Teplické a Adršpašské skály – po letech
Po několika letech jsem se znovu dostal do Adršpašských skal – místa, kde se točí tolik českých pohádek. Letos ale pro změnu na začátku jara a musím říci, že mě to příjemně překvapilo. Z poslední návštěvy před třemi lety si pamatuji mraky turistů (převážně z Polska), letos v době těsně po zimě jsme se s přítelkyní potulovali po skalních městech skoro osamoceně – v sobotu jsme si kolem jedenácté hodiny kupovali vstupenky do skal (v Adršpachu, v Teplicích ani nikdo nebyl, kdo by lístky prodával – chodí se volně) a to s pořadovými čísly 3,4 – takže před náma šla asi jediná dvojice (nebo dva osamělí cestovatelé). Příčinou asi bylo nic moc počasí a fakt, že cesta byla na mnoha místech docela obtížná – sníh, led na kamenných schodech, … až nepoužitelná. Na tomto místě bych doporučil opravdu kvalitní obuv – průchod Vlčí roklí je skoro dobrodružný zážitek a je nutné se přebrodit asi 15 metrů potokem, takže nepromokavé boty rozhodně nejsou na škodu.
Příroda je v tohle období nádherná – probouzí se po zimě a zbytky sněhu (teda někde spíše vrstvy) dokreslují atmosféru – viz fotky. Je to zcela jiné než v létě/na podzim a má to jinou atmosféru. Krásné jsou i potůčky a potoky – díky většímu množství vody jsou mnohem zajímavější než v létě, navíc zbarvené po jarním tání do oranžovo-hněda tvoří krásnou barevnou mozaiku.
Pro lidi od Prahy asi budou šokem městečka a služby – je to chudý kraj a náměstí/vesnice tomu odpovídají, pozůstatky starých obchodních center (určitě to býval kdysi Pramen), opravena jen malá část budov, ostatní celkem chátrají a najít slušnou kavárnu dá docela práci (výjimkou je určitě Náchod, který má naopak náměstí velmi pěkné). Jenže už na druhý pohled to není tak špatné – penzion Dita, kde jsme bydleli sice není moderní, ale majitel neuvěřitelně vstřícný a příjemný. Z celého penzionu byla cítit pohoda, klid a snaha o dobré ubytování v mezích možností. Málokdy se vidí důvěra – věci leží ve sklepě, vemte si co potřebujete a napište to na papírek, no konci to srovnáme 🙂 Stejně tak musím pochválit restaurace – jak večeře u Kamínku, tak Zátiší v Adršpachu bylo klidné a příjemné a jídlo bylo super (a podotknu, že za lidové ceny).
Pokud tedy hledáte pohodové výlety a nezarazí vás rozmary přírody, potok přes cestu, ledová skluzavka, pak je Adršpach na jaře to pravé – sezona tu začíná až v červnu a do té doby je tu klid a můžete se nechat unášet v romantických myšlenkách, jaké to tu bylo před lety. Daní za to je absence stánků s občersvením, zavřené lodičky na jezeře a těžší terén. Ale možná je to lepší než řada stánků s hadříky, které najdete na každé tržnici.
Takže pokud máte zájem, šťastnou cestu a hezké počasí na cesty.
Lyžování – Pec pod Sněžkou
Vlastně již ke konci zimy jsme se vydali do dalšího střediska – Pece pod Sněžkou. Musím říct, že to vlastně i pro mě byla premiéra, na sjezdovkách jsem tu ještě nikdy nebyl a na běžkách jenom na vrcholu kolem Zahrádek, Pražské a Kolínské boudy, kde jezdívám trasu z Černé Hory.
Hledání ubytování na poslední chvíli bylo asi standardní – končí hlavní sezona, takže penziony docela obsazené a je třeba říci, že poměrně drahé – při vzpomínce na články o minimu turistů a dopadech krize na náš cestovní ruch nemohu poznamenat, že pokud služby nebudou odpovídat cenám, ani raketový růst ekonomiky to nezachrání. Nakonec jsme ovšem našli apartmán na jednu noc za přijatelnou cenu a podle fotek vypadal příjemně. Byl v centru Pece, pokud to tak lze nazvat a jmenuje se Eden (záměrně dělám reklamu). Nejprve jsme ovšem vyrazili na běžky – první nepříjemnost. Bylo obsazeno hlavní parkoviště u vleků, takže jsme auto nechali až dole (vlastně vedle apartmánů) a šli jsme pěšky skoro 2 km k vlekům. Vyvezli jsme se na Hnědý Vrch a vyrazili směr chata na Rozcestí. Vzhledem k pokročilé době jsme se však hned zastavili na Lyžařské boudě a před stoupáním na Liščí horu si dali lehký oběd – chata ani neurazila, ani není nijak výjimečně dobrá. Prostě pokud máte hlad/chcete se ohřát, je to v pohodě, ale asi to nebude místo, které by vám nějak utkvělo v paměti. Ceny na Krkonoše standardní – nijak přemrštěné, ale taky nic levného. I obsluha byla usměvavá, příjemná, ale … docela pomalá. Dál jsme tedy pokračovali směr Rozcestí, Výrovka a sjezd dolů do Pece. Kdyby bylo počasí určitě hezký a lehký výlet na 3 hodinky. Tentokrát docela fučelo a bylo pod mrakem s lehkým sněžením – cestou dolů jsme celkem vymrzli. Jak je v Krkonoších (nehezkým) zvykem – stopy nic moc.
Výhodou bylo, že jsme naopak sjeli přímo k apartmánům kolem bobové dráhy. A tam, pro změnu, velmi milé překvapení – příjemní lidé, ochotní (pomohli i vynést věci z auta), prostě super. Takže jsme si dali něco teplého a vyrazili na večerní lyžování – majitelé chaty nás tam dokonce dovezli – prostě lidi, kteří pochopili, že se tam budeme možná vracet a pokud tak chtěli aby to bylo k nim.
Večerní lyžování nádhera – upravená sjezdovka Javor, docela dobře osvětlena. Štěstí jsme měli na podmínky – mírné mrholení, lehký mráz – prostě 3 hodiny lyžovačka bez čekání na příjemné sjezdovce – nádherný zážitek. Dobré je, že ze sjezdovky lze po cestičce na lyžích sjet až do centra Pece – k apartmánu jsme to pak měli tak 250m. A po lyžování jsme poměrně rychle “odpadli” v útulném pokoji.
Druhý den dopoledne jsme opět vyrazili na sjezdovky – viz fotky – bylo nádherně. Nepříjemné bylo, že ráno fungovaly jen dvě kasy, takže na permanentku se čekalo 20 minut – to mi přijde docela dost a možná by si to měli majitelé vleků uvědomit. Ale jinak se den vydařil – sjezdovka byla upravena, počasí skvělé, lidí málo – snad až na chvilku před polednem jsme nečekali déle než 5 minut.
Co říci závěrem? Pec je fajn středisko, ale musíte přijmout, že je zde hodně cizinců, kteří zvedají ceny. Pokud najdete rozumné ubytování je to super, jinak ceny jsou prostě Krkonošské a musíte občas hledat, kde se dá najíst za rozumné peníze. O sjezdovky se tu starají dobře až skvěle a příliš se nečeká. Naopak běžecké tratě jsou prostě zanedbané – Krkonoše prostě běžkařům nepřejí. Ale pokud budete mít štěstí, tak výhled na Sněžku určitě stojí za to vyzkoušet i Pec pod Sněžkou.
Skol
LinkedIn
