CDuatláKH 2012 – nová tradice?
Letošní rok jedna z novinek – duatlon v Kutné Hoře – a pořádaný opět klubem Deportivo. Je neuvěřitelné, kolik sportovních akcí již tahle parta organizuje pro sebe i pro ostatní sportovní nadšence – duatlon – xTerra triatlon – Dáča (běh) – Kaňk (běh do vrchu) + několik dalších akcí z míčových sportů. Můj obdiv především Vavisovi, který se snad na všech akcích podílí a stává se tak hybnou silou běhů a tria/duatlonů v Kutné Hoře. Kdo akce zná, bude asi souhlasit, že to nejsou profi akce pro závodníky profesionály, ale je to prostě pár jednoduše, ale dobře zorganizovaných akcí, kde pořadatelé zajistí trať, něco k pití v cíli a zábavu. Podobný byl i duatlon – nádherná běžecká trať (část Dáči, část triatlonové trati), kterou vřele doporučuji si projít/proběhnout i jinak než při závodu. Pokud totiž nezávodíte a máte čas koukat se kolem sebe, uvidíte krásné pohledy na chrám Sv. Barbory, na pole a louky u Velkého Rybníka, i v údolí Vrchlice.
Kolo se pak jelo po hodně orientačně jednoduché trati – KH – Malešov – Košice. Velikou výhodou bylo, že kromě obrátky se jen na dvou místech dávala přednost – při najetí na hlavní silnici v KH a pak na konci při jejím opuštění … pokud by se mi to podařilo, za rok zkusím sehnat někoho, kdo by si tam stoupl a cyklistům ukázal, případně nějaké auto přibrzdil. Přesně tohle totiž bylo na obrátce v Košicích a pro závodníky je hodně příjemné, když se mohou soustředit na trať a někdo jim ukáže, že je volno. Samotná cyklo trať byla stylem – do kopce s větrem v zádech tam, skopce proti větru zpět – podle tachometru jsem to jel průměrem 33,8 km/h – asi by se dalo přišlápnout, ale na druhou stranu jsem spokojen – celou trať jsem si “odtáhnul” (těch pár set metrů, kdy jsme se předjížděli s kolegou a vždy nás to na chvíli schovalo pominu) sám a jelo se mi prostě dobře. Vlastně jsem celou cestu jel v klidu a spíše si určoval tempo, než že bych se nechal utavit. Co mě potěšilo, že jsem (kromě těch mých nešťastných sjezdů) nikde neztrácel, spíše jsem měl pocit, že pokud by bylo ještě nějaké další stoupání, měl bych dost sil “se utrhnout”. Takže ztrátu jsem nabral až v závěru ve sjezdu do KH – nechápu jak na jednom km na mě někdo dokáže najet 20s, ale je to realita (rozuměj moje neschopnost). Opět doporučím projet si to v klidu – při zpátečním sjedu je tam několik hezkých pohledů na Železné Hory a celá cesta (mimo prvních a posledních 400m) je celkem kvalitní asfalt.
Druhý běh je stejná trať jako první, jen v protisměru – musím říct, že mi tenhle směr vyhovoval více – na začátku se cca 2km běží rovina a do kopce a pak se zase sbíhá, ale nikde to není příliš prudce jako ten seběh od Velkého Rybníka. Navíc se mi opět běželo dobře – vlastně jenom “u závory” jsem na chvilku zvolnil. Co mi tentokrát chybělo byl finish – už od závory jsem čekal, kdo se zezadu přiřítí a s kým si to v cíli rozdám a ono nic …
V každém případě mohu říci, že se mi běželo i jelo velmi dobře – snad nikde nepřišla krize a počasí i trať vyšla suprově. Dokonce jsem se dostal “na bednu”, takže s umístěním mohu být také spokojen a nezbývá než poděkovat a podpořit Deportivo v dalších akcích – vlastně už ani ne za dva měsíce kousek vedle na xTerra triatláku. No a jestli za rok bude duatlon opět v kalendáři … rád se přijdu znovu pobavit a udělat něco pro zdraví.
Duatlák Kutná Hora – 14.4.2012 – trati
Pro všechny nadšence jsem projel trati sobotního duatláku, takže popis je následující (a mapy jsou na webu Železného Chlísta):
Běh: kdo zná Dáču, bude to mít jednodušší, ale ono vlastně není kam zabloudit (v sobotu bych beztak chtěl jít s Vavisem značkovat, takže pak uvidíme, kdo získá pohár “Bludný Holanďan”).
Běží se po naučné Vrchlického Stezce – turistická červená podél Vrchlice – mírně vzhůru, až rovinka. Zpočátku je to asfaltka (pravda hodně rozbitá), později štěrk a lesní cesta – pokud bude mokro, připravte se na slušné bahýnko :-). Dvakrát se překříží Vrchlice po můstcích – poprvé dřevěný, podruhé betonové trámy … možná by slušelo lépe po lávkách (a hodně malinkých). V každém případě nádherná trať až po zříceninu (tedy zbývající jednu stěnu) – kousek za ní se zakličkuje a vyběhne na louku – zde se dáme vlevo a po 150 metrech vběhneme znovu do lesa a keřů – přichází nejnáročnější část – sice krátký, ale výživný výběh (bude to tak 150m, ale na kole jsem házel druhý nejlehčí převod, takže to je do kopce …). Vyběhneme nahoře u Velkého Rybníka u závory – prudce doprava a po trati, kterou znají i závodníci xTerry pokračujeme po polňačce – máme za sebou cca 1km a teď už vlastně jenom rovinu a dolů skopce. Bacha na kotníky, jsou tu drny (a v lese velké šutry, takže to platí pro celou trať) a vzhůru ke trojici – po cca 500m se dáváme vpravo mírně dolů a po dalších cca 150m do “tunýlku” z keřů. Na konci je esíčko vpravo a pak vlevo a následuje rovinka, která končí u Trojice – tam sbíháme po mizerné cestě – pozor hodně velkých kamenů, rozbité tašky, … ideální místo na výron kotníku. Dole se (proti Dáčovi a xTeře) dáváme po asfaltce vpravo a komu zbyly síly, může to rozpálit … pozor, po cca 250 m za prvním domkem ovšem ostře vpravo (pro řidiče pravá 40km/h) do “myší díry” – rátký úvoz nás dovede téměř přímo proti startu – podle GPS cca 4,3km a dá se to běžet určitě pod 20minut. Za sebe musím řict, že je to jedna z nejhezčích běžeckých tratí které znám – minimum asfaltu, pár stoupání a vlastně pořád v přírodě – hlavně ten úvod podél Vrchlice je nádherný.
Kolo: ani tady se nejde splést, jediné varování je na úsek na začátku a konci – 400metrů asfalt … jako od českých silničářů 🙂 prostě samá díra, doporučuji jet prostředkem – tady provoz asi nebude – je tam děr méně a koukat na zem, bylo by škoda proseknout duši hned po startu.
Takže prvních 400m viz dříve. Pak pozor – prudká pravá zatáčka a vjíždíme na hlavní – nepočítejte, že všichni řidiči vědí o světoznámém duatláku, takže jim raději dejte přednost. A teď se můžete rozjet – čeká nás stoupání 🙂 hned úvodní 1,5 km do Poličan je docela vzhůru (celkově nastoupáme cca 200m – viz mapy na Železném Chlístovi). Zhruba po dvou kilometrech upozorním – je to sice po hlavní, ale zatáčíme vpravo směr Malešov – mírně, ale pořád do kopce až do cca 4. kilometru. V Malešově je jedno z mála míst, kde se (tam) jede skopce – užijte si to, protože těsně před 5. kilometrem naopak přijde kopec (výjezd z Malešova) – není dlouhý, ale docela se na něm dá vytrápit. Slabší povahy navíc po vyjetí zjistí, že je čeká cca 200m rovinka a další stoupání (opět krátké, ale už máme něco v nohách). Nicméně to je konec 6. kilometru a z nejhoršího jsme venku – rovina/mírně do kopce pak pokračujeme, stále po hlavní, pře Polánku (znalci xTerry – po silnici, nezahnout na Roztěž!!!) kolem Albrechtic až do Košic. Symbolicky, až uvidíte hřbitov jste skoro na obrátce a můžete se radovat. Do Košic je to pravda mírně do kopce a na konci taky, ale regulovčík by vás zde měl “obrátit a můžete se rozletět zpět. Cesta identická, jen v obráceném směru – upozorním jen na nebezpečná místa 1) obrátka – regulovčík bý vám měl ukázat, ale je to vaše zdraví, tak se podle toho chovejte, 2) sjezd do Malešova – v tom kopci se to super rozjede, ale dole je esíčko a trochu vynáší … takže raději přibrzdit, než se vézt zpět k obrátce na čelním skle protijedoucího nákladního vozu, i dole v Malešově je zatáčka a pak jedeno z mála stoupání na cestě zpět – pokud bude mokro, mohlo by to klouznout, 3) závěrečný sjezd do KH – je to mírná pravá zatáčka – v pohodě, ale pak levá a tam by to mohlo opět při moku/na štěrku ustřelit, 4) sjezd k depu – je to doleva, takže protijedoucí mají přednost …, 5) posledních 400metrů opět “asfalt mezi dírami”. Na horákovi ve větru jsem to jel za 48 minut – uvidíme jak bude v sobotu. Trať je v každém případě spíše na silničku.
No a přezout opět do běžeckého a repete na běžecké trati.
V sobotu zdar a ať se všem daří.
Běh sady Vodranty 2012
Tak konečně letos také jeden závod, který jsem běžel poprvé. I když je Čáslav kousek, letos jsem si běh ve Vodrantech (10 km) vyzkoušel jako premiéru – no vlastně jen tak napůl, protože na stejné trati se na podzim běží duatlon a ten už letos pojedu (doufám) potřetí. V každém případě je to jedna z nejhezčích tratí na desítku – tři cca 3km okruhy v parku – lesní cestičky, krátké seběhy, výběhy, spousta zatáček (zvláště to esíčko při seběhu ke stadionu je super a hlavně … krásně měkký povrch, úplně něco jiného než asfalt. Oproti jiným závodům tak musí každý dávat neustále pozor na cestu – kameny, šišky, kořeny + zatáčky, takže trať uteče opravdu rychle.
Letos to bylo okořeněno ještě jedním bonusem – musím určitě pogratulovat bráchovi – první místo v kategorii 40-49 určitě povzbudí k dalším závodům. Sice trochu se štěstím, ale i tady je třeba říct, že platí “štěstí přeje připraveným” a taky k životu patří, že se občas zadaří, občas ne. Jak jsem koukal letos bylo v hlavním závodě podstatně více účastníků než loni … potvrzuje to letošní trend, že se “běžci rozmnožili”. Aspoň takový je můj pocit z běhů, kterých jsem se letos zúčastnil. A musím říct, že mě to těší – hlavně se přeci jen začíná objevovat další generace lidí kolem 20-tky, kteří objevili krásu běhu a nepotkáváme se na závodech jenom parta “stárnoucích bláznů”.
Pokud by někdo váhal, mohu běh určitě doporučit – nejprve běh dětských kategorií, kde potěší nadšení a zápal a pak společný start běhu na 10km a 4 km – do konce kola nikdo netuší kolik lidí před ním a kolem něj se oddělí a zahne na stadion a kolik pokračuje do dalších dvou kol a na závěr ještě perlička a možnost potkat běžeckou legendu ČR (vlastně ČSSR) – Jarmilu Kratochvílovou. Je vidět, že přítomnost známých lidí přitáhne ke sportu hodně dětí – vždyť žákovské kategorie byly obsazeny dětmi z Čáslavi s velkou převahou a možná tam běžel i budoucí reprezentant. Na druhou stranu, pokud ne a zůstane jenom u radosti ze sportu … účel, přivést děti ka sportu, to splnilo. Pro společnost a sport je IMHO určitě lepší deset rekreačních sportovců než jedna hvězda a devět “televizních povalečů”.
Českobrodská pečeť – jarních 10 km
Víkend 17.-18.3.2012 byl prostě nádherný – jarní slunce už hezky ohřálo vzduch, takže se vyrojilo mnoho lidí “ze zimního spánku”. Ať už na kolech, nebo jenom na procházkách, po oba dny bylo vidět, že si lidé vyrazili užívat začátek jara. A protože minulý týden byla Pečecká desítka, běžci z okolí vědí – tento víkend je běh v Českém Brodě. A jaro přilákalo asi rekordní účast – více než 200 běžců. Musím říct, že jsem tu poněkolikáté a je vidět, že se závod dostává do podvědomí lidí z okolí a i běžců z větších vzdáleností. Asfaltová trať 5km tam a zpět je tak každý rok svědkem běhu lidí “polozávodníků” i těch, kteří si 10 km zkouší poprvé v životě. Letos bylo počasí nádherné a právě proto i možná velmi zrádné – rychlá změna teplot nahrává euforii na začátku a přehřátí svalů na trati, pokud někdo neodhadne tempo. Musím říct, že se mi to asi také stalo – na 4. kilometru přišel zlom a měl jsem pocit, že jsem se zastavil. Od pátého kilometru jsem se sice znovu “rozběhl”, ale ten jeden kilometr trápení byl na čase znát. Přitom nemohu říct, že bych v cíli byl nějak vysílen – odpoledne jsem se byl projet na kole a naprosto v pohodě. Spíše jsem měl pocit, že se “tavím” – odvod tepla byl přeci jen úplně jiný než v zimních měsících a tělo si prostě nestihlo zvyknout.
Co na tomhle závodě obdivuji je fakt, že je pořádán opravdu pár nadšenci s “legračním” (v dobrém slova smyslu) startovným a přeci jen velmi dobře – vyznačeny kilometrovníky, rozumný start na rovném úseku, kde se dá pohodově rozeběhnout, hlášení časů na obrátce i v cíli, čaj a buchta v cíli, prezentace skoro až do startu (bez hodinové pauzy), … Nic navíc, ale nic co by chybělo k hezkému závodu. Takže zbývá jenom pro mě, abych trochu zabral při tréninku a za rok zkusil opět čas pod 38 minut 🙂 No uvidíme už za týden v Čáslavi – minulý týden jsem v tréninku “trochu přitlačil” – skoro jsem i čekal, že přijde únava, jen jsem věřil, že v neděli už jí překonám … a spletl jsem se 🙂 Jenže na druhou stranu … dobře jsem si zaběhal a po sobotním výletu na Karlštejn protáhl nohy při sportu – tak nějak má víkend vypadat.
Pečky 10 km – jaro 2012
Jak již jsem napsal dříve – v Pečkách již jsem inventář, takže v sobotu 10.3.2012 jsem nemohl chybět na startu jarních 10km. Nemám už snad ani co o závodě napsat – nostalgicky jsem tam zavzpomínal na svůj první ročník, kdy se ještě kroužilo v parku a účast byla cca 50 běžců. Letos jenom v hlavním závodě startovalo přes 700 běžců a stal se z něho již velký závod pro všechny – je to trochu náročné, prodírat se první 3 km přes ty masy běžců, ale zase, je to už událost.
Svůj čas nebudu hodnotit – prostě je to zhruba to, na co dnes mám, mohlo by to být o minutu lepší i o minutu horší a vlastně by se nic nezměnilo. Hodně mě potěšilo, že jsem doběhl ve velké pohodě s pocitem, že dalších 5 km by nebyl problém. Fajn bylo i docela dost mladých běžců, kteří si trať přišli vyzkoušet. Pořadatelé již celou akci zvládají zcela v pohodě, limitujícím už prostě je ulice startu – myslím, že 800 běžců (stanovený limit přihlášených) je na horní hranici, kterou to místo unese. Tak uvidíme, jaká bude letošní sezona, protože pro mě (a asi nejen pro mě) jsou Pečky Start do dalšího roku – a to start s velkým S.
Běh na Čerčanský Chlum 2012
Tradiční začátek sezony v Čerčanech – krátký běh do kopce okořeněný, skoro každý rok, ledem, sněhem a bahnem. Letos asi extrémní štěstí na počasí den předem zamračeno s přeháňkami, den poté taky, ale 25.2. bylo na běh velmi příjemně, slunečno a skoro bez větru. Krásné počasí letos vylákalo přes devadesát běžců a myslím, že nikdo nelitoval. Co mě hodně potěšilo, že tu bylo i docela dost mladších ročníků, stejně jako dost ročníků starších – můj obdiv všem, kteří i po sedmdesátce naleznou sílu a odhodlání vyběhnout do kopce, přes všechny zdravotní problémy. S mnohými se už od vidění známe, takže je to i každoroční setkání “spřízněných duší” a start do běžecké sezony – v kalendáři se víkendy už hodně zaplnily a myslím, že až do července jich moc volných není 🙂 A jak jsem tak poslouchal, ostatní jsou na tom podobně, každý už si nalezl ty svoje tradiční, případně nějaký nový, abychom vyzkoušeli nějakou změnu/novinku.
Samotný závod asi byla klasika – jak jsem koukal o něco horší čas než loni, ale umístění stejné a subjektivně spíše pocit stejného výkonu – bahno letos docela klouzalo, naopak boty musím pochválit na ledu a sněhu, tam držely velmi dobře. Co mě překvapilo, že nahoře “chyběla únava” – zjevně jsou rezervi ze sebe ještě něco dostat, ale aspoň je možné se těšit na delší tratě, už za dva týdny do Peček.
Cestou zpátky jsem měl navíc s přítelkyní možnost podívat se na domky v okolí Mnichovic a Onřejova – uvidíme, jestli některý “bude ten pravý ořechový”. Krásné slunečné počasí určitě zpříjemnilo procházku a potkávali jsme hodně lidí, kteří po zimě vyrazili na procházku.
Vykopávkou oficiálně
Tak hned ráno pobavení na webu Pečecké desítky – oficiálně poběžím 16.tý ročník a zařadím se tak mezi oceněné “veterány” závodu. Jinými slovy – bude přiřazeno evidenční číslo a stanu se inventářem 🙂 Legrační, když si člověk vzpomene na svoje první ročníky … opticky ne tak vzdálené a uvědomí si, že to už je více než 20 let, kdy jsem je běžel, ještě v parku na okruhu podobně jako se dnes běhá podzim. Časy se trochu zlepšily, ale … to se asi s časem zase změní směrem k horšímu, účastníků výrazně přibylo, závod již má punc profi akce, … ale přeci jen je to pořád stará dobrá Pečecká desítka, která otevírá sezonu a kde se sejde parta běžců z Kolína a okolí + mnoho dalších.
V tu chvíli je třeba poděkovat všem, kdo tuhle tradici drží a závod organizují … a umožní tak nám vykopávkám ulehnout do inventáře, jednou za rok se probrat z letargie a vyrazit na trať, která je sice každý rok trochu jiná (vítr, déšť, Slunce, …) jenž zase úplně stejná a “prošlapaná”. Už mě vlastně ani nenapadá nic, co by mě mohlo na podobných závodech překvapit – a přeci se tam zase těším. Pečky patří k těm závodům, které pro mě mají něco výjimečného – vlastně jeden z prvních běhů, které jsem začal běhat, byl to první běh, který jsem absolvoval po problémech s páteří a dodnes si vzpomínám, jakou jsem měl radost, že jsem těch 10km uběhl – byť v hrozném čase, ale “po svých”. Tady poprvé jsem zažil “maso” více než 500 závodníků na startu, … prostě Pečky jsou ten závod, který je v prosinci při psaní kalendáře akcí na další rok, zapsán jako první a tento víkend jsou prostě Pečky, omluvenkou je pouze “smrt a mobilizace” (a ani to není jisté :-))
No nic, abych tedy ještě ty tři týdny dopiloval formu a v březnu byl na trať připraven … takže zdar všem, kdo se bude připravovat na tento závod, ale hlavně pro radost.
3km na Silvestra v Kolíně
Po třech letech jsem byl na Silvestra v Kolíně, takže jsem si mohl znovu zaběhnout tradiční 3 km v Borkách. Je to podobná trať jako podzimní “Drozd” kromě začátku a konce na dráze atletického stadionu (resp. na začátku se běží jen jedno kolo a zkrácení v druhé polovině závodu. Určitě je to spíše pohodová trať určená všem, kdo se chce rozloučit s rokem ve sportovním duchu a po svátcích udělat něco pro své zdraví. Počasí letos vyšlo nádherné – den před i po bylo ošklivo a vlezlo, na Silvestra svítilo dopoledne sluníčko a asi by se (při troše odvahy) dalo běžet i v šortkách – je to přeci jen krátký rychlý běh. Organizace byla velmi jednoduchá – žádné přihlášení – po doběhu dostal každý číslo pořadí jak doběhl a to si nahlásil v šatně … desáté místo mě potěšilo i když čas nebyl nijak super. Lesní běhy prostě mám rád, ale neumím je – daleko více mi svědčí roviny než zatáčky a kličkování po pěšinkách. Ovšem tady šlo opravdu více o zábavu než závod a bylo to vidět na počtu startujících – cca 170 bylo od “skorozávodníků” po lidi, kteří se přišli proběhnout. A přesně tohle je to super na podobných akcích – přijdou i rodiče s dětmi a třeba jen jeden z těch 170 začne více sportovat v příštím roce. I kdyby to byl jenom ten jeden … díky organizátorům za něj. I kdyby jen jedno malé dítě poznalo atmosféru závodu od startovního výstřelu po finiš do cíle … díky za něj. Prostě jen více podobných akcí, které pro všeobecný sport udělají víc než celý prvoligový “cirkus” většiny sportů ovládaný pupkatými bafuňáři. Tohle byl sport a ne milionové přestupy a dohadování výsledků, které předvádějí různé ligy. Možná i naše ministerstva a hlavy pomazané by mohli zaregistrovat, že tohle pro společnost a zdraví lidí udělá více než podporované vrcholné akce, které by se obešly jen s penězi sponzorů … jenže to by i na ministerstvu musel sedět někdo kdo si, s prominutím, uvidí přes pupek na to co má mezi nohama, což bohužel o většině našich ministrů neplatí. Jenže pro ně je zjevně příjemnější ukázat se na tribuně ligového zápasu/mistrovství, než zapotit vlastní triko … a nemyslím funěním při cpaní si břicha 🙂
Výběh na Kaňk – Štědrý Večer 2011
Sice teprve podruhé, ale už “tradičně” – dopoledne 24.12. výběh na Kaňk – krátký běh do vrchu (cca 1400 metrů, ale je to pořád do kopce) byl letos podstatně lehčí než loni – nebylo namrzlo, ale bahno také slušně podkluzovalo. Sešlo se asi třicet běžců a je třeba říct, že běh byl super – první čas určitě zaslouží pochvalu – proti loňsku jsem si sice pohoršil, až páté místo, ale na druhou stranu to bylo opět spíše o “nechuti” běžet – hlavně v závěru jsem rozhodně neměl pocit, že by to nešlo, ale že se mi nechce … bylo to spíše zaváhání v první polovině, kdy jsem několikrát proklouznul na cestě “upravené traktorem”, takže jsem pak spíše dotahoval mírný odstup.
Jenže o to umístění … tady vlastně nejde – je to běh pro radost a pohnutí se ve svátky, kdy každý řeší spousty jiných starostí než pohyb. Za nápad běhu v tomhle termínu tedy dík klubu Deportivo, protože je to příležitost si říct, dost se starostmi a uklízením … vzhůru udělat něco pro sebe a zdraví. Tak za rok ještě ve větším počtu – zdar.
Zimní Českobrodská desítka 2011
Už ani neuhodnu pokolikáté jsem vyrazil na zimní desítku v Českém Brodě – je to asi poslední závod “na ostro” v roce a snad všichni běžci si ho celkem užíváme. Takové odbočení z předvánočního shonu a poklidný běh po známé trati, která ale, díky období, je snad každý rok jiná. Letošní počasí bylo celkem přívětivé – v noci sice lehce pršelo, ale nebyl sníh ani břečka, pouze v lese to na pár úsecích podkluzovalo … což musím přiznat skoro nesnáším. V každém případě foukal vítr, který ale na této trati nevadí – pouze první a poslední kilometr, nepršelo a ani nebyl mráz – na tohle období prostě super podmínky.
Za sebe musím přiznat, že se mi běželo tak nějak normálně – nic hvězdného, ale kromě jednoho úseku, kde mi to podklouzlo několikrát za sebou, zase žádný problém. Čas – pravda – nic moc, ale ani katastrofa, prostě jeden z mnoha běhů, kde jsem si užil sportu a společnosti běžců kolem sebe. Trochu mě zamrzel start – nevím, jestli jsem to přeslechl jen já, ale spíše ne – startovní výstřel se ozval zcela bez varování a upozornění připravit se, takže to bylo spíše nervózní maso, kdy jsme se na sebe dívali jestli “už”. Naopak závod se již běžel v klidu – sice jsem postrádal pár známých tváří, ale většina to už určitě neběžela poprvé – trať tak neměla koho překvapit. Ostatně myslím, že je to opravdu příjemná trať – 5km tam a zpět s lehkým převýšením a po lesní silničce …
Všem (nejen z Českého Brodu) tak přeji hezké svátky a do nového roku pohod ve sportu i v životě.
Good luck a sportu zdar.
LinkedIn
