7.8.2010 se běžel další ročník běhu do vrchu v Janských Lázních – téměř 8,6km a téměř 650 metrů převýšení. Letos opět pořádaný jako mistrovství ČR veteránů v běhu do vrchu. Kdo nezažil, nepochopí, jaká je to radost vidět vrcholek Černé Hory po 35 (ti nejlepší) – mnoha minutách (ti ostatní). V tomto roce trochu komplikované drobným deštěm a mlhou, ale to při podobném závodu většina běžců vůbec nevnímá. Od začátku se běží ostře do kopce, takže není žádný čas a prostor na to věnovat se okolnímu počasí, ale hned je třeba kontrolovat tempo a rozvrhovat síly. Pro tentokrát jsem měl velmi dobrý pocit – přestože jsem dva týdny před závodem nemohl běhat kvůli zádům, čas nebyl tak špatný a celkově jsem měl pocit, že to jde v pohodě. Závěr už sice byl pomalejší, ale vyslovená krize se nedostavila. Na vrcholu trochu zamrzelo to počasí – loni bylo nádherně a mohli jsme si vychutnat nádherný pohled do údolí … letos bylo vidět tak na sto metrů. Pochvalu zaslouží organizátoři – od startu až do cíle vše fungovalo v pohodě a v cíli bylo dostatek tekutin i něco malého energetického pro závodníky. Těším se znovu za rok a doufám, že počasí bude lépe přát.

Druhý běh mě bolí ještě více a to hlavně proto, že jsem se na něj nedostal – Dačického 12-tka, druhý ročník. Loni se mi tenhle závod moc líbil a jak jsem koukal, množství běžců narostlo – jen tak dál. Doufám, že příští rok řady opět posílím a nevleze mi do toho jiná akce.

Letošní Vlkančice jsem si mohl vychutnat hned ze dvou důvodů

1. Den před závodem se mi uklidnily záda, takže jsem mohl jet
2. Mohl jsem si užít roli “radila” a podpory jinému závodníkovi v jiné kategorii.

Triatlon Vlkančice je sám o sobě sranda akce, kde nejde ani tolik o pořadí, čas, výkony, ale spíše o to se dobře pobavit – ostatně tratě 400m-12km-4km u mužů resp 200m-6km-2km u žen jsou opravdu velmi krátké. Charakteru odpovídá i organizace, která spíše připomíná “vesnickou společenskou událost”, než sportovní závod. V některých chvílích to je náročné, ale prostě to k tomuhle závodu patří. I když musím přiznat, že dohadování startéra a hlavního rozhodčího přes půl hráze v okamžiku, kdy závodníci stojí ve studené vodě, by mohlo být kratší … ale je to třeba brát tak, jak to je.

V každém případě se letos odhodlala i přítelkyně ke startu. Můj obdiv – nikdo, kdo si tohle nezkusil to nepochopí. Je to prostě ono řečení si – zkusím to, nevím sice do čeho jdu, ale zkusím. Kolik lidí nikdy v životě nejelo žádný závod (nebo “závod”) ? Je to něco jiného než nedělní vyjížďka na kole i než pravidelné běhání/cyklistika/posilovna. Ono srovnání s ostatními, cesta určenou tratí na čas, … prostě závod už sám o sobě nějaký adrenalin nese a to i v případě, že jde o legraci. Hlavně při tom prvním závodě – už jenom při prvním startu na konkrétním závodě – je to spíše o poznání trati, atmosféry. Každý další ročník už je jenom repríza, ale ta premiéra je na závodě jen jedna – to zjištění, kde je to do kopce, kde dolů, jak je náročný běh, …

Asi každý to má trochu jiné, ale mně už to prostě přijde samozřejmé a příjemné, jít si zaběhat a vyzkoušet jak jsem v danou chvíli “na tom”. A nejde o místo, jde spíše o to mít ten dobrý pocit, jak člověk jede/běží. Někdy je to v pohodě, někdy se trápí a nahy neběží. To zná asi každý, kdo trochu závodí, že někdy se může přetrhnout, ale na dobrý čas prostě nemá a někdy lehce trhá osobní rekordy.

I ten pohled na nové závodníky je zajímavý – něco člověk může předat jako zkušenost – jak si položit oblečení, jaký převod zvolit, ale spoustu věcí si každý musí zkusit a poznat sám – svoje tempo, rozložení sil, …

Takže při této příležitosti všem váhajícím – zkuste to!!! Možná vás to nezaujme, ale budete to vědět. Není nic horšího, než později litovat, že jsem to nikdy nezkusil 🙂

Sportu zdar

Je to otázka, kterou si většina z nás určitě položila – jít do zaměstnání, nebo se snažit podnikat na vlastní triko – založit si živnost (nebo jinou formu – od s.r.o., a.s., spol. s r.o., k.s., …). A každý určitě občas zalitoval, že není v tom “druhém táboře” – rozuměj mezi zaměstnanci, pokud je živnostník a naopak. Protože i mě se blíží rozhodnutí, co dělat, tedy kam se zařadit, přemýšlím o tom. Mám tu výhodu, že jsem si už obojí zkusil a mohu tedy porovnávat. Samozřejmě, že každý má trochu jiné zkušenosti, ať už v živnosti, nebo v zaměstnání, ale obecně lze říci, že

Výhody podnikání

1. Volnost – nikdo (kromě zákazníků) Vás nenutí vstávat a dorazit do zaměstnání, jestli si zrovna chcete uvařit kávu, …
2. Možnost velkého zisku – pokud se bude dařit, je šance na velké zisky.
3. Máte přehled, co děláte a proč to děláte (tedy měli byste mít, pokud to tak v živnosti není, je něco špatně).
4. Velmi často máte možnost dělat opravdu to, co chcete dělat – od oprav kol, po kreslení na plátna, nebo třeba poskytovat lidem nevšední zážitky – někomu se to asi “přejí”, ale má šanci to trochu měnit, přesouvat těžiště podnikání, …
5. Je možnost slušného růstu – když se “kšeft” rozjede, proč nezaložit “es-er-óčko” a nerozjet to ve větším?

Nevýhody podnikání

1. Staráte se o vše (alespoň ze začátku) ve velké většině sami – málokterý zaměstnanec tohle pochopí, dokud si nemusí zařídit tohle povolení, podat daňové přiznání, jednat s dodavateli, zajišťovat prostory a pronájem, … tisíce drobností, které jsou hodně náročné a znamenají dělat něco jiného než chcete (pokud nejste úřední masochista :-).
2. Často vkládáte vlastní prostředky do podnikání – riskujete jejich ztrátu. Ono se to jeví jako drobnost, ale u mnoha typů podnikání se bez nějakého “výrobního prostředku” (tím může být počítač, soustruh, tranzit, pronajatý prostor, …) prostě neobejdete a v 99% to není zadarmo.
3. Čas – alespoň z počátku se připravte, že to není za 8hodin práce, ale většina živnostníků prostě pracuje od nevidím do nevidím (výjimky, které vydělávají na nějakém nápadu jsou spíše raritou …). Ani dovolenou vám nikdo nezaplatí – na ní si prostě musíte vydělat během zbytku roku.
4. Musíte jednat se zákazníky (a většinou dodavateli). A připravte se na to, že to bývá celkem opruz – mnozí zákazníci mají naprosto nereálné představy, případně neradi platí za obdržené zboží/služby – a vymáhání dluhů, to je pro většinu lidí ztráta času a ještě k tomu hodně nepříjemná – někdy až moc.
5. Ono to prostě nemusí vyjít – je to riziko a i když máte nápad, jste schopní, někdy máte smůlu a neprorazíte – pokud postavíte zájezdní restauraci u krásného potůčku v klidné přírodě a za rok Vám tam vybudují dálnici, máte prostě velkou smůlu (teda pokud ten projekt už nebyl schválen v době, kdy jste se rozhodovali o té hospodě … pak jste spíš blázen, že jste si to nezjistili).

Takže jak se rozhodnout – každý musí uvážit. Včetně odpovědnosti ke svému okolí, jestli chce jít do většího rizika (s možností většího zisku), nebo chce větší jistotu. Zároveň je třeba alespoň trochu tohle projít s okolím a zajistit si alespoň morální podporu (nebo se připravit na nepodporu, pokud “narazíte”). Zamyslete se, jestli máte dost disciplíny a sebekázně na podnikání – ochotu tomu věnovat čas a nečekat zisky první měsíc, pokračovat v práci i když se nedaří. V tom všem musíte k sobě být upřímní a nenamlouvat si, že “ono to nějak půjde”. Zamyslet se a připravit se na různé alternativy – známý citát “nejlepší způsob jak předvídat budoucnost je plánovat ji” to jen podtrhuje.

Když už padne rozhodnutí podnikat – pak vzhůru do toho s elánem a chutí (znovu podotknu NE bez rozmyslu).

Ať tak či tak – hodně štěstí.

Desátý ročník je za námi a nezbývá, než ho zhodnotit a těšit se na další. Jak mohu shrnout své dojmy:

1. Desátý ročník je již jubileum – byla by velká škoda tento závod ukončit a nepokračovat. Každý z okolí, kdo má o sport zájem a má tu možnost by měl trochu přispět – je radost vidět místní lidi na křižovatkách, na kontrolách, na občerstvovacích stanicích. Rozumím, že pro pořadatele je to náročné a právě proto je třeba jim pomoci, jak jen to bude možné. Zvláště letos jsem měl z jejich strany pocit “již trochu únavy”, ale zároveň již byly vidět zkušenosti s pořádáním – ta spousta drobností, které nikdo pořádně nevidí, ale které dělají závod lepším a pro závodníky přitažlivějším. Letos se termín trošku zpozdil – sám bych byl pro návrat k tomu dřívějšímu.
2. Počasí nám opravdu přálo – hned večer se zkazilo, ale ráno to byla paráda – teplo, ale jen slabý vítr na kolo, prostě téměř ideální.
3. Trati – zkrácení plavání IMHO nebyl šťastný krok – cykločást se pak prostě jela ve skupinkách a pro mě je pořád triatlon sport jednotlivců, kteří to mají vybojovat každý za své a na své, ale hlavně na této trati tomu lze těžko zabránit – sjezd do Hory přímo láká na “sjetí se”. Jinak je cykločást hezká a hlavně zpáteční stoupání prověří kvalitu závodníků. A na běh bych mohl pět oslavné básně – ta trať je zajímavá se vším všudy – seběhy, výběhy i rovné úseky … pokaždé mám hrůzu, jestli to při seběhu k potoku ubrzdím a kotníky vydrží, ale pokaždé se mi ta trať líbí.
4. Závodníci – trochu mě překvapilo, jak moc se pole proměnilo – podle výsledků tam byla více než 50% obměna a to jsem, přiznám se, nečekal. Trochu mě zamrzelo, že se (alespoň pocitově) zmenšuje procento místních hobíků – přátelé, ukažme, že na Kolínsku a Kutnohorsku je spousta sportovců …
5. Zázemí – zmínil jsem již dříve, prostě na neprofesionální závod je velmi kvalitní – převozy bot, kontroly, občerstvovačky, podpora … je vidět, že spoustu lidí již tuto akci “vzalo za svojí” a ten čas tomu věnuje. Letos musím vyzdvihnout toho jezevčíka na běžecké občerstvovačce – jeho radost z aportování odhozených kelímku a trochu pletení se pod nohy, když kelímek neletěl dost rychle – to je přesně to, co závodům této kategorie dodává to kouzlo.
6. Abych jenom nechválil – nevím, kdo to byl, ani to nechci zjišťovat, ale řidič felicie, který mi to tam v Kutné Hoře “ohnul do protisměru” těsně před kolem si své vyslechl na místě – takže jenom pro podobné zopakuji – ano auto je silnější než kolo, ale když už neznáš předpisy, do auta nesedej. Tentokrát jsem to dobrzdil a nic se nestalo …
7. To nejlepší na závěr – nejsem pivař, ani “masožravec”, ale na Chlístovi si již tradičně to pivo a kousek prasátka dám – je to ta sladká odměna a zase jedna drobnost, která ten závod dělá “svým” – včetně té chip-pivenky a prasenky. Už jenom tyhle drobnosti a těším se na další ročník a zároveň na rok se sportem a přípravami na tento a jiné závody.

Všem závodníkům tedy blahopřeji a věřím, že za rok se na Železném Chlístovi zase potkáme. Takže hodně větru do zad, hodně zdraví a radost při tréninku. A díky pořadatelům, těm je třeba popřát elán a dobré nervy na další a pokud to půjde, tak za rok se mnou na pomoc při přípravách můžete opět počítat.

čníky.

Když už je na tento blog odkaz i z oficiálních stránek Železného Chlísta, asi bych mohl, kromě trati, popsat i pár věcí pro hobíky, tedy závodníky, který si to jen “jdou zkusit”.

Sám se za jednoho považuji – rozhodně nejsem profesionál, na druhou stranu už jsem pár závodů jel, takže už zase nejsem “prvnička”.

Takže co před startem?

Poslední týden velmi lehký trénink – teď už to nedoženete a je spíše třeba nechat tělo získat energetickou zásobu. V klidu si všechno připravit – je zbytečné se pak při závodě stresovat, že jste si zapomenuli tričko/ponožky/ … Samozřejmě zkontrolovat kolo – pojede se ostře a hrozí pády, takže minimalizujeme riziko nehody způsobené poruchou – namazání řetězu, kontrola plášťů a seřízení brzd by mělo být IMHO samozřejmostí. Spíše se vyvarujte novinek – láká to vzít si nové běžecké boty, které jste si včera pořídili, … nedoporučuji to – vezměte si věci, které máte vyzkoušené, cítíte se v nich dobře, víte jak v nich běžet/šlapat/… To platí i pro takové “drobnosti” jako jsou ponožky – shrnutá ponožka při rychlém nasazování při závodu může z 8km běhu udělat hodně bolestivý zážitek.

Další rada před startem je prostá – pít, pít, pít … energii roznáší po těle kyslík – tedy krev – tedy “voda”. Takže hlavně v těchto vedrech dodržovat pitný režim – platí pak dvakrát při závodě.

Poslední rada – těsně před startem se uklidněte, a připravte si vše v depu. Nejde o těch pár sekund hledání brýlí/ponožek/trika/ … jde o zbytečný stres a nervozitu během závodu, kdy byste měli být spíše v pohodě.

Připravit, start …

Takže je odstartováno – pokud nejste excelentní plavci, raději se držte až v druhé vlně – ve předu bude pár “rafanů”, kteří by vás následně přejeli a je zbytečné riskovat kopanec ve vodě … zažil jsem od jednoho pomalejšího patou do čela a není o co stát. Rozhodně nenasazujte strhující tempo – pokud je voda studená (letos to snad nehrozí) energie mizí velmi rychle. Před startem se alespoň svlažte – pokud vyhecovaní skočíte do studené vody může přijít docela šok a stažení hrudních svalů … nemůžete se pak pár metrů nadechnout. Na konci plavání zvolněte – budete se převlékat, klepající se ruce na to nejsou zrovna ideální a 10s na trati může znamenat 30s v depu.

V depu klid – o pár vteřin víc/míň není rozdíl – podívejte se na loňské výsledky kolik lidí doběhlo v rozmezí 30s – a hlavně, jste tu pro zdraví a pro pohodu. Takže alespoň trochu se osušit – i v teplech lze takhle slušně prochladnout na zádech, obout se pořádně a pořádně si nasadit helmu na hlavu – bez toho zapnutí pod bradou nemá skoro význam! Kolo rozjíždějte spíše zvolna – aby se nohy “dostaly do tempa” – z vody jsou spíše vychladlé. A hlavně koukat kolem sebe – Chlíst se jede na silnici za provozu, takže kolem budou auta, děti, další závodníci, …

Na konci kola opět doporučím poslední km zvolnit – bude přechod na běh a mohly by vás ztuhnout nohy – a napít se ještě tekutin – na kole to znamená menší ztrátu a při běhu bude výdej pokračovat, případně do sebe natlačit nějakou energetickou tyčinku (při všem ale mějte na mysli, že jste na silnici v provozu). V případě Chlísta je to tak od té poslední nebezpečné křižovatky v lese – jak vjíždíte z vedlejšky na hlavní. Sesedá se již před depem!!! a můžete si již před sesednutím rozepnout přilbu, případně suché zipy na tretrách, ale opět – pokud jedete poprvé, 10 získaných vteřin není třeba hrotit. V depu, pokud se přezouváte, pořádně si obout běžeckou obuv a zavázat tkaničky – 8km přeci jen není 100 metrů a je třeba mít nohy v pohodě. Nezapomenout sundat přílbu – už jsem viděl závodníka tak vystresovaného, že běžel až k první kontrole s cyklo-přílbou, než ho na to někdo upozornil 🙂

Pro běh platí to co pro kolo – zahájit spíše pomaleji a “rozběhnout nohy”. Připravte se na dvě stoupání do “smrťáku” – tam, pokud se na to necítíte, klidně jděte – zbytečně byste se vysílili a zisk je minimální proti pomalému běhu. Velký pozor na seběhu k potoku, těsně za Sionem – kořeny, prudká zatáčka vlevo + pokud nedobrzdíte, zopakujete si vodní část – tentokrát v potoce 🙂 Kousek dál je kontrola/občerstvovačka a vzhůru do druhého kola – neváhejte ale opět s pitím. Během celého běhu poprosím o slušné chování – tedy pokud vidím/slyším “rafana” běžet zezadu – hlavně v prvním kole – raději se držím u strany a nechám ho, ať se honí – možná i od některých uslyšíte “jdu zleva/zprava” – pak prostě uhnu směrem na opačnou stranu. Nedoporučuji podlehnout pokušení “chytím se ho a půjdu s ním” – držte raději svoje tempo a neutavte se.

Běh má jednu výhodu – tady už se na závěr nemusíte šetřit a užijte si finiš. I když jste x-tí, pořád jste zvládli triatlon a zasloužíte si obdiv a potlesk diváků. Těch posledních pár metrů je to radostné “zvládl jsem to”. po doběhu to sice láká “padnout na zem”, ale raději trochu choďte – abyste udrželi krevní oběh a svaly se zotavily. Opět se napít, dát si nejprve něco malého k jídlu a radovat se, že to máme za sebou. V případě Chlísta pak čeká prasátko a kdo chce, večerní koncert.

Ty nejdůležitější rady tedy jsou

• Dostatek tekutin a nějakou energii před startem a během závodu
• Nejančit a počítat s tím, že to není sprint (nemluvím o profi závodnících, kteří 8 km sprintují …)
• V depu klid a pořádně se obout/převléknout.
• Dávat pozor na sebe i na okolí – je to zábava a nestojí za případnou nehodu/zranění.
• Užijte si ten závod – děláte to pro sebe!!!

Sportu zdar.

Od loňska se cyklistická část Chlísta jede po nové trati – pro ty, kdo jí neznají zde upozorním na některé místa, kde je třeba dát si pozor – fotky jsou z 11.7.2010, tedy týden před 10. ročníkem Chlísta a doufám, že vám pomohou vypořádat se s nástrahami trati. Oficiální info naleznete na http://www.zeleznychlist.cz/.

Popíšu pouze cykločást – ve vodě toho moc popsat nejde a běh se běží po tak notoricky známé trati, že … stejně zase někdo zabloudí 🙂 Ale to k podobným závodům patří. Na kole sice nejde (myslím si) zabloudit, ale je zde pár míst, kde se IMHO vyplatí býti na pozoru. Takže start. Ještě upřesním – popocházel jsem, takže údaje z tachometru se mohou mírně lišit od vašeho + vyjel jsem až za hrází …

Takže tady se vystartuje – je to hospoda, kde loni a asi i letos proběhne prezentace. Před ní se dáváte vlevo a pokračujete po kvalitní asfalce osadou Vidlák – bacha na děti a psy – o závodu budou určitě vědět, ale kdo vidí do hlavy dítěte. Po cca 1/2 km přijde první nebezpečné místo

Nechráněný železniční přejezd a dokonce se stopkou … no tu asi nedodrží nikdo, ostatně loni tu byl člověk, který ukázal – z této strany je poměrně dobře vidět, takže když se rozhlédnete, mělo by být vše O.K. Není ani moc děravý – lehké nadlehčení “ze sedla” a můžete letět dál … pár metrů a další místečko

Přijíždíte z vedlejší na hlavní (ale pořád okrsku) – těsně za přejezdem. I tady loni někdo ukázal, pokud tomu tak není, bacha zprava – tam toho zase tak moc vidět není, naopak vlevo je poměrně dobře vidět. Pokračujeme další 1/2 km a přijde další křižovatka

Zde se dostaneme na státní silnici “Kutná Hora-Zbraslavice”. I když je to v obci, počítejte, že to tady dost lidí fičí více než 50km/h a výhled doprava opět není ideální. Pokud projedete máte za sebou cca 1km a “z nejhoršího jste venku” – teď už se jede dlouho v pohodě – mírně z kopce až do Kutné Hory – asfalt je poměrně kvalitní, nikde jsem si nějakých nebezpečných děr nevšiml. Cca na 8km bude vlevo odbočka, kterou se, na zpáteční cestě!!!!, vydáte směr Chlístovice – nyní kolem ní proletíte do Bykáně a dál. Za Bykání je křižovatka – “dokonalá křižovatka”, kde jste sice na hlavní, ale už jsem viděl dvakrát zde někoho “hrát ruskou ruletu” – projet z vedlejšky bez rozhlédnutí a z protisměru proti vám tam teda moc vidět není, takže opatrnost je na místě.

Další rovinka vás povede kolem ČKD a autobusu k další křižovatce – opět jste sice na hlavní, ale auto má proti kolu přeci jen větší hmotu, takže bacha – je to pod kopcem, kde se to na 60km/h v pohodě rozjede. Krom toho tady upozorním – je vhodné se dívat na silnici, těsně před křižovatkou je jeden kanál, docela zapuštěný … letos (2011) je navíc na silnici oprava – takže je tam zúžení. Určitě si na to dejte pozor, je to asi 50-100m sice označeno, ale je to z obou stran – dva náklaďáky a kolo už bude na hraně. Stejné to bude i na cestě zpět, jen tam nejede asi nikdo do kopce tak rychle.

Za touto křižovatkou čeká rovinka resp. táhlá zatáčka vlevo a nájezd na nadjezd – dosud jedno z mála míst, kde je třeba ostřeji šlápnout do pedálů … nicméně za ním na cca 16.5 km je otočka – kruhová křižovatka. Už loni se mi nelíbila a letos to musím zopakovat – setkávám se často na podobných místech s ignorací řidičů ve stylu “kolo přeci není auto”.

Navigace by vám řekla, zvolte čtvrtý výjezd vpravo … já upřesním – objeďte křižovatku vraťte se odkud jste přijeli – tedy rovnou na nadjezd a dál. Co vás může těšit, že máte přes polovinu za sebou, co už méně, že většinu co jste sjeli dolů si teď vyšlapete 🙂 A to od začátku – pod křižovatkou o které jsem se zmínil to začne a končí to vlastně až za Bykání – cca 7 km mírně, ale vytrvale do kopce, doporučuji zvolit rozumné tempo hlavně u lidí, kteří si triathlon zkoušejí. Olověné nohy na běh nejsou nic moc …

Takže za Bykání je odbočka – asi tam bude někdo stát – vpravo z hlavní – nenajíždějte si jí “zeširoka” – jednak není ostrá, ale hlavně na vnějším okraji je štěrk!!! a to je potvora zrádná.

A ještě pohled hned za odbočkou

Na co je třeba upozornit – výrazně se zde zhorší asfalt – jsme opět na “okrsce” a celkem úzké – takže bacha, 300m dál je podjezd železnice a pokud proti vám vyjukne auto, už se tam dvě kola vedle sebe nevejdou … dnes se mi to stalo, vím o čem mluvím. Krom toho je to tam mírně dolů, takže tam zase klidně 40-45 km/h jedete. Kousek dál vjedete do vesničky, kde se držíte vlevo po hlavní – opět bacha na štěrk, ale jinak je tam místa dost a velké díry jsem nezaznamenal.

Hned za touto křižovatkou je sjezd dolů a výjezd nahoru a ven z vesnice – supar nový asflat, letos je doopraven i mostek – prostě paráda, moc se mi to líbilo, krom toho už se blížíte do cíle. Asi tak 1,5 km a předposlední nebezpečné místo – přijíždíte na hlavní už těsně před obcí Chlístovice. Tady bych podotknul, že silnice v lesíku na konci rovinky je docela mizerná – viz. fotka vpravo dole … je tam nějaký štěrk, ještě to zkusím umést před závodem, ale je to prostě okrska.

Po projetí mírné levé zatáčky je pak ona křižovatka – není do ní zprava vůbec vidět, takže pokud vám někdo neukáže, přibrzděte – těch pár sekund za to nestojí a auto tam zkrátka jet může …

Hned za křižovatkou je několik vln na silnici – koukal jsem dnes, že je před nimi čára (z loňského Chlísta) a vykřičník – hlavně pro lidi s “kozlem” by to mohlo celkem hodit. Nicméně už vjíždíte do Chlístovic a na 28,5 km dle mého tachometru je konec – vlevo se najíždí do depa – klidně přibrzděte, do depa už musíte sesednout z kola (na silnici je hvězdička – za ní už “po svých”. V každém případě – je to poslední místo a dávejte bacha na protijedoucí auta, vás předjíždějící auta i ostatní závodníky …

A teď už na běh. A doufám, že za týden v hojném počtu až do cíle.

V dnešních novinách mě pobavila zmína o manažerech z ČSA a problémem personálních agentur s jejich umístěním na trhu práce. Je to krátká zprávička, ale možná více než mnoho dlouhých analýz vypovídá o krizi, kterou ekonomika právě prochází – samotní personalisté přiznávají, že působení těchto manažerů bylo spíše omylem a jejich kvalifikace je prostě nulová. No a co … je spoustu pracovních míst, kde jí prostě nepotřebují – mohou jít dělat kopáče, skladníky, pomocné dělníky, na pokladnu supermarketů, … vždyť žijeme v tržním prostředí, tak nechť trh rozhodne na co tito takymanažeři mají. Fakt, že někdo se považuje za top manažera přece nic neznamená. Pokud dotyčný prokázal svojí neschopnost, je čas jít prostě od válu. A samotný fakt, že to tito lidé nejsou schopni/ochotni akceptovat dokazuje, že o trhu a ekonomice vědí … kulové. Důsledky pak pociťujeme všichni – v Případě toho nejvyššího “podrždeštníka” Tvrdíka pak tedy se zadostiučiněním mohu říci, že ČSSD, která ho do ČSA nominovala si to v letošních volbách vyžrala i s úroky, kdy jí, podobně jako dříve ČSA poslal ke dnu – nedá mi to než připomenout “kdo s čím zachází, s tím i schází”. Straničtí funkcionáři podlehli přesvědčení, že loajalita a kecy na stranických mítincích jsou dostatečnou kvalifikací tohoto člověka a doplatili na to velmi tvrdě. K pobavení mnoha dalších teď nechají (i pana Tvrdíka) dělat složité analýzy a bloumat o příčinách neúspěchu – možná by přiznání, že kamapaň byla prostě vedena neschopně, bylo mnohem levnější. Jenže přiznat svojí neschopnost … to tyto takymanažery ani nenapadne.

V této souvislosti je dobré si všimnout, že tohle je jedna z klíčových příčin současné krize – krize řízení. Tak jako v historii byla krize šlechty – po době, kdy se jí stali ti nejlepší, co si vybojovali svoje postavení se projevil efekt dědění léna a ztráty vlivu evolučního výběru, nyní pozorujeme něco podobného u managementu.

1. Čím dál více manažerů se do svých pozic dostává přes známé (někdy svoje, někdy rodičů, někdy ze stranické minulosti). Jen si sami vezměte management ve svojí firmě – kolik z nich se vypracovalo svojí schopností a kolik z nich bylo dosazeno někým jiným na základě konexí, případně mají svoje posty ještě získané z doby socialismu, kdy byli prověřeni jako kvalitní kádrové persony? Velké množství pak tvoří i relativně mladí manažeři “exceloví mágové”, kteří dokázali přesvědčit majitele, že přes excelové grafy lze řídit ekonomiku …
2. Naprosto se u managementu vytráci odpovědnost – pohřbil jsem jednu firmu – nevadí, půjdu řídit jinou, jsem přeci manažer 🙂 Určitě znáte tyhle týpky – mají v CV “Ředitel společnosti” (v lepším případě managing director, či podobný slint), ale rozhodně nedodají jak se jejich firmě pod nimi vedlo – prostě chtějí v manažeření (managementem to nazvat úmyslně nechci) vesele pokračovat a personální agentury + majitelé jim to žerou.
3. Noblesa a “Calocaghatia” – bude to znít jako klišé, ale kdo se nedokáže postarat sám o sebe a svoje tělo … povětšinou se nedokáže postarat ani o mnoho dalšího. Uslintaní, upocení a nevkusně oblečení manažeři se většinou snaží tvrdit, jak se místo o sebe starají o firmu. Prdlačky – nestarají se v 95% ani o jedno – funí svým životem a funí po většinou i svým postavením, kde místo snahy něco udělat hledají důvody, proč to udělat nešlo/nebylo vhodné. (Nemluvím o lidech se zdravotními obtížemi – to je něco jiného, ale těch bude tak 5-10%.)
4. Život na dluh u managementu – ano to je jedna z nejhorších příčin krize a vidíme jí i zde. Skoro každý manažer se jako první zajímá o své prebendy – ne o to, co je třeba dokázat, jaké ma firma problémy, nechce nejprve firmu pozvednout a ukázat co umí, ale … koupit si firemní vůz, telefon, bonusy, … a teprve pak zjišťuje, co pro ně má vlastně udělat. Někdy se to označuje babymanagement – chci hračku a neptám se, kde se vezme. Kolik jen času tráví manažeři výběrem svého vozu, přemýšlením jaký mobil si pořídit, jestli půjdou na firemní večeři do té či oné restaurace …
5. Historicky držený mýtus v mnoha profesích, že managerem v jejich oblasti musí být odborník na tuto oblast – příkladem dříve bylo mnoho firem, kde ředitelem strojírenské firmy musel být strojař (je to pravda lepší než soustružník, jak se razilo za socialismu, ale není to zase tak velký rozdíl). Dnes to vidíme ještě ve školství, v kultuře, ve zdravotnictví, … proboha proč by měl být ministr kultury umělec? Je snad kvalifikací na řízení ministerstva/divadla titul “zlatý slavík” – těžko, už jen proto, že asi nebude jenom zpívat. Podobně nechápu, proč si v nemocnicích pořád myslí, že primář a tedy špičkový lékař (jsem optimista) by měl řídit oddělení – od ekonomiky, přes personální otázky – a tedy mrhat svůj čas na věci, které se nikdy neučil a také je v velmi často neumí. Proč si tohle nepřiznat a nerozdělit funkce na provozní a odborné (samozřejmě, že se budou prolínat) – odborné musí řešit odborník, provozní by měl spíš řešit někdo se zkušenostmi řízení firmy/lidí – a oba by měli mezi sebou komunikovat.

Smutné je to, že největší vliv na ekonomiku dnes má stát – zastupovaný právě těmi funícími politiky, kteří povětšinou ani netuší, co to management je – a banky, které jsou přímo rájem babymanažerů a excelových mágů … I proto si myslím, že krize ještě neskončila, resp. její další (a horší) vlna nás ještě čeká. Odstranili jsme, po vzoru západní kultury, její následky, ale příčiny … o těch si jen šeptáme.

Na letošní dovolené jsem měl opět možnost porovnávat a “testovat” restaurace, kavárny – tentokráte v severní Moravě a v Litomyšli. A musím říci, že po loňské hrůze západních Čech, kde člověk “nicht Deutsch” byl brán většinou jako socka nehodná obsloužení, letošní rok … zkušenosti moc neopravil. Když bych to shrnul, tak restaurace a kavárny snad žijí dojmem, že host je něco samozřejmého a mohou si dělat co chtějí. Samozřejmě jsou výjimky – restaurace na náměstí ve Zlatých Horách – skvělé jídlo, příjemná obsluha a porce, které by nesnědl snad nikdo – především oblohu musím pochválit – spousta různé zeleniny a opravdu super. Úplným protikladem pak restaurace u muzea ve Velkých Losinách – 45 minut čekat na zeleninový salát a pak dodat vysvětlení, že to šlo postupně a teprve teď se na nás dostala řada … tak velká ta restaurace IMHO není a tolik hostů tam nebylo.

Zvláštním fenoménem se v ČR stávají VIP restaurace – rozuměj drahé restaurace. Ty si natisknou zlatým písmem jídelní lístek (v jejich případě Menu) a začnou se tvářit jako “nóbl podniky” – jenže k tomu patří prostě všechno – od obsluhy, přes úpravu jídla, čistotu prostředí, … až po toho pana vrchního. Příkladem byl hotel v Litomyšli pod zámkem – není špatný, jídlo bylo dobré, ale výběr jídel mizerný a řekl bych, že celkově prostředí cenám neodpovídá. Je to jeden z potvrzených poznatků – vyhýbat se restauracím u muzeí, zámků, … povětšinou si totiž zvykli, že “vždycky někdo přijde”, takže bývají a) předražené, b) mizerná obsluha.

Ale abych jen nehaněl, je naopak na mnoha místech vidět, že se začínají prosazovat restaurace malé, které se o hosty starají příkladně, případně jen malé bufety – od restaurace ve Zlatých Horách, přes kiosek na Švýcárně … i hotel na Červenohorském Sedle mohu pochválit – sice takové “studené prostředí”, ale všichni příjemní, a super jídlo, klid k posezení.

Nejhorší je, že zatímco doma už člověk ví, kde se dá dobře posedět a najíst se, na dovolené je to vždy “sázka do loterie” – lze jenom doporučit podívat se na restauraci jako celek a všimnout si i drobností a podle toho se rozhodnout jestli je to “ta pravá” – tedy od čistého a přehledného menu, přes personál až po čistotu na stolech …

Restauracím doporučím – nechávejte na stole jeden jídelní lístek – co když by si ještě někdo chtěl něco doobjednat, ať má možnost. A pokud nestíháte vy, nebo kuchyně – klidně to příchozím řekněte. To je prostě normální a stane se – někomu to vadit nebude a posedí, ale otrávit hosta čekáním na jídelní lístek, jídlo, zaplacení … to je špatná vizitka.

Jestliže jsem si až donedávna myslel, že během posledních sněmů jsme dosáhli až na dno ukázek politikaření a intrik, pak mě včerejší sněm ukázal, jak hluboce jsem se pletl. A zároveň musím přiznat, že přestože povahou spíše konzervativní člověk, musím v tuto chvíli souhlasit s voláním po nových tvářích a výměně lidí ve vedení stran – divadlo, které bylo předvedeno na sněmu ODS v Kolíně bylo nechutné, maloměšťácké a předvedli ho především lidé “ve straně starší” a s politickými funkcemi, ale IMHO naprosto bez odpovědnosti k programu a myšlence ODS.

Nevím mnoho ze zákulisí a mnoho řečí bylo jen v náznacích, takže opravdu netuším, o co se přesně jednalo ve stávajícím vedení, ale mohu jen komentovat formu, jakou vše bylo předvedeno. Takže:

1. Pokud chci zpochybnit členství někoho, je předvedení tohoto těsně před volbou kandidátky podpásové a malicherné – jestliže tento člověk ve stejném projevu mluví o nezahořknutí, vzhledem k předchozím událostem v ODS, spíše to vypadá, že jenom kecal.
2. Mám-li informace o spáchání trestného činu, jsem povinen je podat u orgánů činných v trestním řízení a ne to vytáhnout, opět těsně před volbou kandidáta, na sněmu.
3. Když už se řeší technické věci ohledně nových lidí v ODS, pak je třeba je řešit bez emocí a pečlivě. Výsledek, kdy jsem chvíli byl nepřítomným členem podepsaným na prezenční listině, následně nečlenem, následně zpochybněným členem ODS působil komicky.
4. Pokud spolu 5 lidí nějakou dobu zasedá v jednom orgánu a není se schopno dohodnout ani na tom, jestli byl nebo nebyl řádně svolán, jestli byl nebo nebyl někdo pozván … je na místě, aby tento orgán požádal znovu o důvěru a sepsal si, alespoň pro příště, postupy fungování.

Suma sumárum mohu říci toto – doufám, že včerejší sněm byl úlet dotyčných lidí, protože pokud se tímto style spravuje město, pak chápu, že obchvat se staví až letos, přestože jeho plány jsou hotové již 20 let a zadluženost Kolína je taková jaká je a pokud se takto spravuje parlament EU, pak rozumím, že Evropa prochází ekonomickou krizí, jakou prochází. (Prosím berte v nadsázce – vím, že příčiny jsou jiné). Zároveň těmto lidem musím doporučit, aby zkusili své štěstí v obchodě – myslím si, že zjistí, že tímto způsobem pracovat v komerční sféře (tedy bez lobování v politice) znamená velmi rychle zkrachovat. Mnohá jednání byla včera jen snůškou plků naprosto bez snahy řešit situaci – mám na mysli volební řád, hlasování nových členů i další věci – byla to téměř ukázka neschopnosti dotyčných lidí se dohodnout a jejich “zaprděnosti” ve svých pozicích.

Abych jen nekritizoval – v ODS zůstávám a chci být jejím členem, ale zároveň říkám, že to co bylo včera předvedeno, není důstojné pravicové konzervativní politiky, ale hospodského povalečství a užvaněnosti. Zároveň jsem kolem sebe viděl hodně lidí, kteří chtěli problémy řešit s rozumem a měl jsem pocit, že jim jde o myšlenku a o to co je třeba udělat. Jim děkuji – bylo to ono světýlko v tunelu politikaření a intrik.

Píšu toto veřejně s vědomím, že se některým lidem nebude líbit, co vše se dostane ven, ale píši a zveřejňuji to s myšlenkou, že jedině pokud přiznáme své chyby a leccos si vyříkáme veřejně, máme šanci zbavit se pověsti strany tunelářů, kmotrů a kariéristů.

Tak jsem se včera večer (rozuměj asi před měsícem, kdy jsem blog začal psát) kouknul na facebook a příspěvky lidí, které mám v přátelích (a nejsou v ignoru). Nemohu se zbavit dojmu, ale z aktivit jednotlivých lidí mám následující pocit:

• jsou lidé, kteří tam jednou, dvakrát za týden napíší, co dělají, kde byli, … prostě aby dali někomu na jevo jak se mají, co si myslí, co chtějí
• pár je takových (většinu mám v ignoru), že mají potřebu sdělovat světu i tu největší koninu, kterou dělají – vařím si kávu – právě jsem dopila kávu – jdu si umýt hrnek od kávy – jdu na toaletu …
• politici, kteří v posledním měsíci hýří hláškami co dělají, kam jedou, co chtějí prosadit, kde budou v televizi … zjevně v pocitu, že před volbami to někoho zajímá
• lidé, kteří zásadně sdílejí kdejakou pitomost – od článků ze zpravodajských serverů až po kliby z youtube. Někdy je to zábavné, ale v 90% spíše nezajímavé

Má to nějakou pointu? Asi ano – prvotně byl facebook zřízen jako místo pro shromáždění přátel, komunikaci s lidmi ze svého (pracovního, osobního, …) okolí. V dnešní době se ale stává daleko spíše místem reklamních kampaní (od firemních – kolik jen firem má svůj fcb účet jako osobní, přes politickou až po antikampaně ala vajíčka na Paroubka). Na jednu stranu je to zjevné zneužití původní myšlenky a popularity, na druhou stranu … fcb to prostě umožňuje a co není zakázáno … to někdo začne dělat.

Z obecného hlediska mi fcb přijde jako neuvěřitelný fenomén – mnoho lidí si svojí identitu na net téměř komplet přesunulo (a přikrášlilo/poupravilo) – oznamují nám své vztahy, své pocity, kde byli … mnoho lidí toho již začalo zneužívat – od cílených kampaní, po vykrádání bytů, když zjistí, že je někdo na dovolené … nic z toho samo o sobě neříká o tom, jestli je fcb dobrý nebo špatný, ale že je populární. A z mého pohledu také trochu nebezpečný pro mladé – žijí již na netu skoro stejně jako v reálu – dávají si přes net i “kopačky” – je to tak snadné to napsat, ale jsou věci, které by IMHO měly zůstat u onoho z očí do očí a na rovinu – mobily (a SMS) byly první krok, fcb je další. Kdo ví, třeba bude brzo normální požádat dívku o ruku přes vzkaz na stěně a následná organizace svatby pomocí veřejné události … ale možná tím trochu ztratíme romantiky.

Abych ale jen nežehral – fcb je v mnoha ohledech super – přidat fotky, označit kamarády z výletu, pokecat jaké to bylo … proč ne. Do událostí si zapsat běhy, závody, … semináře – super věc. Takže i zde platí staré snámé – dobrý sluha, ale zlý pán (míněno fcb).