Další letošní duatlon – silniční Břehy. Sice zklamání z trati – opakovalo se loňské kolo “do hvězdice”, což znamenalo 5 otáček o 180 stupňů. Škoda, ta předloňská trať dva okruhy mi seděla rozhodně více. Jinak je to hezký závod – ten běh kolem rybníka je super a i organizace funguje velmi dobře. Proti jiným je mezi koncem registrace a startem jen 30 minut – není tam takové “mrtvé nic”, kdy se sice lze protáhnout a rozcvičit, ale pro mnoho je to jen “čekání na start” – za to dávám určitě body plus. I letos byl závod vyhlášen “bez draftingu” – tedy jízdy v háku, ale proti loňskému ročníku jsem měl pocit, že kontrola byla daleko slabší. Loni jedna nebo dvě motorky opravdu jezdily po trati a měl jsem pocit, že si nikdo nedovolil jet v háku, letos jsem potkával minimálně dvě skupinky cca 4 jezdců, které se na otáčkách “trochu roztáhly”, ale kousek po obrátce zase jeli pohromadě. Ale to je asi i tom, jestli si závodníci chtějí zazávodit a poměřit síly, nebo jenom “bodovat”.

No a za sebe mohu říct, že s výkonem jsem spokojen tak napůl – v tom vedru jsem se docela trápil, ale čas a umístění nakonec nebyly špatné … resp. odpovídají výkonu. Dobře se mi jelo kolo a slušný byl i začátek a konec běhu. Uvidíme další závody – těším se už na první triatlony a na xTerru Velký Rybník.

Druhý letošní duatlon a první MTB – velmi krátké trati, dle propozic 3-24-2, ale hádám, že to spíše je o něco méně. Jde tedy spíše o sprint – letos jsem dorazil trochu unaven – ale překvapivě jsem se na trati cítil … skvěle. Závod je to opravdu pěkný, byť mám raději menší akce. Tohle je několik kategorií, doprovodný program, takže na řadu se dostáváme až na závěr – kolem 13:15. A je to opravdu velká akce, vždyť na start 35-45, do 35 let mužů se postavilo přes sto závodníků … sympatický je závod handbikerů – často postižených lidí, kteří se také věnují sportu. Ale k závodu:

Běhy jsou krátké, ale trať je super – lesní cesta a krátký úsek po silnici – jedinou vadou je úzká cesta, v podstatě na 1/2 trati se nedá předbíhat. Letos jsem se ale postavil velmi dobře, nemusel jsem se prodírat davem běžců, kteří zvadnou po 1. kilometru, ale na startu stojí v prvních řadách. Takže jsem dobíhal první část kolem desátého místa. Kolo je pro mě vždy tragédie – MTB prostě není moje silná stránka. Tentokrát jsem se ale dokázal udržet v poměrně silné skupině cca 12 cyklistů. To co mě na podobných závodech žere nejvíce je tahle jízda “na hyenu” – z té skupiny prostě 1/2 závodníku jenom “visí” – i když nejsem na MTB hvězda, když jsem měl sílu, šel jsem na dvou úsecích dopředu – jediný efekt je, že má člověk na zádech zbytek “jako batoh”. Určitě bych tedy uvítal zákaz draftingu – duatlon/triatlon je o tom, co je v závodníkovi ne o tom, “co uvisí”. V druhém kole jsem si to od té části terénní odtáhnul sám – mírně jsem ztratil, ale na rovnějších úsecích jsem cítil, že na to prostě mám skupinu docvaknout, takže jsem do cíle vjížděl s touto skupinou kolem 15-tého místa (to vím až teď hádal jsem, že jsem tak 20-tý). No a závěrečný běh jsem začal velmi svižně – předběhl jsem tak 3-4 závodníky, ale pak mi přišlo, že jsem se na konci prvního kola zastavil – v podstatě tomu nerozumím, sklonil jsem hlavu, když jsem dobíhal dalšího a ztrácel na něj tak 5 metrů, pak jsem hlavu zvedl a najednou ta díra přede mnou byla metrů 20 … klasická krize, naštěstí jen cca 100 metrů a vzápětí jsem se znovu rozběhl – druhé kolo bylo tak ještě svižnější a dobíhal jsem v pohodě, naopak přiznám, že jsem finiš vypustil s tím, že 15-tý nebo 16-tý (jak jsem odhadoval pozici v kategorii) už je jedno. A cítil jsem se prostě dobře.

Po doběhu jsem povzbudil bráchu na běhu – musím rozhodně pochválit – běh byl letos velmi dobrý, hlavně v druhém kole bylo vidět, že má dost sil a nevadne – dost lidí “přejel bez zaváhání”. Podobně jako v mém případě bylo zjevně slabší kolo … tak uvidíme co s MTB uděláme přes léto, pokud si neřekneme, že tohle je prostě náš strop. Příjemné odpoledne jsme tak zakončili klidnou cestou domů … a až ve vlaku jsem si přečetl zprávu časomíry – 10. místo celkově, 3. v kategorii. Tímto se tak omlouvám pořadatelům – jsem ovce, která nepočkala na vyhlášení, ale odjela na vlak. Mrzí mě to hlavně kvůli pořadatelům – opravdu mě to pořadí těší, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude do třetího místa, v tichosti jsem čekal, že to bude v kategorii do 10-tého místa. Takže se ještě jednou omlouvám a děkuji za hezký závod – je to super rychlý duatlon, kde si všichni mohou zazávodit a pořadatelsky je dobře zvládnutý – od depa, přes měření čipovou časomírou až po možnost sprchy a omytí kola v závěru + občerstvení v cíli. Jen houšť podobných závodů, kde se účastní dost závodníků a udělají něco pro zdraví.

Tento týden jsme měli s přítelkyní novou zábavu – cestou z práce (autem) jsme v Kolíně zkoušeli, jak jsou lidé spontánní. Jednoduchý test – vystrčte z okna auta nějakého legračního plyšáka (v našem případě oslík Kvído oblečený do ponožtiček) a zkuste mávat jeho tlapkami kolemjdoucím. Nikdy bych nevěřil, že zareaguje tak málo lidí – za tři dny se snad jen 3 lidé pootočili, dva se usmáli a už vůbec nikdo zpátky nezamával … Co to s námi je? Chodíme po ulici a ignorujeme okolí a to už včetně dětí (jeden úsměv jde pravda na konto dítěte). Rozumím tomu, že nemáme každý den náladu, ale zkusme se přeci jen víc na sebe usmívat a snažme se vyloudit úsměv na tváři druhých. Možná je to více než spousty jiných věcí, za kterými se tak snaživě honíme – Kvído vyloudil sice jen dva úsměvy, ale možná je to více než většina jiných lidí dokázala za tento týden. Zkusme tedy taky udělat něco spontánního, nějaký vtípek, žertík  a snažme se ostatní trochu pobavit.

A ty Kvído to nevzdávej – máš talent a jak praví klasik: “Nemusí pršet, hlavně když kape.” Vždy’t kdo by ti mohl dlouhodobě odolat?

Letošní rok jedna z novinek – duatlon v Kutné Hoře – a pořádaný opět klubem Deportivo. Je neuvěřitelné, kolik sportovních akcí již tahle parta organizuje pro sebe i pro ostatní sportovní nadšence – duatlon – xTerra triatlon – Dáča (běh) – Kaňk (běh do vrchu) + několik dalších akcí z míčových sportů. Můj obdiv především Vavisovi, který se snad na všech akcích podílí a stává se tak hybnou silou běhů a tria/duatlonů v Kutné Hoře. Kdo akce zná, bude asi souhlasit, že to nejsou profi akce pro závodníky profesionály, ale je to prostě pár jednoduše, ale dobře zorganizovaných akcí, kde pořadatelé zajistí trať, něco k pití v cíli a zábavu. Podobný byl i duatlon – nádherná běžecká trať (část Dáči, část triatlonové trati), kterou vřele doporučuji si projít/proběhnout i jinak než při závodu. Pokud totiž nezávodíte a máte čas koukat se kolem sebe, uvidíte krásné pohledy na chrám Sv. Barbory, na pole a louky u Velkého Rybníka, i v údolí Vrchlice.

Kolo se pak jelo po hodně orientačně jednoduché trati – KH – Malešov – Košice. Velikou výhodou bylo, že kromě obrátky se jen na dvou místech dávala přednost – při najetí na hlavní silnici v KH a pak na konci při jejím opuštění … pokud by se mi to podařilo, za rok zkusím sehnat někoho, kdo by si tam stoupl a cyklistům ukázal, případně nějaké auto přibrzdil. Přesně tohle totiž bylo na obrátce v Košicích a pro závodníky je hodně příjemné, když se mohou soustředit na trať a někdo jim ukáže, že je volno. Samotná cyklo trať byla stylem – do kopce s větrem v zádech tam, skopce proti větru zpět – podle tachometru jsem to jel průměrem 33,8 km/h – asi by se dalo přišlápnout, ale na druhou stranu jsem spokojen – celou trať jsem si “odtáhnul” (těch pár set metrů, kdy jsme se předjížděli s kolegou a vždy nás to na chvíli schovalo pominu)  sám a jelo se mi prostě dobře. Vlastně jsem celou cestu jel v klidu a spíše si určoval tempo, než že bych se nechal utavit. Co mě potěšilo, že jsem (kromě těch mých nešťastných sjezdů) nikde neztrácel, spíše jsem měl pocit, že pokud by bylo ještě nějaké další stoupání, měl bych dost sil “se utrhnout”. Takže ztrátu jsem nabral až v závěru ve sjezdu do KH – nechápu jak na jednom km na mě někdo dokáže najet 20s, ale je to realita (rozuměj moje neschopnost). Opět doporučím projet si to v klidu – při zpátečním sjedu je tam několik hezkých pohledů na Železné Hory a celá cesta (mimo prvních a posledních 400m) je celkem kvalitní asfalt.

Druhý běh je stejná trať jako první, jen v protisměru – musím říct, že mi tenhle směr vyhovoval více – na začátku se cca 2km běží rovina a do kopce a pak se zase sbíhá, ale nikde to není příliš prudce jako ten seběh od Velkého Rybníka. Navíc se mi opět běželo dobře – vlastně jenom “u závory” jsem na chvilku zvolnil. Co mi tentokrát chybělo byl finish – už od závory jsem čekal, kdo se zezadu přiřítí a s kým si to v cíli rozdám a ono nic …

V každém případě mohu říci, že se mi běželo i jelo velmi dobře – snad nikde nepřišla krize a počasí i trať vyšla suprově. Dokonce jsem se dostal “na bednu”, takže s umístěním mohu být také spokojen a nezbývá než poděkovat a podpořit Deportivo v dalších akcích – vlastně už ani ne za dva měsíce kousek vedle na xTerra triatláku. No a jestli za rok bude duatlon opět v kalendáři … rád se přijdu znovu pobavit a udělat něco pro zdraví.

Pro všechny nadšence jsem projel trati sobotního duatláku, takže popis je následující (a mapy jsou na webu Železného Chlísta):

Běh: kdo zná Dáču, bude to mít jednodušší, ale ono vlastně není kam zabloudit (v sobotu bych beztak chtěl jít s Vavisem značkovat, takže pak uvidíme, kdo získá pohár “Bludný Holanďan”).

Běží se po naučné Vrchlického Stezce – turistická červená podél Vrchlice – mírně vzhůru, až rovinka. Zpočátku je to asfaltka (pravda hodně rozbitá), později štěrk a lesní cesta – pokud bude mokro, připravte se na slušné bahýnko :-). Dvakrát se překříží Vrchlice po můstcích – poprvé dřevěný, podruhé betonové trámy … možná by slušelo lépe po lávkách (a hodně malinkých). V každém případě nádherná trať až po zříceninu (tedy zbývající jednu stěnu) – kousek za ní se zakličkuje a vyběhne na louku – zde se dáme vlevo a po 150 metrech vběhneme znovu do lesa a keřů – přichází nejnáročnější část – sice krátký, ale výživný výběh (bude to tak 150m, ale na kole jsem házel druhý nejlehčí převod, takže to je do kopce …). Vyběhneme nahoře u Velkého Rybníka u závory – prudce doprava a po trati, kterou znají i závodníci xTerry pokračujeme po polňačce – máme za sebou cca 1km a teď už vlastně jenom rovinu a dolů skopce. Bacha na kotníky, jsou tu drny (a v lese velké šutry, takže to platí pro celou trať) a vzhůru ke trojici – po cca 500m se dáváme vpravo mírně dolů a po dalších cca 150m do “tunýlku” z keřů. Na konci je esíčko vpravo a pak vlevo a následuje rovinka, která končí u Trojice – tam sbíháme po mizerné cestě – pozor hodně velkých kamenů, rozbité tašky, … ideální místo na výron kotníku. Dole se (proti Dáčovi a xTeře) dáváme po asfaltce vpravo a komu zbyly síly, může to rozpálit … pozor, po cca 250 m za prvním domkem ovšem ostře vpravo (pro řidiče pravá 40km/h) do “myší díry” – rátký úvoz nás dovede téměř přímo proti startu – podle GPS cca 4,3km a dá se to běžet určitě pod 20minut. Za sebe musím řict, že je to jedna z nejhezčích běžeckých tratí které znám – minimum asfaltu, pár stoupání a vlastně pořád v přírodě – hlavně ten úvod podél Vrchlice je nádherný.

Kolo: ani tady se nejde splést, jediné varování je na úsek na začátku a konci – 400metrů asfalt … jako od českých silničářů 🙂 prostě samá díra, doporučuji jet prostředkem – tady provoz asi nebude – je tam děr méně a koukat na zem, bylo by škoda proseknout duši hned po startu.

Takže prvních 400m viz dříve. Pak pozor – prudká pravá zatáčka a vjíždíme na hlavní – nepočítejte, že všichni řidiči vědí o světoznámém duatláku, takže jim raději dejte přednost. A teď se můžete rozjet – čeká nás stoupání 🙂 hned úvodní 1,5 km  do Poličan je docela vzhůru (celkově nastoupáme cca 200m – viz mapy na Železném Chlístovi). Zhruba po dvou kilometrech upozorním – je to sice po hlavní, ale zatáčíme vpravo směr Malešov – mírně, ale pořád do kopce až do cca 4. kilometru. V Malešově je jedno z mála míst, kde se (tam) jede skopce – užijte si to, protože těsně před 5. kilometrem naopak přijde kopec (výjezd z Malešova) – není dlouhý, ale docela se na něm dá vytrápit. Slabší povahy navíc po vyjetí zjistí, že je čeká cca 200m rovinka a další stoupání (opět krátké, ale už máme něco v nohách). Nicméně to je konec 6. kilometru a z nejhoršího jsme venku – rovina/mírně do kopce pak pokračujeme, stále po hlavní, pře Polánku (znalci xTerry – po silnici, nezahnout na Roztěž!!!) kolem Albrechtic až do Košic. Symbolicky, až uvidíte hřbitov jste skoro na obrátce a můžete se radovat. Do Košic je to pravda mírně do kopce a na konci taky, ale regulovčík by vás zde měl “obrátit a můžete se rozletět zpět. Cesta identická, jen v obráceném směru – upozorním jen na nebezpečná místa 1) obrátka – regulovčík bý vám měl ukázat, ale je to vaše zdraví, tak se podle toho chovejte, 2) sjezd do Malešova – v tom kopci se to super rozjede, ale dole je esíčko a trochu vynáší … takže raději přibrzdit, než se vézt zpět k obrátce na čelním skle protijedoucího nákladního vozu, i dole v Malešově je zatáčka a pak jedeno z mála stoupání na cestě zpět – pokud bude mokro, mohlo by to klouznout, 3) závěrečný sjezd do KH – je to mírná pravá zatáčka – v pohodě, ale pak levá a tam by to mohlo opět při moku/na štěrku ustřelit, 4) sjezd k depu – je to doleva, takže protijedoucí mají přednost …, 5) posledních 400metrů opět “asfalt mezi dírami”. Na horákovi ve větru jsem to jel za 48 minut – uvidíme jak bude v sobotu. Trať je v každém případě spíše na silničku.

No a přezout opět do běžeckého a repete na běžecké trati.

V sobotu zdar a ať se všem daří.

Tak konečně letos také jeden závod, který jsem běžel poprvé. I když je Čáslav kousek, letos jsem si běh ve Vodrantech (10 km) vyzkoušel jako premiéru – no vlastně jen tak napůl, protože na stejné trati se na podzim běží duatlon a ten už letos pojedu (doufám) potřetí. V každém případě je to jedna z nejhezčích tratí na desítku – tři cca 3km okruhy v parku – lesní cestičky, krátké seběhy, výběhy, spousta zatáček (zvláště to esíčko při seběhu ke stadionu je super a hlavně … krásně měkký povrch, úplně něco jiného než asfalt. Oproti jiným závodům tak musí každý dávat neustále pozor na cestu – kameny, šišky, kořeny + zatáčky, takže trať uteče opravdu rychle.

Letos to bylo okořeněno ještě jedním bonusem – musím určitě pogratulovat bráchovi – první místo v kategorii 40-49 určitě povzbudí k dalším závodům. Sice trochu se štěstím, ale i tady je třeba říct, že platí “štěstí přeje připraveným” a taky k životu patří, že se občas zadaří, občas ne. Jak jsem koukal letos bylo v hlavním závodě podstatně více účastníků než loni … potvrzuje to letošní trend, že se “běžci rozmnožili”. Aspoň takový je můj pocit z běhů, kterých jsem se letos zúčastnil. A musím říct, že mě to těší – hlavně se přeci jen začíná objevovat další generace lidí kolem 20-tky, kteří objevili krásu běhu a nepotkáváme se na závodech jenom parta “stárnoucích bláznů”.

Pokud by někdo váhal, mohu běh určitě doporučit – nejprve běh dětských kategorií, kde potěší nadšení a zápal a pak společný start běhu na 10km a 4 km – do konce kola nikdo netuší kolik lidí před ním a kolem něj se oddělí a zahne na stadion a kolik pokračuje do dalších dvou kol a na závěr ještě perlička a možnost potkat běžeckou legendu ČR (vlastně ČSSR) – Jarmilu Kratochvílovou. Je vidět, že  přítomnost známých lidí přitáhne ke sportu hodně dětí – vždyť žákovské kategorie byly obsazeny dětmi z Čáslavi s velkou převahou a možná tam běžel i budoucí reprezentant. Na druhou stranu, pokud ne a zůstane jenom u radosti ze sportu … účel, přivést děti ka sportu, to splnilo. Pro společnost a sport je IMHO určitě lepší deset rekreačních sportovců než jedna hvězda a devět “televizních povalečů”.

Víkend 17.-18.3.2012 byl prostě nádherný – jarní slunce už hezky ohřálo vzduch, takže se vyrojilo mnoho lidí “ze zimního spánku”. Ať už na kolech, nebo jenom na procházkách, po oba dny bylo vidět, že si lidé vyrazili užívat začátek jara. A protože minulý týden byla Pečecká desítka, běžci z okolí vědí – tento víkend je běh v Českém Brodě. A jaro přilákalo asi rekordní účast – více než 200 běžců. Musím říct, že jsem tu poněkolikáté a je vidět, že se závod dostává do podvědomí lidí z okolí a i běžců z větších vzdáleností. Asfaltová trať 5km tam a zpět je tak každý rok svědkem běhu lidí “polozávodníků” i těch, kteří si 10 km zkouší poprvé v životě. Letos bylo počasí nádherné a právě proto i možná velmi zrádné – rychlá změna teplot nahrává euforii na začátku a přehřátí svalů na trati, pokud někdo neodhadne tempo. Musím říct, že se mi to asi také stalo – na 4. kilometru přišel zlom a měl jsem pocit, že jsem se zastavil. Od pátého kilometru jsem se sice znovu “rozběhl”, ale ten jeden kilometr trápení byl na čase znát. Přitom nemohu říct, že bych v cíli byl nějak vysílen – odpoledne jsem se byl projet na kole a naprosto v pohodě. Spíše jsem měl pocit, že se “tavím” – odvod tepla byl přeci jen úplně jiný než v zimních měsících a tělo si prostě nestihlo zvyknout.

Co na tomhle závodě obdivuji je fakt, že je pořádán opravdu pár nadšenci s “legračním” (v dobrém slova smyslu) startovným a přeci jen velmi dobře – vyznačeny kilometrovníky, rozumný start na rovném úseku, kde se dá pohodově rozeběhnout, hlášení časů na obrátce i v cíli, čaj a buchta v cíli, prezentace skoro až do startu (bez hodinové pauzy), … Nic navíc, ale nic co by chybělo k hezkému závodu. Takže zbývá jenom pro mě, abych trochu zabral při tréninku a za rok zkusil opět čas pod 38 minut 🙂 No uvidíme už za týden v Čáslavi – minulý týden jsem v tréninku “trochu přitlačil” – skoro jsem i čekal, že přijde únava, jen jsem věřil, že v neděli už jí překonám … a spletl jsem se 🙂 Jenže na druhou stranu … dobře jsem si zaběhal a po sobotním výletu na Karlštejn protáhl nohy při sportu – tak nějak má víkend vypadat.

Jak již jsem napsal dříve – v Pečkách již jsem inventář, takže v sobotu 10.3.2012 jsem nemohl chybět na startu jarních 10km. Nemám už snad ani co o závodě napsat – nostalgicky jsem tam zavzpomínal na svůj první ročník, kdy se ještě kroužilo v parku a účast byla cca 50 běžců. Letos jenom v hlavním závodě startovalo přes 700 běžců a stal se z něho již velký závod pro všechny – je to trochu náročné, prodírat se první 3 km přes ty masy běžců, ale zase, je to už událost.

Svůj čas nebudu hodnotit – prostě je to zhruba to, na co dnes mám, mohlo by to být o minutu lepší i o minutu horší a vlastně by se nic nezměnilo. Hodně mě potěšilo, že jsem doběhl ve velké pohodě s pocitem, že dalších 5 km by nebyl problém. Fajn bylo i docela dost mladých běžců, kteří si trať přišli vyzkoušet. Pořadatelé již celou akci zvládají zcela v pohodě, limitujícím už prostě je ulice startu – myslím, že 800 běžců (stanovený limit přihlášených) je na horní hranici, kterou to místo unese. Tak uvidíme, jaká bude letošní sezona, protože pro mě (a asi nejen pro mě) jsou Pečky Start do dalšího roku – a to start s velkým S.

Minulý týden (29.2.) jsem po čase zajel na konferenci/seminář – tentokrát o nasazení Oracle BI ve firmách. Co mě zaujalo, je fakt, že za posledních x let se vůbec (ale opravdu vůbec) nic nezměnilo. Koncepce BI se stala podobným standardním produktem jako ERP systém – vlastně všichni víme, co od něj očekáváme (aspoň všichni poučení), všichni víme, že je to nějaká investice (a +/- víme i jaká), všichni víme co můžeme a nemůžeme očekávat … nebudu ani zdůrazňovat, že všichni víme co BI je. Podobně už i v IT sektoru platí obecné poznání, že bez podpory managementu (faktické, ne jen té na papíře) je realizace BI (stejně jako ERP) v podstatě nereálná. Když se navíc podívám na hlavní produkty – Cognos, BObj, Oracle BI, … pomalu bych měl problém jeden od druhého rozeznat a IMHO jsou rozdíly spíše kosmetické – to samé dnes již platí o ERP – standardní funkčnost, která pokryje 90% procesů už mají všechny téměř stejnou. Na jednu stranu to pro mě bylo zklamání – asi nic nového na konferenci nezaznělo – ostatně asi ani tak nebyla míněna – už struktura přednášek “představení BI Oracle” – “controlling ve výrobní firmě” – “zkušenosti z implementace” – “Oracle servery” spíše nasvědčovala tomu, že je to celkem běžné (a nic proti tomu) oslovení potenciálních zákazníků = “reklama”. Z druhého pohledu je pro mě potěšující, že projekty u kterých jsem byl v posledních letech šly “tou správnou cestou” – architektura i filozofie se ukázaly jako ty správné, BI se stává standardním software firem a už se i dostává do povědomí managementů “co to je a na co to je”.

Takže povzdechnutí je jediné – krize v mnoha firmách způsobuje odklad této investice – ty které dokázaly provést implementaci před krizí jsou ve velké výhodě – zdroj dat mají o řád lepší. Na druhou stranu bych cca za dva roky čekal další vlnu implementací (firmy mají vlastně dvě šance – zmenšit se a postupně umřít/zvětšit se a dojít k poznání, že bez informací už dál žít nemohou – BI se pro ně stane nutností). Uvidíme, který ze sytémů se stane standardem a uvidíme, které firmy toho využijí – tak jak se totiž srovnala úroveň samotného software, bude více a více záležet na implementátorovi, jestli dokáže nabídnout přidanou hodnotu – svoje zkušenosti z controllingem/plánováním a samozřejmě řízením projektu nasazení BI. Hádám, že to je místo, kam by teď IBM, Oracle, SAP, … měly napřít síly – vývoj je O.K., teď je třeba podpořit partnerské firmy a “natlačit” do nich svoje know-how, podobně jako se to dříve dělo u ERP.

Takže vlastně … “nic nového pod Sluncem” … snad jen zase o kousek blíž doba, kdy se firmy přestanou řídit “excelem a grafíky” – opět nic proti excelu, jen je to nástroj s nějakým určením a tak jako nepojedu na dovolenou k moři traktorem, připadá mi stejně zcestné vybudovat controlling firmy jen na excelech. Bohužel je stále spousta míst, kde se o to snaží a nejlépe pod heslem “šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí”.

Tradiční začátek sezony v Čerčanech – krátký běh do kopce okořeněný, skoro každý rok, ledem, sněhem a bahnem. Letos asi extrémní štěstí na počasí den předem zamračeno s přeháňkami, den poté taky, ale 25.2. bylo na běh velmi příjemně, slunečno a skoro bez větru. Krásné počasí letos vylákalo přes devadesát běžců a myslím, že nikdo nelitoval. Co mě hodně potěšilo, že tu bylo i docela dost mladších ročníků, stejně jako dost ročníků starších – můj obdiv všem, kteří i po sedmdesátce naleznou sílu a odhodlání vyběhnout do kopce, přes všechny zdravotní problémy. S mnohými se už od vidění známe, takže je to i každoroční setkání “spřízněných duší” a start do běžecké sezony – v kalendáři se víkendy už hodně zaplnily a myslím, že až do července jich moc volných není 🙂 A jak jsem tak poslouchal, ostatní jsou na tom podobně, každý už si nalezl ty svoje tradiční, případně nějaký nový, abychom vyzkoušeli nějakou změnu/novinku.

Samotný závod asi byla klasika – jak jsem koukal o něco horší čas než loni, ale umístění stejné a subjektivně spíše pocit stejného výkonu – bahno letos docela klouzalo, naopak boty musím pochválit na ledu a sněhu, tam držely velmi dobře. Co mě překvapilo, že nahoře “chyběla únava” – zjevně jsou rezervi ze sebe ještě něco dostat, ale aspoň je možné se těšit na delší tratě, už za dva týdny do Peček.

Cestou zpátky jsem měl navíc s přítelkyní možnost podívat se na domky v okolí Mnichovic a Onřejova – uvidíme, jestli některý “bude ten pravý ořechový”. Krásné slunečné počasí určitě zpříjemnilo procházku a potkávali jsme hodně lidí, kteří po zimě vyrazili na procházku.