Dělej co máš …

Jedna z věcí, která mě v posledních dnech překvapuje je, kolik lidí/oddělení/institucí se snaží dělat něco jiného než na co byli určeni/y. Oddělení nákupu se snaží radit obchodu, jak prodávat, prodej naopak logistice, jak zajistit dopravu k zákazníkovi. Skladníci přemýšlí, jestli by výroba neměla fungovat jinak, vedoucí oddělení zajišťuje běžný chod oddělení (které by měl řídit), obchodní ředitel vymýšlí jak řídit účetnictví/reporting logistiky. Nic proti tomu, kdyby svojí úlohu dělali spolehlivě, ale až příliš často je to v kontextu, kdy svojí práci nedělají dobře a protože povětšinou neví jak jí dobře dělat “kafrají do něčeho jiného” a snaží se odvést pozornost od problémů, které vytvářejí svými chybami/neschopností. Bohužel to funguje i v tam nahoře – policie se snaží nakoupit pasáty a kecá justici do toho, jak by měl probíhat proces, ale policajta ve městě vidět není – vesele se krade/blbne na každé kroku. Korunu podobným aktivitám nasadil mr. Kalousek (sorry, ale označení pan Kalousek už se mi příčí, protože se IMHO zachoval jako … a musel bych použít hodně ostrou urážku). Už jenom to, že si jeho ministerstvo nechalo zpracovat posudek na stíhání/pochybení ministryně jiného ministerstva byl asi úlet – co je po tom ministerstvu financí? Ale ten telefonát – už jenom fakt telefonátu bez ohledu na obsah – svědčí hodně o tom, jak už je Kalousek mimo mísu.

Úplně podobná situace je např na trhu – vezměme mobilní operátory, kteří vymýšlejí, co dalšího nám vnutit. Jenže – zkuste si použít jednu z primitivních služeb – datový tarif – a pokud vyjedete mimo města, zjistíte, že ono deklarované x% pokrytí signálem je jen marketingový kec. Stačí si na jedné z hlavních tratí vlaku Praha – Pardubice zkusit přečíst poštu – tedy přesně to, co bylo jedním z prvních účelů služby, umožnit vyřídit některé věci online na cestě. A máte možnost se na to vykašlat/pracovat off-line, protože připojení je nestabilní, padá, odpojuje se. Ať operátoři řeknou rovnou, že je to služba facebook pro teenagery, kteří sedí na přednáškách/ve škole a chtějí chatovat – na práci mimo města to prostě není. A srandovní je  i takový bankomat – zkuste si změřit, kolik času musíte vynaložit, abyste si vybrali peníze – jen těch upozornění, kolik služeb nám banka nabízí, že si můžeme dobít mobil, schválit/předschválit úvěr … boha jeho bankovní mágové (magoři), 98% lidí si chce vybrat peníze a jít. Kdybyste dělali dobře svojí práci (a třeba lépe hodnotili rizika úvěrů) pravděpodobně bychom teď do bank nemuseli po celé EU lít miliardy eur – jenže místo toho si honíte triko na marketingu, protože tu základní činnost – řídit úvěry – naprosto nezvládáte.

Co tedy říci na závěr – pokud má někdo/něco určenou úlohu – měl by se asi snažit jí plnit na 100%, nebo sám říci, měl bych dělat něco jiného a o jinou úlohu se bít – ale dělat něco jiného a rezignovat na svojí roli znamená pro organizaci hodně velký problém – zbytek totiž s touto funkčností počítá. Pokud má prostě obchodní ředitel touhu obchodovat ať klidně obchoduje … jen musí nejdříve dobře řídit oddělení obchodu, nebo se přeřadit z ředitele obchodu na běžného obchodníka. Pokud chce sklad radit výrobě, jak má vyrábět … tak ať dotyčný pracovník zvládá sklad bez problémů, nebo ať “vysmahne ze skladu” a nastoupí do oddělení výroby. Jestli chce policie řídit soudní procesy … no pak může, ale musí být nízká kriminalita a policisté musí být vidět, nebo ať opustí svá teplá místečka a zkusí to na soudech. A mr. Kalousek ať má pod kontrolou ministerstvo financí (a já si myslím, že nemá vzhledem k daňovým únikům a omylům v odhadech růstu ekonomiky), nebo ať se necpe do věcí, kterým rozumí ještě méně než státním financím (nedalo mi to nerýpnout si).

Podobné doporučení platí i pro firmy – máte svoje určení, nejprve plňte to a teprve poté hledejte doplněk. A organizace dtto – proč odbory (ODS) vymýšlejí odborářské výhody/klub – to máte pocit, že boj za práva zaměstnanců (za myšlenku konzervativní politiky) zvládáte tak skvěle, že můžete štěpit svoje síly? Můj názor je: ne, nezvládáte(-me) a ani nevíte jak na to – raději vymýšlíte(-me) blbosti, kterými chcete(me) svojí neschopnost zakrýt.

Tudíž zpět ke svému hlavnímu úkolu a poslechněme heslo “ševče, drž se svého kopyta”.

Share

Co je cílem xxx v podniku

October 10, 2011 by · Leave a Comment
Filed under: Ekonomika, finance, Práce, programování 

Čas od času se asi každý musí zamyslet, co je cílem lidí v podniku, co se snaží (nebo by se měli snažit) dosáhnout jednotliví lidé. Možná nejméně je to jasné právě u těch, kteří stojí nejvýše – majitelů/top managementu. Podíl na tom má fakt, že často nevidíme všechny souvislosti (snaha prodat firmu, vstoupit na nové trhy, … strategické investice atd., ale z části IMHO i fakt, že jejich činy nejsou zcela čitelné. Kdybych to tedy shrnul, asi každý by měl mít v zájmu, aby ten JEHO podnik co nejlépe prosperoval – myslím každý zaměstnanec o majitele u toho asi málokdo pochybuje. Jenže jsme lidé a tak jako myšlenka komunismu “všichni budeme pracovat co nejlépe a brát si jen co potřebujeme” je utopií, podobně je utopií, že toto budou dělat lidé sami od sebe – legrační, že většina majitelů firem a top-managerů = těch “nej” představitelů kapitalismu, který tuto myšlenku zavrhl, stejnou myšlenku více či méně aplikuje ve své firmě a věří, že jeho zaměstnanci se jí budou řídit. Sami se zeptejte, kolik jste poznali firem, kde platila alespoň přibližná přímá úměra – čím více pro firmu dělám, tím lépe se sám já mám. A není to popřeno jen, když se firmě nedaří.

Co by tedy mělo být cílem lidí ve firmě (pokud budu utopista a budou věci fungovat, jak IMHO má být)

  1. Nákup – zajistit co nejkvalitnější a nejlevnější (samozřejmě to jde proti sobě – musí být rozumné vyvážení) vstupy pro výrobu – suroviny, resp. obchod – zboží.
  2. Výroba – vyrábět s nízkými náklady a co nejvyšší kvalitou zboží, které zákazník (tedy obchod) požaduje a to v naplánovaných termínech
  3. Obchod – snažit se prodat co nejvíce výrobků/zboží za co nejvyšší cenu a zároveň poskytovat informace, co zákazníci žádají a co je tedy třeba (a kdy) vyrábět/nakupovat
  4. Ostatní podpůrné části – marketing, účetnictví, údržba, sklady … podporovat onen řetězec nákup – výroba – prodej, pokud možno levně a spolehlivě a také co nejméně jim komplikovat život další administrativou
  5. No a teď asi ta největší perla – TOP management – jeho úkolem je IMHO především sladit předchozí 4 a více skupin, aby fungovaly co nejlépe – zní to snadno, ale když vidím, kolik firem v tomto plave, nebude to tak snadné. V čem bývá největší problém je právě ono nespojení sil skupin zaměstnanců aby “táhli za jeden provaz”.
Když se podíváte na bod 4 a 5 … ať si to top management uvědomuje nebo ne … i on je, svým způsobem, JENOM podpůrná skupina pro řetězec nákup-výroba-obchod a měl by tedy ctít pravidla – musíme podporovat tento řetězec (třeba osobním jednáním se známými dodavateli, zákazníky, …) – a nesmíme jim překážet a zatěžovat je příliš velkou administrativou. Na jednu stranu je strašně fajn vidět spoustu grafíků a tabulek s daty, jenže … všechny tyto grafy něco stojí – byť jen čas zaměstnanců. Jenže možná přesně ten čas, který mohli věnovat produktivní činnosti. Oblíbenou metodou v dobách krize pak bývá tvrdá kontrola a dření firmy – i to lze dělat s noblesou a … bez ní. První způsob, kde musí platit, že lidé vědí, proč jsou “na pranýři” a především kdy musí věřit, že nebudou tepáni, pokud projeví dostatek snahy a aktivity, opravdu může pomoci. Peskování lidí bez předchozích vlastností má jediný efekt – likvidaci kolektivu a jeho následnou nákladnou sanaci. Ať si kdo chce co chce říká, pominula doba, kdy největší devizou firem byly výrobní prostředky, kdy to byly suroviny, kdy to byly finance … dnes je to především lidský potenciál a majitel/top management, který si toto neuvědomí/nechová se podle toho – si říká o průšvih. Samozřejmě to neznamená benevolenci, spíše podotknutí, že personální řízení firem a zvládnutí jeho částí – od přijímání/předávání informací od odcházejících lidí, po rozvoj zaměstnanců a také jejich motivaci nabývá na významu. A tak jako se vyplatí přemýšlet, jak zafinancovat investici, do kterého segmentu se vrhnout, kde nakupovat … měl by top-management/majitel přemýšlet s kým toho dosáhne a jak si schopné lidi udržet, případně nové přilákat. Hodně často jsem v poslední době slyšel o tom, že získat nového zákazníka je mnohem těžší (a dražší) než si udržet stávajícího … tak pánové top-manageři, tohle platí stejně o zaměstnanci a pokud ve vaší firmě odchází jeden zaměstnance za druhým – nuceně nebo dobrovolně – je to i vizitka o vašich schopnostech (pardon spíše neschopnostech).
Jenže i zde budu nakonec já optimistou – pořád mi přijde nejlepší, když nastane rozumná shoda a zaměstnanci se přestanou snažit firmu/vedení “přechytračit” a ulít se – a zároveň vedení zajistí, aby podmínky pro zaměstnance odpovídali jejich výsledkům – od platu po možnost dalšího rozvoje. Prošel jsem mnoho firem a pokud bych měl říct, co mají společného ty, které mají trable … pak je to skutečnost, že předchozí tvrzení neplatí.

 

Share

TOPlist