Tak titulek není tak úplně pravda, ale bylo to příliš lákavé, abych to nevyužil. Takže pro upřesnění – byla to Královéhradecká Filharmonie, která hrála skladby Pink Floyd.

A protože Pink Floyd je klasika (a hudba z dob, kdy mi bylo ještě méně a zajímal jsem se o jiné věci než o stav účtu), bylo se na co těšit. Již několik skladeb filharmonie hrající klasiky rockové scény jsem slyšel, takže jsem byl i hodně zvědavý na provedení. Celý projekt musím pochválit – filharmonické provedení dává klasickým skladbám trochu jinou atmosféru a náboj. V tomhle ohledu orchestr rozhodně nezklamal – hudba měla náboj a sál velmi dobrou akustiku, takže si čistotu bylo možné vychutnat bez rušení. Je to věc vkusu, ale nahrazení hlasu sólovými nástroji mi na tomto provedení přijde skoro vhodnější než živý zpěv. Včerejší provedení se “saxíkem” bylo přesně to správné a i kytarové party neměly IMHO chybu. Zpěv obstarávali střídavě/společně čtyři zpěváci a zde bych trochu zaváhal – některé byli provedeny s využitím různých hlasů téměř dokonale (tuším Learning to Fly, Comming Back to Life), naopak provedení Wall mě příliš nepřesvědčilo a kytarové sólo bylo mnohem zajímavější – u hlasu si přeci jen většina posluchačů vzpomene na podmanivý originální hlas a … slyší něco jiného.

Ze začátku mě překvapily světelné efekty, které mi k filharmonii tak nějak neseděly. A musím říct, že nejsem jejich velkým příznivcem – spíše mě při poslechu ruší. Později jsem však musel přiznat, že u mnoha skladeb tu rockovou atmosféru dokreslily dobře.

Máte-li tedy možnost navštívit podobný koncert … neváhejte. Je to trochu jiný zážitek, uslyšíte známé skladby jinak, než jste zvyklí a možná si u nich uvědomíte zajímavé části, které jste v originální verzi pominuli. Sám za sebe jsem si hned druhý den většinu skladeb přehrál v originálu a … je to jiné, ale má to něco do sebe.

Už nějakou dobu přemýšlím, že by nebylo od věci dát dohromady a podělit se o některé rady/zkušenosti předávané “z generace na generaci” a zároveň vyzvat další, aby se přidali. Každý určitě má něco, co mu poradil strýček, kamarád, babička, rodiče, …. zjistil, že to funguje a skoro bezmyšlenkovitě to používá – proč se o to nepodělit a neobohatit další. Pro začátek jsem vypisuji kategorie a dávám své  první příspěvky – neváhejte do komentů přidat svoje – průběžně je budu doplňovat do textu. Pokud chcete být označeni jako autoři, nezapomeňte se do komentáře podepsat, pokud chcete honorář, nezapomeňte, že žádný nedostanete 🙂

1. Domácnost

• Mytí oken – vyzkoušejte přidat do vody, kterou smýváte tu největší špínu (tedy před leštěním), trochu šamponu na vlasy – uvidíte, že se okna budou lesknout ještě více a déle.
• Vosk na oblečení – není nic jednoduššího, položte oblečení při žehlení na ubrousek a druhý dejte na něj a na velmi malý stupeň přežehlete – vosk se lehce roztaví a ubrousky ho vsáknou – pokud je vosku hodně, je třeba opakovat několikrát.
• Skvrny – od červeného vína posolit, ale lépe ihned polít bílým vínem (Zajíc)
• Praní hodně špinavých věcí – v moderní době hodně spěcháme, ale pokud na prádlo opravdu nepospícháme, pak namočení v mýdlové vodě (vodě s pracím práškem) udělá často více než nejdelší prací program pračky, takže na sportovní věci doporučuji věci hodit v pohodě do kbelíku s vlažnou mýdlovou vodou a nechat je přes noc “pustit špínu” – zvláště pokud je zažraná 🙂

2. Sport

• Mazání lyží – pokud pokukujete po speciálních žehličkách na vosky a je vám líto za ně platit, zajděte do bazaru a kupte jakoukoliv žehličku na prádlo (raději nenapařovací) – na první stupeň bude mít teplotu, která je vhodná přesně na zažehlování klasických i běžeckých vosků a seženete jí klidně za stovku
• Řetěz u kola – doporučuji si opravdu koupit kvalitní olej ve spreji pro mazání (ne obyčejnou WD40, ta je vhodná spíše na čistění než mazání) – řetěz za stálého točení postříkat, ještě chvíli na prázdno točit a nechat následně v klidu zatéct do všech prostorů – klidně půl dne … (i proto je to lepší dělat den před cestou než na parkovišti před vyjetím). Následně ale “do sucha” utřít vše, co nezateklo do spár – jednak se řetěz vyčistí od nečistot a pokud na něm necháte olej na vnějších částech, funguje jako “lepidlo na prach a nečistoty …”

3. Auto-moto

• Náledí, sníh … snažte se jezdit o jeden rychlostní stupeň výše (velmi nízké otáčky) – motor je slabší a má menší tendenci se utrhnout a začít hrabat.

4. Zdraví

• Škytání – notoricky známé, ale pro jistotu – zadržte dech “při výdechu” – tedy když se nadechnete a začnete se připravovat na vydechnutí, teprve v tom okamžiku těsně před ním. Někdy pomáhá i něco malého sladkého …
• Bradavičky – před vypalováním je možné najít i rostlinku vlaštovičník a postupně si několikrát za den vytlačit její šťávu přímo na bradavičku – ty slabší se “pustí”. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlaštovičník_větší
  
• Bradavice (druhá rada) – každý večer si na bradavice pokládat plátek česneku a přelepit náplastí-za měsíc bradavice sami zmizí (Zajíc)
• Kýchání – někdy pomůže přitlačit prst těsně nad horní ret a dlouhodobé kýchání se potlačí 🙂
• Nespavost – teplé mléko s medem před spaním nebo teplé mléko s kakaem (Zajíc)
• Bolest v krku – zabírá čaj z čerstvého květu černého bezu vypít večer před spaním-ráno bude bolest pryč (Zajíc)
• Bolest – stisknout bod na ruce mezi palcem a ukazováčkem (Zajíc), při popálení pak ušní lalůček
• Potence – pro obě pohlaví: je dobrý celer, paraořechy, artičoky, slunečnicová semínka (Zajíc)

5. Vaření

• Hovězí, vepřové, játra – hovězí a vepř.maso solit až před koncem vaření…jinak by maso bylo tvrdé a bez šťávy a vysušené, játra pak úplně na konci – jinak ztvrdnou (Zajíc)
• Čerstvost syrových vajec: vejce ponoříme do studené vody-je-li vejce čerstvé, drží se u dna v horizontální poloze. Čím je vejce starší, tím více bude jeho širší část stoupat k hladině (Zajíc)
• Mléko: Vaříme-li mléko, nepřeteče, pokud v hrnci necháme společně s mlékem lžíci (Zajíc)

6. Zahrádka, kytičky

• Výživa pro růže: zakopete-li slupky od banánů do země k růžím, dodáte růžím potřebné živiny a růže budou mít krásnou barvu květů (Zajíc)
• Vývar z brambor: Voda, ve které se před tím vařily brambory, působí proti plevelu. Pravidelným zaléváním záhonů prý plevel vymizí (Zajíc)

7. Ostatní

Neváhejte, prosím a pište do komentářů své návrhy a rady …

Tento text věnuji všem minulým generacím, které nám předaly a předávají svoje moudro a zkušenosti – umíme dnes mnohé, ne protože bychom byli tak dobří, ale protože stojíme na ramenou tolika lidí před námi, kteří nám prošlapali cestu až sem – je na nás prošlápnout další kus pro ty, kteří přijdou po nás.

Včerejší oblastní sněm ODS proběhl v již téměř klasické režii. Začínám mít pocit, že politik už není homo sapiens, ale vznikl homo politikus. To si opravdu politici myslí, že většinu občanů zajímá, jestli v parlamentu sedí Josef Modrý, nebo Aneta Oranžová? Příprava na volební kampaň není dnes již diskuzí o tom, co lidem vysvětlovat, co chceme a jak dosáhnout, ale větší část je věnována rozpočtu na lízátka pro občany a přemýšlení, jestli budou větším lákadlem na setkání balónky nebo tužky. Ano, je důležité dostat se do kontaktu s lidmi, je důležité “prolomit bariéru”, ale jenom potud, pokud jim máme co říct, tedy přesněji řečeno něco víc než “volte nás”. Včera jsem (díky svému lajdáctví) byl spíše host, ale přeci jen pár postřehů, když se budu snažit trochu se vžít do role voliče:

• je mi opravdu zcela jedno, jestli je parlament modrý, oranžový nebo fialový, zajímá mě co dělá
• živnostník: hodně by mi pomohlo, kdyby daňové přiznání bylo na jednu A4 – stávajících x příloh s vyplňováním kdečeho má jediný efekt prudění a poskytování možnosti výdělku poradcům (často pracovnicím FÚ)
• živnostník: vyplňuji třikrát totéž – FÚ, Sociální Správa, Zdravotní pojišťovna – to si v roce 2010 nemohou tyto instituce informace předat elektronicky?
• mladá rodina: dostupnost škol, školek pro děti, sportoviště pro ně
• důchodci, ale i ostatní: jasně stanovený standard zdravotní péče a samozřejmě její dostupnost – těžko odhadnu jak ostatní, ale 30-60-90 CZK poplatek mně osobně nevadí, pokud budu mít pocit, že mi v nemocnici chtějí pomoci a nepřemýšlí jen, kolik ušetřit na papíru do tiskáren a naopak jak z pojišťoven vyrazit co nejvíce
• obecně 95% lidí by určitě uvítalo jednodušší systém – téměř v čemkoliv – od žádosti o nevím co přes vyřizování věcí pro státní správu po samotný právní řád – psal jsem už mnohokrát, že věta “neznalost zákona neomlouvá” se stala prázdným klišé – nevěřím, že existuje už i právník, který by mohl tvrdit, že zná všechny platné zákony
• s předchozím bodem asi souvisí i touha, aby lidé dělali svojí práci/úlohu a necpali se/nebyli cpáni někam jinam – od obecní policie, která má imho na starosti především zajišťování pořádku ve městě, ale místo toho se mnohde soustřeďuje na vybírání pokut za rychlost, přes města, která se stále nezbavila svých bytů a fungují jako realitky – většinou navíc blbě řízené, jenom proto, že se tam našel nějaký macho, který si touto pravomocí masturbuje svoje ego. Začít mohou (budu trochu populistický) i poslanci, kteří mají příspěvek na dopravu, který využívají pro cokoliv jiného. Ostatně vůbec nechápu, proč má být nějaká část výhod osvobozena od daně – za práci má náležet mzda a ne další požitky – opět se v zájmu něčích výhod vnesl do systému komplikující prvek
• 95% lidí – politici, neotravujte nás – vaše předvolební kampaně sklouzly do takové žumpy, že vámi pomlouvaní novináři mohou vedle vás být vzorem ctností. Jestli se chcete urážet mezi sebou, věnujte tomu jeden den týdně v parlamentu – budeme tam vodit malé děti, aby viděli “elitu národa”.

Závěrem si neodpustím trochu výzvu – něco málo měsíc před volbami – nechci nikomu říkat, koho má volit, ale pojďte volit. Je to právo a možnost vyjádřit svůj názor, ať už chcete návrat k sociální politice, ať už chcete změnu v politice, ať už chcete podpořit třeba fialovo-béžové. Važme si toho práva, protože na mnoha místech pořád není samozřejmostí a pro stávající politiky je nejlepší ono tupé stádo, které raději drží “hubu a krok” a nadává nad šálkem kávy/sklenicí piva. Těch deset minut stojí za to věnovat jenom tomuto právu.

A pro politiky: zkuste někdy zapomenout na to, kolik bude před volbami stát vylepení všech plakátů, guláš pro příchozí a zaplacení populárního baviče XYZ a zkuste raději prezentovat něco “z vlastní tykve” – je to sice těžší, ale zase to bude levnější. A pokud to bude něco pro stát a nikoliv jenom snaha pomluvit ty druhé, možná získáte i nějaké body.

Vzpomenul jsem si tento týden na reklamu/osvětovou kampaň ministerstva vnitra, vedenou před několika lety pod názvem “Auto je zbraň” (nebo tak nějak, v mém věku již mám nárok na horší pamě’t). Nebylo to v souvislosti s nehodami a úmrtími lidí na silnici, protože v tomhle ohledu jsme již všichni asi dostatečně otupělí, takže článek v pondělních novinách o počtu úmrtí přejdeme zcela bez povšimnutí/zamumláme si něco o nezodpovědných pirátech.

Jsou ale jiní ohrožení a ještě více – zvířata. Během dvou dnů jsem měl tu smůlu, že jsem viděl a byl v blízkosti dvou nehod auta se zvířátkem. Ani v jednom případě nedošlo ke zranění člověka a hmotná škoda byla pravděpodobně minimální, přesto se nemohu zbavit dojmu, že to byly hodně ošklivé chvíle a byť nebudou figurovat ve statistikách, možná stojí za to se nad nimi zamyslet. První byl sražený vlčák v Červeném Hrádku – přijeli jsme už po nehodě, takže jsme pejska akorát viděli, jak odešel (vláčel za sebou zadní tlapky) ze silnice. Zarážející bylo, že místní se dívali ze zahrádek, ale nikoho nenapadlo něco dělat, ještě horší bylo, když jsem zavolal na policii s nadějí, že zkusí sehnat pomoc (asi veterináře) – linka 112 mě informovala, že to není jejich věc, ať se obrátím na místní/městskou policii. Městská policie (156) se zaradovala, že to je mimo město – tudíž s tím nemají nic společného a ať se obrátím na státní policii (158). Ti sice slíbili, že někoho pošlou, ale vzhledem k tomu, že jsme jeli “proti nim” 12 km a nikoho jsme nepotkali, mám podezření, že se na  to vykašlali. Heslo Pomáhat a Chránit rozhodně plicii ČR v 95% nepřísluší.

Druhý případ bylo sražení zajíčka na cestě v poli – neměl vůbec šanci – ani řidič to zabrzdit, ani zajíček přežít – srážka drobného tvorečka s velkým autem v rychlosti 60-90 km/h má v podstatě jasný výsledek.

Ani v jednom případě nemohu říct, že by byl někdo konkrétní na vině – první případ jsem vlastně neviděl a v druhém prostě auto ubrzdit asi nešlo. Co je zarážející je otupělost lidí, kteří to vzali jako nutné zlo. Jenom proto, že si “chceme vozit šunky v autě” umírá ročně spousta zvířátek a nikoho to netrápí. Dokonce už ani oficiální orgány nemají zájem řešit následky, ale spíše přemýšlí, jak to hodit na někoho jiného. Člověk jako myslící bytost má neuvěřitelnou sílu a moc měnit svět … bohužel to není v obecném měřítku, doprovázeno odpovídající moudrostí a odpovědností vůči tomuto světu.

Jako perličku na závěr podotknu, že to bylo v týdnu Velikonoc, kdy policie ČR vyhlašovala velikou akci a kontroly všude po silnicích. Najel jsem za víkend více než 300km a … žádného jsem neviděl ani když jsem mu přímo volal 🙂 ale třeba kontrolovali zrovna tam, kde nikdo nejezdí.

I když k tomu titulek svádí, nebudu zde psát o moderním životě a novém dělení/nedělení prací na mužské a ženské. Nečekejte ani rady “jak vyžehlit límečky u košile”, ani doporučení, jak se žehlení vyhnout. Sice si neodpustím doporučení všem klukům, aby se žehlit naučili, protože v samostatnosti a ve schopnosti žít si za své a na své, IMHO je největší síla a zároveň je mohu uklidnit – zvládne to většina holek tzn. nic na tom není. Nejjednodušší postup je požádat maminku (nedoporučuji přítelkyni – hrozí, že se bude předvádět), aby vás to naučila – jí to potěší a vy se naučíte něco co vám někdy v životě může pomoct.

Nicméně zpět k žehlení, které jsem měl na  mysli – žehlení lyží. A tady budu naopak tvrdit, že to je činnost, kterou v 98% vykonávají kluci. Ostatně ono fandovství a správný sportovní zápal je možná právě trochu odraz toho klukovství a bláznovství, které holkám v jejich praktičnosti často chybí. Takže vzhůru na lyže – a to obojí, sjezdovky i běžky. Možná si spousta lidí poklepe na čelo “vždyť je po sezoně”. Ano samozřejmě, že je po sezoně – a proto, aby se dobře lyžovalo i v té příští na stejných lyžích je vhodné se o ně trochu postarat. Pokud se někdo podívá na skluznici a zjistí, že je “chlupatá” – fakt nevím jak to lépe nazvat, ale prostě z ní lezou takové vlásky skluznice, je to právě proto, že jste se na to v minulých (po minulých) sezonách vykašlali a skluznice vyschla. Vosk totiž neslouží jen pro zlepšení skluzu, ale také pro ochranu skluznice a její “zalepení” proti vysychání. Vosk totiž zateče do oněch mikroskopických (o jak to zní vznešeně a vědecky) trhlinek a zacelí je. Takže jak na to:

1. Smývačem vosků řádně omyjeme (vytřeme hadrem) skluznici a odstraníme zbytky vosku – hlavně na běžeckých lyžích. Pokud je vosku hodně – např. klistr ještě z loňska – stáhneme největší vrstvu škrabkou.
2. Naneseme sjezdový vosk (pro znalce glider) – dost se doporučuje nějaký měkký – třeba žlutý swix a to ve vrstvě – klidně ho přiložíme k žehličce a pokapeme skluznici – ne celou, ale pár kapek určitě neuškodí.
3. A žehlíme – existují žehličky speciálně na lyže, klidně si je kupte, ale stará žehlička z bazaru (koupil jsem za 50 CZK) poslouží podobně – teplota někde mezi “jednou a dvěma tečkami”. Upozorňuji, že žehlička by měla na vosku “plavat” – pokud drhne, je vosku málo a přidejte. Jemně tedy zažehlíme pomalými tahy, aby se vytvořila vrstvička na celé ploše – žehlíme pomalu a trochu se vracíme – vosk postupně zatéká do spár. Je docela fajn nechat před procesem lyže na slunci – jsou ohřáté a vosk má tendenci zatéct hlouběji.
4. Po skončení je můžeme uložit – nejlépe položit skluznicí nahoru na dva špalíky, případně viz odkaz na sport servis Montana na konci – tam je doporučení.
5. Pokud chcete konkurovat L. Bauerovi, tak vězte, že jemu už teď připravují lyže na další sezonu – vosk vykartáčují, znovu nanesou a ve speciálních ohřívacích vacích nechávají zatékat dále do skluznice – tento postup přes léto opakují několikrát. Nevěšte hlavu, není to nutné a pokud už si to chcete zkusit, žádné speciální vyhřívací vaky nepotřebujete – stačí vosk stáhnout škrabkou, vyleštit mosazným kartáčem (prodává se na lyže ve sportu) a nanést znovu vosk – vyhřívací box spolehlivě nahradí autobox na lyže dejte ho na slunce a lyže do něj – v létě bude vevnitř přibližně teplota doporučená profíky – stačí dva tři dny nechat ležet na zahradě a jste za profíka. My normální se na to vykašleme – to 1% skluzu nám za to nestojí 🙂
6. Na začátku nové sezony je třeba vosk stáhnout škrabkou – na lyže a následně vykartáčovat viz bod 5 – odstraní se přebytečný vosk a kluznice je připravena na nové výzvy.
7. Pokud si to chcete zjednodušit, zajděte do ski-servisu, udělají vám to tak za 300 včetně nabroušení hran 🙂 ale my staromilci si s tím rádi pohrajeme.

Takže já jsem dnes žehlil … a s mimořádnou radostí, protože je to příležitost zavzpomínat si na sezonu právě proběhlou a těšit se na sezonu příští.

Skol

Jiný popis jsem již uváděl na stránkách Sport servisu Montana (sekce zajímavosti).

Vlastně již ke konci zimy jsme se vydali do dalšího střediska – Pece pod Sněžkou. Musím říct, že to vlastně i pro mě byla premiéra, na sjezdovkách jsem tu ještě nikdy nebyl a na běžkách jenom na vrcholu kolem Zahrádek, Pražské a Kolínské boudy, kde jezdívám trasu z Černé Hory.

Hledání ubytování na poslední chvíli bylo asi standardní – končí hlavní sezona, takže penziony docela obsazené a je třeba říci, že poměrně drahé – při vzpomínce na články o minimu turistů a dopadech krize na náš cestovní ruch nemohu poznamenat, že pokud služby nebudou odpovídat cenám, ani raketový růst ekonomiky to nezachrání. Nakonec jsme ovšem našli apartmán na jednu noc za přijatelnou cenu a podle fotek vypadal příjemně. Byl v centru Pece, pokud to tak lze nazvat a jmenuje se Eden (záměrně dělám reklamu). Nejprve jsme ovšem vyrazili na běžky – první nepříjemnost. Bylo obsazeno hlavní parkoviště u vleků, takže jsme auto nechali až dole (vlastně vedle apartmánů) a šli jsme pěšky skoro 2 km k vlekům. Vyvezli jsme se na Hnědý Vrch a vyrazili směr chata na Rozcestí. Vzhledem k pokročilé době jsme se však hned zastavili na Lyžařské boudě a před stoupáním na Liščí horu si dali lehký oběd – chata ani neurazila, ani není nijak výjimečně dobrá. Prostě pokud máte hlad/chcete se ohřát, je to v pohodě, ale asi to nebude místo, které by vám nějak utkvělo v paměti. Ceny na Krkonoše standardní – nijak přemrštěné, ale taky nic levného. I obsluha byla usměvavá, příjemná, ale … docela pomalá. Dál jsme tedy pokračovali směr Rozcestí, Výrovka a sjezd dolů do Pece. Kdyby bylo počasí určitě hezký a lehký výlet na 3 hodinky. Tentokrát docela fučelo a bylo pod mrakem s lehkým sněžením – cestou dolů jsme celkem vymrzli. Jak je v Krkonoších (nehezkým) zvykem – stopy nic moc.

Výhodou bylo, že jsme naopak sjeli přímo k apartmánům kolem bobové dráhy. A tam, pro změnu, velmi milé překvapení – příjemní lidé, ochotní (pomohli i vynést věci z auta), prostě super. Takže jsme si dali něco teplého a vyrazili na večerní lyžování – majitelé chaty nás tam dokonce dovezli – prostě lidi, kteří pochopili, že se tam budeme možná vracet a pokud tak chtěli aby to bylo k nim.

Večerní lyžování nádhera – upravená sjezdovka Javor, docela dobře osvětlena. Štěstí jsme měli na podmínky – mírné mrholení, lehký mráz – prostě 3 hodiny lyžovačka bez čekání na příjemné sjezdovce – nádherný zážitek. Dobré je, že ze sjezdovky lze po cestičce na lyžích sjet až do centra Pece – k apartmánu jsme to pak měli tak 250m. A po lyžování jsme poměrně rychle “odpadli” v útulném pokoji.

Druhý den dopoledne jsme opět vyrazili na sjezdovky – viz fotky – bylo nádherně. Nepříjemné bylo, že ráno fungovaly jen dvě kasy, takže na permanentku se čekalo 20 minut – to mi přijde docela dost a možná by si to měli majitelé vleků uvědomit. Ale jinak se den vydařil – sjezdovka byla upravena, počasí skvělé, lidí málo – snad až na chvilku před polednem jsme nečekali déle než 5 minut.

Co říci závěrem? Pec je fajn středisko, ale musíte přijmout, že je zde hodně cizinců, kteří zvedají ceny. Pokud najdete rozumné ubytování je to super, jinak ceny jsou prostě Krkonošské a musíte občas hledat, kde se dá najíst za rozumné peníze. O sjezdovky se tu starají dobře až skvěle a příliš se nečeká. Naopak běžecké tratě jsou prostě zanedbané – Krkonoše prostě běžkařům nepřejí. Ale pokud budete mít štěstí, tak výhled na Sněžku určitě stojí za to vyzkoušet i Pec pod Sněžkou.

Skol

Skončily olympijské hry 2010, naše výprava se vrátila a můžeme už na ně jen vzpomínat. Z mého pohledu musím říci, že to byly jedny z těch zajímavějších OH – sice jsem, vzhledem k časovému posunu, neviděl celý ani zahajovací, ani uzavírací ceremoniál, ale přesto jsem viděl aspoň kousky mnoha sportů.

Sám za sebe bych vystoupení našich sportovců hodnotil jako úspěch. Dokonce velký úspěch – alespoň jako celku. Rychlobruslařska Sáblíková dokázala ustát roli favoritky s grácií a odstupem třídy – vlastně se jelo o to, jestli jí se podaří a pak už se “závodilo o druhé místo” (nechci se dotknout dalších závodnic – výkon druhé němky na 5km byl nádherný), naši hokejisti … prostě patří do širší špičky, ale chybí jim “náboj” – tady spíše než hráče bych se zeptal realizačního teamu, co se dělo – při hře mi trenér přišel jako muž bez emocí, který nedokázal mužstvo nabudit … ale to se asi stane, Bauer ukázal, že patří do top špičky, možná mu chybělo trochu štěstí, ale přesto ve všech závodech bojoval o medaili – kolik jiných to může říst, a běžecká štafeta, to byl sen a ukázka směsi štěstí, bojovnosti, nadšení a teamové práce, slalomářka Záhrobská zajela svojí jistotu a také potvrdila, že prostě do špičky patří. Ani ostatní IMHO nezklamali, ale zajeli výkony odpovídající jejich aktuální situaci – ve sportu to prostě někdy vyjde, někdy ne.

Co mě však trochu znechutilo bylo potvrzení přesunu sportu z lidové zábavy (myšleno sportovní ne sezení u televize) právě k “cirkusu”. Dnes je to prostě obchod a zaměstnání, kde se setkají špičkové superstar a vydělávají peníze. Jednou z ukázek byl běh žen – na jednu stranu bylo to místo pádu jedné závodnice opravdu nebezpečné a měla tam být ochranná síť (jenže kdo neudělá chybu – prostě to pořadatelé přehlédli), na druhou stranu žalovat je za nezískání medaile – nevím, přijde mi to divné. I některé řeči našich běžkařů o 50km s možností měnit lyží a zvýhodnění silných teamů – ty silné teamy prostě budou vždy ve výhodě, někdy menší, někdy větší a profesionál by si měl tyhle řeči asi odpustit.

Úplný úlet je však současná snaha politiků svézt se na vlně popularity sportu před volbami. Idiotská podpora “sportovce”, který si, s prominutím, nevidí přes pupek na pindíka, ve prospěch něčeho je až komická. Místo aby podpora šla do menších středisek a přitáhla ke sportu mládež, bude se zase podporovat profi sport, který si beztak vydělá peníze sám. Návrhy na zdanění velkých firem ve prospěch sportu už, dle mého názoru, hraničí s žádostí o svěrací kazajku. Za této situace navrhuji, aby strany, které mají více než 20% a tvoří tak v politice oligarchii platili 5% ze svých příspěvků a sponzorských darů ve prospěch podpory potápění na poušti – bude to mít stejný smysl a možná to uškodí méně. Jenom to ukázalo, že u velkých krásných věcí zákonitě vzniknou i velké ošklivé pitomosti, které se na nich budou snažit přiživit.

Takže závěrem sportu, ne SPORTu zdar – ať je více malých sportovišť a více lidí sportuje pro radost, pro pocit vnitřního uspokojení z pohybu, ze sounáležitosti s dalšími přáteli sportovci … a z těchto ať vyroste i pár těch špičkových, kteří budou dělat cirkusy jako byl Vancouver.

Na úvod varuji všechny ekology, anti-ekology, pseudoekology i normální lidi, že text níže napsaný je třeba brát s nadsázkou a humorem – jsou sice myšleny smrtelně vážně, ale přesto jsou jen pustou legrací a jak by řekla jedna, mně blízká osoba, “táráním” – i když se proti tomu hned ohrazuji, protože 1) nevím co to je, 2) to nikdy nedělám.

U příležitosti jednoho bezvýznamného výročí, které dnes nastalo jsem se rozhodl ukončit spekulace ohledně vývoje v poznávání globálního oteplování a ozonové díry. Jak jsme si asi všichni všimli, za několik posledních pár let mírně stoupala průměrná roční teplota. Samozřejmě ne monotónně, ale s výkyvy. Vysvětlení prosím nehledejte ani v množství CO2 v atmosféře, ani změnou aktivit Slunce, ani v množství dalších skleníkových plynů. Spekulace o vlivu člověka na tento jev se objevuje dlouho a já jí teď konečně mohu potvrdit – ovšem nikoliv ve smyslu lidstva, ale je to můj vliv. Tak jak stárnu, tak každým rokem narozeninový dort obsahoval více svíček a to množství produkovalo takové množství tepelné energie, že autoregulace naší planety nevydržela a projevilo se to na onom nárůstu průměrné teploty. Nelinearita pak je způsobena tím, že jsem svíčky sfoukával a v podstatě náhodný jev byl rychlost postupného uhasínání svíček, jako zdroj tepla. Letošní krutá zima je pak důsledkem mého rozhodnutí, narozeninový dort již letos nedělat – toto rozhodnutí je konečné, již nejen vzhledem k nervozitě vědců z toho, že nejsou schopni tento klimatický jev uspokojivě vysvětlit, ale především z čistě praktických důvodů – hostům se již z toho vedra dělalo nevolno a zapalovat to množství svíček nebyla jednoduchá práce ani s plamenometem.

Když už jsem konečně uvolnil vysvětlení globálního oteplování, musím objasnit i další jev – ozonovou díru. Zapomeňte na freony a podobné nesmysly vědců a pseudovědců – ani oni nedokázali pochopit realitu, přestože měli velké vodítko v tom, že se ozonová díra v posledních letech spíše zmenšuje. Ano i zde se musím přiznat, příčinou byla moje zvýšená “plynatost v dětství”, která se s narůstajícím věkem upravila (pro pomalejší – v mládí jsem občas měl prdíky).

Ve světle těchto odhalení je možné zrušit další konference a jednání o omezení exhalací, protože situace se vyřeší sama.

Omlouvám se všem, kteří tato témata berou vážně, ale po zjištění jak vesele se ve vědecké sféře o tomto problému lhalo a falšovalo, kolik politiků si na tomto problému dělá kariéru, jak se různí vykukové snaží přes dotace do ekologie vycucat státní rozpočty, kolik lidí je ochotno platit za nápisy BIO (i když BIOlogii nesnáší) a ECO (a narušují tím ECOnomii), jsem prostě neodolal. Jen čas ukáže, jestli se ekologie stane novým náboženstvím, stejně úspěšným jako křesťanství, nebo se prosadí lidé myslící racionálně bez předsudků a posunou tuto oblast opět směrem ke zdravému rozumu. Tedy hodně štěstí ekologům a mor a neštovice na ekoteroristy.

Nechci tu popisovat, co každý najde na oficiálních stánkách střediska, spíše napsat pár dojmů z jednoho dne. A na úvod zdůrazním jednoho dne na sjezdovce – to je tak málo … strašně moc udělá počasí, množství lidí, nálada. Ale ke středisku – jeho nespornou výhodou je dostupnost. Z větších středisek je asi nejblíže ze směru od Jičína – vlastně je to konec Vrchlabí, přes které se do většiny ostatních středisek jede. Nelze ho minout, protože poutače visí už asi 1km před parkovištěm a odbočka je dobře značena. Vyrazili jsme s přítelkyní už ráno, takže mě překvapilo, že 8:25 bylo parkoviště již tak z poloviny zaplněno. Vyrazili bychom i dřív, kdybychom věděli, že provoz začíná v 8:00 – ne stránkách je 8:30 a info o dřívějším provozu jsme si nevšimli, možná tam ani není. Každopádně si doporučuji přivstat – ty první dvě hodiny do cca 10:30-11:00 je lyžování nejlepší. Trochu mě zklamalo, že povrch nebyl (alespoň pocitově) přes noc upraven rolbou, ale nebyl špatný – plotny a nánosy sněhu začaly vznikat až před polednem, do té doby to bylo velmi dobré. Ráno má tu výhodu, že lidí je na sjezdovce málo – hlavně při srovnání s Alpami už kolem poledne nastane “Václavák” a slalom mezi ostatními lyžaři. Zlozvyk lehnout si uprostřed sjezdovky a odpočinout se zakořenil i zde, převážně u snowboardistů. Docela mě překvapilo množství lyžařských škol/skupinek a především fakt, že elementární zásadu – “Před rozjezdem se podívám, jestli nevjedu do cesty lyžaři přijíždějícímu shora” – nedodržoval i jeden z instruktorů.

Drobnou nepříjemností je fakt, že z parkoviště je to ještě cca 500m k pokladnám a vleku, kam následně šplháte po docela dlouhých schodech. Nahoru v pohodě, dolů to s lyžáky není žádná legrace. Naopak pochválit je třeba fakt, že je to středisko pro rodiny a je tu možnost volby sjezdovek od začátečnických (loučky kolem Bubákova) až po červenou a černou sjezdovku Žalý. Kdo není navíc citlivka a nebojí se kotvy, může jezdit dolní část sjezdovky Žalý v podstatě bez čekání – nerozumím, proč se všichni hnali na sedačku, kde se 15-20 minut čekalo a horní část rozhodně nebyla tak skvělá. Odhadem jsme (podotýkám v neděli) za dopoledne – tedy cca 3,5 hodiny lyžování dali tak 15 jízd a to včetně čaje a odpočinku. Takže pokud si někdo chce aktivně zalyžovat, doporučuji kotvu na Žalý a přivstat si na dopolední jízdu. Rád bych zkusil i noční jízdu, ale to snad někdy příště a klidně i v jiném středisku.

Skol

Asi každý, kdo je v pracovním proces déle než 1-2 roky a nepodniká sám zažil stav, kdy se firmě nedaří/prochází krizí. Některé firmy se s tím vyrovnají, některé nikoliv a čeká je BIG-BANG – krach/převzetí/…

Takže když už jsem v pár firmách byl, jaké jsou společné příznaky, že ve firmě něco nefunguje a blíží se krize:

1. Omezení pravomocí – lidé nahoře mají pocit, že ti dole dělají něco nekalého – přebírají jejich pravomocí, ti pod nimi chtějí “zůstat důležití” a proto přebírají pravomocí další úrovně atd. … ve finále pak ředitel podepisuje “nákup toaletního papíru”  a nemá čas firmu řídit 🙂
2. Neochota cokoliv měnit – jakákoliv invence je potlačeno a každý se bojí, že by při tom mohl nastat problém a on by měl díl odpovědnosti – raději se držet toho co funguje i nefunguje než zkoušet něco nového.
3. Nejistota zaměstnanců – většinou proběhne vlna propouštění, která byl a poslední, po ní následuje několik dalších “posledních vln” a propouštění se řídí nejasným klíčem, resp., propouštěni jsou nepohodlní zaměstnanci. A kdo je takový, že nemá nepřítele? Takže se každý bojí, protože neví, jestli přijde další vlna propouštění a jestli se ho nebude týkat.
4. Omezení toku informací – řízení firmy se stává netransparentní, protože každý je potenciálně “agent konkurence” – informace o obchodech/propouštění/strategii se šíří formou fám. Osoby, kterých se věci týkají se je dozví jako poslední a většinou “náhodou” od někoho jiného – propouštěný se to nedozví od nadřízeného, ale od kolegů, kteří to vědí o týden dříve atd.
5. Horší komunikace mezi lidmi a vytváření malých “zájmových skupinek” – lidé se začnou bát o místo a snaží se být “nepostradatelnými” – nejsou ochotni předávat své zkušenosti, zaučovat někoho do pracovních postupů, …
6. Rušení benefitů bez koncepce – management se většinou rozhodne šetřit a místo otázek, co nás to stojí a co z toho získáváme platí jediná “kolik ušetříme” teď hned – že to bude stát později mnohem více už nikoho nezajímá – prost “nechci slevu zadarmo”
7. Rozhodnutí bez koncepce – firma se začne utápět v operačních problémech a ztrácí směrování, takže rozhodnutí se soustředí na krátkodobé cíle – většinou finanční, bez ohledu na dlouhodobější strategii, kterou avíc zná jen top management” a často ani ten ne.
8. Snaha všech urvat “co jde” – všichni začínají cítit příznaky krize a začnou si pro jistotu “hrabat pro sebe” – takže se najednou objeví vadné mobily, notebooky, které je třeba nutně opravit, protože za měsíc už na to možná nebudou peníze/budu si ho chtít odkoupit.
9. Přetlačování se v řešení – obecně se začne nadsazovat – vím, že na projekt potřebuji milion, ale top management vše škrtá o 30% – budu tvrdit,. že potřebuji 1,5 milionu … management zjistí, že lidé nadsazují a začnou škrtat 50% – příště si předkladatel řekne o 2 mil. … management začne srážet 66%, … atd. Vůbec už není jasné co kolik stojí (a málokoho zajímá) co to přinese), takže vše je mnohem náročnější pro rozhodování.
10. Lidé odcházejí z firmy. Postupně začnou někteří lidé firmu opouštět, protože ztratí jistotu a perspektivu. Problémem je, že většinou k tomuto kroku sáhnou lidé, kteří najdou práci jinde a často je to u konkurence.

Zažil jste něco podobného/máte jiné postřehy – neváhejte přidat komentáře a podělit se o svoje zkušenosti.