Podzimní Pečky 2011 – 10km v parku
Jestliže Pečecká desítka na jaře sezonu startuje, pak podzimní Pečky jsou naopak jedním z posledních závodů. Letos se počet účastníků opět zvětšil … a mám pocit, že podobně jako před lety jarní desítka, se i tato podzimní dostala na hranici, kdy je okruh parkem ještě použitelný. Mně osobně se jinak kroužení parkem líbí – 12,5 koleček sice může připadat únavně, ale zase je to příjemný rytmus, kdy už po druhém kole (a několika účastech na tomhle závodě) každý ví, co ho čeká za nejbližší zatáčkou, kde je rovinka a kde jsou kaluže, kterým je třeba se vyhnout. Původně jsem letos chtěl zaběhnout pod 38 minut, ale protože jsem týden bojoval s chřipkou, nakonec to bylo přesně 38:00 … škoda, ale na druhou stranu jsem před závodem měl pocit, že se spíše budu plazit, takže mě to ani tolik nemrzelo. Navíc jsem se chystal hned po závodě na Slovensko, takže letos to byl takový příjemný sportovní začátek prodlouženého víkendu.
Podzimní Pečky v každém případě zůstávají malým závodem, kde se potkají lidi spíše z okolí – neběhají se tu super časy, ale spíše je možnost pozdravit se s lidmi, které jsem potkával celý rok na různých závodech. Ostatně většina z nich se zde ukáže i na jaře, takže za 5 měsíců zdar všem v nové sezoně.
A pohled do kalendáře říká, že poslední dva měsíce už těch závodů je opravdu poméně, takže letos asi ještě v Českém Brodu a na Kaňku – uvidíme, jestli “bez rýmičky” budou časy lepší.
Běh Republiky Československé – Český Brod 2011
Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.
V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.
Co je cílem xxx v podniku
Čas od času se asi každý musí zamyslet, co je cílem lidí v podniku, co se snaží (nebo by se měli snažit) dosáhnout jednotliví lidé. Možná nejméně je to jasné právě u těch, kteří stojí nejvýše – majitelů/top managementu. Podíl na tom má fakt, že často nevidíme všechny souvislosti (snaha prodat firmu, vstoupit na nové trhy, … strategické investice atd., ale z části IMHO i fakt, že jejich činy nejsou zcela čitelné. Kdybych to tedy shrnul, asi každý by měl mít v zájmu, aby ten JEHO podnik co nejlépe prosperoval – myslím každý zaměstnanec o majitele u toho asi málokdo pochybuje. Jenže jsme lidé a tak jako myšlenka komunismu “všichni budeme pracovat co nejlépe a brát si jen co potřebujeme” je utopií, podobně je utopií, že toto budou dělat lidé sami od sebe – legrační, že většina majitelů firem a top-managerů = těch “nej” představitelů kapitalismu, který tuto myšlenku zavrhl, stejnou myšlenku více či méně aplikuje ve své firmě a věří, že jeho zaměstnanci se jí budou řídit. Sami se zeptejte, kolik jste poznali firem, kde platila alespoň přibližná přímá úměra – čím více pro firmu dělám, tím lépe se sám já mám. A není to popřeno jen, když se firmě nedaří.
Co by tedy mělo být cílem lidí ve firmě (pokud budu utopista a budou věci fungovat, jak IMHO má být)
- Nákup – zajistit co nejkvalitnější a nejlevnější (samozřejmě to jde proti sobě – musí být rozumné vyvážení) vstupy pro výrobu – suroviny, resp. obchod – zboží.
- Výroba – vyrábět s nízkými náklady a co nejvyšší kvalitou zboží, které zákazník (tedy obchod) požaduje a to v naplánovaných termínech
- Obchod – snažit se prodat co nejvíce výrobků/zboží za co nejvyšší cenu a zároveň poskytovat informace, co zákazníci žádají a co je tedy třeba (a kdy) vyrábět/nakupovat
- Ostatní podpůrné části – marketing, účetnictví, údržba, sklady … podporovat onen řetězec nákup – výroba – prodej, pokud možno levně a spolehlivě a také co nejméně jim komplikovat život další administrativou
- No a teď asi ta největší perla – TOP management – jeho úkolem je IMHO především sladit předchozí 4 a více skupin, aby fungovaly co nejlépe – zní to snadno, ale když vidím, kolik firem v tomto plave, nebude to tak snadné. V čem bývá největší problém je právě ono nespojení sil skupin zaměstnanců aby “táhli za jeden provaz”.
Drozdův lesní běh 2011
Kdo v Kolíně běhá, tuto neděli asi zavítal do Borků – třetí nejstarší běh v ČR tu měl již x-tý ročník. Je to krásná trať na cca 4,2 km – letos s jedinou změnou – startem a cílem na novém oválu atletického stadionu. Možná u toho bych se zastavil – nový ovál je opravdu pěkný a uprostřed parku IMHO vznikl hezký prostor pro atletiku. Nevím, jak to bylo s financováním a potřebností proti jiným investicím města Kolína, ale mě se prostě ten ovál líbí a věřím, že pomůže sportu v Kolíně. Připadá mi to jako přesně to správné sportoviště pro okresní město – nic honosného, ale kvalitní sportoviště, kde mohou vyrůstat talenty od žákovských kategorií, stejně jako spoustu neprofesionálů si může zaběhat a zasportovat pro radost.
Samotný “Drozd” asi letos ničím nepřekvapil – sám jsem si proti loňsku trochu pohoršil, ale v té míře, že to mohlo být změnou trati, počasím, … prostě plus/mínus stejný výkon a skoro stejné i pořadí. Naopak pochválím bráchu – minutové zlepšení je za rok slušné a rozhodně je vidět, že běhá. Co je zde perfektní, je značení. Je to pravda skoro “zbytečné”, protože mám pocit, že tu rok co rok vidím skoro stejné lidi, většina bychom to asi dali i bez značek. Prostě tady se potkají příznivci běhů z okolí Kolína, pro které je tohle jeden z posledních závodů sezony a příležitost si pokecat a zasportovat. Kdo za rok na začátku října bude chtít udělat něco pro zdraví, je určitě vítán – pozná krátký kus dráhy, pak rovinku na asfaltu a pak cca 3 km krásných lesních cestiček, které jsou rájem pro běžce – měkký povrch a příroda kolem. Celkem 4,2 km pohodového běhu, kde je důležité se zapotit a udělat něco pro zdraví.
Víkend na silnicích
Prodloužený víkend – po svátku 28.9. jsem strávil docela dost času na silnicích a nemohu než se připojit k tvrzení, že Češi … neumí jezdit autem. Za stavu, který vidím skoro nerozumím tomu, že je tak málo nehos. Je to částečně regionálně specifické, ale částečně celorepublikové a svědčí to především o velké neohleduplnosti řidičů k sobě i k okolí, ale IMHO také k žalostnému stavu našich autoškol. Co mě tedy nejvíce s-štvalo:
- Malé odstupy – snad ve všech doporučeních si to přečtete, ale pořád se najdou individua, která žijí v pocitu, že nejlépe je jezdit 1/2 metru za zadním nárazníkem předcházejícího auta. Pokud na ně někdo “blikne” brzdou/mlhovkou, ještě začnou zuřivě blikat dálkovými – to už svědčí o duševní nesvéprávnosti a tito lidé by IMHO neměli projít psychotestem na získání ŘP.
- Zběsilé předjíždění v koloně … k tomu není co dodat – pokud nevidím před sebou na 2km úseku konec kolony, pak předjíždění považuji za nesmysl.
- Jízda 70 všude – specialita starších řidičů, kteří jedou 70km/h vesnice-nevesnice-dlouhá rovina, prostě všude …
- Neblikání při výjezdu z “kruháku” – jak jsem pozoroval, v Jižních Čechách sna pravidlo, že se nebliká – jinde se to děje také, ale kolem Budějovic to je spíše pravidlem – díky tomu se kruhové křižovatky změní v brzdu, místo aby umožnily plynulý průjezd …
- Zrychlení na zdvojení pruhů – řidič (tady to bývá zase mužská záležitost) jede 80km/h na dlouhém úseku s plnou čarou – ovšem do kopce, kde je předjížděcí pruh se najednou rozjede na 120km/h, aby jeho ego neutrpělo, že ho někdo předjede … a na konci opět zpomalí, aby si ostatní vychutnali jeho majestátní jízdu – spíše než o silném motoru to svědčí o bezohlednosti a … no sorry, ale idiocii příslušného řidiče.
LinkedIn
