Podzimní pečeská desítka 2010
Po roce a opět na konci sezony jako jeden z posledních běhů je pro mě 10 km v Pečkách. Trať v parku (12,5 okruhů už sice je náročné na zatáčky) je příjemná – cesta měkká, žádný asfalt, místo kde se kdysi běhala i “velká” pečeská desítka (myslím tím jarní tradiční závod). Je příjemné, že tenhle závod je pro zvané s malou publicitou, takže se pravidlně schází parta skoro stejných tváří a pravidelně se můžeme poměřit, jak na tom kdo jsme na konci sezony. Snad ani nemám pocit, že by všichni běželi na 100% – spíše se běží pro radost a pro ověření kondice. (Abych to upřesnil, samozřejmě se závodí a není to výklus, ale jsou prostě závody a závody.)
Letos byla poměrně slušná účast 47 běžců (alespoň č.47 bylo ve startovním poli nejvyšší), ale chyběly závodníci poloprofesionálové – snad již odpočívají před další sezonou. Asi spíše tomu bych přičetl, že se mi podařilo doběhnout na druhém místě – i když zároveň přiznám, že tentokrát mě i ten čas hodně potěšil – vlastně jsem zaběhl jednu z nejlepších letošních desítek a to na této trati považuji za úspěch. Krom toho musím říct, že se mi běželo fakt dobře a kilometry mi ubíhaly velmi rychle. Co je na tomhle závodu zvláštní je předbíhání o jedno a více kol – přeci jen jsou tu značné rozdíli ve věku a výkonosti závodníků a jedno kolo je něco málo přes tři minuty, takže již od třetího kola začnou ti nejrychlejší postupně předbíhat pomalejší závodníky o kolo. Moc se mi líbí, když vidím, jak se vzájemně povzbuzují, stačí prohodit jen ono známé “dávej”, nebo “dobrý, pojď” a dát tak najevo, že se tu potkali běžvi s rozdílnou výkoností, ale podobným cílem – zaběhat si pro radost a zdraví. Je tady také vidět ta super atmosféra známých lidí – mnozí předbíhaní o kolo slyší toho za sebou a uhýbají lidem, kteří honí vteřinky. Bylo to loni a bylo to i letos – všem za to děkuji a jsem rád, že se na tomhle mohu účastnit.
No letos se už opravdu s během spíše končí – poslední tři běhy mi vyšly, takže sezonu mohu zhodnotit “začátek katastrofa, konec dobrý …” uvidíme za rok – i tady na podzim v Pečkách, pokud čas a zdraví dovolí.
A na závěr doplňuji výsledky:
| Poř. | st.č. | Jméno | Oddíl | R.n. | Čas | A | B | C | D | Ž |
| 1 | 34 | Hejduk Zdeněk | Sokol Kolín – Atletika | 1989 | 0:35:46 | 1 | ||||
| 2 | 46 | Němec Jan | Kolín | 1973 | 0:37:13 | 2 | ||||
| 3 | 45 | Římal Milan | Sokol Kolín – Atletika | 1975 | 0:37:37 | 3 | ||||
| 4 | 7 | Bambas Josef | Fokoláre | 1971 | 0:37:40 | 4 | ||||
| 5 | 22 | Herda Jan | Dobřichov | 1983 | 0:38:24 | 5 | ||||
| 6 | 2 | Nosek Robert | TTC Český Brod | 1969 | 0:38:35 | 1 | ||||
| 7 | 21 | Miler Pavel | Sokol Kolín – Atletika | 1979 | 0:38:42 | 6 | ||||
| 8 | 1 | Peška Luděk | KENAST Pečky | 1961 | 0:39:17 | 2 | ||||
| 9 | 44 | Dvořák Václav | Sokol Kolín – Atletika | 1981 | 0:39:27 | 7 | ||||
| 10 | 32 | Hodboď Miroslav | SKP Nymburk | 1974 | 0:39:40 | 8 | ||||
| 11 | 23 | Turay František | SKC Pečky | 1955 | 0:39:46 | 1 | ||||
| 12 | 40 | Strejček Jan | PČR Pečky | 1986 | 0:40:29 | 9 | ||||
| 13 | 43 | Cuc Tomáš | SKP Nymburk | 1980 | 0:40:56 | 10 | ||||
| 14 | 30 | Uhlíř Radek | K.O. Poděbrady | 1986 | 0:41:44 | 11 | ||||
| 15 | 26 | Michl Václav | K.O. Poděbrady | 1954 | 0:42:11 | 2 | ||||
| 16 | 15 | Kára Vladimír | Patřín | 1962 | 0:42:27 | 3 | ||||
| 17 | 17 | Říha Miroslav | Sokol Sadská | 1945 | 0:42:28 | 1 | ||||
| 18 | 33 | Lipták Lukáš | SKC Pečky | 1982 | 0:42:49 | 12 | ||||
| 19 | 19 | Balatka Tomáš | Všechlapy | 1980 | 0:42:52 | 13 | ||||
| 20 | 3 | Čižinský Jaromír | SABZO Praha | 1955 | 0:43:00 | 3 | ||||
| 21 | 29 | Janda Vlastimil | K.O. Poděbrady | 1953 | 0:43:07 | 4 | ||||
| 22 | 12 | Kubát Jiří | KALT Kolín | 1950 | 0:44:07 | 2 | ||||
| 23 | 25 | Miler Václav | Sokol Kolín – Atletika | 1962 | 0:44:25 | 4 | ||||
| 24 | 35 | Čokrtová Eva | TTC Český Brod | 1988 | 0:45:51 | 1 | ||||
| 25 | 38 | Zvoník Jiří | EPO Team | 1980 | 0:46:26 | 14 | ||||
| 26 | 9 | Štrup Jan | Sokol Kolín – Atletika | 1951 | 0:46:39 | 5 | ||||
| 27 | 6 | Vavrochová Monika | PIM Praha | 1968 | 0:48:01 | 2 | ||||
| 28 | 39 | Strejček Pavel | Gymnázium Poděbrady | 1959 | 0:48:06 | 6 | ||||
| 29 | 10 | Fišer Milan | SK Bečváry | 1953 | 0:48:27 | 7 | ||||
| 30 | 42 | Staněk Milan | KENAST Pečky | 1966 | 0:48:49 | 5 | ||||
| 31 | 14 | Louda Miloš | Sokol Loučeň | 1941 | 0:49:49 | 3 | ||||
| 32 | 36 | Čokrt Václav | TTC Český Brod | 1959 | 0:50:10 | 8 | ||||
| 33 | 4 | Králová Bohumila Ing. | PIM Pečky | 1968 | 0:50:27 | 3 | ||||
| 34 | 24 | Veselý Milan | Sokol Kolín – Atletika | 1948 | 0:50:37 | 4 | ||||
| 35 | 8 | Sobotka Bohumil | Sokol Kolín – Atletika | 1954 | 0:53:01 | 9 | ||||
| 36 | 47 | Niedobová Veronika | Polepy | 1987 | 0:54:07 | 4 | ||||
| 37 | 13 | Pícha Tomáš | AGRO Kolín | 1952 | 0:54:45 | 10 | ||||
| 38 | 27 | Slivinská Lenka | K.O. Poděbrady | 1969 | 0:58:59 | 5 | ||||
| 39 | 20 | Večlová Alexandra | KČT Mělník | 1958 | 0:59:48 | 6 | ||||
| 40 | 11 | Plešinger Stanislav | Sokol Kolín – Atletika | 1938 | 1:01:51 | 5 | ||||
| 41 | 16 | Rosůlek Josef | SKP Nymburk | 1949 | 1:06:00 | 6 | ||||
| 42 | 5 | Král Josef | Pečky | 1966 | 1:07:20 | 6 | ||||
| 43 | 49 | Mokošín Jiří | Sokol Rostoklaty | 1962 | 4km-DNF | N | ||||
| 44 | 18 | Ondra Zdeněk | Nohejbal Pečky | 1957 | 5km-DNF | N |
No way to run, no way to hide
Nadpis se mi vybavil jako připomínka jednoho scénáře (pro staré forbesáky … z které to hry?), který se v životě občas vyskytne. Prostě stav, kdy není možné střetu/rozhodnutí možné utéct, není se možné před ním schovat. Je možné se jedině rozhodnout, nebo … se rozhodnout, že se nerozhodneme. A možná obě varianty jsou ty špatné. Co je horší, pokud to je situace, kterou znáte a víte, že jste již jednu variantu zkusili s žalostným výsledkem … a ve stejném okamžiku víte, že ta druhá povede také k problémům, jen možná jiného typu. Má člověk dát na svojí “zkušenost” (přeci jen situace není zcela identická), nebo znovu poslechnout instinkt?
Zvíře to má jednodušší – v podstatě volí v takovém okamžiku jednu z variant běhej/bojuj. V nás bohužel převažuje “racionální” (i když v tomto případě si tím nejsem jist) myšlení, které velí to zkusit obejít, zkusit nějakou jinou cestičku, o které již dopředu tušíme, že to není ta pravá, ale finální rozhodnutí/střet tím na čas oddálíme. Co na tom, že za čas budeme v horší pozici, nastane problém ještě horší? Jsme naučeni se spíše střetům vyhýbat, (skoro) nevratná řešení oddalovat. I tohle je dědictví předchozích generací – neustále si krýt záda a žít opatrnicky. Zároveň je to i neochota si někdy přiznat, že – když už cituji – You can’t always get what you want – nebo spíše ne všechno a musí si každý říct, co je pro něho důležité a tomu občas podřídit i to ostatní … je to těžké, protože “to chci taky” je silný argument a pokud není jasná souvislost, neradi se toho vzdáváme. Nicméně “honit se za mnoha cíli” často znamená nezískat nic.
Kolik jen znám lidí, kteří v životě chtěli něco “velkého”, ale pořád bylo spousta drobností, které chtěli také a dali jim v jistém okamžiku přednost, protože “ono se to pak nějak udělá”. Kolik jen z nich těm mnoha drobnostem nakonec obětovalo svůj největší sen. Mnozí měli štěstí a nemuseli, mnozí to štěstí neměli a svůj sen již jenom sní s vědomím, že nebude naplněn.
A dilema tedy pořád zní … bojovat nebo utíkat … nebo se tvářit, že tady nejsem a netýká se mě to? Jaké štěstí, že v duši vlka na tu třetí variantu místo není, takže … pojďme na život vycenit zuby, třeba se lekne … a pokud ne, no pak prostě “no way to run, no way to hide”.
Dobrou zprávou je, že asi platí heslo “where there’s a will there’s a way” :-), ovšem špatnou zprávou je, že na něco jedna vůle nestačí 🙁
Český Brod – Běh Republiky československé
24. 10. se běžel krátký (aspoň pro 10 km běžce) skoro sprint v Českém Brodě – překvapila mě celkem malá účast. Na konec října bylo celkem příjemné počasí (hádal bych tak 10 stupňů (pro přesnost nad nulou), bez deště a uprostřed města nebyl cítit ani vítr, který jinak docela foukal. Trať byla zajímavá především “kroužením” – na 3250m bylo nutné oběhnout 5 koleček – tedy po 650 metrech. Tento typ mi sice nevyhovuje – zatáčky fakt nemusím – ale zase je to něco jiného. Pochválím tentokrát startovní pole – rozběh byl v pohodě a nikdo se zbytečně nedral dopředu, aby na úzké trati následně vytuhnul a ostatní ho předbíhali. Za perlu spíše je třeba považovat procházející paní v parku, která se první trojice tak lekla, že když uslyšela dupot dalších, uskočila do strany, přímo do cesty jednomu běžci … konec jsem neviděl, ale pak jsem slyšel, že k žádné nehodě nedošlo, vzájemně se omluvili jeden druhému a bylo to … Cesta byla z velké části asfalt, případně štěrk, pouze v zatáčkách (abychom si to řádně užili) bylo listí, které celkem klouzalo, dvakrát jsem měl namále a málem chytal zajíce.
Sám za sebe musím říct, že se mi běželo celkem dobře – už pravda cítím konec sezony, ale zase to bylo hodně krátké. Čekal jsem, že ke konci budu zpomalovat – nějak se toho zlozvyku nemohu zbavit – ale tentokrát jsem odolal sprintu jednoho ze závodníků v posledním kole a doběhl, tak jak jsem kroužil celý závod, pro bramboru. Hodně mě to potěšilo, snažím se trochu změnit styl běhu a po trénincích cítím únavu jinak zatěžovaných svalů, ale pořád to jde – trochu doufám, že příští sezona by mohla vycházet lépe (nebo aspoň stejně jako tahle). A taky už se blíží změna náčiní – kolo a tretry se vymění za běžky a boty sice běžecké, ale přeci jen trochu uzpůsobené na zimní počasí 🙂
Český Brod určitě doporučím, kdo se nechce trápit na tratích 10+ km, je to pohodovka. Organizace klidná a jednoduchá – registrace těsně před startem a vyhlášení opět těsně po doběhu … žádné vymýšlení, přišli jsme si zaběhat a tak jsme si zaběhali.
Sportu zdar
Propozice a výsledky na webu Triatlon Český Brod.
P.S. výsledky z mojí kategorie (zbytek na webu Tri Český Brod) – tímto se omlouvám i pořadateklům, že jsem na vyhlášení nepočkal, ale nějak jsem cítil, že chladnu a na matfyzu se holt počítat člověk nenaučí, takže jsem měl za to, že jsem čtvrtý …
Muži do 39 let (r.n. 1971 a mladší) 3.250 m
Pořadí St. číslo Příjmení a jméno R. nar. TJ, klub (bydliště) Čas
1. 18 Miler Jiří 1975 AC Mladá Boleslav 10:14
2. 54 Hejduk Zdeněk 1989 TJ Sokol Kolín – Atletika 10:40
3. 83 Němec Jan 1973 Kolín 11:18
4. 30 Herda Jan 1983 Dobřichov 11:28
5. 74 Miler Pavel 1979 Sokol Kolín 11:50
6. 89 Slavík Jiří 1976 Atletika Český Brod 11:52
7. 67 Rokos Jakub 1976 Vršovice 12:15
8. 29 Kučera Martin 1983 Kolín 13:30
Agilní programování
Na včerejší přednášce o agilním programování jsem pravda byl jako člověk pracující převážně ve “one-man show” akcích, zároveň ale s chutí poznat něco nového z řízení projektů, na kterém jsem se již také několikrát podílel. Obecně je tento nový (relativně – pro někoho to již je zaběhnutá věc) přístup buzz-word posledních let. Hlavně mnoho programátorů na to dobře slyší, protože se odbourávají složité vyplňování formulářů, psaní dokumentace na vše, … prostě spousta věcí, které jsou považovány za zbytečné a za zdržující od práce. Rozhodně nejsem fanda striktních metodologií a vyplňování půlhodinových time-sheetů, na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že metody agilního vedení projektu nemusí fungovat všude. Zde podotknu, že jsem od “agilního programování” přešel k “agilnímu managementu” – nevidím důvod, proč stejné metody nepoužívat v obecném řízení projektu. Jenže stejně tak nevidím mnoho důvodů, proč by metody fungující u normálních projektů neměly fungovat u projektů softwarových. Nebo snad mají “svoje špecifíka”? Ano mají, ale základ bývá opravdu stejný. Agilní metody proto beru spíše jako doplnění klasického postupu, případně modifikaci a zdůraznění některých věcí, které jsme dříve (v zájmu přesnosti a procesního řízení opomíjeli). Základní myšlenky lze vzít z “Agile Manifesto“:
- “Individuals and interactions over processes and tools” – tedy vyjádření, že pocity lidí jsou důležitější naž nástroje. Je důležité spíše naučit lidi komunikovat, než je nutit vyplňovat kdejaké reporty a formuláře …
- “Working software over comprehensive documentation” – tady je třeba souhlasit, ale IMHO s upozorněním, že extrémní varianta – “dokumentaci píšeme až ji potřebujeme” – má svoje úskalí a psát si postupnou dokumentaci, k třídám, metodám považuji za dobrý mrav …
- “Customer collaboration over contract negotiation” – ano to podepisuji beze zbytku – je lépe zákazníka brát jako partnera – informovat ho o problémech a hledat SPOLEČNĚ řešení je určitě lepší než se na konci začít nad smlouvou hádat, jestli je bod splněn nebo nesplněn.
- “Responding to change over following a plan” – tedy raději reagovat na změny (požadavku zákazníka, změna prostředí), než striktně dodržovat rozpočet a časový harmonogram. IMHO hodně souvisí s bodem tři, kdy je lépe si sednout se zákazníkem a vysvětlit, že jeho nový požadavek prostě bude stát více času/peněz a znát jeho názor, dohodnout se, jestli je to pro něho přijatelné, … než si říct “na to není čas, budeme dělat až jako změnu po předání díla”.
V každém případě mám pocit, že agilní metody a jejich rady mohou vývoj obohatit i když nebudou přijaty jako celek. Co bych vyzdvihnul je určitě “retrospektiva” – tedy kolečko (pořádané ráno), kdy každý člen teamu řekne, co dělal minulý den, co se chystá dělat dnes a jestli mu něco dělá problém. Mám pocit, že to prostě dá lidem krátkou představu o projektu jako celku a jeho stavu …
SCRUM
Asi bych se měl zmínit i o SCRUMu – nevím, jestli to nazvat metodou, nebo metodolofií – obecně jde o způsob vývoje (třeba software) založení na krátkých cyklech (záleží na projektu, ale pokud jsem mluvil s lidmi, tak nejčastější je cca 5 pracovních dní) nazývaných sprinty. V podstatě se jedná o cyklus
- Vyber funkčnost, která se v tomto sprintu bude implementovat. Z množiny požadavků tedy zvolení těch “které mají být na konci sprintu hotovy.”
- Implementace funkčnosti
- Revize funkčností a předvedení zákazníkoci – jeho zpětná vazba
- Běž na krok č. 1
Co je důležité?
- Dodržet čas – raději si přiznat, že něco nestihneme, ale sprint po dané časové jednotce ukončit a funkčnost, kterou jsme neudělali vrátit do “zásobníku práce”.
- Funkčnosti vybírat s přihlédnutím k názorům zákazníka.
- Na konci vždy něco zákazníkovi ukázat – team i zákazník musí cítit, že projekt postupuje!
- Po předvedení diskutovat s teamem i zákazníkem a nebát se požadavky ze zásobníku práce přidávat, měnit, odebírat …
- Pracovat JEN na tom co jsme na začátku sprintu vybrali (snad jedině pokud dokončíme vybrané, lze přidat další …)
Oproti klasice (watterfall) není plán dopředu tak rozpracován a přizpůsobuje se změně požadavků zákazníka, je možná trochu náročnější odhad času a ceny (neprovádí se na začátku tak podrobná analýza). Důležitá je zkušenost a schopnost dodržet tento rytmus …
Přednáška se konala v rámci cyklu na ČVUT a mohu ho doporučit.
Podzimní Alpy
Je to týden, co jsem se vrátil z týdne v Alpách – konkrétně Bad Gastein. Za legrační peníze jsem se tam ocitl na jeden týden a protože blázni, starci a děti mívají velké štěstí, prožil jsem tam nádherný týden babího léta, kdy na začátku října bylo teplo skoro na šortky. Krom jediného dne téměř bez mráčku – slunečno, krásně. Spoustu věcí je na dovolených důležitých, ale spolucestující a počasí … udělá asi nejvíce. Krom toho mohu pochválit i ubytování – apartmán byl dostačující i když si dovedu představit, že by byl větší – zjevně byl určen pro dva-tři lidi, ale ve čtyřech nebyl problém, hlavně díky tomu, že jsme tam pouze spali 🙂
Co říci k Rakousku – to co asi každý ví: služby jsou nadstandardní a mohu říci, že nikde jsme asi nezažili nějaký problém, ale také drahé. Především restaurace, muzea, … není to už takový rozdíl jako před lety, ale dráž tam prostě ještě pořád je. Na druhou stranu je veliká pravděpodobnost, ž za ty peníze dostanete kvalitní protihodnotu. Tento fakt je v Alpách ještě markantnější – prostě hezká místa si řeknou “hezké ceny”. V každém případě je možnost tohle trochu otupit a vyplatí se poinformovat se na internetu/v hotelu/v informačních centrech. Lze např. koupit tzv. Salzburg card – vstup na spoustu míst jednou zdarma po dobu jednoho týdne (tuším existuje i na delší období) – pro období podzimu, jara určitě doporučuji – stejně na většinu míst jdete jednou, takže spoustu lanovek máte následně zdarma (nahoru a dolů) a třeba aquaparků je tolik, že je každý den můžete střídat. Některá místa pravda nejsou free, ale jen se slevou, v každém případě těch 43 Euro utratíte jinak v pohodě za jeden-dva dny. Takže pokud chcete jenom trochu něco využít, neváhejte – pro srovnání lanovka nahoru-dolů stojí cca 20 Euro …
A k jednotlivým místům:
Bad Gastein
No lázeňské městečko – hezké až kýčovité. Vodopád uprostřed města je fajn, ale že bych ho musel vidět každý den … takže jednou, dvakrát je tady hezká procházka – domy upravené, čisto, nicméně celý týden tu asi nevydržíte. Jeden den ale zaskočte do městských lázní – je tam jeden venkovní bazén na plavání a několik termálních na “prohřátí kostí” a samozřejmě vířivky a sauny.
Sport Gastein
Vlastně jenom parkoviště cca 7km nad Bad Gastein – parkoviště a startovací místo na turistiku. Upozorňuji, že cesta sem je autem zpoplatněna a projíždíte několika tunely a tady se “i mouchy otáčejí” – prostě jak přijedete, tak se vrátíte – dál už cesta autem nevede. Lze sem dojet i autobusem a asi bych to doporučil – jezdí pravidelně v cca hodinových intervalech. Odtud lze vyrazit snad na všechny strany, a jestli máte rádi horskou turistiku, budete nadšeni – vřele doporučuji.
Kaprun – přehrady a elektrárna
Krásný výlet na celý den -lze autobusem nebo pěšky – doporučuji si jednu cestu (nehoru) projít – objevíte pohledy, které vám cestou autobusem uniknou – krásné výhledy na přehrady a průzračnou vodu. A pokud někoho aspoň trochu bere technika, musí obdivovat stavbu jako celek – od nákladní lanovky, kterou se můžete za příslušný peníz svézt, až po hráze a tunely. Pokud zvolíte obě cesty pěšky, připravte se, že je to na celý den a “bez flákání”.
Hřebenovka nad Dorf Gasteinem
Tak to je něco “must to see”. Opravdu super výhledy a krásná příroda na obě strany. A pokud budete mít štěstí, uvidíte krásné moře inverzních oblaků pod sebou a v dáli zasněžené vrcholy včetně Grossglockneru. Nahoru/dolů můžete vyjet lanovkou a pak už se jen toulat po hřebenu, případně si do některého údolí trochu sejít.
Aquapark v Bad Hofgastein
Pokud jste s dětmi neváhejte – bobogán se jim určitě bude líbit – a pokud netrpíte klaustrofobií, tak vám taky, včetně černého tunelu, který bych popsal slovy: malá černá roura, kam prudce zajedete do téměř absolutní tmy, pak vám začne prskat voda do očí, že je stejně musíte zavřít a než se stihnete pokřižovat, vyplivne vás to dole na dojezd … Jinak opět spousta vířivek, sauny, plavecký bazén (ten nic moc – lesklé stěny nejsou moc vidět …), prostě na relax po turistice/lyžích ideální.
A jinak
Je tu prostě spousta hezkých míst a prostor na turistiku po horách. V každém případě doporučuji pevnou obuv – nejsou to Krkonoše – a rezervní oblečení. My měli velké štěstí, že jsme nezmokli, ale počasí se může rychle změnit a ač se to nezdá, dva km ve větru, zimě uprostřed hor mohou být osudné – je tu mnoho výstupů a sestupů kde metr vedle vás je sráz dolů a … najdou vás až za rok zjara. Nicméně cesty jsou poměrně dobře značené – proti našim zvyklostem časově (jako na Slovensku) – a podotknu výstupy spíše podceněné – 3 hodiny na cely jde celkem v poho ujít za dvě, sestupy jsme naopak občas přetáhli. Všem tedy zkuste, uvidíte a šťastnou cestu.
Drozdův lesní běh 2010
Jeden z posledních a nejhezčích běhů sezony – “drozdík” doma v Kolíně. Kdo zná trať v Borkách na Zálabí, asi mi dá za pravdu, že – pokud je sucho – je to krásných 4,2 km, které jsou pestré a relativně rychlé. Dva a kus okruhu na atletickém oválu, následně kousek po asfaltu a pak krásný proběh kaštanovou alejí a lesem až po závěr opět asfalt + kolo na oválu. Letos vše zpestřeno pohledem na téměř dokončený nový ovál hned vedle toho staršího po kterém se vybíhá a finišuje.
Když se podívám na svoje časy, je to posledních 10 let +/- skoro totéž, někdy lépe, jindy hůře. Letos mě docela potěšil čas cca 14:49 – asi jeden z nejlepších, které jsem tady běžel. Je sice třeba říct, že podmínky byly letos naprosto super – ideální teplota, téměř bezvětří a sucho v lesním terénu – udělá možná více než forma a trénink. Svým způsobem se také již stávám “inventářem” tohoto běhu – díval jsem se, že se jednalo o můj již 11.-tý start.
Pokud by si někdo tuto trať chtěl vyzkoušet, má možnost ještě o Silvestra – mírně pozměněná a zkrácená na 3km může být hezkým rozloučením s koncem roku a vstupem do nového – bohužel jsem teď asi dva roky byl mimo Kolín, ale pokud zde budu, na tuhle trať se určitě přijdu podívat.
Samotný běh je tradiční – již 84.-tý ročník a domácí atmosféra běhu, který si pořadatelé uchovávají a zároveň si nehraje na nic víc, než na zaběhání v hezké atmosféře pro zdraví – sejdou se tu proto nejen poloprofesionálové, ale i hodně místních běžců, kterým více než o čas jde o pohyb jako takový.
Takže na Silvestra/za rok nashle v Borkách.
A výsledky:
LinkedIn
