Jeden z posledních podzimních běhů – těch kratších 3 250m – se běhává tradičně v Českém Brodu. Je to závod spíše menší, ale zase zajímavý – krátký okruh, který se běží 5-krát (hlavní kategorie) je téměř bez převýšení, ale jsou tam dvě poněkud ostřejší zatáčky – jedna hned po startu za mostkem, kde to při mokru trochu klouže a druhá při náběhu na mostek cca v polovině okruhu, kde je nepříjemné zúžení trati. V každém případě neběží velké množství závodníků, takže se v pohodě srovnají a zase – nejde o život, tak lze i někoho pustit. Cca 12 minut na trati je hodně krátkých a uteče velmi rychle – první kolečko se pole trhá a druhé je v půlce, než si závodník uvědomí, že už to začalo … no a ve čtvrtém už zase myslí na finiš.

V mém případě to pravda s finišem bylo hodně slabé – resp. žádné. Den předtím mi bowling a squash dali docela zabrat, resp. zádům – od čtvrtého kola to bylo spíše utrpení u každého nádechu. Ale jsem rád, že jsem do Brodu zajel – zpět jsem jel na kole a bylo to příjemné uvolnění svalů a podzimní projížďka na kole – překvapivě malý provoz směrem na Kolín. Takže nakonec mohu říci, že běh po squashi je celkem náročný a na druhou stranu to bylo příjemné sportovní odpoledne, zakončené horkou vanou s mořskou solí – super relaxace a prohřátí po studeném podzimním větru. Jen houšť podobných malých závodů, které umožní zasportovat si – v případě brodu mnoha věkovým kategoriím.

Čas od času se asi každý musí zamyslet, co je cílem lidí v podniku, co se snaží (nebo by se měli snažit) dosáhnout jednotliví lidé. Možná nejméně je to jasné právě u těch, kteří stojí nejvýše – majitelů/top managementu. Podíl na tom má fakt, že často nevidíme všechny souvislosti (snaha prodat firmu, vstoupit na nové trhy, … strategické investice atd., ale z části IMHO i fakt, že jejich činy nejsou zcela čitelné. Kdybych to tedy shrnul, asi každý by měl mít v zájmu, aby ten JEHO podnik co nejlépe prosperoval – myslím každý zaměstnanec o majitele u toho asi málokdo pochybuje. Jenže jsme lidé a tak jako myšlenka komunismu “všichni budeme pracovat co nejlépe a brát si jen co potřebujeme” je utopií, podobně je utopií, že toto budou dělat lidé sami od sebe – legrační, že většina majitelů firem a top-managerů = těch “nej” představitelů kapitalismu, který tuto myšlenku zavrhl, stejnou myšlenku více či méně aplikuje ve své firmě a věří, že jeho zaměstnanci se jí budou řídit. Sami se zeptejte, kolik jste poznali firem, kde platila alespoň přibližná přímá úměra – čím více pro firmu dělám, tím lépe se sám já mám. A není to popřeno jen, když se firmě nedaří.

Co by tedy mělo být cílem lidí ve firmě (pokud budu utopista a budou věci fungovat, jak IMHO má být)

1. Nákup – zajistit co nejkvalitnější a nejlevnější (samozřejmě to jde proti sobě – musí být rozumné vyvážení) vstupy pro výrobu – suroviny, resp. obchod – zboží.
2. Výroba – vyrábět s nízkými náklady a co nejvyšší kvalitou zboží, které zákazník (tedy obchod) požaduje a to v naplánovaných termínech
3. Obchod – snažit se prodat co nejvíce výrobků/zboží za co nejvyšší cenu a zároveň poskytovat informace, co zákazníci žádají a co je tedy třeba (a kdy) vyrábět/nakupovat
4. Ostatní podpůrné části – marketing, účetnictví, údržba, sklady … podporovat onen řetězec nákup – výroba – prodej, pokud možno levně a spolehlivě a také co nejméně jim komplikovat život další administrativou
5. No a teď asi ta největší perla – TOP management – jeho úkolem je IMHO především sladit předchozí 4 a více skupin, aby fungovaly co nejlépe – zní to snadno, ale když vidím, kolik firem v tomto plave, nebude to tak snadné. V čem bývá největší problém je právě ono nespojení sil skupin zaměstnanců aby “táhli za jeden provaz”.

Kdo v Kolíně běhá, tuto neděli asi zavítal do Borků – třetí nejstarší běh v ČR tu měl již x-tý ročník. Je to krásná trať na cca 4,2 km – letos s jedinou změnou – startem a cílem na novém oválu atletického stadionu. Možná u toho bych se zastavil – nový ovál je opravdu pěkný a uprostřed parku IMHO vznikl hezký prostor pro atletiku. Nevím, jak to bylo s financováním a potřebností proti jiným investicím města Kolína, ale mě se prostě ten ovál líbí a věřím, že pomůže sportu v Kolíně. Připadá mi to jako přesně to správné sportoviště pro okresní město – nic honosného, ale kvalitní sportoviště, kde mohou vyrůstat talenty od žákovských kategorií, stejně jako spoustu neprofesionálů si může zaběhat a zasportovat pro radost.

Samotný “Drozd” asi letos ničím nepřekvapil – sám jsem si proti loňsku trochu pohoršil, ale v té míře, že to mohlo být změnou trati, počasím, … prostě plus/mínus stejný výkon a skoro stejné i pořadí. Naopak pochválím bráchu – minutové zlepšení je za rok slušné a rozhodně je vidět, že běhá. Co je zde perfektní, je značení. Je to pravda skoro “zbytečné”, protože mám pocit, že tu rok co rok vidím skoro stejné lidi, většina bychom to asi dali i bez značek. Prostě tady se potkají příznivci běhů z okolí Kolína, pro které je tohle jeden z posledních závodů sezony a příležitost si pokecat a zasportovat. Kdo za rok na začátku října bude chtít udělat něco pro zdraví, je určitě vítán – pozná krátký kus dráhy, pak rovinku na asfaltu a pak cca 3 km krásných lesních cestiček, které jsou rájem pro běžce – měkký povrch a příroda kolem. Celkem 4,2 km pohodového běhu, kde je důležité se zapotit a udělat něco pro zdraví.

Prodloužený víkend – po svátku 28.9. jsem strávil docela dost času na silnicích a nemohu než se připojit k tvrzení, že Češi … neumí jezdit autem. Za stavu, který vidím skoro nerozumím tomu, že je tak málo nehos. Je to částečně regionálně specifické, ale částečně celorepublikové a svědčí to především o velké neohleduplnosti řidičů k sobě i k okolí, ale IMHO také k žalostnému stavu našich autoškol. Co mě tedy nejvíce s-štvalo:

1. Malé odstupy – snad ve všech doporučeních si to přečtete, ale pořád se najdou individua, která žijí v pocitu, že nejlépe je jezdit 1/2 metru za zadním nárazníkem předcházejícího auta. Pokud na ně někdo “blikne” brzdou/mlhovkou, ještě začnou zuřivě blikat dálkovými – to už svědčí o duševní nesvéprávnosti a tito lidé by IMHO neměli projít psychotestem na získání ŘP.
2. Zběsilé předjíždění v koloně … k tomu není co dodat – pokud nevidím před sebou na 2km úseku konec kolony, pak předjíždění považuji za nesmysl.
3. Jízda 70 všude – specialita starších řidičů, kteří jedou 70km/h vesnice-nevesnice-dlouhá rovina, prostě všude …
4. Neblikání při výjezdu z “kruháku” – jak jsem pozoroval, v Jižních Čechách sna pravidlo, že se nebliká – jinde se to děje také, ale kolem Budějovic to je spíše pravidlem – díky tomu se kruhové křižovatky změní v brzdu, místo aby umožnily plynulý průjezd …
5. Zrychlení na zdvojení pruhů – řidič (tady to bývá zase mužská záležitost) jede 80km/h na dlouhém úseku s plnou čarou – ovšem do kopce, kde je předjížděcí pruh se najednou rozjede na 120km/h, aby jeho ego neutrpělo, že ho někdo předjede … a na konci opět zpomalí, aby si ostatní vychutnali jeho majestátní jízdu – spíše než o silném motoru to svědčí o bezohlednosti a … no sorry, ale idiocii příslušného řidiče.

V sobotu 24.9. jsem jel asi poslední duatlon letošní sezony – MTB duatlon u Mělníku. Krátké a lehké tratě se proti loňsku změnili jen velmi nepatrně – běh se trochu posunul a možná tak o 50m protáhl, ale hlavně se obrátily vzdálenosti – nejprve se běžela kratší – cca 2,5km, pak následovalo kolo stejné jako loni – dva 12km dlouhé okruhy, takže celkem 24km – odpovídalo i tomu, co jsem naměřil na tachometru a na závěr netradičně delší běh – dva okruhy 2,5km, takže cca 5km běh. Na jednu stranu je to jedno, ale zase se přiznám, že loňský delší běh na začátku mi vyhovoval více – měl jsem pocit, že to před kolem více roztrhalo závodníky a nebyl pak na kole takový nával.

Trati mohu jen pochválit – bylo sucho, takže až na dvě místa se jelo po zcela suchém povrchu, běh byl úplně v pohodě. Pravdou je, že ta jediná kaluž byla dostatečně hluboká, abychom asi všichni v cíli vypadali, jak když se jelo bahnem po půl trati 🙂 ale to patří k MTB závodům. Kolo je opravdu lehčí, což mi vyhovuje, a proti loňsku mi přišlo, že má ještě méně nepříjemných míst – tradičně ztrácím v zatáčkách, ale tentokrát tam nebyla ani vrstva písku v jednom místě, kde to loni docela ustřelovalo a bořilo. Většina cesty tak je po asfaltu a travnaté cestě, která sice hodně vyklepe po drnech, ale až na několik míst, kde byla trochu měkčí a vyjeté koleje zcela bez problému. Nebezpečné místo je tak vlastně jediné při prvním sjezdu ze silnice a tam stál někdo z policie a reguloval dopravu. A terén pak je trochu právě za tímto nebezpečným místem a pak až úplně na závěr průjezd lesem, kde pár kořenů a větví připomenulo terénní závod. I běh je z těch pohodovějších – lesní, krásně měkké cestičky. I když letos mi přišlo hodně kořenů a viděl jsem někoho na jednom docela blbě došlápnout a myslím, že kotník ho musel dost bolet. Jedinou nepříjemností je šířka trati – míst na předběhnutí moc není a pokud se dva běžci rozhodnout běžet v závěsu vedle sebe, není téměř šance. Pokud je tedy někdo dobrý běžec, doporučuji se na začátku tlačit dopředu – pár lidí vždy ten start přepálí a po kilometru je docela problém za nimi nezůstat a dostat se dopředu … Na celém běhu je snad jediné nepříjemné místo – na konci dlouhé rovinky prudká zatáčka vlevo a kraťounký sběh po kořenech, kde to na špatný došlap hodně láká.

V každém případě je to klasický závod pro hobíky – dobrá organizace a spíše lehčí trati. Pokud bych mohl něco navrhnout, tak posunout registraci až do okamžiku rozpravy – klidně i registraci tímto utnout, aby závodníci na start nemuseli hodinu čekat. Jinak přeji hodně štěstí do pořádání čtvrtého ročníku (a samozřejmě dík za organizaci těchto předchozích). Myslím, že tyhle bývají nejtěžší – prvotní nadšení pořadatelů většinou vyprchá a tradice to ještě není. Bylo by ale škoda o závod přijít – pár lidí už to v kalendáři má a těší se na něj a další se budou postupně “nabalovat”. Je v tomhle období celkem dobrá šance na slušné počasí (babí léto) a závod pro amatéry může pár mladších ročníků přilákat k těmto sportům – letos jsem tam viděl hodně mladé závodníky a to mě hodně potěšilo. A když už bych měl zhodnotit svojí účast … 9. místo (loni 8.), ale o tři minuty lepší čas … to mě potěšilo, hlavně nakole jsem navíc měl pocit, že se mi nedařilo dobře držet stopu a několikrát jsem musel hodně brzdit – docela dost jsem ztrácel. Naopak na rovných úsecích mi přišlo, že nemám problém držet tempo. Takže jako u ostatních závodů, asi budu muset potrénovat terén. No a v každém případě za rok, pokud zdraví dovolí, zdar v Chloumku u Mělníka na duatlonu.

Vzhledem ke změně působiště jsem letos zajel na konferenci SAP – po několika letech produktů firmy Lawson (informační systém Movex tedy vlastně nově M3) – a jejich partnerů. Co k tomu dodat/podotknout.

Nepjprve srovnání těchto dvou komunit (Lawson x SAP):

1. SAP je světový leader a v ČR mu patří asi největší podíl na trhu IS – naproti tomu Lawson je světově také velmi populární, ale v ČR jde spíše o minoritní systém (a IMHO díky místnímu poskytovateli, který “chrní” a žije ze zákazníků získaných dříve, bez dalšího rozvoje)
2. Komunita SAPu je mnohem anonymnější – je to dáno množstvím, kde se Movexáci všichni znají, tam je SAP masa, kde se zná jen pár lidí.
3. Jeden poskytovatel M3 versus mnoho poskytovatelů (implementátorů SAPu) – obojí má svoje výhody a zpětně to poznávám až teď kdy mám sice “super” volbu změnit implementátora, jenže … ono to není tak černobílé. U M3 jsem už konzultanty znal, věděl jsem co čekat, jak s kým komunikovat, jak je popohnat přes něco jiného, jak se dozvědět věci “bokem” … tady to není – SAP vše tlačí přes implementátory a napřímo není šance získat informaci – takže pokud máte konzultanta na něco s kterým nemůžete najít společnou řeč, tak … máte smůlu – měnit implementátora se nevyplatí a mimo tohoto konzultanta se s vámi o věci “nikdo nebaví”.
4. Technologie, směr, ERP, … jsou prostě stejné všude. Nebudeme si nic nalhávat, budoucnost na 90% bude patřit SaaS a cloudu – pokud jsem před třemi lety navrhoval poskytovateli koupit velkou “mašinu” a poskytovat IS jako službu – dnes bych mohl být za vizionáře. Oddělení data – logika – rozhraní už je věc tak profláklá, že o ní snad nikdo nepochybuje. Komunikace s jinými systémy se stává také samozřjmostí i když většina volí zatím různé cesty – kdybych si měl zahrát na prognostika, tak budu tvrdit, že budoucnost patří SOAP komunikaci a webovým službám … u SAPu nechápu, že to není ve standardu, ale musí vám “ještě něco rozchodit”. A v základu potřebují všechny firmy totéž – ERP se začínají podobat jedno druhému.
5. Čím dá více se klade důraz na následná zpracování dat – tedy BI a plánování. Zde bohužel mám pocit, že firmy, ani dodavatelé ještě “nedozráli” – v podstatě málokdo ví, co jsou pro něho klíčové ukazatele a podobně málokdo z implementátorů ví “jak je rozumně sledovat” – chybí zkušenosti.

Po roce opět v Čáslavi a opět nádherný závod – proti loňsku sice časově zhoršení, ale pozice o jedno lepší … a jak jsem tak koukal letošní vítr asi to kolo trochu zpomalil. Zároveň je třeba říct, že počasí vyšlo – přes předpověd deště se jelo za sucha a ten vítr byl spíše mírný i když asi trochu potrápil. I letos organizace bez problému a závod dobře pohlídán. Je super, když policie podobnou akci podpoří a na těch třech nebezpečných místech stojí – je to na 1/2 hodiny na každém místě a myslím, že riziko kolize to výrazně zvýší. Aspoň já jsem měl pocit, že na křižovatkách nemusím hlídat tak pečlivě auta a mohu si zatáčku “vyjet obloukem mírně do protisměru”.

Závod byl identický tomu loňskému – 6km běh – 25km kolo – 3km běh a musím zopakovat pochvalu trati. Ten běh parkem je nádherný od oblouku kolem rybníka až po “kličkování dolů” ke stadionu – je to pestré, nikde není silniční provoz a běží se po lesní cestě, snad jedině ty kořeny při seběhu mi trochu vadily, ale to prostě k lesní cestě patří a není jich zase tolik. Na kole mi trochu vadila (opět jako loni) jízda v háku – mám pořád pocit, že pár lidí to prostě “uvisí” a x kilometrů se jenom veze – pokud střídají, je to asi v pohodě i když i tam bych spíše volil single jízdu, ale pár lidí prostě jede jak by řekl cyklista “na hyenu”. Ale to se stalo v duatlonech a triatlonech pravidelným jevem, který je asi už dnes nutné brát jako realitu. Závěrečné 3km běhu jsou spíše zkouškou, jak se člověk na kole vydal a dokáže se ještě přeorientovat na kolo. V každém případě je to už krátké a uteče to hodně rychle.

A co říct závěrem – asi se jenom opakovat – poděkovat organizátorům a popřát ostatním závodníkům, ať jim to běhá a ať se za rok na téhle akci zase sejdeme (nebo jinde ještě dřív). A taky poděkovat přírodě, že to vydrželo a déšť přišel až večer. A za každého z nás i tomu, že jsme to i letos “dali” – kdo nezávodí, těžko pochopí, ale je to super pocit, když si člověk může říci – ještě na to mám.

Letošní Melechov měl velké štěstí na počasí – týden před bylo nádherné letní počasí = voda byla krásně prohřátá a plavání tak bylo spíše koupačka. Proti loňsku, kdy jsme se skoro „prosekávali leden“ (samozřejmě přeháním) to bylo nádherné. Následovalo kolo, kde opět teplé suché počasí trať náležitě zjednodušilo. Myslím, že počet kaluží by se dal spočítat na prstech rukou, proti loňské bahenní lázni opět brnkačka. Na začátku se sice nevydařilo značení – resp. organizátor omylem poslal pár závodníků o jednu odbočku dříve – cca 20 závodníků bloudilo. Někdo více, někdo méně, já měl to štěstí, že jsem jel ve skupince, která se poměrně rychle zorientovala, a byli jsme tam tři, kteří jsme nejeli poprvé – měli jsme trochu potuchu, kudy asi zpět na trať – ztratili jsme maximálně 10 minut. Sice jsem po závodech slyšel kritiku na značení, ale musím se organizátorů zastat:

1)      Zjevně to nebyl úmysl,

2)      zbytek trati, včetně běhu byl značen velmi dobře,

3)      chybička se vloudí, takže jedno zabloudění …,

4)      je to přeci jen závod amatérů a ne MS – jsme tu proto, abychom si zazávodili a udělali něco pro zdraví a tohle zaváhání je lepší vzít jako legraci, než se stresovat.

V každém případě se mi letos jelo „na střídačku“ – do kopce super, z kopce mě hodně bolelo namožené zápěstí a nebyl jsem vůbec sžit s novým pláštěm – jel jsem možná opatrněji než loni – výsledek bylo legrační předjíždění tam a nazpět s několika závodníky – do kopce vpřed z kopce vzad … Zároveň musím přiznat, že terén mi prostě nesvědčí – na kořenech jsem toho měl plné zuby a závěrečný sjezd po sjezdovce už jsem si opravdu vytrpěl.

K mému překvapení měl podobný charakter běh – cítil jsem se velmi dobře a přes to kolo, kde jsem neustále do kopce dotahoval, i odpočatě … jen k vrcholku Melechova jsem 5 závodníků předběhl … dotáhl jsem pravda i další ve zbytku (tak ¾ trati), ale už mnohem pomaleji. Naopak jsem na tom seběhu z Melechova hodně trpěl – vazy nad kolenem odmítaly pokračovat, takže mě opět i tři závodníci dotáhli. Naštěstí je závěr opět mírně do kopce – takže finiš byl opět sólo a v klidu. Zlepšení proti loňsku v čase bych přičetl počasí – IMHO letos udělalo minimálně 10 minut. Ale i pozice zůstala stejná a to pár závodníků přibylo. Takže jsem se svým výkonem spokojen i když vím, že hlavně na kole je co zlepšovat a asi i běh jsem se mohl po tom seběhu více kousnout, ale zase přiznám, že dole pod Melechovem jsem už kolena necítil, takže zase taková rezerva tam nebyla.

Každý rok si na kole říkám, že tohle šílenství už nikdy … a každý rok se zase po týdnu začnu těšit na další ročník. Letos … je to stejné. XTerru Melechov mám v kalendáři a myslím, že je to super závod. Každý ročník (z těch tří) byl úplně jiný a každý něčím zajímavý. Těch 42km na kole považuji za hodně náročných, ale zároveň je to krásná trať – od prvního kopce do posledního sjezdu po sjezdovce – snad každý terén si tam vyzkoušíme a je to nahoru – dolů. Podobný je i běh, ostatně profily obou tratí mluví za vše … prostě xTerra jak má být.

No doufám, že se za rok potkáme na Melechově znovu a vyhneme se bloudění (i když bylo to ozvláštnění trati), takže kolegům závodníků hodně větru do zad a pořadatelům dík a hodně štěstí do dalších závodu. A hlavně … „také it easy“.

V poslední době jezdím méně vlakem a po dnešní zkušenosti musím říct … je to dobře. Za poslední měsíc jsem vlakem jel čtyřikrát a třikrát z toho zpoždění. Jednou si za to, pravda, mohu sám – vlak měl avizovanou výluku. Ale druhé dva případy jsou poměrně legrační a vypovídají o systému ČD více než dlouhé rozbory. Dnes ráno byla výluka kolem Libně – následek nehody. Asi nic příjemného, ale v životě se to stane. Zároveň je třeba říci, že to byla nehoda ze včerejška – dnes se odstraňovaly následky. Přestože to nebyla “okamžitá nehoda”, kdy pochopím zmatek a neinformovanost, přesto se ukázalo, že na Kolínském nádraží nikdo “nic neví” – cedule ukazovaly nesmyslné časy zpoždění a na přímý dotaz na informacích přišla odpověď – “no my nevíme, já se ani nemohu podívat, kde ten vlak je …” Co k tomu říci – snad i za Rakousko-Uherska byl systém funkčnější a vlaky jezdily lépe. Co je ještě horší, že v době moderních informačních technologií nejsou ČD schopny rozeslat informaci na stanice o zpoždění a nastavit sledování vlaku tak, aby informace o zpoždění byly reálné – pokud je totiž vlak 50km daleko a na ceduli svítí, že by měl být ve stanici za 5 minut … je to informace, která má hodnotu zápornou – jenom mate.

Nemám to za zlé pracovníkům v Kolíně, ve vlaku – oni postupují podle nějakého systému. Asi by mohli projevit iniciativu a zavolat do prahy na stanici – zjistit polohu vlaku, ale to není systém a trvale to fungovat nebude. Komu to zazlívám je vedení ČD – pokud vím, nejsou ve funkci  měsíc, dva, abychom je museli omlouvat a hájit – v tuto chvíli bych tak jejich působení v oblasti osobní dopravy musel hodnotit jako působení spolku retardovaných jedinců, kterým bych nesvěřil ani řízení skladu s kancelářskými sponami. Je legrační jak se dříve p. Bárta na ministerstvu dopravy prsil jak “zatočí s dodavateli staveb” – pokud vím z předchozí práce, moc se mu to nepovedlo a ve firmách které přímo mohl ovlivnit (kdopak je asi majoritním akcionářem ČD) panuje bordel jako dříve. Více a více to pak zapadá do obrazu Napoleonka, který do vlády a politiky vstoupil jen z podnikatelských důvodů – jen kvůli penězům. Bohužel podobné je to i u dalších ministrů (nejen stávající Bártovy loutky, ale i těch předcházejících od doby “Pádla”) – všichni se nechali od top managementů “opít rohlíkem” a jenom konzervují stávající nefunkční stav.

Možná by tak, místo diskusí o Bátorovi a štěkání na sebe přes média, měli páni ministři zvednout své tlusté pr…zadky a zkusit si procestovat zemi, kterou spravují vlakem (nemyslím vládním, ale obyčejným) – myslím, že by o ČR zjistili za dva dny více než za měsíc konzultací se svými poradci, kteří sledují svoje zájmy. A pokud se nebudou schopni dohodnout a budou bojkotovat vládu kvůli jednomu úředníkovi … jak moc si páni váží naší země a pravomocí jim svěřeným? Jsem voličem stávající koalice, ale raději vládu ČSSD, která bude (byť blbě) vládnout, než spolek rozhádaných kašpárků, jak se prezentuje nyní tato vláda. Čekal bych ostatně, že i p. Nečas jako šéf vlády sedne s oběma stranami sporu a řekne – pánové, buďto budeme nadále vládnout a teď se dohodnou podmínky, nebo to pojďme odpískat. Bohužel se zdá, že odvaha něco říct a akceptovat i důsledky, které to ponese, naši politiku nadobro opustila.

Blaničtí rytíři, proč spíte, když jeden zastydlý nácek v klotovém rukávu dokáže takhle ochromit běžný chod vlády. To bude opravdu ještě hůře?

Víkend v Krkonoších byl sice pohodový, ale stejně lehký trénink na Melechov příští týden … přeci jen kopce na MTB v Polabí tolik nemáme. Na druhou stranu v Krkonoších se jezdí jen po značených a upravených tratích, takže terén spíše na trek, než odpovídající trase Melechova. V každém případě musím Krkonoše pochválit, řekl bych, že si majitelé chat uvědomili prostý fakt – drahé služby = málo zákazníků = malé tržby. Jak jsem dlouho měl pocit, že se rozhodli žít jen z úzké smetánky (ČR, Německo, Polsko), která zaplatí “cokoliv”, tak tentokrát jsem měl pocit, umravnění a zrealističtění cen. Není tu sice levně, ale už to není taková “palba”. Důkaz je i fakt, že při hledání ubytování jsem narazil na několik situací, kdy měla chata starou a novou prezentaci (tak před pěti lety) … a ceny v té starší byly vyšší.

I park se pochlapil – 1. naučná MTB cyklotrasa je IMHO povedená a sice celkem kopcovitá – pokud se turista “mastňák” nenechá vyvézt lanovkou na Černou Horu – ale zajímavá a vede opravdu hezkou oblastí. V podstatě obkrouží Černou horu a je to cca 22km nahoru dolů. Možnost zastavit se i na rašeliništi (kousek pěšky) a celkově cedule s informacemi o historii a přírodě kolem jsou příjemné a umožní zastavit a odpočinout + dovědět se něco o Krkonoších. První den mě pravda trochu zmátlo značení – cesta vede na Lyžařskou chatu pod Liščí Horou a zde je zákaz vjezdu (směr chata Na Rozcestí) natočen tak, že vypadá do odbočky vpravo … v dobré víře, že tady neplatí jsme tak projeli cestou, kde je cyklo zakázáno. To jsme ale zjistili až na druhé straně, kde je zábrana a symbol zákazu vjezdu pro kola … tímto se tiše omlouvám a poprosím o jasnější vyznačení – fakt jsem myslel, že to platí jinam. Zpátky jsme to proto vzali kolem plynovodu – moc hezký úsek po vrstevnicí s výhledem do kotle a Podkrkonoší. Na Rozcestí se doporučuji zastavit jen pokud tam je hodně málo lidí, protože už 5 lidí představuje frontu na deset minut. Příjemné posezení je na Kolínské boudě – i s atrakcí pro děti, pro které jsou kozy a ovce “malá zoo”. V každém případě skoro pořád budete mít dva orientační body – Sněžku a vysílač na Černé Hoře.

Kdo má tedy chuť prožít pohodový víkend na kolech … Janské Lázně mohou být tím správným cílem. Bonusem jsou některé kopce, kde nahoru se “zvedá přední kolo” na nejlehčí řetěz a dolů to je velký problém ubrzdit a neletět přes řidítka. Zároveň je tam spousta light tras i pro rodiny s dětmi a mnoho míst k posezení a občerstvení. Už jenom vyvézt se lanovkou na Černou Horu a zajít na Kolínskou/Pražskou boudu může být hezká procházka. Ostatně vedle Pražské boudy vaří i “Brutální česnečku” pro otrlé povahy.