Staré projekty
Asi každý, kdo podnikal má nějaké historické projekty, které jsou v různých stádiích – některé jenom „v šuplíku“, tedy ve stádiu úvah, třeba zjištění prvních informací o trhu, … Další třeba započal, udělal si rozpočty, koupil doménu v případě webových projektů, ale prostě málo času, nebo nedostatek nadšení pro ně způsobil, že opět nepostoupily dál. No a určitě je i pár takových „otazníků“ – použijme terminus technicus BSC matice – tedy projekty, které započaly, nějak si žijí, není čas/chuť/síla se o ně starat a je to takové „třeba se k tomu někdy vrátím, třeba ne“, možná se to rozjede samo, nebo až dokončím něco důležitějšího (často výnosnějšího).
Má smysl se k těmto projektům vracet? Má cenu je udržovat? Zrovna nedávno jsem udělal menší inventuru – mám pár věcí, u kterých bych určtě věděl, jak je pošťouchnout dopředu, ale prostě čas na to není. Pokud má někdo zkušenosti s projekty, které takto po letech otevřel a začlo se jim dařit, svěřte se.
Můj soukromý názor je, že 90% podobných projektů nikdy nedospěje dál, ale pokud je energie na jejich udržení minimální, nebo nulová, asi nemá smysl je hned rušit. Na druhou stranu by si asi měl každý stanovit hranici – pokud se k projektu nevrátím po dobu řekněme 5 let, asi nemá smysl ho „udržovat ve stádiu hibernace“.
Evoluce rostlin, živočichů, ekosystémů, morálky, …
Včerejší Science-Café se zamýšlela, nebo přesněji řečeno rozebírala, vztah mezi tím co je a tím co má být. Pohledů a názorů zaznělo několik včetně vzájemné interakce mezi jednotlivci a společenství v oblasti toho co “má být”. Tedy nějakých pravidel, morálky. Je zjevné, že morálka je subjektivní věc, kterou si každý z nás vytváří sám pro sebe, ale zároveň jí získává při výchově od společnosti. Je tedy morálka věcí společnosti, ale každý z nás si z ní něco přejme, upraví a následně se tak spolupodílí na tvorbě morálky následné. Sama morálka tedy prochází vývojem a evolucí. V tuto chvíli určitě stojí za zamyšlení, jestli i pro morálku (myslím tím nějaké společenské koncence, pravidla, …) platí evoluční principy – jistě existuje více společností, více různých pohledů na morálku (příčí se mi napsat více morálek, byť je to možná přesně to správné), které mezi sebou soupeří o to, která je životaschopnější = “lepší”.
Takže lze hovořit o evoluci morálky a jejím přirozeném výběru a jaký je vztah této evoluce k evoluci jednotlivce. Domnívám se, že o evoluci určitě lze hovořit – vidíme civilizace úspěšné, méně úspěšné, stejně jako například firmy, víry, … prostě skupiny lidí vyznávající společné hodnoty (a to i morální). Některé jsou úspěšnější a přežívají, některé zanikají – často s nimi zaniká (sníží se rozšíření) i těchto morálních hodnot – tj. zdá se, že evoluční pravidla existují … Ale co vztah k jednotlivci.
Demonstujme vztah morálky jednotlivce a skupiny na příkladu tak profláknutém, jak jen profláknutý může být … skupina dvou lidí, kteří pokud kooperují oba, dostanou oba 5 jednotek, pokud nekooperují oba, dostanou 2 jednotky a pokud jeden kooperuje a druhý ne, kooperující získá 1 a nekooperující 10 (jednotek, korun, brambor, …). Můžeme kooperaci nahradit jedná čestně, nekooperaci jako podvádí. Je zjevné, že z pohledu jednotlivce je výhodné nekooperovat (v případě, že druhý kooperuje, zíkám 10 oproti 5-ti, v případě že nekooperuje, získám 2 oproti jedné). Jenže co skupiny … skupiny kooperujících budou získávat pravidelně 5, skupiny nekooperujících 2 jednotky. Je zjevné, že co je výhodné pro jednotlivce, nemusí být výhodné pro společnost. Paralelu v životě vidíme také – v krátkodobém horizontu bývají velmi úspěšné firmy plné lidí využívajících každou příležitost a jdoucí za svým výnosem “co to jde”. Podívejme se ale na firmy, které existují po delší době – je to samozřejmě můj subjektivní dojem – zde mám pocit, že jsou trvale úspěšnější firmy založené na kooperaci nejen vnitřně, ale i v rámci okolí.
Podobná situace pravděpodobně nastává v oblasti morálky – zatímco z krátkodobého hlediska bývá výhodnější “chovat se prospěchářsky” a využívat příležitostí, v dlouhodobém horizontu to vede k situaci, kdy s námi jako s nekooperujícími začne zbytek společnosti zacházet … přestane kooperovat … začneme prohrávat. Úspěšnější pak bude společnost (morálka), která dokáže udržet množství nekooperujících v malém množství – převládne onen bonus z kooperací. Možná i proto nějakou moráku máme, protože společnosti, kde mohl každý všechno co se mu hodilo … prostě nepřežily = byly evolucí vyloučeny jako neživotaschopné.
Zjednodušený pohled? Určitě, ale model a zjednodušení je přeci pohled matematika 🙂
Doktorát na kvadrát
Tak se nám po několika letech vrací problém s tituly. Je celkem komické, že to je zrovna v oblasti právnické fakulty – tedy školy, která má připravovat lidi pro povolání pracujícím se zákony = pravidla. Je až s podivem, jak se za pár let změnila morálka … a politici jsou jen ukázkou toho vrcholku. Před pár lety se za lež rychle odstoupilo, dnes se vesele kecá, kecá a vymlouvá. výmluv má hned každý jako … jako správný právník.
Je to smutné, ale je to realita – morálka a slušnost lidí upadá “ve velkém”. Politici jsou jedni z nás, a proto nejsou jiní. Vždyť skoro všichni se, místo přiznání viny a pochybení, raději vymlouváme a hledáme pro sebe omluvy. Chlubící se hvězdičky showbyznysu/supersportovci tím, jak nedodržují pravidla (třeba dopravní), noviny doporučující obcházení zákonů (“Jak si zvednout mateřskou”) atd. Jako bychom už všichni zapomněli, že zákony jsou tu vytvořeny pro nás, aby ochránily nějaký řád a ty slabší, aby vytvořily určitá pravidla … dnes je bereme jako zlo, které je třeba co nejvíce ošidit.
Neštěstí je, že je to opravdu téměř celospolečenský jev – od studentů snažících se opsat písemku/domácí úkol, přes matky na mateřské snažící se o co největší příspěvky, až po politiky ve vrcholných funkcích. Snad každý kdo studoval VŠ ví, že vystudovat jí při práci za 2 roky (mluvím o magisterském/ing studiu) je v podstatě nesmysl, který poruší jen opravdu výjimeční jedinci. Stejně každý asi pamatuje většinu svých pedagogů a student, který si na ně nevzpomene, je mu k smíchu. Bohužel taky každý víme o svých chybkách … a raději je možná promineme i těm politikům, abychom měli pocit, že “tak se to přeci dělá”.
Jestli ještě zbyla nějaká čest mezi studenty, pak, až rychlokvašení absolventi Plzeňských práv znovu zajdou na svojí fakultu – měli by IMHO stávající studenti na ně počkat a dát jim rajčaty a klidně fackou najevo, jak tito “takyprávníci” poškodili čest školy a tedy i hodnotu studia ostatních studentů. Podle hesla – chováš se jak malý spratek, tak s tebou jako s malým frackem budeme jednat.
Na státu, který by měl být garantem nějaké úrovně vzdělání a hodnoty titulu, by mělo být uvážení, že tato fakulta selhala jako celek (omlouvám se těm slušným, ale byli příliš slabí) a jako takovou ji pravděpodobně zrušit/odebrat akreditaci. Je mi líto stávajících studentů, ale tato škola bude těžko svojí pověst napravovat a ze stávajícího se zdá, že to nebyly výjimky … (pokud samozřejmě šetření neprokáže opak)
LinkedIn
