I když jsem tomu nebyl moc nakloněn, absolvoval jsem s přítelkyní porod až do konce … a za sebe musím říct, že bych všem doporučil zvážit, jestli to chtějí absolvovat. A to z obou stran. Možná je to O.K., pokud vše probíhá hladce (rozuměno v mezích v jakých porod probíhat může, on to asi je vždy boj a slzy), ale pokud nastanou komplikace … je tam partner platný jak “mrtvému zimník” a jediné, co může dělat je “držet hubu a nepřekážet”. Asi ještě horší to je, pokud by někdo byl zdravotník a rozuměl, protože laik jako já nerozumí latinským výrazům, tudíž se těžko odhaduje, jak moc nastává problém. Ale asi každý by znejistěl, když z doktora a sestry se najednou na sále objeví během minuty 9 lidí a všichni mají co dělat … a jediné co může dělat je “věřit, že oni ví co dělají a dobře to dopadne”. V tomhle ohledu klobouk dolů před doktorkou, která mě na začátku před píchnutím injekce poslala ven, že mě zavolá až bude po injekci. A vůbec nerozumím, proč neměla porodní asistentka a doktor ten rozum – poslat mě pryč, když viděli, že jsou komplikace. Je to přesně to rozpoložení, kdy rozum velí nepřekážet a věřit doktorům, zatímco veškerý pud a zbytek divokosti v člověku se cítí zahnán do kouta a tlačí ho k rozhodnutí “bojuj nebo utíkej”. Vidět bolest někoho blízkého a cítit bezmoc s tím cokoliv udělat … jsou chvíle, kdy jsme si všichni rovni a všichni si musím vytrpět tu chvilku vlastní zbytečnosti a bezmoci v daném místě a okamžiku.

Za sebe vyřknu obdiv všem ženám, které tímto projdou – přiznám se: nevěřím, že by mě těch 7 lidí, kteří drželi přítelkyni, udrželo na stole. A zároveň jsem si uvědomil, jak málo jsme toho ještě dokázali – porod se zdá být běžnou záležitostí – téměř nikdy není “okamžitý”, ale lze se na něj relativně v klidu připravit – využít techniku od sonografu po CT a já nevím co ještě … a přesto není výjimkou porod s velkými komplikacemi, kde se může stát téměř cokoliv – víme toho o zdraví a lidském těle tak mnoho a přitom tak neskutečně málo.

Jediné zjištění tak je, že život se rodí v neskutečné bolesti – tak se snad jenom snažme, ať je co nejvíce plný radosti, protože bolest je na začátku (často i na konci) až až. A pro naši medicínu (a vědu obecně) jenom jediný vzkaz – nosánek trochu dolů, ještě pořád můžeme strašně málo a milé slovo s přátelským pohledem a rozumem v hlavě zmůže často více než poslední výkřiky poznání a techniky.

Po loňské neúčasti jsem si opět v sobotu 28.7. zaběhl běh Kozojedským údolím – sice jen 8,1 km, ale každý, kdo běžel ví, jak náročných. O to víc pro mě, protože  první 4 km jsou dolů a místy prudce, což kloubům a zádům rozhodně nesvědčí. V každém případě jsem dole byl čtvrtý a tohle místo jsem udržel až do cíle, v kategorii dokonce bronz. Naopak zpět je to do kopce, což mám rád, bohužel cesta spíše  terénní než na rychlý běh. Smůlou bylo, že první dvojice se mi ztratila (a vzhledem k rozdílu kvalit ani nebyla šance to držet) a naopak za sebou jsem někoho uviděl až skoro nahoře, kdy jsem hodně zvolnil, protože jsem několikrát hodně váhal kudy a nic mě nehnalo vpřed, takže to byl celkem výklus. Ovšem lepší značení bych rozhodně ocenil – první lávku jsem skoro minul a asi jsem nebyl sám, na několika dalších místech to bylo takové “no asi tudy, ale kdo ví …” a to pro běžce není příjemné. Ale celkově určitě spokojenost – na nic lepšího jsem neměl a naopak nebyl problém zrychlit, kdyby se někdo blížil … Akce je to pohodová, cca 35 běžců a cesta je hezká – tak 2km asfalt, zbytek je po lese. Rozhodně díky těm, kdo závod organizují.

A co naopak oficiální “velký sport” – no jasně, začala olympiáda 2012 v Londýně. Spousty sportů, spousty výsledků, spousty zklamání i radostí. Co mě zaujalo, byl silniční závod na 250km mužů a jeho překvapivý výsledek. Nechci teď pořadatelské zemi sahat do svědomí, ale byl to IMHO závod, kde se (spolu s repre Německa) zachovaly jako trubky a doplatili na to právem. Nikde jsem neviděl, že by to byl závod teamů, takže jejich strategii vůbec nechápu. Nemá smysl rozebírat ten únik v posledním stoupání, který asi rozhodl, ale pokud chtějí jezdit “vláček”, ať si jezdí Tour, Vueltu a další, kde jezdí podle přání zaměstnavatele. Tohle je ale olympiáda a závod cyklistů – jednotlivců, tady má každý bojovat za sebe a snažit se o co nejlepší výsledek. Pokud závodník zvolní x km před cílem, protože “splnil svůj úkol”, neměl tam asi co pohledávat. A tímto jim přeji protažené obličeje v cíli, protože jin prokázali odvahu bojovat a ukázali GB a Německu, kam s tou taktikou patří.

Takže 12.tý ročník už je minulostí a můžeme se pomalu těšit a chystat na ročník 13.tý. Letošní bych rozhodně považoval za vydařený: zvládla se změna druhého depa, nikdo se nezranil a počasí vyšlo nad očekávání dobře. Po předpovědích deště bylo nakonec počasí snad ideální – jen mírný vítr při cestě dolů do KH, pod mrakem teplota kole 22 stupňů – na kolo i běh si snad nelze přát nic víc. Ostatně bylo to vidět i na výkonech, řekl bych, že většina si polepšila. No a když už jsme si zasportovali, po doběhu si asi všichni závodníci o to více vychutnali prasátko a něco k pití – poděkuji tímto lidem, kteří prase připravovali – bylo skvělé a zachovala se tak tahle tradice pohodového triatlonu pro všechny. Počet účastníků byl menší než loni, ale je vidět, že už je to akce, která má stálé příznivce a zároveň se každý rok objeví nové tváře.

Kdybych měl hodnotit závod za sebe a svůj výkon, … jsem snad absolutně spokojen. Čtvrté místo jsem rozhodně nečekal a i čas proti loňsku o 5 minut lepší – hlavně na běhu se mi dařilo, celou trať jsem měl dobrý pocit a oba výběhy smrťáku jsem dal bez problému. Určitě by se dalo lépe zaplavat, ale studená voda mi opravdu nesvědčí, takže i tam jsem jinak spokojen. A kolo … k tomu snad něco dále. Pořád nemohu pochopit, kdo přijede na takovýto hobby triatlon a jede systémem háku – na tritour a většině závodů je to již zakázáno a začíná se znovu vracet názor, že hákování do triatlonu nepatří. Na Chlístovi to zakázat nechceme, protože pořád věříme, že je to hlavně o tom moci si říct – dal jsem triatlon (byť krátký) – tohle IMHO nikdo z “hákařů” říct nemůže, protože polovina to “uvisela” a druhá to “uvisela” z poloviny. Na trati tak bylo vidět jet spíše spolupracující skupinky, případně dva balíky … štěstí je, že druhá část je do kopce, kde se to roztrhá, jinak by do cíle dojížděl peloton.

Ať tak či tak, už se těším na příští ročník – a soukromě i proto, že bude početnější výprava. Takže všem závodníkům hodně dalších závodů a úspěchů a ať se daří … nejen na trati.

A ještě jednu věc bych nechtěl zapomenout – poděkovat všem, kdo pomohli s organizací. Všem, kterých si všimneme jen minimálně, ale stojí na křižovatkách, ukazují směr, podávají vodu v občerstvovačkách, měří časy, nebo odebírají kola, samozřejmě lidem, kteří připravili prase a starali se o nápoje, … prostě všem, kdo obětoval den volna ve prospěch bláznů jako jsme my. Možná i oni by si nějakou tu medaili zasloužili, protože bez nich by se podobné akce asi uskutečnit nedaly.

P.S. Pro nás organizátory na příští rok – uvědomil jsem si pár drobností, tak je zkusíme příště zlepšit (a hlavně na ně nezapomenout)

1. Asi si projdeme propozice … my už to známe a víme, takže si občas nevšimneme nějaké změny – viz 2 okruhy plavání 🙂 sorry
2. Ty cedulky do tašek si možná předtiskneme čísla – bude to jednodušší a rychlejší. A to číslo je lepší napsat na dolní část tašky – jinak se zakrylo, když si člověk tašku “zavázal”, aby mu nevypadly věci.
3. Naopak poprosím závodníky – zkuste dorazit včas – protahuje to prezentaci a zbytek čeká jen na vás
4. V plaveckém depu poprosím závodníky – parkujte kousek dál, letos tam stály dvě auta a docela překážely při výběhu od těch stromů – nikoho asi neubude, když dojde o 100m dál k autu. No a na nás organizátory zbyde to trochu lépe pohlídat.
5. A jako třešničku na dortu za rok zkusíme namalovat cílovou pásku, ať závodníci vědí, kde zdvihat ruce a padat k zemi vysílením pro fotografy 🙂
6. A jestli má někdo další návrhy, šup s nimi do komentářů.

Po roční pauze jsem se opět dostal do Ondřejova/Chocerad na běh do vrchu. Krásná trať lesem, po poli a závěr na asfaltu je téměř ideální – i v Posázaví lze běžet slušně do kopce po zajímavé trati. Převýšení 255 metrů neodpovídá Alpám, ani Krkonoším, ale přesto je to příjemná změna po rovinách v Polabí a dá nohám celkem zabrat. Čas jsem zaběhl asi standardní – lepší než před dvěma lety, ale to odpovídá spíše podmínkám, v každém případě jsem docela spokojen – po náročném tréninku jsem začal cítit regeneraci a snad už se to trochu zlomilo, protože jinak jsem se dva týdny docela trápil.

Víkend tímhle závodem pohodově začal a pohodově i pokračoval – sobotní posezení s přáteli z Prahy a večer jsem se byl ještě vyklusat, v neděli pak lehký trénink na kole ve stylu “úprk před deštěm” a večer opět výklus resp. jsem si zkusil opět trochu zrychlit a snad po týdnu se dalo. Legrační bylo to kolo – kdo zná okolí, tak na Vysoké intenzivní déšť, dole v Suchdole (tak 2km vzdušnou čarou) ani kapka … jenom hřmění. No a odpoledne v neděli příprava na události příštích dnů – montáž postele pro Kvída. Pat a Mat v akci – uvidíme jak dlouho postel vydrží. Kvído se zatím tvářil spokojeně, ale večer stejně přilezl zpět do postele 🙂  a to tam ještě neměl dalšího “podnájemníka”.

Jedna z věcí, která mě v posledních dnech překvapuje je, kolik lidí/oddělení/institucí se snaží dělat něco jiného než na co byli určeni/y. Oddělení nákupu se snaží radit obchodu, jak prodávat, prodej naopak logistice, jak zajistit dopravu k zákazníkovi. Skladníci přemýšlí, jestli by výroba neměla fungovat jinak, vedoucí oddělení zajišťuje běžný chod oddělení (které by měl řídit), obchodní ředitel vymýšlí jak řídit účetnictví/reporting logistiky. Nic proti tomu, kdyby svojí úlohu dělali spolehlivě, ale až příliš často je to v kontextu, kdy svojí práci nedělají dobře a protože povětšinou neví jak jí dobře dělat “kafrají do něčeho jiného” a snaží se odvést pozornost od problémů, které vytvářejí svými chybami/neschopností. Bohužel to funguje i v tam nahoře – policie se snaží nakoupit pasáty a kecá justici do toho, jak by měl probíhat proces, ale policajta ve městě vidět není – vesele se krade/blbne na každé kroku. Korunu podobným aktivitám nasadil mr. Kalousek (sorry, ale označení pan Kalousek už se mi příčí, protože se IMHO zachoval jako … a musel bych použít hodně ostrou urážku). Už jenom to, že si jeho ministerstvo nechalo zpracovat posudek na stíhání/pochybení ministryně jiného ministerstva byl asi úlet – co je po tom ministerstvu financí? Ale ten telefonát – už jenom fakt telefonátu bez ohledu na obsah – svědčí hodně o tom, jak už je Kalousek mimo mísu.

Úplně podobná situace je např na trhu – vezměme mobilní operátory, kteří vymýšlejí, co dalšího nám vnutit. Jenže – zkuste si použít jednu z primitivních služeb – datový tarif – a pokud vyjedete mimo města, zjistíte, že ono deklarované x% pokrytí signálem je jen marketingový kec. Stačí si na jedné z hlavních tratí vlaku Praha – Pardubice zkusit přečíst poštu – tedy přesně to, co bylo jedním z prvních účelů služby, umožnit vyřídit některé věci online na cestě. A máte možnost se na to vykašlat/pracovat off-line, protože připojení je nestabilní, padá, odpojuje se. Ať operátoři řeknou rovnou, že je to služba facebook pro teenagery, kteří sedí na přednáškách/ve škole a chtějí chatovat – na práci mimo města to prostě není. A srandovní je  i takový bankomat – zkuste si změřit, kolik času musíte vynaložit, abyste si vybrali peníze – jen těch upozornění, kolik služeb nám banka nabízí, že si můžeme dobít mobil, schválit/předschválit úvěr … boha jeho bankovní mágové (magoři), 98% lidí si chce vybrat peníze a jít. Kdybyste dělali dobře svojí práci (a třeba lépe hodnotili rizika úvěrů) pravděpodobně bychom teď do bank nemuseli po celé EU lít miliardy eur – jenže místo toho si honíte triko na marketingu, protože tu základní činnost – řídit úvěry – naprosto nezvládáte.

Co tedy říci na závěr – pokud má někdo/něco určenou úlohu – měl by se asi snažit jí plnit na 100%, nebo sám říci, měl bych dělat něco jiného a o jinou úlohu se bít – ale dělat něco jiného a rezignovat na svojí roli znamená pro organizaci hodně velký problém – zbytek totiž s touto funkčností počítá. Pokud má prostě obchodní ředitel touhu obchodovat ať klidně obchoduje … jen musí nejdříve dobře řídit oddělení obchodu, nebo se přeřadit z ředitele obchodu na běžného obchodníka. Pokud chce sklad radit výrobě, jak má vyrábět … tak ať dotyčný pracovník zvládá sklad bez problémů, nebo ať “vysmahne ze skladu” a nastoupí do oddělení výroby. Jestli chce policie řídit soudní procesy … no pak může, ale musí být nízká kriminalita a policisté musí být vidět, nebo ať opustí svá teplá místečka a zkusí to na soudech. A mr. Kalousek ať má pod kontrolou ministerstvo financí (a já si myslím, že nemá vzhledem k daňovým únikům a omylům v odhadech růstu ekonomiky), nebo ať se necpe do věcí, kterým rozumí ještě méně než státním financím (nedalo mi to nerýpnout si).

Podobné doporučení platí i pro firmy – máte svoje určení, nejprve plňte to a teprve poté hledejte doplněk. A organizace dtto – proč odbory (ODS) vymýšlejí odborářské výhody/klub – to máte pocit, že boj za práva zaměstnanců (za myšlenku konzervativní politiky) zvládáte tak skvěle, že můžete štěpit svoje síly? Můj názor je: ne, nezvládáte(-me) a ani nevíte jak na to – raději vymýšlíte(-me) blbosti, kterými chcete(me) svojí neschopnost zakrýt.

Tudíž zpět ke svému hlavnímu úkolu a poslechněme heslo “ševče, drž se svého kopyta”.

Vlastně již třetí triatlon v letošním roce a tentokrát musím říci … jsem hodně spokojen s výsledkem. 13. místo ze zhruba 100 závodníků považuji za velmi slušné, hlavně v situaci, kdy bylo zjevné, že je mezi námi docela dost závodníků “poloprofi” a “profi”. Možná běh mohl být lepší, tam bych si jinak věřil více, ale byla na něm vlastně jediná malá krize v celém závodě a to se projevilo … Ale abych to vzal od začátku – už minulý týden se mi dobře plavalo a tento týden se to potvrdilo – kdybych nekličkoval jako zajíc (protože bójky prostě nevidím a plavu za někým), mohlo to být určitě lepší. V každém případě jsem měl pocit, že plavu slušně a čas to taky potvrdil – věřím, že by se to dalo zlepšit, ale to ostatně všechno. Následně jsem sedl na kolo a … třináctý čas mezi cyklisty mě velmi mile překvapil – vlastně jediný člověk mě na trati předjel, zatímco za sebou jsem jich nechal celkem dost – prostě mi to jelo velmi dobře a ani vítr mi tentokrát nijak nevadil. No a běh sice začal hůře – velmi rychle mě někdo předběhl – ale to byl první a také poslední, od té chvíle jsem se sunul zase vpřed a kdyby nepřišla někde v polovině běhu krize, věřím, že 30 vteřin bych ještě naběhl. Navíc i tady mi přišlo, že mi to běží – příjemná cesta podél Labe utíkala skoro sama – sice dost úzká na předbíhání, ale jinak velmi příjemný povrch. Takže s umístěním a výkonem skoro maximální spokojenost.

Líbil se mi závod i jinak – mě by sice vyhovovalo malinko delší kolo, tohle bylo po rovince opravdu hoooodně rychlé, ale jinak hezké tratě. Sice jsem nikde nebloudil, ale přesto bych ocenil trošku lepší značení – naštěstí se jelo pořád s někým před sebou … zabloudit skoro nešlo. A tady vyzdvihnu intervalový start – po 10 vteřinách. Myslím, že problém hákování (v Poděbradech) tím byl zcela vyřešen, alespoň já jsem nikde neviděl jet skupinku a asi ani dva závodníky, kde by se to za hákování dalo označit – peloton se prostě roztrhal a jak to bylo celkem náhodně, tak podobně výkonní závodníci prostě byli skoro vždy daleko od sebe. I na běhu bylo příjemné, že se neběží Václavák tam a Václavák zpět – snad jedině bych trochu apeloval na závodníky – když už máme ten pás na přendání čísla, tak to taky nosme – kolo vzadu, běh vepředu – dobře se tak odhadlo, kolik lidí má +/- podobný čas. Měření čipy a okamžité vyhodnocení je dnes už na větších akcí skoro standard a je to fajn, že 5 minut po doběhu posledního závodníka lze mít výsledky.

Takže za rok všem doporučuji – je to krátký závod, kde se dá “osolit” rychlost a příjemné trati. Za sebe jsem se cítil hodně dobře a nechal jsem za sebou i závodníky, kteří mi to loni jinde “nandali”. Takže se už těším na další závody a  snad se ta vyšší aktivita na tréninku opět projeví. povzbuzení budiž i bráchovi – šlo to jet lépe, ale ono jde hlavně o to najít u motivaci a na trať se postavit – vše ostatní je už jen bonus navíc.

V sobotu 16.6 jsem se postavil na letošní druhý triatlon – a to na triatlák u Velkého Rybníku (u Kutné Hory). Trať “notoricky známá” – ostatně kolo jsem byl v pátek spolu s Vavisem značit a běh jsem si v pátek taky proběhl. Sice jsem si nesplnil předsevzetí z loňska – před závodem si jí v roce aspoň třikrát projet, ale co, o to to bylo pikantnější a zajímavější. Ostatně MTB horal ze mě prostě nebude, takže tam jde jen o to nenahnat moc velkou ztrátu. Výsledky jsem sice ještě neviděl, ale myslím, že proti loňsku to rozhodně bylo lepší – celkově jsem sice na kole měl pocit, že jedu +/- stejně jako loni, ale podle času to skoro vypadalo, že jsem trochu přidal. Naopak na běhu jsem se cítil (až na úsek na panelce) velmi dobře a asi by mi ještě jeden okruh prospěl. Ostatně už na plavání jsem byl překvapen – přes studenou vodu jsem měl z plavání mnohem lepší pocit než před třemi týdny v Poděbradech, kdy jsem “nemohl chytit vodu”. Ale to všechno je v tomhle případě jen doplněk – hlavní byla legrace při závodě a pobavení se s partou stejných bláznů. A ještě musím vyzdvihnout, že v letošním roce jsem již měl dva rodinné příslušníky na trati – a oba dojeli dobře, hlavně Milošovi – velká gratulace – na kole nám ukázal “jak se to dělá” a že trénink se pozná podle hesla “těžko na cvičišti, lehce na bojišti”.

Od začátku do konce to byla naprosto pohodová akce a potěšilo i to, že se obešla bez zranění. Pokud vím, tak jediný zbloudilec (přesněji zbloudilka), zakufrovala na silnici – takže za rok budeme muset být pečlivější. Jenže je to těžké – trať známe a prostě nás nenapadne, že by zrovna tady někoho napadlo odbočit …

A kdybych hodnotil výkony, myslím, že to nebylo špatné – gratulace Honzovi Radovi – už si tu bednu zasloužil a jel rozhodně dobře takticky, kdy se vyvezl na kole a na běhu to docvaknul, ale pochvalu zaslouží všichni, že se na trať vydali. Letos tam byl ten úsek pod Rozkoší “hodně cross” – lesní technika udělala svoje. Jinak jsem byl až překvapen, že po dešti v týdnu bylo bláta celkem málo.

Takže za rok rozhodně znovu a tímto díky Vavisovi a spol., kteří mají 1/2 závodů letos za sebou – potkáme se určitě ještě na Dáče a Kaňku 🙂 Sportu zdar a triatlonu zvlášť.

Druhý ročník kolínského festivalu běhu byl určitě posunem vpřed – počet účastníků vzrostl, kilometrovníky (ty jsem loni dost kritizoval) byly asi přesně, značení trati skoro vzorové. Trochu mě sice zamrzely občerstvovačky – jednu bych čekal někdy kolem poloviny závodu, takhle byla jedna na cca 5-tém kilometru, druhá u 11-tého. Ale rozumím, že to už je celkem rozmazlenost. V každém případě hodně potěšil počet lidí, kteří se vydali na delší trať – bylo znát, že hodně si těch 15km prostě chtělo vyzkoušet a udělat něco pro svoje zdraví. Ostatně, protože běhám v Kolíně, vím, že počet lidí před a po festivalu, které potkávám při tréninku vzroste. A to je dobře – IMHO je to větší úspěch než samotný běh. Většina sice celkem rychle přestane, ale najde se i pár těch, pro které se sport stane součást života.

Kdybych měl hodnotit trať, byla nalezena hezky – proti loňsku se mírně změnila, ale ráz zústal stejný  start u kostela sv. Bartoloměje (který už možná bude malý, protože dalších 100 závodníků už by bylo asi moc) – následuje pasáž k Labi a přes lávku do Borků. No a pak je to běh směr do Veltrub a následně zpět podél Labe. Já sám jí hodnotím jako zdařilou – je hodně pestrá a pokud není napršeno, i rychlá. Já sice nemám zatáčky a změny povrchů příliš v oblibě, ale tahle je prostě příjemná. I při běhu jsem měl dobrý pocit, teda až do osmého kilometru – při vběhu do lesa jsem špatně šlápl a hýbnul si se zády. Sice jsem běžel dál, ale měl jsem problém se zhluboka nadechnout. Za této situace beru čas jako suprový, protože nakonec jsem to dal pod hodinu a ani jsem neměl pocit, že bych na konci byl úplně vyčerpán. Takže v pondělí opět do tréninku a za týden na Velký Rybník … no a za rok snad potřetí v Kolíně ahoj.

Letošní první triatlon a celkem příjemné překvapení. Vrátil jsem se na jezero v Poděbradech – nebyl jsem tu možná od gymnázia a bylo milé překvapení, jak málo se tu změnilo. Čekal jsem moderní “aquacentrum” a ono to zůstalo příjemné koupadlo s docela čistou vodou. Navíc voda byla na tohle období opravdu teplá – oficiálně 21 stupňů (Celsia pro přesnost) bylo fajn – na Velkém Rybníku to asi bude horší.  Ve vodě jsem se pravda trápil – bójku na 300 metrů bez dioptrických brýlí prostě nevidím ani omylem a navíc jsem plavání letos hodně flákal. I v depu jsem byl spíše vlažný “beze spěchu” – závod jsem si spíše užíval. Naopak na kole jsem následně měl pocit, že jsem se rozjel – pár lidí jsem předjel a i když jsem se nechal zmást skupinkou, která na kruháku zahnula na Nymburk, obrátil jsem to tak po 100 metrech a vrátil se na trať s minimální ztrátou. Je to rovina, takže tak 26 km (ze 30) se jelo opravdu v kozlu a cesta rychle letěla. A navíc se mi prostě jelo dobře. A podobně jsem se cítil i na běhu – docela dost lidí jsem předběhl (po té rekreaci ve vodě a v prvním depu) a opět mi přišlo, že se běží dobře. Cesta byly dva úseky cca 1,7km tam a zpět, takže byl neustále přehled o lidech před i za sebou. Dokonce jsem v cíli ještě zafinišoval – sám překvapen, kolik sil mi zbývá. Možná to bylo krátkou cca 200km krizí cca 2km před cílem, po níž jsem lehce zvolnil a spíše se hlídal, aby nepřišel další problém, ale výsledek byl, že v cíli jsem měl pocit, že “dát si to ještě jednou” by nebyl problém. A pořadí 61. z cca 150 závodníků odpovídalo tomu, jak mizerně jsem zaplaval.

Tohle by mohl být problém pro další ročníky – 180 závodníků se už pomalu blíží limitu na tuhle trať – nejde jen o depo, ale i kolo, kde občas došlo k setkání 10 cyklistů a ti se roztáhli po celé silnici a pak i na běhu – když jsem vybíhal, byl to skoro “václavák” a řada lidí – na té úzcké cestě se prostě dva a dva běžci v protisměru nevešli. Vstřícný krok pořadatelů, umožnit startovat i závodníkům přes limit 150, který byl původně nastaven, by tak mohl za rok přidělat starosti. Vstřícnost je určitě fajn, ale to pravidlo bylo dáno dlouho dopředu a závodníci by si měli také uvědomit, že organizace něco znamená a naučit se zodpovědně přihlašovat – tohle může mít za následek, že se dopředu přihlásí minimum a na závodě to pak bude “otázka dne” – kolik lidí vlastně přijde. Jako spoluorganizátor závodů to moc nevítám – prostě odpovědnost by měla přijít ze strany organizátorů, ale i závodníků a pravidla se nastavují proto, aby se dodržovala. Ovšem na druhou stranu – velký dík organizátorům – celá akce byla dobře zvládnutá a byla to příjemná neděle.

Letošní KVOK byl naprostá klasika – nedělní běh, sluníčko, které na rovinkách pěkně připékalo a celkem svižný vítr – letos pro změnu jiho-východní až východní, takže tam s větrem v zádech, zpět proti větru. Za sebe řeknu jen krátce – je to fajn běh, ale už si člověk hrábne na dno … zpátky jsem se někdy od 13-14 km hodně trápil – čekám, že puchýře na nohách pocítím ještě nějakou dobu. Ale to k tomuhle běhu prostě patří – asfalt je příjemný na rychlý běh, ale pokud se rozpálí, chodidla trpí a tady je to po 18km na slunci a po asfaltu. No, pokud za rok budou síly, těším  se znovu i když poslední tři roky to už je boj “sám proti sobě”. A za týden už asi první triatlon – tam bych naopak to slunce docela uvítal, aby aspoň trochu prohřálo vodu.