Kutnohorský pohár 2012
Nultý, polooficiální ročník kutnohorského poháru v běhu, duatlonu a triatlonu je u konce. A už se těšme na ten nový. První ročník byl trochu vlažný – účastníků bylo po skrovnu, ale opět se ukázalo, že když se najde pár lidí nadšených pro něco, lze uspořádat i déletrvající akci. Fajn bylo, že jsme se potkávali i na jiných závodech, hecovali a … no prostě se tvořila skupinka lidí, které sport baví a dělají ho pro radost. Poděkování hlavně Vavisovi, který byl duší a táhnul velkou část organizačních starostí na sobě. Takže mezi medailemi určitě chyběla ta největší jemu … za zásluhy a energii, kterou tomu věnoval. Je vlastně hlavním organizátorem poloviny akcí – duatlonu, welas triatláku a Dáči. Co bylo letos příjemné, že účastníci zabodovali i v jiných závodech a amatéři tak trochu potrápili profíky 🙂
Sportovně bylo jasné, že mezi ženami nemá J. Kalná konkurenci (za neúčasti Renaty Hoppové) a mezi muži je jedno, že druhý – Michal Málek nám to nandával, kam přišel – především na běhu ukazoval, že patří minimálně o úroveň nad nás. Jenže, hlavní pořád bylo (alespoň podle mě), že jsme si zasportovali a pobavili se. A když se za rok potkáme, určitě opět poměříme svoje síly a zkusíme, co s námi provede zima a další rok. Trochu mi chyběla mladší generace, ale uvidíme již za rok.
Za sebe musím říct, že jsem se na Roháčovce – posledním závodu poháru – zatraceně vytrápil – týden chřipky a ucpaný krk rozhodně výkon nepodpořily. Ale na druhou stranu musím říct, že jsem to i “soukromě zabalil” ve třetím kole – cítil jsem, že na místo před sebou nemám a za mnou … nikde nikdo, takže třetí okruh jsem už od smrťáku spíše odklusal. A čas tomu odpovídá. Naopak mě potěšilo, že jsem smrťák vyběhl ve všech třech okruzích celkem v pohodě. Horší pro mě asi na konec byl ten sběh k potoku a kameny. Kolena dostaly pěkně zabrat 🙂 Celkově se ale závod a sezona určitě vydařila – a za rok už budu bojovat mezi veterány (40+) – legrační představa.
Duatlák Kutná Hora – 14.4.2012 – trati
Pro všechny nadšence jsem projel trati sobotního duatláku, takže popis je následující (a mapy jsou na webu Železného Chlísta):
Běh: kdo zná Dáču, bude to mít jednodušší, ale ono vlastně není kam zabloudit (v sobotu bych beztak chtěl jít s Vavisem značkovat, takže pak uvidíme, kdo získá pohár “Bludný Holanďan”).
Běží se po naučné Vrchlického Stezce – turistická červená podél Vrchlice – mírně vzhůru, až rovinka. Zpočátku je to asfaltka (pravda hodně rozbitá), později štěrk a lesní cesta – pokud bude mokro, připravte se na slušné bahýnko :-). Dvakrát se překříží Vrchlice po můstcích – poprvé dřevěný, podruhé betonové trámy … možná by slušelo lépe po lávkách (a hodně malinkých). V každém případě nádherná trať až po zříceninu (tedy zbývající jednu stěnu) – kousek za ní se zakličkuje a vyběhne na louku – zde se dáme vlevo a po 150 metrech vběhneme znovu do lesa a keřů – přichází nejnáročnější část – sice krátký, ale výživný výběh (bude to tak 150m, ale na kole jsem házel druhý nejlehčí převod, takže to je do kopce …). Vyběhneme nahoře u Velkého Rybníka u závory – prudce doprava a po trati, kterou znají i závodníci xTerry pokračujeme po polňačce – máme za sebou cca 1km a teď už vlastně jenom rovinu a dolů skopce. Bacha na kotníky, jsou tu drny (a v lese velké šutry, takže to platí pro celou trať) a vzhůru ke trojici – po cca 500m se dáváme vpravo mírně dolů a po dalších cca 150m do “tunýlku” z keřů. Na konci je esíčko vpravo a pak vlevo a následuje rovinka, která končí u Trojice – tam sbíháme po mizerné cestě – pozor hodně velkých kamenů, rozbité tašky, … ideální místo na výron kotníku. Dole se (proti Dáčovi a xTeře) dáváme po asfaltce vpravo a komu zbyly síly, může to rozpálit … pozor, po cca 250 m za prvním domkem ovšem ostře vpravo (pro řidiče pravá 40km/h) do “myší díry” – rátký úvoz nás dovede téměř přímo proti startu – podle GPS cca 4,3km a dá se to běžet určitě pod 20minut. Za sebe musím řict, že je to jedna z nejhezčích běžeckých tratí které znám – minimum asfaltu, pár stoupání a vlastně pořád v přírodě – hlavně ten úvod podél Vrchlice je nádherný.
Kolo: ani tady se nejde splést, jediné varování je na úsek na začátku a konci – 400metrů asfalt … jako od českých silničářů 🙂 prostě samá díra, doporučuji jet prostředkem – tady provoz asi nebude – je tam děr méně a koukat na zem, bylo by škoda proseknout duši hned po startu.
Takže prvních 400m viz dříve. Pak pozor – prudká pravá zatáčka a vjíždíme na hlavní – nepočítejte, že všichni řidiči vědí o světoznámém duatláku, takže jim raději dejte přednost. A teď se můžete rozjet – čeká nás stoupání 🙂 hned úvodní 1,5 km do Poličan je docela vzhůru (celkově nastoupáme cca 200m – viz mapy na Železném Chlístovi). Zhruba po dvou kilometrech upozorním – je to sice po hlavní, ale zatáčíme vpravo směr Malešov – mírně, ale pořád do kopce až do cca 4. kilometru. V Malešově je jedno z mála míst, kde se (tam) jede skopce – užijte si to, protože těsně před 5. kilometrem naopak přijde kopec (výjezd z Malešova) – není dlouhý, ale docela se na něm dá vytrápit. Slabší povahy navíc po vyjetí zjistí, že je čeká cca 200m rovinka a další stoupání (opět krátké, ale už máme něco v nohách). Nicméně to je konec 6. kilometru a z nejhoršího jsme venku – rovina/mírně do kopce pak pokračujeme, stále po hlavní, pře Polánku (znalci xTerry – po silnici, nezahnout na Roztěž!!!) kolem Albrechtic až do Košic. Symbolicky, až uvidíte hřbitov jste skoro na obrátce a můžete se radovat. Do Košic je to pravda mírně do kopce a na konci taky, ale regulovčík by vás zde měl “obrátit a můžete se rozletět zpět. Cesta identická, jen v obráceném směru – upozorním jen na nebezpečná místa 1) obrátka – regulovčík bý vám měl ukázat, ale je to vaše zdraví, tak se podle toho chovejte, 2) sjezd do Malešova – v tom kopci se to super rozjede, ale dole je esíčko a trochu vynáší … takže raději přibrzdit, než se vézt zpět k obrátce na čelním skle protijedoucího nákladního vozu, i dole v Malešově je zatáčka a pak jedeno z mála stoupání na cestě zpět – pokud bude mokro, mohlo by to klouznout, 3) závěrečný sjezd do KH – je to mírná pravá zatáčka – v pohodě, ale pak levá a tam by to mohlo opět při moku/na štěrku ustřelit, 4) sjezd k depu – je to doleva, takže protijedoucí mají přednost …, 5) posledních 400metrů opět “asfalt mezi dírami”. Na horákovi ve větru jsem to jel za 48 minut – uvidíme jak bude v sobotu. Trať je v každém případě spíše na silničku.
No a přezout opět do běžeckého a repete na běžecké trati.
V sobotu zdar a ať se všem daří.
Běh Republiky Československé – Český Brod 2011
Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.
V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.
Kolesman – Duatlon
Další z amatérských závodů duatlonu, tentokrát tratě 3-30-1,5. Zajímavostí určitě byl běh po travnaté dráze – dostihové závodiště, takže si člověk mohl připadat, že dře jako kůň, případně letí jako chrt 🙂 Trochu nepříjemný byl povrch na běh – travnatý, ale přeci jen s nerovným povrchem a nerovnostmi od kopyt závodníků. Ocenění určitě zaslouží dopolední program pro děti – závod kolesmánek. To považuji za důležitou součást – učit děti závodit a přitáhnout je ke sportu jako takovému. Když vidím startovní pole, připadá mi, že je velký výpadek u závodníků ve věku 20-30 let – jejich zastoupení bývá hodně malé, spíše je možné narazit na 50-ti leté “pardály”, případně ještě starší.
K trati toho moc nelze co dodat – dva 1,5 km okruhy na začátku pole hodně roztrhaly (to jsem vůbec nečekal – spíše jsem tipoval, že balík vběhne do depa společně a nastane boj). Pak dva 15km okruhy na kole za lehkého větru, který se někde trochu opřel – jel jsem cca 10 km ve trojici a střídal – pak bohužel přišla křeč do lýtka … no ic moc a kolem se přehnala skupinka asi 8-mi závodníků. I zde bylo vidět, jak se vytvořily skupinky 3 a více závodníků, které spolupracovaly. Na jednu stranu je to pochopitelné – kdo na kole jezdí ví, jak je v balíku jízda pohodovější, na druhou stranu je vidět některé závodníky, kteří se 90% trati vezou a netáhnou ani metr. To se ostatně potvrdilo i ke konci kola – křeč přešla a dotáhnul jsem skupinku tří závodníků – když jsem si asi 2 minuty odpočinul (ono dotahovat skupinu není nic jednoduchého), koukal jsem, že už táhne asi taky jenom jeden a další dva se vezou – vystřídal jsem ho a koukal, že opět vystřídat už nechce nikdo … prostě dva se už posledních 7 km “jenom vezli” – musím říct, že mě to trochu nabudilo a rozhodl se risknout “vše” – takže jsem vyzkoušel, kolik jich setřesu – no byl to jenom jeden – dva se drželi nalepení na zadním kole, ale už nikdo nevystřídal, i když jsem zpomalil více než bylo nutné poslední km …
A závěr byl opět jeden okruh po dostihové dráze běhu – samotného mě překvapilo, kolik jsem ještě měl sil a jak se pohodově běželo. Ale ono to opravdu bylo krátké a kolo bez sebemenšího kopečku.
Počasí se určitě vydařilo, a pokud to půjde, zajedu i za rok (kdo by si nechtěl zahrát na koně iiiaaaaa)- sportu zdar. Snad jedinou drobnost – i zde bylo to “trapné čekání na Godota” – prezentace v 13:00 a start 14:15 – to je přesně ta hodina nervozity, kdy všichni čekají na …?
Triatlon v roli podpory :-)
Letošní Vlkančice jsem si mohl vychutnat hned ze dvou důvodů
- Den před závodem se mi uklidnily záda, takže jsem mohl jet
- Mohl jsem si užít roli “radila” a podpory jinému závodníkovi v jiné kategorii.
Triatlon Vlkančice je sám o sobě sranda akce, kde nejde ani tolik o pořadí, čas, výkony, ale spíše o to se dobře pobavit – ostatně tratě 400m-12km-4km u mužů resp 200m-6km-2km u žen jsou opravdu velmi krátké. Charakteru odpovídá i organizace, která spíše připomíná “vesnickou společenskou událost”, než sportovní závod. V některých chvílích to je náročné, ale prostě to k tomuhle závodu patří. I když musím přiznat, že dohadování startéra a hlavního rozhodčího přes půl hráze v okamžiku, kdy závodníci stojí ve studené vodě, by mohlo být kratší … ale je to třeba brát tak, jak to je.
V každém případě se letos odhodlala i přítelkyně ke startu. Můj obdiv – nikdo, kdo si tohle nezkusil to nepochopí. Je to prostě ono řečení si – zkusím to, nevím sice do čeho jdu, ale zkusím. Kolik lidí nikdy v životě nejelo žádný závod (nebo “závod”) ? Je to něco jiného než nedělní vyjížďka na kole i než pravidelné běhání/cyklistika/posilovna. Ono srovnání s ostatními, cesta určenou tratí na čas, … prostě závod už sám o sobě nějaký adrenalin nese a to i v případě, že jde o legraci. Hlavně při tom prvním závodě – už jenom při prvním startu na konkrétním závodě – je to spíše o poznání trati, atmosféry. Každý další ročník už je jenom repríza, ale ta premiéra je na závodě jen jedna – to zjištění, kde je to do kopce, kde dolů, jak je náročný běh, …
Asi každý to má trochu jiné, ale mně už to prostě přijde samozřejmé a příjemné, jít si zaběhat a vyzkoušet jak jsem v danou chvíli “na tom”. A nejde o místo, jde spíše o to mít ten dobrý pocit, jak člověk jede/běží. Někdy je to v pohodě, někdy se trápí a nahy neběží. To zná asi každý, kdo trochu závodí, že někdy se může přetrhnout, ale na dobrý čas prostě nemá a někdy lehce trhá osobní rekordy.
I ten pohled na nové závodníky je zajímavý – něco člověk může předat jako zkušenost – jak si položit oblečení, jaký převod zvolit, ale spoustu věcí si každý musí zkusit a poznat sám – svoje tempo, rozložení sil, …
Takže při této příležitosti všem váhajícím – zkuste to!!! Možná vás to nezaujme, ale budete to vědět. Není nic horšího, než později litovat, že jsem to nikdy nezkusil 🙂
Sportu zdar
Železný Chlíst 2010 – den poté
Desátý ročník je za námi a nezbývá, než ho zhodnotit a těšit se na další. Jak mohu shrnout své dojmy:
- Desátý ročník je již jubileum – byla by velká škoda tento závod ukončit a nepokračovat. Každý z okolí, kdo má o sport zájem a má tu možnost by měl trochu přispět – je radost vidět místní lidi na křižovatkách, na kontrolách, na občerstvovacích stanicích. Rozumím, že pro pořadatele je to náročné a právě proto je třeba jim pomoci, jak jen to bude možné. Zvláště letos jsem měl z jejich strany pocit “již trochu únavy”, ale zároveň již byly vidět zkušenosti s pořádáním – ta spousta drobností, které nikdo pořádně nevidí, ale které dělají závod lepším a pro závodníky přitažlivějším. Letos se termín trošku zpozdil – sám bych byl pro návrat k tomu dřívějšímu.
- Počasí nám opravdu přálo – hned večer se zkazilo, ale ráno to byla paráda – teplo, ale jen slabý vítr na kolo, prostě téměř ideální.
- Trati – zkrácení plavání IMHO nebyl šťastný krok – cykločást se pak prostě jela ve skupinkách a pro mě je pořád triatlon sport jednotlivců, kteří to mají vybojovat každý za své a na své, ale hlavně na této trati tomu lze těžko zabránit – sjezd do Hory přímo láká na “sjetí se”. Jinak je cykločást hezká a hlavně zpáteční stoupání prověří kvalitu závodníků. A na běh bych mohl pět oslavné básně – ta trať je zajímavá se vším všudy – seběhy, výběhy i rovné úseky … pokaždé mám hrůzu, jestli to při seběhu k potoku ubrzdím a kotníky vydrží, ale pokaždé se mi ta trať líbí.
- Závodníci – trochu mě překvapilo, jak moc se pole proměnilo – podle výsledků tam byla více než 50% obměna a to jsem, přiznám se, nečekal. Trochu mě zamrzelo, že se (alespoň pocitově) zmenšuje procento místních hobíků – přátelé, ukažme, že na Kolínsku a Kutnohorsku je spousta sportovců …
- Zázemí – zmínil jsem již dříve, prostě na neprofesionální závod je velmi kvalitní – převozy bot, kontroly, občerstvovačky, podpora … je vidět, že spoustu lidí již tuto akci “vzalo za svojí” a ten čas tomu věnuje. Letos musím vyzdvihnout toho jezevčíka na běžecké občerstvovačce – jeho radost z aportování odhozených kelímku a trochu pletení se pod nohy, když kelímek neletěl dost rychle – to je přesně to, co závodům této kategorie dodává to kouzlo.
- Abych jenom nechválil – nevím, kdo to byl, ani to nechci zjišťovat, ale řidič felicie, který mi to tam v Kutné Hoře “ohnul do protisměru” těsně před kolem si své vyslechl na místě – takže jenom pro podobné zopakuji – ano auto je silnější než kolo, ale když už neznáš předpisy, do auta nesedej. Tentokrát jsem to dobrzdil a nic se nestalo …
- To nejlepší na závěr – nejsem pivař, ani “masožravec”, ale na Chlístovi si již tradičně to pivo a kousek prasátka dám – je to ta sladká odměna a zase jedna drobnost, která ten závod dělá “svým” – včetně té chip-pivenky a prasenky. Už jenom tyhle drobnosti a těším se na další ročník a zároveň na rok se sportem a přípravami na tento a jiné závody.
Všem závodníkům tedy blahopřeji a věřím, že za rok se na Železném Chlístovi zase potkáme. Takže hodně větru do zad, hodně zdraví a radost při tréninku. A díky pořadatelům, těm je třeba popřát elán a dobré nervy na další a pokud to půjde, tak za rok se mnou na pomoc při přípravách můžete opět počítat.
čníky.
Cyklo Chlíst pro nováčky (upraveno pro r. 2011)
Od loňska se cyklistická část Chlísta jede po nové trati – pro ty, kdo jí neznají zde upozorním na některé místa, kde je třeba dát si pozor – fotky jsou z 11.7.2010, tedy týden před 10. ročníkem Chlísta a doufám, že vám pomohou vypořádat se s nástrahami trati. Oficiální info naleznete na http://www.zeleznychlist.cz/.
Popíšu pouze cykločást – ve vodě toho moc popsat nejde a běh se běží po tak notoricky známé trati, že … stejně zase někdo zabloudí 🙂 Ale to k podobným závodům patří. Na kole sice nejde (myslím si) zabloudit, ale je zde pár míst, kde se IMHO vyplatí býti na pozoru. Takže start. Ještě upřesním – popocházel jsem, takže údaje z tachometru se mohou mírně lišit od vašeho + vyjel jsem až za hrází …
Takže tady se vystartuje – je to hospoda, kde loni a asi i letos proběhne prezentace. Před ní se dáváte vlevo a pokračujete po kvalitní asfalce osadou Vidlák – bacha na děti a psy – o závodu budou určitě vědět, ale kdo vidí do hlavy dítěte. Po cca 1/2 km přijde první nebezpečné místo
Nechráněný železniční přejezd a dokonce se stopkou … no tu asi nedodrží nikdo, ostatně loni tu byl člověk, který ukázal – z této strany je poměrně dobře vidět, takže když se rozhlédnete, mělo by být vše O.K. Není ani moc děravý – lehké nadlehčení “ze sedla” a můžete letět dál … pár metrů a další místečko
Přijíždíte z vedlejší na hlavní (ale pořád okrsku) – těsně za přejezdem. I tady loni někdo ukázal, pokud tomu tak není, bacha zprava – tam toho zase tak moc vidět není, naopak vlevo je poměrně dobře vidět. Pokračujeme další 1/2 km a přijde další křižovatka
Zde se dostaneme na státní silnici “Kutná Hora-Zbraslavice”. I když je to v obci, počítejte, že to tady dost lidí fičí více než 50km/h a výhled doprava opět není ideální. Pokud projedete máte za sebou cca 1km a “z nejhoršího jste venku” – teď už se jede dlouho v pohodě – mírně z kopce až do Kutné Hory – asfalt je poměrně kvalitní, nikde jsem si nějakých nebezpečných děr nevšiml. Cca na 8km bude vlevo odbočka, kterou se, na zpáteční cestě!!!!, vydáte směr Chlístovice – nyní kolem ní proletíte do Bykáně a dál. Za Bykání je křižovatka – “dokonalá křižovatka”, kde jste sice na hlavní, ale už jsem viděl dvakrát zde někoho “hrát ruskou ruletu” – projet z vedlejšky bez rozhlédnutí a z protisměru proti vám tam teda moc vidět není, takže opatrnost je na místě.
Další rovinka vás povede kolem ČKD a autobusu k další křižovatce – opět jste sice na hlavní, ale auto má proti kolu přeci jen větší hmotu, takže bacha – je to pod kopcem, kde se to na 60km/h v pohodě rozjede. Krom toho tady upozorním – je vhodné se dívat na silnici, těsně před křižovatkou je jeden kanál, docela zapuštěný … letos (2011) je navíc na silnici oprava – takže je tam zúžení. Určitě si na to dejte pozor, je to asi 50-100m sice označeno, ale je to z obou stran – dva náklaďáky a kolo už bude na hraně. Stejné to bude i na cestě zpět, jen tam nejede asi nikdo do kopce tak rychle.
Za touto křižovatkou čeká rovinka resp. táhlá zatáčka vlevo a nájezd na nadjezd – dosud jedno z mála míst, kde je třeba ostřeji šlápnout do pedálů … nicméně za ním na cca 16.5 km je otočka – kruhová křižovatka. Už loni se mi nelíbila a letos to musím zopakovat – setkávám se často na podobných místech s ignorací řidičů ve stylu “kolo přeci není auto”.
Navigace by vám řekla, zvolte čtvrtý výjezd vpravo … já upřesním – objeďte křižovatku vraťte se odkud jste přijeli – tedy rovnou na nadjezd a dál. Co vás může těšit, že máte přes polovinu za sebou, co už méně, že většinu co jste sjeli dolů si teď vyšlapete 🙂 A to od začátku – pod křižovatkou o které jsem se zmínil to začne a končí to vlastně až za Bykání – cca 7 km mírně, ale vytrvale do kopce, doporučuji zvolit rozumné tempo hlavně u lidí, kteří si triathlon zkoušejí. Olověné nohy na běh nejsou nic moc …
Takže za Bykání je odbočka – asi tam bude někdo stát – vpravo z hlavní – nenajíždějte si jí “zeširoka” – jednak není ostrá, ale hlavně na vnějším okraji je štěrk!!! a to je potvora zrádná.
A ještě pohled hned za odbočkou
Na co je třeba upozornit – výrazně se zde zhorší asfalt – jsme opět na “okrsce” a celkem úzké – takže bacha, 300m dál je podjezd železnice a pokud proti vám vyjukne auto, už se tam dvě kola vedle sebe nevejdou … dnes se mi to stalo, vím o čem mluvím. Krom toho je to tam mírně dolů, takže tam zase klidně 40-45 km/h jedete. Kousek dál vjedete do vesničky, kde se držíte vlevo po hlavní – opět bacha na štěrk, ale jinak je tam místa dost a velké díry jsem nezaznamenal.
Hned za touto křižovatkou je sjezd dolů a výjezd nahoru a ven z vesnice – supar nový asflat, letos je doopraven i mostek – prostě paráda, moc se mi to líbilo, krom toho už se blížíte do cíle. Asi tak 1,5 km a předposlední nebezpečné místo – přijíždíte na hlavní už těsně před obcí Chlístovice. Tady bych podotknul, že silnice v lesíku na konci rovinky je docela mizerná – viz. fotka vpravo dole … je tam nějaký štěrk, ještě to zkusím umést před závodem, ale je to prostě okrska.
Po projetí mírné levé zatáčky je pak ona křižovatka – není do ní zprava vůbec vidět, takže pokud vám někdo neukáže, přibrzděte – těch pár sekund za to nestojí a auto tam zkrátka jet může …
Hned za křižovatkou je několik vln na silnici – koukal jsem dnes, že je před nimi čára (z loňského Chlísta) a vykřičník – hlavně pro lidi s “kozlem” by to mohlo celkem hodit. Nicméně už vjíždíte do Chlístovic a na 28,5 km dle mého tachometru je konec – vlevo se najíždí do depa – klidně přibrzděte, do depa už musíte sesednout z kola (na silnici je hvězdička – za ní už “po svých”. V každém případě – je to poslední místo a dávejte bacha na protijedoucí auta, vás předjíždějící auta i ostatní závodníky …
A teď už na běh. A doufám, že za týden v hojném počtu až do cíle.
Triatlon Welas eXterra – nadšenci nadšencům
Týden před tradičním Chlístem (který se pravda letos jede zž za měsíc) se v blízkosti pořádal jiný triatlon – MTB Welas u Velkého Rybníku. Možná spousta lidí o tomto krásném koutku přírody cca 15km od Kolína a 8 km od Kutné Hory neví – hezké koupaliště mezi skalami a chatová osada je určitě příjemným výletním místem na kole, nebo z Hory pěšky.
19.6.2010 se zde ovšem potkali nadšenci i polozávodníci na prvním ročníku triatlonu pořádaném v podobném duchu jako srpnová Dačického 12-tka (běh). Avizované trati 450m-18km-4,5km (plavání-kolo-běh) patří ke kratším, přesto bych asi s označením sprint-triatlon váhal. Hlavně kolo vedlo terénem, který bych označil středně náročný a pokud by pršelo, spíše náročný (to berte s rezervou, na kole jsem spíše silničkář). Malý trik pořadatelů, kteří před startem hovořili o 18-19C teploty vody byl stejně rafinovaný jako užitečný – aspoň mně přišla voda celkem teplá. PO doplavání místní naměřili 16C a to by byla “pěkná kosa”.
Kolo vedlo po polních, lesních cestičkách a cca 5 km po silnici – vedlejší, kde jsem asi nepotkal jediné auto. Musím pochválit nadšence, kteří stáli snad na všech křižovatkách a odbočkách, kde by snad mohlo jet auto a ukázali závodníkům, že je volno. Asi jsem působil na sjezdech jako brzda, ale v tom terénu bych si prostě rychleji dolů jet netroufnul. V každém případě mohu tu trať doporučit všem vyzkoušet – mimo závod je to hezkou krajinou a pohodová vyjížďka z Kolína i Kutné Hory, kterou můžete zakončit (v létě) koupačkou ve Velkém Rybníku. Trasu bych pravda odhadl kratší – hádal bych tak 16,5 km podle tachometru … ovšem dala mi zabrat, to přiznám.
Běh se zahájil asi 150m ostrého stoupání od depa k parkovišti a následně byla mírně zvlněná trať – co jsem mohl pozorovat spoluběžce, spousta toho už měla plné zuby, ale stejně tak bylo vidět nadšení. To bylo vidět i v několika případech doběhu ve dvojicích, kdy i po tomto objemu tratí dokázali finišovat.
Trochu mě mrzí, že jsem měl následně jiné povinnosti a musel odjet před vyhlášením – z celé akce jsem měl pocit pohody a chuti udělat něco pro sebe i druhé. Celá akce měla proběhnout v duchu závodu pro amatéry a také se tak IMHO stalo – asi by byl problém s větším počtem účastníků, prostor pro depo byl letos tak akorát (cca 40 závodníků). Gratuluji všem spoluzávodníkům a spoluzávodnicím, kteří se s tratí poprali a doufám, že se všichni dobře pobavili a za rok se s většinou opět potkám.
Takže za rok snad zdar znovu u Velkého Rybníka.
Poděbrady – běh krále Jiřího
Další desítka v okolí Kolína a další letošní premiéra. Nějak mi to nevychází, takže zatímco spoustu tradičních závodů musím vynechat – kříží se termíny, dovolená, … – naopak jsem letos vyzkoušel pár závodů nových. Poděbrady a běh krále Jiřího je jeden z nich. Je to městský běh v hezkém prostředí – lázeňská kolonáda na cca 3/4 trati a jinak v uličkách Poděbrad. Trochu netradičně jeden malý okruh po kolonádě následovaný pěti většími částečně opět po kolonádě a částečně po okolních uličkách – docela zajímavé, protože přeci jen pět kol už začíná být “kroužení”. V každém případě letos počasí přálo – vzhledem k jinak propršenému květnu a červnu bylo letně a Slunce opalovalo (spalovalo) a bylo velmi dusno. Pochválit je třeba i pořadatele – celá akce zvládnutá, trasa uzavřena bez aut, v cíli něco pro doplnění tekutin, … prostě to co má být zajištěno. Drobnou výtku bych měl k šatně – na množství závodníku docela dost málo prostoru a nefunkční toaleta není sice kritická (aspoň pokud někdo nemá “nemoc výbušných startů”), ale nepotěší.
Svůj běh raději shrnu do jednoho slova – katastrofa – protože po týdnu s nachlazením jsem vytuhnul už na šestém kilometru a pak už se jen trápil. Ale zase začátek se mi moc líbil – kolonáda je opravdu hezká a běh jsem si do té půlky užíval.
Den jsem doplnil cestou na kole z Kolína do Poděbrad a zpět – mohu všem Kolíňákům (resp. obráceně Poděbraďákům) doporučit. Z Kolína po cyklo/in-line stezce skoro až do Libice nad Cidlinou a tam se u památníku Slavníkovců napojit na další a kolem soutoku do Poděbrad podél Labe – cesta v klidu, pohodě s třemi úseky po silnici – Veltruby, Velký Osek a kousek před Libicí. U soutoku se lze občerstvit – příjemné posezení a milá obsluha. Snad jedinou výtku bych měl – a to k obci Veltruby. I sem dorazila (IMHO hloupá) móda semaforů, které svítí červeně stůj do té doby než vozidlo nezbrzdí pod … nějakou hranici. Obecně si myslím, že semafory mají sloužit k jinému účelu – řízení křižovatek a tohle je zhovadilost. Nicméně když už si nějaká obec usmyslí ho použít, tak by, pokud možno, u toho měla použít i mozek:
- Nestavit semafor na hranici obce – normální člověk tam dojíždí a pokud tam jede 55, tak 20m za značkou obce už jede předpisově 50, což si myslím splňuje smysl omezení rychlosti
- Nastavit to na 50 resp. povolenou rychlost – v některých obcích se rozhodli být papežštější než papež a mají to nastaveno o 10km méně – když už, tak požádejte o rychlostní omezení
- Zkuste jestli to chytá i cyklisty a motorkáře – pokud bych dle pravidel měl zastavit, protože to na mě nezareagovalo a čekat než přijede nějaké auto, musím si o dotyčné vesnici, že je to shluk lidí s nižším IQ – to je případ Veltrub. A policii bych doporučil si na dotyčné místo stoupnout a radostně vybírat u místních obyvatel, kteří to v klidu porušují, pokuty, aby si uvědomili, že chci-li na někom pravidlo vynucovat, musím ho i dodržovat.
Cerhenice Tour 2010
Na okrese Kolín se objevil nový běh – Cerhenice FitCup, někde naleznete i Cerhenice Tour. Je to klasická desítka pro muže, pětka pro ženy a kilometrová trať pro mládež. Běh je zajímavý společným startem mužů a žen na rozdílné trati – resp. muži běží dva kilometrové okruhy, ženy pouze jeden. Trať je mírně zvlněná, ale rozhodně bych jí neoznačil za kopcovitou – trochu nepříjemnější je spíše povrch – dost velký úsek se běží po dlažebních kostkách a pro starší ročníky (včetně mě) už to je docela záběr na kotníky. Ovšem originální je podběh železniční trati – pěší/cyklistický podchod. Asi všichni zvolili schody, protože to byla kratší varianta a bylo to rozhodně zpestření v závěru okruhu, při kterém mohl každý lehce vydechnout a dávat jen pozor na došlapy na schody.
Na první ročník se sešlo poměrně dost závodníků, a pokud městys Cerhenice vytrvá, určitě se bude scházet více a více závodníků i v tomto období, kdy je termínovka běžců hodně zaplněna. Organizace fungovala dobře, snad jen nebylo ideální sekat plochu hřiště, kde byl start i cíl, těsně před startem … alergici si asi užili svoje. Závod zároveň ukázal, že organizace je s podporou města/jiné oficiální instituce daleko snazší. Pochválit musím kontroly na křižovatkách – snad všude stáli organizátoři, takže jsme se při běhu mohli soustředit opravdu jen na běh a nepřemýšlet, kam zahnout/odkud vyjede auto. Tímto tedy děkuji za dobře odvedenou práci, doufám i za ostatní účastníky běhu. Jediné co bych uvítal – šipka na náměstí s informací o místě startu … chvíli jsem to hledal a pro lidi mimo Cerhenic nebylo zcela jasné, kde je prezentace 🙂
Cerhenicím tedy přeji vytrvalost při dalších ročnících a nám běžcům, ať máme o jednu možnost protáhnout nohy více – v Kolíně a okolí začíná být běžeckých závodů hodně a snad se podaří nalákat i mladší ročníky, aby si běh vyzkoušely.
Sportu zdar
LinkedIn
