Týden před tradičním Chlístem (který se pravda letos jede zž za měsíc) se v blízkosti pořádal jiný triatlon – MTB Welas u Velkého Rybníku. Možná spousta lidí o tomto krásném koutku přírody cca 15km od Kolína a 8 km od Kutné Hory neví – hezké koupaliště mezi skalami a chatová osada je určitě příjemným výletním místem na kole, nebo z Hory pěšky.

19.6.2010 se zde ovšem potkali nadšenci i polozávodníci na prvním ročníku triatlonu pořádaném v podobném duchu jako srpnová Dačického 12-tka (běh). Avizované trati 450m-18km-4,5km (plavání-kolo-běh) patří ke kratším, přesto bych asi s označením sprint-triatlon váhal. Hlavně kolo vedlo terénem, který bych označil středně náročný a pokud by pršelo, spíše náročný (to berte s rezervou, na kole jsem spíše silničkář). Malý trik pořadatelů, kteří před startem hovořili o 18-19C teploty vody byl stejně rafinovaný jako užitečný – aspoň mně přišla voda celkem teplá. PO doplavání místní naměřili 16C a to by byla “pěkná kosa”.

Kolo vedlo po polních, lesních cestičkách a cca 5 km po silnici – vedlejší, kde jsem asi nepotkal jediné auto. Musím pochválit nadšence, kteří stáli snad na všech křižovatkách a odbočkách, kde by snad mohlo jet auto a ukázali závodníkům, že je volno. Asi jsem působil na sjezdech jako brzda, ale v tom terénu bych si prostě rychleji dolů jet netroufnul. V každém případě mohu tu trať doporučit všem vyzkoušet – mimo závod je to hezkou krajinou a pohodová vyjížďka z Kolína i Kutné Hory, kterou můžete zakončit (v létě) koupačkou ve Velkém Rybníku. Trasu bych pravda odhadl kratší – hádal bych tak 16,5 km podle tachometru … ovšem dala mi zabrat, to přiznám.

Běh se zahájil asi 150m ostrého stoupání od depa k parkovišti a následně byla mírně zvlněná trať – co jsem mohl pozorovat spoluběžce, spousta toho už měla plné zuby, ale stejně tak bylo vidět nadšení. To bylo vidět i v několika případech doběhu ve dvojicích, kdy i po tomto objemu tratí dokázali finišovat.

Trochu mě mrzí, že jsem měl následně jiné povinnosti a musel odjet před vyhlášením – z celé akce jsem měl pocit pohody a chuti udělat něco pro sebe i druhé. Celá akce měla proběhnout v duchu závodu pro amatéry a také se tak IMHO stalo – asi by byl problém s větším počtem účastníků, prostor pro depo byl letos tak akorát (cca 40 závodníků). Gratuluji všem spoluzávodníkům a spoluzávodnicím, kteří se s tratí poprali a doufám, že se všichni dobře pobavili a za rok se s většinou opět potkám.

Takže za rok snad zdar znovu u Velkého Rybníka.

Další desítka v okolí Kolína a další letošní premiéra. Nějak mi to nevychází, takže zatímco spoustu tradičních závodů musím vynechat – kříží se termíny, dovolená, … – naopak jsem letos vyzkoušel pár závodů nových. Poděbrady a běh krále Jiřího je jeden z nich. Je to městský běh v hezkém prostředí – lázeňská kolonáda na cca 3/4 trati a jinak v uličkách Poděbrad. Trochu netradičně jeden malý okruh po kolonádě následovaný pěti většími částečně opět po kolonádě a částečně po okolních uličkách – docela zajímavé, protože přeci jen pět kol už začíná být “kroužení”. V každém případě letos počasí přálo – vzhledem k jinak propršenému květnu a červnu bylo letně a Slunce opalovalo (spalovalo) a bylo velmi dusno. Pochválit je třeba i pořadatele – celá akce zvládnutá, trasa uzavřena bez aut, v cíli něco pro doplnění tekutin, … prostě to co má být zajištěno. Drobnou výtku bych měl k šatně – na množství závodníku docela dost málo prostoru a nefunkční toaleta není sice kritická (aspoň pokud někdo nemá “nemoc výbušných startů”), ale nepotěší.
Svůj běh raději shrnu do jednoho slova – katastrofa – protože po týdnu s nachlazením jsem vytuhnul už na šestém kilometru a pak už se jen trápil. Ale zase začátek se mi moc líbil – kolonáda je opravdu hezká a běh jsem si do té půlky užíval.
Den jsem doplnil cestou na kole z Kolína do Poděbrad a zpět – mohu všem Kolíňákům (resp. obráceně Poděbraďákům) doporučit. Z Kolína po cyklo/in-line stezce skoro až do Libice nad Cidlinou a tam se u památníku Slavníkovců napojit na další a kolem soutoku do Poděbrad podél Labe – cesta v klidu, pohodě s třemi úseky po silnici – Veltruby, Velký Osek a kousek před Libicí. U soutoku se lze občerstvit – příjemné posezení a milá obsluha. Snad jedinou výtku bych měl – a to k obci Veltruby. I sem dorazila (IMHO hloupá) móda semaforů, které svítí červeně stůj do té doby než vozidlo nezbrzdí pod … nějakou hranici. Obecně si myslím, že semafory mají sloužit k jinému účelu – řízení křižovatek a tohle je zhovadilost. Nicméně když už si nějaká obec usmyslí ho použít, tak by, pokud možno, u toho měla použít i mozek:

1. Nestavit semafor na hranici obce – normální člověk tam dojíždí a pokud tam jede 55, tak 20m za značkou obce už jede předpisově 50, což si myslím splňuje smysl omezení rychlosti
2. Nastavit to na 50 resp. povolenou rychlost – v některých obcích se rozhodli být papežštější než papež a mají to nastaveno o 10km méně – když už, tak požádejte o rychlostní omezení
3. Zkuste jestli to chytá i cyklisty a motorkáře – pokud bych dle pravidel měl zastavit, protože to na mě nezareagovalo a čekat než přijede nějaké auto, musím si o dotyčné vesnici, že je to shluk lidí s nižším IQ – to je případ Veltrub. A policii bych doporučil si na dotyčné místo stoupnout a radostně vybírat u místních obyvatel, kteří to v klidu porušují, pokuty, aby si uvědomili, že chci-li na někom pravidlo vynucovat, musím ho i dodržovat.

Je to nejbližší hlavní město k našim hranicím a máme s ním tolik společného. Vídeň, Wien, Vienna, … hlavní město Rakouska a ještě před stoletím dokonce naše hlavní město. A české znaky zde najdeme na každém rohu – od názvů restaurací, obchodů a firem (restaurace Novacek, pekárna Jelinek, …) přes názvy ulic až po muzea, kde nalezneme spousty exponátů pocházejících z Čech a Moravy.
Věřím, že ve Vídni si každý návštěvník najde to svoje – muzea snad skoro všeho (umění, historie, věda, …) krásné parky na procházky, zámky, kavárny a dobré restaurace, koncertní sály, … stačí jen procházet ulicemi a vybírat. Samozřejmě, že spousta z těchto radovánek něco stojí a ve Vídni je třeba počítat s vyšší útratou. Ale protihodnota je kvalitní, takže peněz netřeba litovat. V každém případě doporučím navštívit místa, kde se spoluutvářela historie velké části Evropy, včetně Čech a Moravy – tedy palác Hofburg a zámek SchoenBrunn. Na jednu stranu ohromující ukázka bohatství vládnoucí rodiny Habsburků a na druhou stranu ukázka jejich cílevědomosti a pracovitosti s kterou budovali a udržovali svojí moc. Pověstná Rakouská pečlivost a úřednictví již sice trochu vyšuměly, nicméně pořád je ve Vídni cítit hrdost jejích obyvatel a vzpomínky na dobu moci Rakousko-Uherska. Ve Vídni také pocítíte spojení moci světské a církevní – rod Habsburkové byli věřící a jejich snaha navázat na svatou říši Římskou se táhla celým období jejich vlády. Také jejich ostatky dnes spočívají v klášteru kapucínů nedaleko chrámu sv. Štěpána a po vstupu do katakomb naleznete rakve jednotlivých příslušníků. I zde si můžete všimnout vývoje a změn v čase.
Když už budete u chrámu sv. Štěpána, nezapomeňte vystoupit na jeho věž a pokochat se rozhledem na centrum Vídně – uvidíte historické centrum plné starých budov, i vzdálené moderní centrum OSN. Samotný chrám je z velké části volně přístupný a určitě stojí za to si vnitřní výzdobu (okna, oltáře) prohlédnout.
Kdykoliv ucítíte únavu a chuť si odpočinout, najdete určitě poblíž kavárničku a můžete zajít na kávu (pozor, neobjednávejte si jen kávu, ale musíte doplnit, jestli s mlékem, se šlehačkou, Latté, …) a pověstný Sachr dort – ten si dejte už jen proto, abyste si to sami, nebo někdo jiný vám nevyčítal. Příjemné posezení je určitě v místě zvaném Bermudský trojúhelník, kde je kaváren a venkovních teras mnoho dle libosti každého.
Dva dny doporučím vyhradit pro historii – jeden pro Hofburg a druhý pro Schoenbrunn.
Hofburg, jako sídlo světské moci, byl postupně rozšiřován a dnes je v něm několik expozic. Určitě zajděte do klenotnice, kde je vystaveno mnoho exponátů s vazbou na naši historii – znaky moci Českého Království, šperky a cennosti z naší země z dob vlády Habsburků. Dívkám doporučím návštěvu Sisi muzea – tato legenda může být považována za zakladatelku kultu ženské krásy a boje za štíhlost. V každém případě stojí za to si uvědomit, jak bohatá, mocná … a pravděpodobně ne příliš šťastná to byla žena. Pro milovníky koňů je připravena jízdárna s ukázkou jezdeckého umění.
Protikladem sice bohatého, ale přesto poměrně strohého Hofburgu je Schoenbrunn – tedy letní sídlo Habsburků. Krásné a zdobené zahrady, fontány a terasy, to vše bylo vytvořeno pro zábavu a ukázku moci a bohatství. Jistým znakem konzervatismu Habsburků je pak uspořádání místností, které je téměř identické s Hofburgem. A děti zde určitě ocení ZOO a bludiště – podobné, ale rozsáhlejší jako je u nás na Loučeni.
Z praktických informací bych snad jedině dodal, že cesta autem je rychlá, pouze parkování může být problém – je třeba využít záchytná parkoviště, která nejsou levná (ve většině Vídeňských čtvrtí je parkování bez povolení zakázáno a pozor – ne vždy je to zřejmé – malá cedule je pouze u vjezdu do oblasti …). Ovšem doprava metrem a tramvajemi je pohodlná a rychlá – nikdy jsme nečekali déle než 10 minut a s plánkem v ruce se nedá zabloudit. Když už budete v metru navštivte určitě i stanici Gazometer – je zde velké nákupní centrum postavené v bývalém plynojemu (vlastně ve čtyřech jeho budovách) a samozřejmě Prater – s jeho kolotoči a atrakcemi. Využijte ho i k odpočinku – kolem zábavního parku je velký zelený park, kde si lze posedět na lavičce a odpočinout od ruchu velkoměsta.

Na okrese Kolín se objevil nový běh – Cerhenice FitCup, někde naleznete i Cerhenice Tour. Je to klasická desítka pro muže, pětka pro ženy a kilometrová trať pro mládež. Běh je zajímavý společným startem mužů a žen na rozdílné trati – resp. muži běží dva kilometrové okruhy, ženy pouze jeden. Trať je mírně zvlněná, ale rozhodně bych jí neoznačil za kopcovitou – trochu nepříjemnější je spíše povrch – dost velký úsek se běží po dlažebních kostkách a pro starší ročníky (včetně mě) už to je docela záběr na kotníky. Ovšem originální je podběh železniční trati – pěší/cyklistický podchod. Asi všichni zvolili schody, protože to byla kratší varianta a bylo to rozhodně zpestření v závěru okruhu, při kterém mohl každý lehce vydechnout a dávat jen pozor na došlapy na schody.

Na první ročník se sešlo poměrně dost závodníků, a pokud městys Cerhenice vytrvá, určitě se bude scházet více a více závodníků i v tomto období, kdy je termínovka běžců hodně zaplněna. Organizace fungovala dobře, snad jen nebylo ideální sekat plochu hřiště, kde byl start i cíl, těsně před startem … alergici si asi užili svoje. Závod zároveň ukázal, že organizace je s podporou města/jiné oficiální instituce daleko snazší. Pochválit musím kontroly na křižovatkách – snad všude stáli organizátoři, takže jsme se při běhu mohli soustředit opravdu jen na běh a nepřemýšlet, kam zahnout/odkud vyjede auto. Tímto tedy děkuji za dobře odvedenou práci, doufám i za ostatní účastníky běhu. Jediné co bych uvítal – šipka na náměstí s informací o místě startu … chvíli jsem to hledal a pro lidi mimo Cerhenic nebylo zcela jasné, kde je prezentace 🙂

Cerhenicím tedy přeji vytrvalost při dalších ročnících a nám běžcům, ať máme o jednu možnost protáhnout nohy více – v Kolíně a okolí začíná být běžeckých závodů hodně a snad se podaří nalákat i mladší ročníky, aby si běh vyzkoušely.

Sportu zdar

Tak titulek není tak úplně pravda, ale bylo to příliš lákavé, abych to nevyužil. Takže pro upřesnění – byla to Královéhradecká Filharmonie, která hrála skladby Pink Floyd.

A protože Pink Floyd je klasika (a hudba z dob, kdy mi bylo ještě méně a zajímal jsem se o jiné věci než o stav účtu), bylo se na co těšit. Již několik skladeb filharmonie hrající klasiky rockové scény jsem slyšel, takže jsem byl i hodně zvědavý na provedení. Celý projekt musím pochválit – filharmonické provedení dává klasickým skladbám trochu jinou atmosféru a náboj. V tomhle ohledu orchestr rozhodně nezklamal – hudba měla náboj a sál velmi dobrou akustiku, takže si čistotu bylo možné vychutnat bez rušení. Je to věc vkusu, ale nahrazení hlasu sólovými nástroji mi na tomto provedení přijde skoro vhodnější než živý zpěv. Včerejší provedení se “saxíkem” bylo přesně to správné a i kytarové party neměly IMHO chybu. Zpěv obstarávali střídavě/společně čtyři zpěváci a zde bych trochu zaváhal – některé byli provedeny s využitím různých hlasů téměř dokonale (tuším Learning to Fly, Comming Back to Life), naopak provedení Wall mě příliš nepřesvědčilo a kytarové sólo bylo mnohem zajímavější – u hlasu si přeci jen většina posluchačů vzpomene na podmanivý originální hlas a … slyší něco jiného.

Ze začátku mě překvapily světelné efekty, které mi k filharmonii tak nějak neseděly. A musím říct, že nejsem jejich velkým příznivcem – spíše mě při poslechu ruší. Později jsem však musel přiznat, že u mnoha skladeb tu rockovou atmosféru dokreslily dobře.

Máte-li tedy možnost navštívit podobný koncert … neváhejte. Je to trochu jiný zážitek, uslyšíte známé skladby jinak, než jste zvyklí a možná si u nich uvědomíte zajímavé části, které jste v originální verzi pominuli. Sám za sebe jsem si hned druhý den většinu skladeb přehrál v originálu a … je to jiné, ale má to něco do sebe.

Už nějakou dobu přemýšlím, že by nebylo od věci dát dohromady a podělit se o některé rady/zkušenosti předávané “z generace na generaci” a zároveň vyzvat další, aby se přidali. Každý určitě má něco, co mu poradil strýček, kamarád, babička, rodiče, …. zjistil, že to funguje a skoro bezmyšlenkovitě to používá – proč se o to nepodělit a neobohatit další. Pro začátek jsem vypisuji kategorie a dávám své  první příspěvky – neváhejte do komentů přidat svoje – průběžně je budu doplňovat do textu. Pokud chcete být označeni jako autoři, nezapomeňte se do komentáře podepsat, pokud chcete honorář, nezapomeňte, že žádný nedostanete 🙂

1. Domácnost

• Mytí oken – vyzkoušejte přidat do vody, kterou smýváte tu největší špínu (tedy před leštěním), trochu šamponu na vlasy – uvidíte, že se okna budou lesknout ještě více a déle.
• Vosk na oblečení – není nic jednoduššího, položte oblečení při žehlení na ubrousek a druhý dejte na něj a na velmi malý stupeň přežehlete – vosk se lehce roztaví a ubrousky ho vsáknou – pokud je vosku hodně, je třeba opakovat několikrát.
• Skvrny – od červeného vína posolit, ale lépe ihned polít bílým vínem (Zajíc)
• Praní hodně špinavých věcí – v moderní době hodně spěcháme, ale pokud na prádlo opravdu nepospícháme, pak namočení v mýdlové vodě (vodě s pracím práškem) udělá často více než nejdelší prací program pračky, takže na sportovní věci doporučuji věci hodit v pohodě do kbelíku s vlažnou mýdlovou vodou a nechat je přes noc “pustit špínu” – zvláště pokud je zažraná 🙂

2. Sport

• Mazání lyží – pokud pokukujete po speciálních žehličkách na vosky a je vám líto za ně platit, zajděte do bazaru a kupte jakoukoliv žehličku na prádlo (raději nenapařovací) – na první stupeň bude mít teplotu, která je vhodná přesně na zažehlování klasických i běžeckých vosků a seženete jí klidně za stovku
• Řetěz u kola – doporučuji si opravdu koupit kvalitní olej ve spreji pro mazání (ne obyčejnou WD40, ta je vhodná spíše na čistění než mazání) – řetěz za stálého točení postříkat, ještě chvíli na prázdno točit a nechat následně v klidu zatéct do všech prostorů – klidně půl dne … (i proto je to lepší dělat den před cestou než na parkovišti před vyjetím). Následně ale “do sucha” utřít vše, co nezateklo do spár – jednak se řetěz vyčistí od nečistot a pokud na něm necháte olej na vnějších částech, funguje jako “lepidlo na prach a nečistoty …”

3. Auto-moto

• Náledí, sníh … snažte se jezdit o jeden rychlostní stupeň výše (velmi nízké otáčky) – motor je slabší a má menší tendenci se utrhnout a začít hrabat.

4. Zdraví

• Škytání – notoricky známé, ale pro jistotu – zadržte dech “při výdechu” – tedy když se nadechnete a začnete se připravovat na vydechnutí, teprve v tom okamžiku těsně před ním. Někdy pomáhá i něco malého sladkého …
• Bradavičky – před vypalováním je možné najít i rostlinku vlaštovičník a postupně si několikrát za den vytlačit její šťávu přímo na bradavičku – ty slabší se “pustí”. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlaštovičník_větší
  
• Bradavice (druhá rada) – každý večer si na bradavice pokládat plátek česneku a přelepit náplastí-za měsíc bradavice sami zmizí (Zajíc)
• Kýchání – někdy pomůže přitlačit prst těsně nad horní ret a dlouhodobé kýchání se potlačí 🙂
• Nespavost – teplé mléko s medem před spaním nebo teplé mléko s kakaem (Zajíc)
• Bolest v krku – zabírá čaj z čerstvého květu černého bezu vypít večer před spaním-ráno bude bolest pryč (Zajíc)
• Bolest – stisknout bod na ruce mezi palcem a ukazováčkem (Zajíc), při popálení pak ušní lalůček
• Potence – pro obě pohlaví: je dobrý celer, paraořechy, artičoky, slunečnicová semínka (Zajíc)

5. Vaření

• Hovězí, vepřové, játra – hovězí a vepř.maso solit až před koncem vaření…jinak by maso bylo tvrdé a bez šťávy a vysušené, játra pak úplně na konci – jinak ztvrdnou (Zajíc)
• Čerstvost syrových vajec: vejce ponoříme do studené vody-je-li vejce čerstvé, drží se u dna v horizontální poloze. Čím je vejce starší, tím více bude jeho širší část stoupat k hladině (Zajíc)
• Mléko: Vaříme-li mléko, nepřeteče, pokud v hrnci necháme společně s mlékem lžíci (Zajíc)

6. Zahrádka, kytičky

• Výživa pro růže: zakopete-li slupky od banánů do země k růžím, dodáte růžím potřebné živiny a růže budou mít krásnou barvu květů (Zajíc)
• Vývar z brambor: Voda, ve které se před tím vařily brambory, působí proti plevelu. Pravidelným zaléváním záhonů prý plevel vymizí (Zajíc)

7. Ostatní

Neváhejte, prosím a pište do komentářů své návrhy a rady …

Tento text věnuji všem minulým generacím, které nám předaly a předávají svoje moudro a zkušenosti – umíme dnes mnohé, ne protože bychom byli tak dobří, ale protože stojíme na ramenou tolika lidí před námi, kteří nám prošlapali cestu až sem – je na nás prošlápnout další kus pro ty, kteří přijdou po nás.

Tento týden jsem se rozhodl vyzkoušet trochu jinou disciplínu – duathlon. Protože s běhy a triathlonem už zkušenosti jsou (a docela dost), bral jsem to spíše jako zpestření a přípravu na sezonu triathlonů – i když hlavně na plavání bych asi zase měl trochu zapracovat … Břehy jsem vybral spíše náhodou – mám to blízko a tento týden se uvolnil čas. A musím říci, byla to šťastná náhoda. Trať je prostě super a i organizace proběhla bez problému – Na začátku dva okruhy kolem rybníka po zpevněné cestě, místy asfaltka – to byl pro běžce skoro ráj. Při běhu jsem se často spíše “kochal” okolím – opravdu hezké prostředí. Na kolo jsem sedal jako jediný na horáka – když jsem viděl ty speciály kolem sebe, docela jsem se bavil. Naštěstí jsem to opravdu bral jako trénink, takže mi nevadilo, když mě většina lidí předjížděla – ten rozdíl časovkářské kolo x MTB je na silnici prostě znát. Ale opět byla trať super, takže jsem si jí spíše vychutnával a jel tak na 80%. Závěrečný běh do protisměru už byla třešnička na dortu – tím, že jsem to jel přeci jen s rezervou jsem měl dost sila  to rozložení běh – kolo – běh mi prostě v neděli sedlo. Ani mě snad nezajímalo umístění (když jen na tom kole bych odhadl, že 4-5 minut jsem ztratil díky horákovi), ale měl jsem prostě pocit, že mi to “běželo a jelo”.

Za rok, pokud bude čas, zajedu určitě znovu – snad se mi dokonce podaří dříve dát do hromady silničku – letos jsem na ní nechtěl sedat poprvé v sezoně hned na závod, tak uvidíme co to udělá s časem.

Pořadatele je třeba pochválit – hlavně na kole byli na všech křižovatkách a organizaci zvládli super – alespoň já měl pocit, že mohu jet a spíše jen kontrolovat auta kolem sebe, ale ukázali a pomohli téměř vzorově. Abych jen nechválil, podotknu, že když už pořadatel vyhlásí zákaz “jízdy v háku” a vidí, že tak 1/4 pole jede, měl by závodníky buďto usměrnit, nebo se na zákazy vykašlat – takhle to působilo spíše legračně – tím, že mě dost lidí předjíždělo, viděl jsem, že na trati prostě skupinky jedou, spolupracují a to i kolem pořadatelů, kteří nemrkli okem.

Silniční běh Kolín – Velký Osek – Kolín (KVOK) patří k tradičním běhům v Polabí. Proti klasickým desítkám je dvojnásobný, ale zase je to rovina rovinovatá. Převýšení není snad žádné. Leotšní ročník měl proti předchozím menší účast, přestože bylo počasí téměř ideální – téměř bezvětčí a příjemné teplo (no možná nemuselo tolik pálit Slunce, ale to už by bylo asi příliš dokonalé). Kdo běhá desítky, jako já, pozná, že 20 je prostě více než deset a to mnohem více. Jestliže běžně už se na 8-mém kilometru člověk těší do cíle a nějaká krize ho nerozhodí, tady je pořád 12 km tratě. V případě KVOKu navíc každý ví, že kam doběhl, odtamtud se musí zase vrátit 🙂 Takže vzdát na desátém km, znamená, že musí závodník zpět deset km dojít. Není lepší motivace :-).

Závod se běží z 80% na cyklo/in-line stezce a je to mnohem lepší než normální silnice – navíc se pole rychle roztrhá, takže se běží ve dvojicích nebo osamoceně – to je sice pro psychiku náročnější, ale zase běží každý za sebe a na sebe. Pochválit musím pořadatele a policejní doprovod – kdekoliv byl přeběh silnice/nepřehledné místo, byli pořadatelé a ukázali/zastavili auto – je to drobnost, ale závodníkovi hodně pomůže, když nemusí přemýšlet, kde přesně přeběhnout, kam se koukat na auta, …

Letos po matných výsledcích ze začátku sezony jsem byl časem a hlavně tím, že šlachy vydržely až do 12-tého km zcela bez problému, velmi potěšen. Šlachy jsem navíc dorazil špatným došlapem na obrubník, takže by možná vydržely i déle – projevuje se asi masážní a relaxační kůra. Uvidíme na dalších bězích do vrchu – už se na ně těším.

Letos musím rozhodně poděkovat i doprovodnému vozidlu – táta se snažil a doplnění tekutin bylo vzorové. Sice už ztratil ono povzbuzování a pohánění nebohého závodníka (tedy mě, když už přemýšlím “co to bylo za blbost dát se na takovýhle závod”), kdy mě dokázal “hnát před sebou”, ale je fajn mít aspoň nějakou psychickou podporu a pití na trati – hlavně vzhledem k tomu teplu.

Pogratulovat musím i bráchovi – s minimálním tréninkem je doběhnutí úspěch – 20 km už prostě je trať, kde se každý vytrápí. Všem, kdo si tohle chce vyzkoušet doporučím jediné: klid a brát to tak, že jde o to doběhnout a čas je až na druhém místě. Na 20 km už začnou bolet chodidla, stačí jen o trochu více utáhnout tkaničky. Budou bolet i šlachy a klouby – asfalt je tvrdý a unavené svaly už tolik nepomohou odlehčit nárazům, …

Takže za rok vzhůru na další ročník a i další závody.

Včerejší oblastní sněm ODS proběhl v již téměř klasické režii. Začínám mít pocit, že politik už není homo sapiens, ale vznikl homo politikus. To si opravdu politici myslí, že většinu občanů zajímá, jestli v parlamentu sedí Josef Modrý, nebo Aneta Oranžová? Příprava na volební kampaň není dnes již diskuzí o tom, co lidem vysvětlovat, co chceme a jak dosáhnout, ale větší část je věnována rozpočtu na lízátka pro občany a přemýšlení, jestli budou větším lákadlem na setkání balónky nebo tužky. Ano, je důležité dostat se do kontaktu s lidmi, je důležité “prolomit bariéru”, ale jenom potud, pokud jim máme co říct, tedy přesněji řečeno něco víc než “volte nás”. Včera jsem (díky svému lajdáctví) byl spíše host, ale přeci jen pár postřehů, když se budu snažit trochu se vžít do role voliče:

• je mi opravdu zcela jedno, jestli je parlament modrý, oranžový nebo fialový, zajímá mě co dělá
• živnostník: hodně by mi pomohlo, kdyby daňové přiznání bylo na jednu A4 – stávajících x příloh s vyplňováním kdečeho má jediný efekt prudění a poskytování možnosti výdělku poradcům (často pracovnicím FÚ)
• živnostník: vyplňuji třikrát totéž – FÚ, Sociální Správa, Zdravotní pojišťovna – to si v roce 2010 nemohou tyto instituce informace předat elektronicky?
• mladá rodina: dostupnost škol, školek pro děti, sportoviště pro ně
• důchodci, ale i ostatní: jasně stanovený standard zdravotní péče a samozřejmě její dostupnost – těžko odhadnu jak ostatní, ale 30-60-90 CZK poplatek mně osobně nevadí, pokud budu mít pocit, že mi v nemocnici chtějí pomoci a nepřemýšlí jen, kolik ušetřit na papíru do tiskáren a naopak jak z pojišťoven vyrazit co nejvíce
• obecně 95% lidí by určitě uvítalo jednodušší systém – téměř v čemkoliv – od žádosti o nevím co přes vyřizování věcí pro státní správu po samotný právní řád – psal jsem už mnohokrát, že věta “neznalost zákona neomlouvá” se stala prázdným klišé – nevěřím, že existuje už i právník, který by mohl tvrdit, že zná všechny platné zákony
• s předchozím bodem asi souvisí i touha, aby lidé dělali svojí práci/úlohu a necpali se/nebyli cpáni někam jinam – od obecní policie, která má imho na starosti především zajišťování pořádku ve městě, ale místo toho se mnohde soustřeďuje na vybírání pokut za rychlost, přes města, která se stále nezbavila svých bytů a fungují jako realitky – většinou navíc blbě řízené, jenom proto, že se tam našel nějaký macho, který si touto pravomocí masturbuje svoje ego. Začít mohou (budu trochu populistický) i poslanci, kteří mají příspěvek na dopravu, který využívají pro cokoliv jiného. Ostatně vůbec nechápu, proč má být nějaká část výhod osvobozena od daně – za práci má náležet mzda a ne další požitky – opět se v zájmu něčích výhod vnesl do systému komplikující prvek
• 95% lidí – politici, neotravujte nás – vaše předvolební kampaně sklouzly do takové žumpy, že vámi pomlouvaní novináři mohou vedle vás být vzorem ctností. Jestli se chcete urážet mezi sebou, věnujte tomu jeden den týdně v parlamentu – budeme tam vodit malé děti, aby viděli “elitu národa”.

Závěrem si neodpustím trochu výzvu – něco málo měsíc před volbami – nechci nikomu říkat, koho má volit, ale pojďte volit. Je to právo a možnost vyjádřit svůj názor, ať už chcete návrat k sociální politice, ať už chcete změnu v politice, ať už chcete podpořit třeba fialovo-béžové. Važme si toho práva, protože na mnoha místech pořád není samozřejmostí a pro stávající politiky je nejlepší ono tupé stádo, které raději drží “hubu a krok” a nadává nad šálkem kávy/sklenicí piva. Těch deset minut stojí za to věnovat jenom tomuto právu.

A pro politiky: zkuste někdy zapomenout na to, kolik bude před volbami stát vylepení všech plakátů, guláš pro příchozí a zaplacení populárního baviče XYZ a zkuste raději prezentovat něco “z vlastní tykve” – je to sice těžší, ale zase to bude levnější. A pokud to bude něco pro stát a nikoliv jenom snaha pomluvit ty druhé, možná získáte i nějaké body.

Dalším během v kalendáři je “Lipová Alej” v Nymburce – desítka a to zatraceně rychlá. Pokud si někdo chce udělat rekord, doporučuji. Naprosto bez převýšení, velmi zajímavá trať v hezkém prostředí nymburského poloostrova je to příjemný běh uprostřed jara. Jako bývalý nymburák mohu vždy s trochou nostalgie zavzpomínat na střední školu a potkám tu většinou i pár přátel/známých … jen už většinou vodí malé děti/tlačí kočárky. Ostatně běží se i kolem restaurace, kde jsem slavil svojí promoci “Na Ostrově”.

Oproti jiným běhům je to něco mezi okruhy a tratí tam-zpět. Startuje se na dráze, dva a půl oválu a následně tři velké, skoro 3-km dlouhé okruhy po Rémě (asi žádný nymburák by neřekl Remanenci) a mezi domky zpět do lipové aleje, po které je běh pojmenován, třetí okruh pak zahnout znovu na ovál a po jednom a půl oválu cílová rovinka. Hlavně po ostrově a lipovou alejí je to krásný běh jarní přírodou. Tento rok byla sice zima, ale pro běh to bylo téměř ideální počasí – k velkému štěstí nepršelo, přestože to od rána vypadalo všelijak.

Po dlouhé době jsem zaběhl slušný čas – i když je to dáno především tratí – tady se prostě pomalu běžet nedá, ale potěšující (a zároveň divné) je zjištění, že problém je “v hlavě”. Opět jsem začal asi po čtyřech km zpomalovat a měl pocit, že mi to neběží. Dva kilometry jsem se trápil, než jsem si řekl, že se nedá nic dělat a musím to doběhnout – a najednou jsem opět zrychlil o 5-10 s na kilometru a doběhl v pohodě … v závěru sice opět bez finiše, ale s pocitem, že dalších 5km by nemělo být problém. Vůbec netuším proč, ale běhám letos jako mátoha a bez chuti se pořádně na trati “vyšťavit”. Částečně mám proti loňsku méně natrénováno (přeci jen delší zima), ale hlavně mám pocit, že pořád něco bolí – šlachy, koleno, bederní páteř. Tak uvidíme za dva týdny – dvacítka v Kolíně bude jiná výzva 🙂

No a pomalu se blíží sezona triatlonů … takže vzhůru i na kolo. Sportu zdar 🙂