jako u ostatních závodů, asi budu muset potrénovat terén. No a v každém případě za rok, pokud zdraví dovolí, zdar v Chloumku u Mělníka na duatlonu.

Po roce opět v Čáslavi a opět nádherný závod – proti loňsku sice časově zhoršení, ale pozice o jedno lepší … a jak jsem tak koukal letošní vítr asi to kolo trochu zpomalil. Zároveň je třeba říct, že počasí vyšlo – přes předpověd deště se jelo za sucha a ten vítr byl spíše mírný i když asi trochu potrápil. I letos organizace bez problému a závod dobře pohlídán. Je super, když policie podobnou akci podpoří a na těch třech nebezpečných místech stojí – je to na 1/2 hodiny na každém místě a myslím, že riziko kolize to výrazně zvýší. Aspoň já jsem měl pocit, že na křižovatkách nemusím hlídat tak pečlivě auta a mohu si zatáčku “vyjet obloukem mírně do protisměru”.

Závod byl identický tomu loňskému – 6km běh – 25km kolo – 3km běh a musím zopakovat pochvalu trati. Ten běh parkem je nádherný od oblouku kolem rybníka až po “kličkování dolů” ke stadionu – je to pestré, nikde není silniční provoz a běží se po lesní cestě, snad jedině ty kořeny při seběhu mi trochu vadily, ale to prostě k lesní cestě patří a není jich zase tolik. Na kole mi trochu vadila (opět jako loni) jízda v háku – mám pořád pocit, že pár lidí to prostě “uvisí” a x kilometrů se jenom veze – pokud střídají, je to asi v pohodě i když i tam bych spíše volil single jízdu, ale pár lidí prostě jede jak by řekl cyklista “na hyenu”. Ale to se stalo v duatlonech a triatlonech pravidelným jevem, který je asi už dnes nutné brát jako realitu. Závěrečné 3km běhu jsou spíše zkouškou, jak se člověk na kole vydal a dokáže se ještě přeorientovat na kolo. V každém případě je to už krátké a uteče to hodně rychle.

A co říct závěrem – asi se jenom opakovat – poděkovat organizátorům a popřát ostatním závodníkům, ať jim to běhá a ať se za rok na téhle akci zase sejdeme (nebo jinde ještě dřív). A taky poděkovat přírodě, že to vydrželo a déšť přišel až večer. A za každého z nás i tomu, že jsme to i letos “dali” – kdo nezávodí, těžko pochopí, ale je to super pocit, když si člověk může říci – ještě na to mám.