Vykopávkou oficiálně
Tak hned ráno pobavení na webu Pečecké desítky – oficiálně poběžím 16.tý ročník a zařadím se tak mezi oceněné “veterány” závodu. Jinými slovy – bude přiřazeno evidenční číslo a stanu se inventářem 🙂 Legrační, když si člověk vzpomene na svoje první ročníky … opticky ne tak vzdálené a uvědomí si, že to už je více než 20 let, kdy jsem je běžel, ještě v parku na okruhu podobně jako se dnes běhá podzim. Časy se trochu zlepšily, ale … to se asi s časem zase změní směrem k horšímu, účastníků výrazně přibylo, závod již má punc profi akce, … ale přeci jen je to pořád stará dobrá Pečecká desítka, která otevírá sezonu a kde se sejde parta běžců z Kolína a okolí + mnoho dalších.
V tu chvíli je třeba poděkovat všem, kdo tuhle tradici drží a závod organizují … a umožní tak nám vykopávkám ulehnout do inventáře, jednou za rok se probrat z letargie a vyrazit na trať, která je sice každý rok trochu jiná (vítr, déšť, Slunce, …) jenž zase úplně stejná a “prošlapaná”. Už mě vlastně ani nenapadá nic, co by mě mohlo na podobných závodech překvapit – a přeci se tam zase těším. Pečky patří k těm závodům, které pro mě mají něco výjimečného – vlastně jeden z prvních běhů, které jsem začal běhat, byl to první běh, který jsem absolvoval po problémech s páteří a dodnes si vzpomínám, jakou jsem měl radost, že jsem těch 10km uběhl – byť v hrozném čase, ale “po svých”. Tady poprvé jsem zažil “maso” více než 500 závodníků na startu, … prostě Pečky jsou ten závod, který je v prosinci při psaní kalendáře akcí na další rok, zapsán jako první a tento víkend jsou prostě Pečky, omluvenkou je pouze “smrt a mobilizace” (a ani to není jisté :-))
No nic, abych tedy ještě ty tři týdny dopiloval formu a v březnu byl na trať připraven … takže zdar všem, kdo se bude připravovat na tento závod, ale hlavně pro radost.
Zimní Krkonoše – Harrachov
Letošní okolnosti, které nebudu rozvádět, způsobily, že jsem na běžkách opět v Krkonoších. Nádherné hory se spoustou hezkých cest – vyzkoušel jsem si i sněžnice a putování na nich. Myslím, že Krkonoše mají co nabídnout i milovníkům běžek a putování zimní krajinou – nejen lyžařům. Legrační je, že to prostě nedělají. Obyvatelé brečí, že za rohem jsou Polské stopy mnohem lépe upravené a oni nemají peníze … jenže za rohem se v Jizerkách a Polsku na úpravě tratí podílí větší chaty a ubytovací zařízení, které si prostě uvědomili, že to přiláká návštěvníky a tedy i peníze. Krkonoše dlouho žily v pocitu, že stačí luxusní ubytování pro pár snobů, sjezdovky a dole bary pro náctileté … a tvářit se jako Alpy. Nějakou dobu to fungovalo, převážně díky východním němcům a polákům, pro které to byla “zahraniční dovolená”. Realita je dnes taková, že sjezdovky a lyžování nikdy jako v Alpách nebudou – takové kopce prostě nemáme a ceny jsou skoro stejné. Takže kdo si chce zalyžovat na více než tři dny vyrazí do Alp, běžkaři raději do Jizerek, na Šumavu nebo do Polska a rodiny s dětmi na Krkonoše nemají. Mimo tu nejhlavnější sezonu jsou proto Krkonoše poloprázdné a majitelé chat brečí, že mají málo návštěvníků. No pánové – může za to IMHO vaše rozhodnutí z minulých let – rychle zbohatnou na módní vlně a nemyslet dopředu. Mimo sezonu by možná prospělo i nalákat starší ročníky – tak jako v Německu a Rakousku vítají důchodce, kteří jezdí mimo hlavní sezonu a zajití část tohoto období, v Harrachově bez běžek/lyží nikoho nevyvezou ani na lanovce nahoru – takže pro spoustu důchodců je cesta na hřeben mimo realitu a zbývá jediná procházka – na Mumlavu. Jenže kdo by tam chtěl chodit celý týden – takže příště raději pojedou jinam. Ani úprava běžeckých tratí není nijak skvělá – povětšinou ani na Krkonošské magistrále nečekejte frézovanou stopu všude – spíše pouze kolem jednotlivých středisek, které nepochopily, že po spojení by jim tolik práce nepřibylo, ale turistů asi ano, o cestách kolem pramenů Labe ani nemluvě. Můžete tedy kroužit celý den po pár kilometrech okruhů kolem střediska, ale na delší víkend už musíte mimo upravenou stopu … něco co v Jizerkách je samozřejmostí a o deset km v Polsku také je tady nemožné. Každý rok tak, podle subjektivního odhadu, lidí spíše ubývá a zůstávají jen luxusní monstra postavená v posledních dvaceti letech, která jsou poloprázdné. Bonusem se tak paradoxně stávají poloprázdné běžecké/cyklistické trasy – v okolních oblastech se zaplňují, protože jim tam vycházejí vstříc, tady potkáte jen pár skalních.
3km na Silvestra v Kolíně
Po třech letech jsem byl na Silvestra v Kolíně, takže jsem si mohl znovu zaběhnout tradiční 3 km v Borkách. Je to podobná trať jako podzimní “Drozd” kromě začátku a konce na dráze atletického stadionu (resp. na začátku se běží jen jedno kolo a zkrácení v druhé polovině závodu. Určitě je to spíše pohodová trať určená všem, kdo se chce rozloučit s rokem ve sportovním duchu a po svátcích udělat něco pro své zdraví. Počasí letos vyšlo nádherné – den před i po bylo ošklivo a vlezlo, na Silvestra svítilo dopoledne sluníčko a asi by se (při troše odvahy) dalo běžet i v šortkách – je to přeci jen krátký rychlý běh. Organizace byla velmi jednoduchá – žádné přihlášení – po doběhu dostal každý číslo pořadí jak doběhl a to si nahlásil v šatně … desáté místo mě potěšilo i když čas nebyl nijak super. Lesní běhy prostě mám rád, ale neumím je – daleko více mi svědčí roviny než zatáčky a kličkování po pěšinkách. Ovšem tady šlo opravdu více o zábavu než závod a bylo to vidět na počtu startujících – cca 170 bylo od “skorozávodníků” po lidi, kteří se přišli proběhnout. A přesně tohle je to super na podobných akcích – přijdou i rodiče s dětmi a třeba jen jeden z těch 170 začne více sportovat v příštím roce. I kdyby to byl jenom ten jeden … díky organizátorům za něj. I kdyby jen jedno malé dítě poznalo atmosféru závodu od startovního výstřelu po finiš do cíle … díky za něj. Prostě jen více podobných akcí, které pro všeobecný sport udělají víc než celý prvoligový “cirkus” většiny sportů ovládaný pupkatými bafuňáři. Tohle byl sport a ne milionové přestupy a dohadování výsledků, které předvádějí různé ligy. Možná i naše ministerstva a hlavy pomazané by mohli zaregistrovat, že tohle pro společnost a zdraví lidí udělá více než podporované vrcholné akce, které by se obešly jen s penězi sponzorů … jenže to by i na ministerstvu musel sedět někdo kdo si, s prominutím, uvidí přes pupek na to co má mezi nohama, což bohužel o většině našich ministrů neplatí. Jenže pro ně je zjevně příjemnější ukázat se na tribuně ligového zápasu/mistrovství, než zapotit vlastní triko … a nemyslím funěním při cpaní si břicha 🙂
Výběh na Kaňk – Štědrý Večer 2011
Sice teprve podruhé, ale už “tradičně” – dopoledne 24.12. výběh na Kaňk – krátký běh do vrchu (cca 1400 metrů, ale je to pořád do kopce) byl letos podstatně lehčí než loni – nebylo namrzlo, ale bahno také slušně podkluzovalo. Sešlo se asi třicet běžců a je třeba říct, že běh byl super – první čas určitě zaslouží pochvalu – proti loňsku jsem si sice pohoršil, až páté místo, ale na druhou stranu to bylo opět spíše o “nechuti” běžet – hlavně v závěru jsem rozhodně neměl pocit, že by to nešlo, ale že se mi nechce … bylo to spíše zaváhání v první polovině, kdy jsem několikrát proklouznul na cestě “upravené traktorem”, takže jsem pak spíše dotahoval mírný odstup.
Jenže o to umístění … tady vlastně nejde – je to běh pro radost a pohnutí se ve svátky, kdy každý řeší spousty jiných starostí než pohyb. Za nápad běhu v tomhle termínu tedy dík klubu Deportivo, protože je to příležitost si říct, dost se starostmi a uklízením … vzhůru udělat něco pro sebe a zdraví. Tak za rok ještě ve větším počtu – zdar.
R.I.P. pane Havle
V mnoha věcech jsem s Vámi nesouhlasil a přesto je mi líto Vašeho odchodu – myslím, že odchází jeden z lidí, kteří toho pro nás i svět hodně moc udělali. Za to vše Vám děkuji – jen více lidí, kteří si tolik vážili demokracie a čistých lidských vztahů jako Vy. Skláním svůj pomyslný klobouk – asi ještě dlouho budete symbolem roku 1989 a začátku obrody ČR.
Zimní Českobrodská desítka 2011
Už ani neuhodnu pokolikáté jsem vyrazil na zimní desítku v Českém Brodě – je to asi poslední závod “na ostro” v roce a snad všichni běžci si ho celkem užíváme. Takové odbočení z předvánočního shonu a poklidný běh po známé trati, která ale, díky období, je snad každý rok jiná. Letošní počasí bylo celkem přívětivé – v noci sice lehce pršelo, ale nebyl sníh ani břečka, pouze v lese to na pár úsecích podkluzovalo … což musím přiznat skoro nesnáším. V každém případě foukal vítr, který ale na této trati nevadí – pouze první a poslední kilometr, nepršelo a ani nebyl mráz – na tohle období prostě super podmínky.
Za sebe musím přiznat, že se mi běželo tak nějak normálně – nic hvězdného, ale kromě jednoho úseku, kde mi to podklouzlo několikrát za sebou, zase žádný problém. Čas – pravda – nic moc, ale ani katastrofa, prostě jeden z mnoha běhů, kde jsem si užil sportu a společnosti běžců kolem sebe. Trochu mě zamrzel start – nevím, jestli jsem to přeslechl jen já, ale spíše ne – startovní výstřel se ozval zcela bez varování a upozornění připravit se, takže to bylo spíše nervózní maso, kdy jsme se na sebe dívali jestli “už”. Naopak závod se již běžel v klidu – sice jsem postrádal pár známých tváří, ale většina to už určitě neběžela poprvé – trať tak neměla koho překvapit. Ostatně myslím, že je to opravdu příjemná trať – 5km tam a zpět s lehkým převýšením a po lesní silničce …
Všem (nejen z Českého Brodu) tak přeji hezké svátky a do nového roku pohod ve sportu i v životě.
Good luck a sportu zdar.
Jak jsme obsadili Slovensko
Předem se omlouvám všem, kterých se to týká přímo (lékaři na Slovensku), ale věta předáka slovenských lékařských odborů a působení cizí armády jako za okupace v roce 1968 mě neskutečně pobavila. Pravdou je, že za tento výrok by IMHO měl dotyčný absolvovat psychiatrické vyšetření a je smutné, že takový jedinec je v čele poměrně silné organizace, ale pohled na naše špičky – politické i v ekonomickém sektoru asi potvrdí, že není výjimkou.
Z tohoto pohledu musí být hrdá naše armáda – z hlediska její historie to bude jedna z mála akcí samostatné české armády (mimo akce v rámci nějakých seskupení), kdy odchází “vítězně z bojiště”. Ať tak či tak, není to akce, která by krizi vyřešila, spíše to bylo symbolické (opět asi ne z pohledu těch x pacientů, které ošetřili) gesto z naší strany a zároveň můžeme říci, že je armáda prostě na nějakou akci připravena a není to jen 1) fáze – tvrdíme, že není problém, 2) fáze – tvrdíme, že by to mohl být problém, ale nemusí nás znepokojovat, 3) fáze – vidíme, že je to problém, ale okolnosti nedovolují akci, 4) fáze – vidíme, že to byl problém, ale na jakoukoliv akci už je pozdě. Tento postup má naše (a asi nejen naše) státní správa tak propracovaný, že mě hodně překvapila rychlost reakce. Dnešní stažení “cizích armád”, jak se vyjádřil milý pan nejvyšší odborář v bílém plášti je tak tečkou za událostičkou, která ale leccos ukázala (aspoň jak to vidím já):
- Mnoho odborářů u nás i jinde je už naprosto “mimo mísu” a můžeme je směle srovnat s politiky, kteří žijí ve světě mimo realitu.
- ČSSD se svým komentářem o stávkokazích ukázala, že je přesně mimo realitu – o žádnou stávku nešlo, nebylo co kazit 🙂 Ale Bohoušek si alespoň přihřál svojí místní polívčičku a šplhnul si u českých odborářů.
- Slovenští politici se nebáli využít institut “stav nouze” k vyřešení problému, který rozhodně nebyl živelnou pohromou, která přichází nečekaně ze dne na den.
- Lékaři předvedli, že “průměrný doktor” je stejný “vyčůránek” jako “průměrný dělník, vědec, učitel, zedník, …” – prostě se hodili marod. Opravdu si myslím, že se mohli usmát, dva měsíce (kdy smí být vyhlášen stav nouze) akceptovat tento stav a pak si zachovat čistý štít. Takhle sice opticky vyhráli, ale jsem zvědav, kolik pojišťoven se podívá, kdo lékařům potvrdil pracovní neschopnost a dotyčném praktickému lékaři zkomplikují další smlouvu na lékařskou praxi – přiznám se, že pokud bych měl dva doktory a s jedním nepotřeboval uzavřít smlouvu, přihlédl bych i k tomuto faktoru.
- Ten neuvěřitelný bordel ve státem/krajem/obcemi/župami řízených institucích – vždyť udávaný počet nemocničních lékařů se měnil skoro každý den a rozptyl byl v řádu tisíců … podobně je to s platy – nikdo není schopen říct, kolik je základ, kolik odměny, kolik služby.
- Lékaři se stali neuvěřitelně segregovanou skupinou – mnoho výroků lékařů ukazuje na to, že žijí ve svém světě, zlobí se, že jejich problémy nikdo nevidí a nechápe … jenže oni za hranice nemocnice (chce se mi říci na špičku svého nosu) nevidí většinou taky.
- No a že ve společnosti je x% závistivých lemplů, které uráží, když si někdo řekne o vyšší peníze – to se jenom potvrdilo.
- Jak mi vadila akce v ČR Děkujeme odejděte, musím ocenit, že čeští odboráři alespoň pochopili důležitost veřejného mínění – najali si na to PR agenturu, která jim IMHO první fázi “vyhrála”.
- Radovat se lze i z Pyrrhova vítězství – bude zajímavé sledovat, jak budou splněny požadavky a jestli právě tato akce neodstartuje revizi počtu lůžek na Slovensku a potažmo také lékařských míst – pokud se udával počet lékařů 5-6000 proti cca 8 u nás, je tam nějaký nepoměr – možná tedy pár stávkujících lékařů bude mít za čas možnost (tedy vlastně nutnost) opravdu si hledat lepší ocenění za hranicemi. Možná tedy celá akce odstartuje revizi zdravotnictví a zefektivnění toku peněz – nejen plýtvání léky, ale i dalšími prostředky, včetně personálních.
Jen dovětek – zrovna jsem četl vyjádření o postupu vlád ČR a SR (rozuměj vyslání 30 lékařů) a padala tam slova o cituji “formování neoliberální (pravicové) internacionály”. Musím říct, že mnoho SVK doktorů a odborářů nemá žádný problém, pokud dokáží z “prdu dělat vědu” a hledat si problémy zástupné. Je to i ukázkou, že mezi vzděláním a IQ sice je jistá úměra, ale i mezi vzdělanými nalezneme lidi s IQ houpacího koně.
MIBCON konference – listopad 2011
Po nějaké době jsem opět zavítal na konferenci – tentokrát (alespoň podle témat) pro mix vývojářů/IT pracovníků ve firmách. Musím přiznat, že velmi atraktivní prostředí – Království Železnic – bylo trochu pokaženo přednáškami. Ne, že by byly úplně špatné, ale … nemohu se zbavit dojmu, že jim chyběl (až na výjimky) “šmrnc”. Skoro hodinová přednáška o tom, že program se musí konzultovat s uživatelem, který ho bude používat a nejen zadavatelem (IT oddělení/management firmy) – no jistě je to pravda, ale většina lidí, kteří programovali ve firmě pro vlastní potřeby tohle prostě ví. Zrovna v tomhle se nemohu zbavit dojmu, že IT firmy nyní “objevují Ameriku”. Pravdou je, že spousta z nich vznikla jako skupinka lidí, které začali nějaký projekt pro kamaráda z vedení firmy – proto opravdu nejčastěji komunikovali právě s vedením/IT, ale pokud na fakt, že uživatel rozhodne, používám/nepoužívám (naučím se obcházet), přicházejí až nyní … “něco shnilého je ve státě Dánském (rozuměj v dotyčné firmě)”.
Asi příjemnější/přínosnější část/myšlenka byllo přiznání/potvrzení, že jádro systému se již moc nevyvíjí, ale spíše se nyní pracuje na uživatelském rozhraní a na spojení funkčností. Tady mám pouze trochu pocit, že SAP je opět jen “v závěsu” za zbytkem světa – od Microsoftu, přes Oracle po Lawson už tohle běží tak 4-5 let a nikdo to nezpochybňuje. Dokonce už i architektura posledních verzí ukazuje to rozdělení jádro – nadstavba UI + část logiky, takže opět … nic nového. Zde bych možná viděl souvislost/paralelu s OS – podívejme se na windows/Linux. Kdy naposledy došlo k nějakému zlomu, nové verzi, která byla skok vpřed – u windows to asi budou “sedmičky” i když, ten zlom je spíše v přepsání jádra (a menšímu rozšíření možností, než v nějaké podstatné změně funkčnosti. Takže poslední skok vpřed bych možná viděl ve W2000 a to už je pár let dozadu – od té doby se mnohem více hraje s nadstavbami a UI.
Co mě zaujalo, to byly mobilní aplikace – tablety a smartphony. Zde jsem hodně zvědav na výboj, protože současný boom může být “začátek nového IT”, stejně jako bublina na kterou za 3 roky budeme s úsměvem vzpomínat. Pamatuji si na dobu počátku WAPu – všechny stránky musí být WAPové – mobil mají všichni a budou si prohlížet web na něm … po cca 10-ti letech WAP spíše skomírá, fotoaparáty v mobilu a MMS – všichni si budou posílat fotky z dovolené – na přiznejme, kolik MMS kdo z nás poslal za poslední rok? Platby mobilem se dnes rozjíždí velmi pomalu, ale mluví se o nich už minimálně 5 let atd. Trochu se bojím, že IT komunita zde opět tlačí něco co nám přijde skvělé, úžasné … jenže běžného uživatele to tolik neosloví. Ale uvidíme.
Celý seminář tedy spíše byl “shrnutím již známého” – sice celkem dobře podaným, ale chybělo mi tam přidání “něčeho, co zaujme”. Možná to měly být info o cloudu, ale i tam bylo řečeno to, co už je běžně známé. Výjimku, kterou vyzdvihnu byla info “Kam kráčí SAP” – přesně takhle si představuji uvedení vizí/novinek – shrnutí a přidání svého názoru/zkušeností. Sice s tím nemusí každý souhlasit, ale je to minimálně námět na zamyšlení/polemiku – a mě tam celkem potěšil fakt, že se potvrdilo moje očekávání, že odchod od BW je spíše dočasná móda než trvalý trend.
17.11. Den boje za svobodu – připomínka 1989
Letošní výročí ve zprávách možná bude opět trochu změna – minulé roky bylo 90% zpráv věnováno připomínce listopadu 1989 a Sametové revoluce. Letos je daleko více pozornosti věnováno krizi EU, zdražování, … kladení věnců a vzpomínání na listopad 1989 dostalo daleko méně prostoru. Možná budu označen za kacíře, ale myslím, že právě tohle symbolizuje rok 1989 více než co jiné. Disidenti budou určitě tvrdit, že byla poražena ideologie … jenže IMHO to byla poražena ekonomika a rozdíl výkonnosti východ x západ prostě dosáhl takového rozdílu, že to (především v rámci Evropy) nebylo udržitelné bez použití síly a na tu nebyla pro změnu vůle.
A právě poslední zprávy – ekonomická krize v Evropě a plánované zdražování ukazují ten největší problém. Příliš jsme si mysleli, že stačí změnit ideologii a politiku a “máme vyhráno”. Problém je, že jsme zároveň chtěli mít ony ekonomické bonusy – přiblížit se životu na západě. Jenže ten 1) v tu dobu žil na dluh, který se provalil dnes a z části byl zaplacen naopak dříve poválečnou generací, která makala a dokázala obnovit Evropu (moje poklona především Německu), 2) naše ekonomika zdaleka nedorostla jejich výkonnosti.
Dnes však vidíme, že většině lidí je naprosto ukradeno, kdo a jak jim vládne, pokud … mají chléb a hry. A nyní najednou zjišťujeme, že chleba je jenom na obrázcích a hrát si sami neumíme a na hračky nemáme. Tohle je možná ten největší všech spojených socialistů a marketérů, kteří nám vnutili pocit, že na něco máme nárok … protože to chceme. Možná přišel čas dokončit revoluci a přiznat si, že právo máme jenom na to, na co si vyděláme. Teprve pak IMHO revoluce skončí úspěchem.
Podzimní Pečky 2011 – 10km v parku
Jestliže Pečecká desítka na jaře sezonu startuje, pak podzimní Pečky jsou naopak jedním z posledních závodů. Letos se počet účastníků opět zvětšil … a mám pocit, že podobně jako před lety jarní desítka, se i tato podzimní dostala na hranici, kdy je okruh parkem ještě použitelný. Mně osobně se jinak kroužení parkem líbí – 12,5 koleček sice může připadat únavně, ale zase je to příjemný rytmus, kdy už po druhém kole (a několika účastech na tomhle závodě) každý ví, co ho čeká za nejbližší zatáčkou, kde je rovinka a kde jsou kaluže, kterým je třeba se vyhnout. Původně jsem letos chtěl zaběhnout pod 38 minut, ale protože jsem týden bojoval s chřipkou, nakonec to bylo přesně 38:00 … škoda, ale na druhou stranu jsem před závodem měl pocit, že se spíše budu plazit, takže mě to ani tolik nemrzelo. Navíc jsem se chystal hned po závodě na Slovensko, takže letos to byl takový příjemný sportovní začátek prodlouženého víkendu.
Podzimní Pečky v každém případě zůstávají malým závodem, kde se potkají lidi spíše z okolí – neběhají se tu super časy, ale spíše je možnost pozdravit se s lidmi, které jsem potkával celý rok na různých závodech. Ostatně většina z nich se zde ukáže i na jaře, takže za 5 měsíců zdar všem v nové sezoně.
A pohled do kalendáře říká, že poslední dva měsíce už těch závodů je opravdu poméně, takže letos asi ještě v Českém Brodu a na Kaňku – uvidíme, jestli “bez rýmičky” budou časy lepší.
LinkedIn
